"Na počítači pracuji už od patnácti let, později jsem si ale zamiloval valašský folklor a také práci s kůží. Svůj první pár bot jsem ušil spíše z legrace, chtěl jsem si vyzkoušet, jestli to dokážu. Postupně jsem začal opravovat staré krpce kolegům z tanečního souboru a brzy nato jsem už šil nové," vzpomíná Jarmil Halamíček.
Nejpřitažlivější na šití valašských krpců je pro něj to, že jde o skutečné tradiční řemeslo. "Všechny části se sešívají ručně kůží. Každý krpcař si také vytváří na boty vlastní střih, metodu šití i ozdoby, má svůj charakteristický "rukopis". Navíc mě tato práce uklidňuje a po programování si u ní skvěle odpočinu," vysvětluje.
Tradici a moderní technologii navíc dokázal obdivuhodně spojit. Své výrobky totiž prodává přes internet. "Získávám tak až jednu třetinu svých zakázek. Přestože se krpce nosily hlavně na Valašsku a Slovensku, přes internet si je objednávají lidé z celé republiky," říká.
Krpce byly dříve běžnou horskou obuví v kraji. Musely proto být tak jednoduché, aby je případně dokázal ušít kterýkoli bača z ovčí kůže.
Nyní už krpce nosí většinou jen členové tanečních souborů, kteří je rozhodně neprotancují tak rychle jako lidé v minulosti. "Krpce se šijí stále, protože je v Rožnově a okolí spousta souborů, a navíc tanečníkům vydrží boty tak dva roky. Potom se samozřejmě vyšoupou, protože jsou celé i s podrážkou z kůže. Z praktických důvodů je lidé v minulých stoletích vymysleli velmi jednoduše a z dostupného materiálu, takže výroba není náročná. Jeden pár šiji asi dvě hodiny," vysvětluje mladý muž.
Výroba krpců se prý nesmí uspěchat. Části z hovězí kůže se stejným materiálem také sešívají a způsob kladení stehů je jedním z nejdůležitějších měřítek kvality boty. Každý pár se pak stane ukázkou zručnosti každého ševce.
