Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Miroslav Etzler: Štěstí mám pořád

  22:06aktualizováno  22:06
Kdysi prorazil hlavou výkladní skříň a má na spánku osmadvacet stehů. "Měl jsem vlastně velké štěstí, protože jsem mohl vykrvácet," říká herec Miroslav Etzler. Tvrdí, že se ho štěstí drží celý život. A to i teď, v jedné z hlavních rolí seriálu televize Nova. V Pojišťovně štěstí.

Z třináctidílného seriálu Pojišťovna štěstí viděl v projekci na Barrandově první čtyři části. A doma stihl jeden a půl dílu v televizi.

Nemá prý tolik volných nedělí, aby sledoval všechno. Pojišťovnu štěstí ani nechce hodnotit nebo kritizovat. Jednoduše proto, že v ní hraje.

A jestli by si dovedl sám sebe představit jako skutečného ředitele pojišťovny? "Tak to nikoliv," říká se smíchem.

* Roli ředitele pojišťovny Tomáše Krause jste dostal ve svých čtyřiceti. Připadáte si teď konečně jako hvězda?
Ne, a ani o to nestojím. Teď všichni kolem mluví o velké popularitě, velké slávě. Ale já to tak vůbec nevnímám. Velká sláva pro mě bylo to, že jsem odmaturoval na gymnáziu, kde jsem měl samé čtyřky. Velká sláva byli moji rodiče, velká sláva jsou moje děti, moje žena. Ale tohle jde trochu mimo mě.

* Ale dělá vám přece radost, že jste dostal takovou roli.
To ano. Velká role byla prima. Pan režisér Adamec vybíral z několika lidí, a jsem moc šťastný, že jsem to mohl dělat. Vím, že řada lidí seriál odsuzuje, že to je červená knihovna. Ovšem já mám pocit, že Pojišťovna štěstí si nedělala ambice být něčím jiným.

* Váhal jste, jestli roli vezmete?
Ne. Zároveň s nabídkou přišlo prvních pět dílů, které jsem si přečetl. Samozřejmě, že kdybych dostal od Novy nabídku na seriál bez nějakého konkrétního textu, tak bych ji asi velmi zvažoval. Rozhodoval bych se, jestli vůbec o tom budu přemýšlet...

* Proč? Že jde o Novu?
Nepatřím k divákům Novy. V tomhle státě žije řada lidí, které baví ten druh humoru, který Nova dělá. Ale mě nebaví. A viděl jsem na Nově pár dílů seriálu Hospoda, pár dílů seriálu Nováci a opravdu mě to nevzalo. Kdyby ta nabídka přišla bez konkrétního textu, tak bych se obával, že to bude něco v tomhle duchu, a vlastně bych o to vůbec nestál.

* Říkal jste si, že to je senzace, mít najednou hlavní mužskou roli v seriálu nejsledovanější televize? Anebo hrálo roli i to, že dostat hlavní úlohu v takovém seriálu znamená zajištění existence? Zkrátka peníze?
Ekonomický zřetel byl pro mě samozřejmě velmi příjemný, nicméně zdaleka ne dominantní. A prestiž? Že někdo v danou chvíli, dejme tomu, je nahoře, neznamená, že za dva roky nebo za půl roku nemůže být dole. Byl jsem šťastný, že jsem mohl pracovat s panem režisérem Adamcem, který mě vyloženě překvapil, a spolupráce s ním mě opravdu těšila. Ale že by to mělo znamenat nějaký průlom v mém životě, tak to rozhodně ne.

Divadlo není můj život

* Hrajete dál divadlo. Je to pro vás to hlavní?
Je to pro mě zásadní věc. Přestože jsem už několikrát říkal, že vlastně v té práci nenalézám asi tak velké uspokojení jako řada mých kolegů.

* Jak tomu mám rozumět?
Upřímně řečeno, se svými kolegy z divadel prakticky nejsem v žádném kontaktu. Mám pár lidí, které obdivuju, kterých si velice vážím, ať je to mezi chlapy pan Somr, nebo to byl pan Kemr, nebo je to Jirka Lábus, mezi ženskými Vlasta Chramostová, Iva Janžurová, teď bezesporu Jiřina Jirásková, Jiřina Bohdalová. Ale že bych se mezi nimi pohyboval, to rozhodně ne. Ve svém životě mám úplně jiné priority, mě daleko víc baví číst si někde nějakou knížku, chodit po přírodě, koukat na hory, na skály. Svět divadla mně nikdy nepřirostl natolik k srdci, abych mohl říkat, že to je můj život. Není.

* A jaký tedy je váš život?
Kromě dětství byl dosud docela klikatý. Například mi velmi brzo umřel tatínek a pak jsem odešel z domu.

* Kolik vám bylo?
Necelých šestnáct. Doma byl ještě bratr Tomáš, čerstvě ženatý a s dítětem. Je starší o necelé dva roky. S maminkou jsme po smrti táty nějak přestali komunikovat a já za nejlepší řešení považoval odchod. Měl jsem moc krásné dětství - do smrti tatínka. Byl obrovská osobnost. Vzdělaný, chytrý a velmi citlivý člověk. Jeho smrtí se rodina zhroutila. Přestala fungovat. Tak jsem si jednoho dne sbalil věci a ve dvě ráno, když všichni spali, jsem odešel pryč.

* Kam jste šel?
Do domova důchodců.

* Tam vás vzali?
Můj kamarád Jarda, se kterým jsem lezl po skalách, měl babičku, která bydlela v domě s pečovatelskou službou. U ní Jarda přespával a já tam s ním asi půl roku bydlel. Pokazil jsem útěkem na dlouhá léta kontakt se svou maminkou, potom bylo velmi složité ty střípky dávat zpátky dohromady. Nicméně nelituju, že jsem odešel. Myslím, že jsem si tehdy uvědomil spoustu věcí. Začal jsem dělat brigády, v koksovně, taky jsem pracoval v dole.

* Ale byl jste přece na gymnáziu.
Byl. Měl jsem takovou geniální flignu. Dělal jsem noční šichty na koksovně nebo v dole a vždycky, když jsem přišel ráno do školy, našel jsem si takovou pozici, že jsem mohl spát a vypadalo to, že bedlivě poslouchám. Seděl jsem v první lavici jako problémový žák. No ale někteří profesoři zřejmě věděli, jak to je. Měl jsem jeden sešit, univerzální na všechno. Byl jsem čtyřkař. Samé čtyřky, trojka z chování.

* Proč jste se po maturitě rozhodl pro divadlo? Že maminka zpívala v opeře?
Ne, ne. I tatínek byl vášnivý ochotník. On učil maminku na konzervatoři.

* Co ji učil?
Vystudoval v Praze filozofii. Jeho hlavním pedagogem byl profesor Patočka. Po studiích byl u něho jako stážista, spolupracoval s ním a zdálo se, že to má rozjeté docela dobře. Ovšem po osmačtyřicátém dostal umístěnku do malé vesnice u Ostravy. A šel, učil tam vlastně negramotné Cikány úplně všechno. Pak učil nějakou dobu na konzervatoři český jazyk a dějiny divadla. Tam poznal maminku, vznikl vztah a z toho se narodil Tomáš a potom já.

Umírněným pitím proti trémě

* Trpíte trémou?
Jsem velký trémista, pro mě přechod z Brna do Prahy byl velmi náročný právě proto, že jsem šel z okruhů svých pedagogů, kteří hráli v Mahenově divadle, kde já setrval dva roky, do okruhů lidí, které jsem obdivoval od dětství. Ať to byli pánové Adamíra, Kemr a samozřejmě Somr a řada těch velkých hvězd, výborných a znamenitých herců.

* Co proti trémě děláte?
Kliky a dřepy. Dřív jsem chodíval hodně na záchod. Ale to vlastně byly plané poplachy. Nicméně jsem pořád chodil na záchod. Až časem jsem si uvědomil, že se mi velice dobře hraje, když jsem nemocný. Nebo hodně unavený. Pak je vlastně jediná možnost dát všechnu sílu na hraní. To je potom prima. Ale když jsem v pořádku a plný energie, tak je to pro mne složité.

* Když je to tak, neuvažujete o tom, že toho necháte, že začnete dělat něco jiného?
To je právě to. Já nic neumím! V tom je ten problém. Málokdy jsem potkal lidi, kteří by mimo to, že byli schopni hrát dobře v divadle nebo v televizi nebo ve filmu, uměli něco jiného. Cítím v sobě dispozici, že bych se měl věnovat buď dějinám, teorii divadla, nebo literární vědě vůbec... Vím, že jsem v životě měl jít jinudy.

* Měl jste v životě alkoholové období. Nebylo spojeno právě s tímhle pocitem?
No, já se dlouhou dobu snažil umírněným pitím likvidovat trému.

* Tvrdil jste tehdy, že alkohol máte rád, ale máte ho pod kontrolou. O pár let později se člověk o vás mohl dočíst, že jste po léčení. Je ta vaše kontrola vůbec možná?
Ne, není. Pokud někdo je disponovaný natolik, že mu stačí vypít po obědě jedno pivo nebo dvě piva nebo si zajít třeba dvakrát za měsíc na čtyři pět piv, pak je to asi v pořádku. Nebo si dát skleničku vína. Ale pro mě nikdy nemělo smysl dát si dvě deci. Pro mě mělo smysl vypít čtyři litry. Pro mě pojď na jedno bylo stejně absurdní, jako kdyby mi někdo řekl skoč, z mostu. Na jedno? Ne. Pojď na dvacet! To ano.

* Chtěl jste se dostat do stavu, který alkohol vyvolává?
Dlouhé roky jsem se snažil utíkat před problémy. Do velké míry jsem věci oddaloval, rušil, a to je velmi dobrá dispozice k tomu, abyste začal hodně pít. Ten pocit, že máte alkohol pod kontrolou, je absurdní, protože vás to samozřejmě pohltí. Buď vám odejde mozek, nebo vnitřnosti. Já měl pocit, že mi začíná odcházet mozek. Protože pro mě povinnost už byla hodně vágní pojem. Povinnost především k vlastní rodině, ke svým dětem. No ale téměř pět let abstinuju a je to všechno jinak. Je to prima.

* Musíte abstinovat absolutně?
Nemusím.

* Můžete si teď dát pivo?
Můžu si dát cokoli. Nemám strach, že kdybych si dal pivo nebo sklenici dobrého vína, tak bych do toho znovu vlítnul. Tu potřebu nemám a nechci to pokoušet. A nemám s tím vůbec žádný problém. Ale zpočátku jsem měl velký problém. Styděl jsem se za to, že jsem byl v léčebně. Takže jsem říkal, že jsem měl žloutenku.

* Rozumný člověk to většinou bere tak, že jde o normální léčení.
Nepovažoval jsem se za alkoholika a myslím, že jsem alkoholik ani nebyl. Byl jsem bujarý piják. Neměl jsem žádné abstinenční příznaky. V důsledku alkoholu jsem nikdy neudělal žádný velký průšvih. Ale vážím si těch lidí, kteří s alkoholismem nebo narkomanií bojují.

Vysoká napočtvrté, potřetí ženatý

* Třikrát jste se nedostal v Praze na DAMU. Až čtvrtý pokus byl úspěšný, ale v Brně na JAMU. Proč jste v Praze neuspěl?
Mám pocit, že ostatní byli lepší.

* Byl jste s tím smířený, že vás nevzali?
Z gymnázia se mnou přišla v posudku noticka, že mě nedoporučují na jakýkoli typ vysoké školy. Tomu jsem dlouho přikládal neúspěch. Ale veliký talent, o kterém dnes už stoprocentně vím, že ho nemám, by to řešil. Kdybych měl jakýkoli problém s doporučením ze střední školy a přišel bych na přijímací zkoušky s takovými monology, že by se s prominutím všichni posadili na zadek, tak by mě přijali. Tečka. Ale byl jsem posedlý tím, že na tu školu jít musím. A paradoxně, když jsem se nechystal vůbec a nějak jsem se během tří dnů v Šumperku, kde jsem byl v divadle, připravil na JAMU mezi prvním a druhým flámem, tak mě přijali.

* Vaše herecká kariéra je však úžasná. Hned ze školy do Mahenova divadla v Brně, za dva roky do Národního v Praze...
U téhle profese je dominantní věc štěstí. A já ho měl. Musím říct, že ho mám pořád. Třeba v Brně jsem měl velké štěstí, že jsem potkal pana režiséra Zdeňka Kaloče. To byl člověk, který mě hodně naučil a hodně mi pomohl. Hrál jsem tam i role, kterých si hodně vážím.

* Trpíte pochybnostmi o správnosti svého rozhodnutí stát se hercem. Kdo je ten člověk, který vám pomůže, když je vám těžko?
Samozřejmě, že jsou lidi, kteří vás mohou podpořit, nalít optimismu, radosti a štěstí. To je moje žena a jsou to moje děti. A potažmo rodiče mé ženy. Ale přesto ve všem vlastně od narození po smrt stojíte úplně sám. Protože rozhodnutí, každý krok, volíte vy. Nikdo ho za vás neudělá.

* Vy jste se, pokud jde o ženy, rozhodoval víckrát. Už v osmnácti jste se oženil. Co vás tehdy hnalo ke svatbě?
Nezodpovědnost. Mně to bylo více méně úplně jedno, bral jsem svatbu jako možnost mít úžasný mejdan. Následky, které z toho mohly vzniknout, jsem si vůbec nepřipouštěl. To byly bujaré kroky mého mládí. Ale rozvedli jsme se záhy, vlastně jsme spolu nežili. S druhou ženou, Amálkou, jsem byl zhruba sedm let. S ní mám Markétku a Magdalénku. Markétce bude třináct a Magdalénce deset. Jsou to moje holčičky. Pak jsem žil se Zuzanou Bydžovskou. Máme spolu pětiletého Kristiánka. Ale manželé jsme nikdy nebyli. Teď jsem tři roky ženatý s Vilmou Cibulkovou.

* Ona má taky holčičku, že?
Má Šimonku, ano. Já říkám, že máme Šimonku.

* Tak máte čtyři děti...
Jsme velká rodina. Do auta se skoro nevejdeme.

* Lezete už zase po skalách jako kdysi?
Ano, tomu jsme propadli s bratrem už v dětství. Mně bylo dvanáct, jemu čtrnáct. On s tím začal dřív, já jsem na něj obdivně koukal. Až mě, když jsem ho prosil, jednou dvakrát vzal s sebou. Už mi to zůstalo.

* A co vaše jizva na spánku, ta není ze skal?
To jsem prorazil v Šumperku výkladní skříň. Tehdy mi vlastně zachránil život Jiří Dvořák, který je teď ve vinohradském divadle. On u toho byl, já si přesekal na spánku všechny tepny, dneska tam mám osmadvacet stehů. Kdyby tam nebyl, tak bych zřejmě vykrvácel.

* To se stalo při nějaké bujaré oslavě?
Při velmi bujaré oslavě. Tančil jsem před výlohou. Měl jsem tam sice taky nějaký konflikt, ale byl jsem opilý a ten průlom do výlohy byl způsoben mou hyperaktivní činností při nějakém tanečku, nebo co jsem to tam prováděl. Měl jsem velké štěstí, že tehdy byl na sále chirurgické pohotovosti plastický chirurg. Sešil mi to báječným způsobem a není to skoro vůbec vidět.

* Platil jste tu výlohu?
Samozřejmě, tehdy to pro mne bylo hodně peněz. Když jsem šel asi čtyři dny po té události okolo, tak tam byla dřevěná deska, která zbytky výlohy držela pohromadě. A nad tím byl nápis, který si dodnes pamatuju: Dekorativní kosmetika. To tedy byla kosmetika!

MIROSLAV ETZLER
Narodil se před 40 lety v Ostravě. Po gymnáziu nastoupil jako elév do Státního divadla v Ostravě, po roce přešel do Severomoravského divadla v Šumperku (1984-86). V roce 1990 absolvoval JAMU a v Brně získal angažmá ve Státním divadle (dnešní Národní divadlo Brno). V letech 1992 až 2000 byl členem činohry Národního divadla v Praze. Dnes je bez stálého angažmá, hraje převážně v pražském Divadle Ungelt, vystupuje také ve Viole a v Divadle pod Palmovkou. Je potřetí ženatý, jeho manželkou je herečka Vilma Cibulková.

Miroslav Etzler během on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. (3. listopadu 2004)

Autoři:







Nejčtenější

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět.... celý článek

Heidi Janků a její manžel Ivo Pavlík
Zemřel hudebník Ivo Pavlík, manžel Heidi Janků

V sobotu zemřel hudebník Ivo Pavlík (†84), manžel zpěvačky Heidi Janků (54) a první manžel nedávno zesnulé Věry... celý článek

Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že... celý článek

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si... celý článek

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech.... celý článek

Další z rubriky

Simona Krainová v tričku ze své kolekce
Simona Krainová si vyzkoušela roli módní návrhářky, má svou kolekci

Modelka Simona Krainová (44) si vyzkoušela roli módní návrhářky a navrhla svou první módní kolekci. Na limitované řadě... celý článek

Tomáš Řepka a Kateřina Kristelová
Hodně lidí by si přálo, abych se s Tomášem rozešla, míní Kristelová

Moderátorka Kateřina Kristelová (37) prý veškeré negativní reakce a názory na vztah s bývalým fotbalistou Tomášem... celý článek

Hudebník Ivo Pavlík měl dnes pohřeb v pražských Strašnicích
Přátelé a rodina se naposledy rozloučili s hudebníkem Ivo Pavlíkem

Ve dvě hodiny odpoledne proběhlo poslední rozloučení s hudebníkem Ivo Pavlíkem, který zemřel minulý týden ve věku... celý článek



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.