encyklopedie
U rekordmanů v běhu, v hodu oštěpem či v pojídání švestkových knedlíků asi každý ví, v čem se soutěžilo a co musel šampion vykonat. Ale v těsnopisu? Držitel čekoslovenského rekordu v těsnopisu Miloš Matula zvládl v roce 1957 zaznamenat dvě stovky slov během jedné minuty. Od té doby se to nikomu jinému u nás nepovedlo.
* Se základy těsnopisu jste se seznámil na gymnáziu. Byl to tehdy povinný předmět?
Ne, byl zařazen mezi nepovinné, ale na naší škole bylo tradicí, že se v kvartě nebo kvintě na těsnopis hlásily celé třídy. A navíc k tomu přispělo, že jsem měl moc rád toho pana profesora, který mě těsnopis vyučoval.
* Zaujal vás už tenkrát těsnopis natolik, že byste řekl: To je ono, tím se chci zabývat?
V roce 1945 jsem psal těsnopisem devadesát slov za minutu. Výborně mi sloužil pro osobní potřebu, ale vůbec jsem nepočítal s tím, že bych se mu někdy věnoval profesionálně. Čirou náhodou jsem však v prosinci 1945 navštívil Státní ústav těsnopisný, dal se zapsat do jeho kursů a začal se věnovat těsnopisu pořádně.
* Na vysoké škole jste však vystudoval matematiku.
Já jsem se vždy chtěl věnovat matematice. Tu jsem vystudoval, třicet let jsem pracoval v Matematickém ústavu Univerzity Karlovy. Ale je pravda, že jsem byl zaměstnán i ve Státním ústavu těsnopisném. A vždy to u mě fungovalo tak, že když jsem se živil matematikou, byl těsnopis mým koníčkem, a naopak.
* I když byl těsnopis dlouhou dobu "jen" váš koníček, jste už přes čtyřicet let držitelem stále platného rekordu.
Ono to začalo tím, že jsem v roce 1947 (a od té doby ještě mnohokrát) vyhrál první mistrovství republiky v těsnopisu. O deset let později jsem se dopracoval k československému rekordu 200 slov za minutu (při obyčejném mluvení vypustí člověk z úst kolem 120 slov za minutu - pozn. red.). Tohoto čísla jsem pak dosáhl ještě čtyřikrát. Ale ani mí kolegové nezůstávali příliš pozadu. Karel Matoušek třikrát skončil na 190 slovech, jednou se to podařilo i Josefu Kulajovi, Ludmile Novákové nebo mistryni světa Heleně Bendové.
* Ve vašem životopise se uvádí, že jste pracoval jako komorní stenograf. Co si pod tím představit?
Slovo komorní pochází od toho, že většina parlamentů má dvě komory. A stenografie je lidem známá právě z jednání parlamentu.
* Je nějaký projev nebo vystoupení, které jste zaznamenával v parlamentu a bylo tak významné nebo pěkné, že na ně dodnes vzpomínáte?
Spíš naopak. Někdejší ministr Nejedlý už byl hodně starý a senilní, a tak mu dělalo problém udržet souvislou větu. Záznamy jeho projevů prostě nešly stylisticky upravit. A tak jednou, kdy to opravdu nebylo upravitelné, jsem napsal vlastní řeč na téma, které on přednášel. A nikomu to nevadilo.
* Zabýval jste se těsnopisem nejen v praxi, ale patříte mezi teoretiky. Co vede člověka k tomu, aby se něčím zabýval více do hloubky, začal to měnit a vylepšovat?
To je asi ta má vědecká povaha. Když se něčím zabývám, nedá mi to, abych se na to nekoukal i očima vědce.
U rekordmanů v běhu, v hodu oštěpem či v pojídání švestkových knedlíků asi každý ví, v čem se soutěžilo a co musel šampion vykonat. Ale v těsnopisu? Držitel čekoslovenského rekordu v těsnopisu Miloš Matula zvládl v roce 1957 zaznamenat dvě stovky slov během jedné minuty. Od té doby se to nikomu jinému u nás nepovedlo.
* Se základy těsnopisu jste se seznámil na gymnáziu. Byl to tehdy povinný předmět?
Ne, byl zařazen mezi nepovinné, ale na naší škole bylo tradicí, že se v kvartě nebo kvintě na těsnopis hlásily celé třídy. A navíc k tomu přispělo, že jsem měl moc rád toho pana profesora, který mě těsnopis vyučoval.
* Zaujal vás už tenkrát těsnopis natolik, že byste řekl: To je ono, tím se chci zabývat?
V roce 1945 jsem psal těsnopisem devadesát slov za minutu. Výborně mi sloužil pro osobní potřebu, ale vůbec jsem nepočítal s tím, že bych se mu někdy věnoval profesionálně. Čirou náhodou jsem však v prosinci 1945 navštívil Státní ústav těsnopisný, dal se zapsat do jeho kursů a začal se věnovat těsnopisu pořádně.
* Na vysoké škole jste však vystudoval matematiku.
Já jsem se vždy chtěl věnovat matematice. Tu jsem vystudoval, třicet let jsem pracoval v Matematickém ústavu Univerzity Karlovy. Ale je pravda, že jsem byl zaměstnán i ve Státním ústavu těsnopisném. A vždy to u mě fungovalo tak, že když jsem se živil matematikou, byl těsnopis mým koníčkem, a naopak.
* I když byl těsnopis dlouhou dobu "jen" váš koníček, jste už přes čtyřicet let držitelem stále platného rekordu.
Ono to začalo tím, že jsem v roce 1947 (a od té doby ještě mnohokrát) vyhrál první mistrovství republiky v těsnopisu. O deset let později jsem se dopracoval k československému rekordu 200 slov za minutu (při obyčejném mluvení vypustí člověk z úst kolem 120 slov za minutu - pozn. red.). Tohoto čísla jsem pak dosáhl ještě čtyřikrát. Ale ani mí kolegové nezůstávali příliš pozadu. Karel Matoušek třikrát skončil na 190 slovech, jednou se to podařilo i Josefu Kulajovi, Ludmile Novákové nebo mistryni světa Heleně Bendové.
* Ve vašem životopise se uvádí, že jste pracoval jako komorní stenograf. Co si pod tím představit?
Slovo komorní pochází od toho, že většina parlamentů má dvě komory. A stenografie je lidem známá právě z jednání parlamentu.
* Je nějaký projev nebo vystoupení, které jste zaznamenával v parlamentu a bylo tak významné nebo pěkné, že na ně dodnes vzpomínáte?
Spíš naopak. Někdejší ministr Nejedlý už byl hodně starý a senilní, a tak mu dělalo problém udržet souvislou větu. Záznamy jeho projevů prostě nešly stylisticky upravit. A tak jednou, kdy to opravdu nebylo upravitelné, jsem napsal vlastní řeč na téma, které on přednášel. A nikomu to nevadilo.
* Zabýval jste se těsnopisem nejen v praxi, ale patříte mezi teoretiky. Co vede člověka k tomu, aby se něčím zabýval více do hloubky, začal to měnit a vylepšovat?
To je asi ta má vědecká povaha. Když se něčím zabývám, nedá mi to, abych se na to nekoukal i očima vědce.
