Ředitel jedné agentury v Německu, kde jsem pracovala, mi řekl, že když se s ním vyspím, sežene mi lepší práci. Odpověděla jsem, že se zbláznil, a to jsem si dost dovolila. Nebyl zvyklý, aby se mu někdo postavil. Až později jsem se dozvěděla, že když se před ním jedna čtrnáctiletá holka odmítla svléknout, o půlnoci ji z hotelu vyhodil na chodník.
Naložil s vámi stejně?
Naopak. Druhý den mi přinesl snídani na pokoj. Omlouval se a říkal, že mu imponuje moje tvrdohlavost. Nevěřila jsem mu ani slovo. Za týden se se mnou zamkl v kanceláři a tvrdil, že mi sehnal menší roli ve španělském filmu za honorář dva miliony korun. Hned se mi to nezdálo.
Byl to podraz?
Něco horšího. Popisoval, že bych měla hrát milenku zralého muže, a naléhal, abych si svou roli ještě před konkurzem nacvičila. Stála jsem před ním jako opařená. Měla jsem strach, protože zhasnul světla a začal rozsvěcovat svíčky. Pak po mně skočil. Setřásla jsem ho a utekla na nádraží. Koupila jsem si lístek a okamžitě se vrátila domů. Pražské agentuře jsem incident raději zatajila.
Jaké máte zkušenosti s domácími agenturami? Myslíte si, že v nich panují podobné poměry?
Ve všech byli seriózní. Ovšem ne vždy se tak chová klient. Jednou jsem měla nafotit ilustrace do katalogu plavek. Přijela jsem na smluvené místo a francouzský fotograf mi bez okolků podal úzké kalhotky, tanga, ať se jdu převléknout. Když jsem se ptala na podprsenku, vůbec nechápal, co chci. Řekl, že odmlouváním kariéru neudělám. Nevěděla jsem, co mám dělat, ale trvala jsem na svém, a tak napsal na kus papíru cifru. Docela vysokou. Odmítla jsem. Postupně jsme se dostali na osmdesát tisíc korun a já pořád kroutila hlavou. Naštval se, zavolal do agentury a chtěl vědět, proč mu poslali tak neschopnou holku. Dal mi telefon do ruky a čekal, že mi moje nadřízená domluví. Naštěstí se za mě postavila. Řekla, Andrejko, jestli to nechceš dělat, nedělej to. Ona do té doby o svlékání nic netušila a jiné holky tam s klidem posílala. Žádná si nikdy nestěžovala...
Takže nahá byste se nenechala fotit za žádnou cenu?
Nikdy. V osmnácti jsem dostala nabídku z Kalifornie. Měla jsem jenom trochu ukázat ňadra a za to mi nabídli hodně peněz. Přesto jsem řekla ne. Sebelepší akt je pro modelku konečná. Kdo jednou prodá svoji nahotu, těžko opět získává respekt. Kromě toho bych se styděla sama před sebou.
S vidinou úspěchu odjíždějí do ciziny patnáctiletá i mladší děvčata. Některá se vracejí za rok dva s podlomenou psychikou. Jak vysoká je cena za kariéru topmodelky?
Modeling je tvrdá škola. Krásná, zdravá holka třeba přijede do Paříže a tam jí vysvětlí, že buď shodí osm kilo, nebo může odjet domů. Co má dělat? Zkušenější modelka jí třeba poradí, že na drogách zhubne za pár dní, aniž by strádala hladem. Mně jednou jedna holka radila, abych jedla vatu napuštěnou pomerančovou šťávou. Prý bezvadně zasytí a nepřidá na váze. Do měsíce skončila v nemocnici. Zničit si zdraví kvůli penězům je nesmysl. Já nedržím žádnou dietu. Raději každý den dvě hodiny cvičím v posilovně.
Co byste doporučila začínající modelce, která chce zkusit štěstí v Paříži nebo Miláně?
Mně osobně první zahraniční zkušenost vzala nadlouho odvahu znovu pracovně vycestovat. V patnácti jsem odjela do Německa. Když mi ředitel agentury ukázal byt, kde bych měla měsíc bydlet, do očí mi vyhrkly slzy. Pokoj o velikosti pár metrů čtverečních měl jedno okno, žádný nábytek a na podlaze se válel špinavý molitan. Na něm ležela zfetovaná Ukrajinka. Řekla mi Čau a pak už nic. Jen skrze mne nepřítomně civěla. Šly na mě mdloby, bylo toho na mě příliš. Vyběhla jsem ven, kde na mě čekal táta, který rovnou prohlásil, že mě tady rozhodně nenechá. Moc důležité je, aby rodiče věděli, do čeho jejich dcery jdou. Neříkám, že podmínky jsou všude stejné. V modelingu pracuje i spousta hodných a slušných lidí.
Nedávno jste se vrátila z Miss International v Japonsku. Může Češka v podobné soutěži vůbec obstát?
Nemyslím, že porota měřila všem stejně. Taťána Pavlovová z Ruska na začátku soutěže omdlela. Promenádu v plavkách prospala. Objevila se až v závěru ve večerních šatech - a skončila třetí. V Miss International rozhodují spíš politické důvody než krása. Letos sice vyhrála Polka, ale to je výjimka. V první desítce se zásadně objevují modelky ze Spojených států, Ruska, Indie nebo Venezuelanky. Posledně jmenované mají navíc bezkonkurenční podmínky pro přípravu.
Co to znamená? Mají víc peněz?
Ne, tím to není. Ve Venezuele už řadu let fungují školy pro modelky. Když se rodičům narodí holka a není vysloveně ošklivá, s největší pravděpodobností ji tam přihlásí. Děvčátko se od šesti let učí, jak správně chodit, jak se oblékat, jak mluvit. Pokud se v pubertě trochu zakulatí, přijde ke slovu plastický chirurg. Latinskoamerické země reprezentují dívky, které se už ani počtem operací netají.
Proslýchá se, že mezi finalistkami soutěží krásy nevládnou právě přátelské vztahy. Jste opravdu závistivé, pomlouváte se?
Za svou sedmiletou kariéru jsem zažila leccos. V šestnácti jsem se účastnila soutěže modelek ve Vídni. Choreograf nám vysvětloval, jak se máme pohybovat na pódiu. Protože jsem všemu nerozuměla, zeptala jsem se jedné kolegyně z Prahy. Řekla, že není placená za to, aby někomu něco překládala. Něco podobného se mi stalo při semifinále Miss Formule jedna. Při převlékání jsem si roztrhla punčochy. Poprosila jsem o pomoc dívky, které nepostoupily do dalšího kola. Všechny do jedné se ke mně otočily zády.
Konkurenci se nepomáhá ani v jiných profesích. Setkala jste se i s otevřeným nepřátelstvím?
Bohužel ano, třebaže nebylo namířeno proti mně. Kamarádce Kateřině Mátrové někdo při Miss Formule jedna nařízl na botě podpatek. Naštěstí se zlomil už při zkoušce, ne při soutěži. Ještě víc mě zarazilo, když za námi před finále Miss International přišla Švédka s brekem a s propálenými šaty. Říkala, že ví, kdo to udělal, ale bála se viníka prozradit. Jiné šaty neměla. Tak jsem vzala jehlu a nit a černého kocoura alespoň obšila.
Ve čtrnácti jste se chtěla stát zpěvačkou, proč jste se rozhodla pro modeling?
Zpívání bylo mým dětským snem, kterého jsem se dosud nevzdala. Odmalička jsem hrála na klavír a chodila do sboru. Chtěla jsem zpívat, ale ve čtrnácti mi na konzervatoři řekli, že ještě nemám vyvinutý hlas a teprve časem se ukáže, jak se zabarví. Byla jsem strašně zklamaná. Teď to chci zkusit. Chystám se na pár lekcí u operní zpěvačky z Národního divadla Jiřiny Markové, učila mě už v mládí. A až bude nějaký konkurz na obsazení role v muzikálu, asi se přihlásím. Modeling je přes všechna úskalí zajímavý, ale já bych chtěla zkusit i něco jiného.
 Andrea Vránová |
 |
 Andrea Vránová - 2. vicemiss ČR 2001 |
 Andrea Vránová - 2. vicemiss ČR 2001 |
