Mlčí jako sfinga

Jako sfinga mlčí ten, kdo mlčí jako hrob.
Jako sfinga mlčí ten, kdo mlčí jako hrob. Mlčí ale tak nějak zvláštně, tajemně, jako by se tomuto umění vyučil přímo u Velké sfingy v egyptské Gíze. Sfinga v Gíze je stejně známým symbolem Egypta jako pyramidy. Je dvacet metrů vysoká a sedmdesát tři a půl metru dlouhá. Má tělo lva a hlavu faraona Rachefa a mlčí už čtyřicet šest století. Tedy po pravdě řečeno, nemlčí. Občas promluví. Potřebujete k tomu muže z krve královské. Zachovaly se totiž zprávy, že sfinga kdysi oslovila dva prince, kteří znaveni lovem usnuli v jejím stínu. Slíbila jim, že když ji zbaví nánosů písku, stanou se králi. Princové ji dali očistit a stali se z nich mocní faraoni Amenhotep II. a Thutmose IV. Mlčenlivostí zrovna nevynikala ani sfinga řecká, která svého času kazila turistický ruch u Théb. Dožadovala se totiž od kolemjdoucích odpovědi na otázku: Kdo chodí ráno po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech?" Když jí lidé nedokázali odpovědět, sfinga je zahubila, ať už ráda, či z povinnosti. Teprve Oidipus tomu přišel na kloub. Odpověděl jí, že člověk, a sfinga se vrhla ze skály, na níž sídlila. Možná to považovala za vysvobození. Vedla totiž dost nudný život. A vzhledem k jejímu zjevu - lví tělo, ženská hlava, orlí křídla, ocas hada nebylo pravděpodobné, že by se kolem ní rojily zástupy nápadníků. Na každé sfinze je cosi záhadného a ani tato starořecká sfinx není výjimkou. Neznáme třeba její původ, mýty se totiž rozcházejí. Buď byla dcerou obra Týfona a nymfy Echidny, a tudíž sestrou lvo-kozo-hadí obludy Chimairy, anebo byla potomkem Chimairy - to by vysvětlovalo lví tělo a hadí ocas - a dvojhlavého psa Ortha. Sfinga by to věděla. Ale mlčí.



Témata: Poradna: Klouby