Mluvčí vlády: Nenajali mě, abych chválila

  • 54
Kancelář měla plnou krabic a po Úřadu vlády chodila s visačkou HOST. "Ještě se tu ani nevyznám," říkala a mezitím do telefonu odpovídala na dotazy novinářů. Je premiér v některé správní radě? Vyjádří se k usnesení Evropské unie?

Kariéra této slečny šla za poslední měsíce prudce nahoru. Veronice Skořepové je čtyřiadvacet let a je mluvčí vlády Jiřího Paroubka.

* Kolik lidí zná číslo premiérova mobilního telefonu?
Právě nedávno jsem ho upozorňovala, že je jich moc a že by bylo dobré ho vyměnit. Nechce se mu, ale snad to udělá.

* Co dál mu radíte? Třeba jak se má oblékat?
Snažím se. Je důležité, aby nějak vypadal a měl fazonu. Hodně přejíždí autem, takže nesmí mít sežvejkaný oblek a kravata musí být rovná i dobře uvázaná. Pomalu si na to zvyká. Když spolu někam jdeme, otočí se a zeptá se: "Veroniko, co kravata? Dobrý?" Upravím mu ji a jdeme dál.

* Kolik umíte uvázat uzlů?
Dva druhy, ale jemu jsem ji ještě nevázala. Tak daleko jsme se nedostali. Móda se ale mění a uzly jsou jiné, než je pan premiér zvyklý. Zkusím zapůsobit i v tomto směru, ale nechci ho ze dne na den přetvořit. Je osobnost, je na něco zvyklý, a proto chci jen určité věci upravit. Chci, aby začal nosit barvy letošního léta. Zelenkavou, žlutou, oranžovou.

* Když zajdu ještě dál, radíte mu například, aby zhubl?
To ví sám a jsem ráda, že to nedávno přiznal, protože je to pro každého dost osobní téma. Uznal, že by potřeboval shodit deset kilo, a tak plánuju redukci v jeho stravě. Nechám mu udělat jídelníček a dva měsíce ho bude striktně držet.

* Co mu třeba postavit do kanceláře rotoped?
I takové plány mám, protože vím, že například pan Špidla tady běhal po parku. Jen se trochu bojím, abych nepřestřelila. Nevím, co si můžu dovolit. Postupně se budu snažit něco nadhazovat, a když uvidím sebemenší náznak souhlasu, hned se do toho pustím. Nemůžu ale přijít a říct: "Hele, bude to tak a tak a víc se o tom nebudeme bavit."

* Co by se stalo, kdybyste přišla a řekla: "Teda dneska ten oblek, to je něco příšerného."?
Jsem upřímná a pan premiér je na to zvyklý. Nenajal si mě na to, abych ho chválila. On byl na začátku ten, kdo mě chtěl, kdo mě potřeboval, takže já byla ta drzejší. Neberu si servítky ani v normálním životě. Když se mi něco nelíbí, řeknu to, ale neurážím ho ani neponižuju. Na muže se musí diplomaticky. "Víte, tamta kravata byla lepší." Takhle opatrně, mužské ego je totiž šílená záležitost. Doma mám chlapa, na kterém si to můžu vyzkoušet. Taky je velmi ambiciózní a ješitný. Všichni jste ješitní.

* No dobře, dobře. Jaký je nový premiér jako muž?
Má charizma a určitě byste našel ženy, které oslovuje. Je to tmavý typ a zamlada musel být pěkný chlap. Ale koukám na něj jako na šéfa, ne jako na muže.

* Tak to posuďte podle toho, jak se k vám chová.
Je velmi zdvořilý, a když spolu jdeme sami, otevře mi dveře. Neříkám, že vždycky, ale mnohdy ano. Když jsem měla svátek, koupil mi květinu. Má rád úroveň, pěkné a upravené ženy, ne laciné. Nikdy nepohrdne tím, když může mluvit s hezkou ženou. A když je k tomu chytrá, je to ideál.

* Co všechno jste o sobě za poslední dny slyšela?
Kromě pracovních věcí i takové, které mi nebyly zrovna příjemné. Někteří mí bývalí kolegové shodili práci, kterou jsem odvedla, a to mě uráží. Měli jsme například konferenci o regeneraci panelových sídlišť, a tam se mi práce povedla. Dostala jsem problémy paneláků do povědomí lidí. Možná se to někomu nelíbí, ale tohle místo mám proto, že něco umím, a ne proto, že mám poměr s premiérem. To vám tady klidně odpřisáhnu. Říkají to lidi, kteří sami mají ambice, ale ničeho nedosáhli.

* Probírali jste s premiérem situaci, která tuhle kauzu způsobila? V diskusi na rozhlasové stanici Frekvence 1 se ho moderátor ptal, jestli byl někdy nevěrný své ženě, a on dopověděl: "Myslím, že ne."
Seděla jsem ve vedlejší místnosti, když to řekl. To je těžké... Vezměte si, jak rychle jeho kariéra stoupala. Najednou dostal otázku, na kterou nikdy nebyl zvyklý a připravený. Překvapila ho a potřeboval přemýšlet. Navíc často používá větu: "Já si myslím, že..." Získává tím čas, aby si rozmyslel odpověď.

* Co jste si v té vedlejší místnosti říkala?
Že to nebylo šťastné, samozřejmě. Nedivím se, že ta odpověď vyvolala pochybnosti, i když nevím, proč s tím spojovali mě. Premiér ví, že to neřekl dobře, a je to pro něj ponaučení.

* Při vysvětlování nicméně dodal, že by byl potěšen, kdybyste byla jeho přítelkyní.
To jsem se smála. Snažil se mi polichotit a pak mi vysvětloval, že každý chlap by byl rád, kdyby mě měl po svém boku. Samozřejmě to myslel s ironií a nadsázkou, ale neuvědomil si, že mi tím trochu uškodil. Pak jsme si to vyříkali. Není blázen, aby si vzal na vládu někoho jen proto, že dobře vypadá.

* Platí to i obráceně? Byla byste i vy potěšena, kdyby byl premiér Paroubek vaším přítelem?
Mám doma muže, kterého si budu brát. Premiér je ženatý a nikdy by mě nenapadlo s ním něco mít.

* Budete se vdávat?
Koncem léta. I když je mi teprve čtyřiadvacet, prošla jsem si pár vztahů a vím, že jsem našla člověka, se kterým chci žít celý život a chci s ním mít děti. Je to velmi úspěšný člověk, ředitel jedné zahraniční firmy. Bude to rok, co se známe.

* To není zrovna dlouho.
Nevdávám se proto, že musím. Jsem z rozvedené rodiny a zažila jsem, jaké to je, když to dvěma lidem nevyjde. Mám životní zkušenosti, a to pak toho pravého poznáte hned, jak ho potkáte. Pro mě jako pro ženu jsou důležité dvě věci: že to bude dobrý táta mých dětí a že to je člověk, který se o mě bude umět postarat. Bohužel jsem se vždycky snažila oblečením a účesem podtrhnou kvality, které mi byly naděleny. Proto se mě někteří muži báli a jiní se mě snažili získat jen proto, že jsem atraktivní. Jenže já jsem i normální ženská.

* Jaká je paní Paroubková?
Velmi hodná žena, sympatická, pohodová. Snaží se žít v klidu a nechce být v záři fotoaparátů. Má své dva psy, svůj byteček, chaloupku a tam chce zůstat.

* Když vám premiér řekne, že pro ni potřebuje koupit dárek, věděla byste, pro co zajít?
Nikdy to neudělal. A když, tak od toho má sekretářky, ne mě.

* Na první pohled působí Jiří Paroubek zamračeně a nudně. Je opravdu takový?
Kdybyste ho znal osobně, tohle byste nikdy neřekl. V poslední době se sice mračí hodně, ale to je kvůli únavě. Jinak nás na každé poradě rozesměje.

* Jaký je?
Velmi chytrý a spolehlivý. Nikdy se mi nestalo, že nedodržel slovo. Je časově dochvilný, což politikům často chybí. Takový je v práci, v soukromí ho neznám.

* Tykáte si?
Ne. Oslovuji ho pane premiére. Před svou sekretářkou můžu říct, že zavolám šéfovi, ale jinak mám v oslovování úctu. Lidi z mého týmu mě taky oslovují slečno ředitelko.

* Kolik hodin denně premiér pracuje?
Když jsme se teď stěhovali na Úřad vlády, skončili jsme v deset večer s prací, pak další dvě hodiny balil a pak mi zpracovával podklady pro novináře. Skončil ve tři ráno a v sedm už byl zase v kanceláři. Nic jiného než práce.

* Kdyby měl čas, co by dělal?
Má rád sport, hlavně fotbal. Hrával ho, je slávista a teď už devět let finančně podporuje mládež. Čte, zajímá se o historii, divadlo, koncerty. Na televizi, myslím, moc nekouká.

* Jaký je jeho oblíbený politik?
Občas prohodí větu: "Jo, Miloš Zeman tohle uměl." Oceňuje, že věci dobře vysvětlil a měl autoritu v sociální demokracii, což teď strana postrádá. Nikdy ale nemluvil špatně ani o Stanislavu Grossovi. Sám ho přivedl do politiky a jsou přátelé.

* Máte spočítáno, kolik jste za poslední tři roky vystřídala zaměstnání?
Zase tolik jich nebylo. Deník Super, televize Praha, Nova, Česká televize, deník Blesk.

* To není tolik?
Jen pět, jsem dítě štěstěny. I když si o mně lidi myslí, že se honím za pozicemi, není to pravda. Vždycky jsem dostala nabídku, která nešla odmítnout. Měla jsem jasno v tom, že chci být odborník na média, a tak nebylo nic lepšího než je všechna obejít a poznat, jak to v nich chodí.

* Řekl vám někdy premiér, proč si vás váží?
On moc nechválí. Ale po práci na ministerstvu pro místní rozvoj ze mě udělal mluvčí vlády, což pochvala je.

* A kritizuje?
Někdy řekne, že o věci, kterou jsem udělala, měl jinou představu. "Chtěl bych to jinak, proč to tak není?" Když jsem mu začínala připravovat podklady pro televizní debaty, nevěděla jsem, na co je zvyklý. Usměrňoval mě, teď už jsme sehraní. Na přípravu je totiž velmi pečlivý. Když má argumenty a je připravený, jeho sebevědomí roste.

* Popište ten den, kdy si vás Jiří Paroubek vybral jako mluvčí ministerstva pro místní rozvoj. Zvedla jste telefon a co dál?
Ono to začalo trochu jinak. Když jsem v regionální televizi dělala reportáže o magistrátu, on byl jako náměstek primátora vždy velmi vstřícný. Když jsme se na něčem domluvili, platilo to. Občas i zavolal a zeptal se, co je nového. Když byl na podzim jmenován do funkce ministra, poslala jsem mu textovku s gratulací, on odepsal, ptal se, co je nového a jak se mám.

* A pak vám nabídl místo.
Ne, až v půlce listopadu se ozval, že by se mnou chtěl mluvit. Šli jsme na oběd a on mě požádal, jestli bych pro něj občas neudělala analýzu médií. Nějakou dobu to takhle fungovalo a v prosinci jsem začala cítit, že si mě testuje. Věděla jsem, že předchozí mluvčí nebyl podle jeho představ, tak jsem začala tušit, o co jde. Bránila jsem se, ale nakonec mě přesvědčil.

* Jak vypadá váš pracovní den?
Přijdu o půl osmé, někdy i o půl sedmé, podle toho, jak to premiér vyžaduje. Máme poradu a řekneme si, co se ten den bude dít. Pak jako ředitelka tiskového odboru rozděluju práci a odpovídám na dotazy novinářů. V průměru mi pracovní den končí kolem osmé hodiny večer. Když jde premiér v neděli do televize, máme ještě v sobotu přípravu a v neděli jdu s ním.

* Jaké máte vzdělání?
Se mnou je to těžké. Mám hotovou textilní průmyslovku a dva roky jsem studovala vyšší odbornou školu, obor finance a řízení. Třetí rok jsem nedodělala a asi už nikdy nedodělám. Teď řeším vysokou školu, protože by bylo vhodné, abych nějakou měla.

* Jaké zvládáte cizí jazyky? Na stole vám sice leží učebnice angličtiny, ale je jen pro začátečníky.
Angličtinu beru od nuly. Sice jsem z ní maturovala, ale mám mezery. Přiznávám, že vzdělání je mým nedostatkem. Mám praxi, zkušenosti, ale vzdělání mi chybí. Platí to obecně i v jazycích. Ale slibuju, že si z angličtiny dodělám státnice.

* Jste mluvčí vlády. Uměla byste vyjmenovat naše premiéry od listopadu 1989?
Měla bych je znát, ale nedám je dohromady.

* A víte, jaký je rozpočet České republiky?
S tím se taky musím seznámit. Když vidím čísla nebo mám něco spočítat, je to problém. Pan premiér je ekonom, všechno vysvětluje v číslech a já jim nerozumím. Jsem spíš na humanitní obory, na češtinu nebo dějepis. Naštěstí mi pomáhá přítel. O víkendu mi třeba vysvětloval nový systém sociálních dávek.

* Jsou u nás politici, kterých si vážíte?
Svým způsobem třeba Stanislava Grosse. Má velký dar - svoji tvář. Na jeho stylu vystupování nebylo nutné téměř nic zlepšovat. Usmál se, působil lidsky a lidi mu důvěřovali. Byl populárnější než prezident, ale nenaučil se s tím pracovat. Některé jeho odpovědi v médiích byly špatné a pořád doufám, že v budoucnu všechno bez emocí vysvětlí. Vážím si i středočeského hejtmana Bendla nebo ministrů Jahna s Burešem. Vážím si jich jako lidí, ne politiků. Nejsem najatá jako straník a nejsem sociální demokrat. Kdyby si mě najal někdo jiný, budu pracovat pro něj.

* Koho jste před třemi lety volila?
Jsou to tajné volby, ne? Ale řekněme, že jsem pravicově založený volič.

* Jaký vztah máte ke komunistické straně?
Při revoluci v roce 1989 mi bylo devět let. Pamatuju si, že v televizi běžely demonstrace a že u nás doma byla depresivní atmosféra. Nejsem příznivcem komunistické strany, a pokud jsem vám říkala, že jsem profesionál, tak nabídku na práci pro komunisty bych nepřijala.

* To máte tedy trochu jiný postoj než váš šéf.
On má komplikaci v tom, že je členem politické strany a musí řešit politiku. Nebudu obhajovat komunistickou stranu, to se ode mě nikdy nikdo nedočká. Ale v momentě, kdy na začátku devadesátých let byla její existence povolena, nejde najednou říct: "Ne, s nimi spolupracovat nebudu." ODS se proti komunistům vyhrazuje, ale při volbě prezidenta se jim jejich hlasy hodily. To není fér. Tohle zanedbala vláda, která byla u moci po revoluci. Měla komunisty zakázat.

* Jste ambiciózní?
Do jisté míry určitě ano. Musím mít ostré lokty, vybojovat si pozici a respekt.

* Jste až tak ambiciózní, že jste toužila po místě moderátorky večerních zpráv v televizi? Alespoň se to o vás říká.
Ano, takovou ambici jsem měla.

* I bez televizní praxe?
Možná mě za to budou moji bývalí kolegové kamenovat, ale na to, abyste byl moderátorem hlavních zpráv, nepotřebujete vůbec nic. Jen umět mluvit, číst a nějak vypadat. Nic víc. Jestli tohle splňuju, ať posoudí jiní.

* Tak já tvrdím, že nějak vypadáte.
A já tvrdím, že umím mluvit a číst. Nic jiného není potřeba. Ve studiu máte čtecí zařízení a na Nově texty ke zprávám dokonce píšou redaktoři. Víte, tuhle branži dobře znám. Prošla jsem školeními, rétorickými cvičení a k některým kolegům mám výhrady. Nebudu je jmenovat, ale řeknu vám, kdo patří k nejlepším. Marcela Augustová z České televize. Zapracovala na vzhledu a umí zprávy prodat.

* Vy jste tedy chtěla moderovat zprávy. Jak tohle může chtít žena, která na Nově pracovala tři měsíce a pak odešla, protože s ní šéfové nebyli spokojeni?
To bych nechtěla komentovat. Naše názory na to, jak by práce měla vypadat, se různily. Šéf zpravodajství Martin Ondráček měl jinou představu a snažil se mě směrovat někam, kam jsem nechtěla. Mou nevýhodou bylo, že jsem se učila od lidí z České televize. Věděla jsem, jak se tvoří zprávy, jak má zpravodajství vypadat, ale on říkal, že ho to nezajímá. A byl šéf.

* Ještě o jedné vaší ambici se mi doneslo. Prý jste chtěla pózovat na titulní straně Playboye.
To ne, ale je pravda, že jsem dostala dvě nabídky. Nechci takhle poutat pozornost, mám jiné přednosti, výsledky práce. Poslední nabídka byla, když jsem končila v deníku Super. Nebyly to miliony, ale statisíce. Několikrát už mi v životě nabídli, abych nafotila akty. Jenže jsem stydlivá.

Veronika Skořepová
Tak mladou mluvčí ještě česká vláda neměla. Narodila se 5. června 1980, zkoušela modeling a pak novinařinu. Od roku 2001 pracovala v deníku Super a postupně prošla televizemi Praha, Nova, Českou televizí a deníkem Blesk. V lednu 2005 si ji Jiří Paroubek vybral jako mluvčí ministerstva pro místní rozvoj a teď ji přivedl na Úřad vlády. Veronika Skořepová je svobodná, ale v létě se bude vdávat.

Veronika Skořepová, mluvčí vlády Jiřího Paroubka.

Veronika Skořepová, mluvčí vlády Jiřího Paroubka.

Veronika Skořepová, mluvčí vlády Jiřího Paroubka.

Veronika Skořepová, mluvčí vlády Jiřího Paroubka.