Marta Kubišová v listopadu prodělala srdeční infarkt. Jak je na tom teď?
Po dvouměsíční pauze se opět vrací do divadla. V Ungeltu točila do rozhlasového pořadu Kdo židli má, bydlí! spolu s Markem Ebenem a Petrou Nesvačilovou. Aktuálně je před ní celý recitál, což bude taková prověrka. Marta je však v dobré psychické i fyzické kondici a těší se, že se znovu vrátí ke svým fanouškům.
Musíte Martu hodně hlídat, aby byla na sebe opatrná?
Já se snažím na ni dohlížet. Jsem i u všech zásadních rozhovorů s primářem z Homolky. Ale Marta není hypochondr, naštěstí nic neprožívá velmi složitě. V životě si toho prožila tolik, že když ji ten jeden infarkt neskolil, tak teď už ji neskolí nic. Naštěstí přestala kouřit.
Každoročně jezdíte do Řecka nabírat sílu. Vyrazíte tam i letos?
Ještě se uvidí. Každopádně je pravda, že si tradičně léto zpestřujeme tím, že jsme jezdili do pronajatého domku s bazénem na řecký ostrov Korfu. Kubiška tam pak ležela skoro pořád u bazénu a my jsme ji s její dcerou a mým partnerem nutili, aby občas zašla i k moři. Jenže Marta byla tak opojená tím bazénem a tou pohodou, že se skoro nehýbala. Marto promiň, prostě se převalila z boku na bok a byla nejspokojenější.
Takže cesta k moři je zbytečná...
Jelikož po moři neprahne a stačí jí bazén, tak jí ho zařizuji ve Vrchotových Janovicích, kde si s partnerem stavíme domek.
Ve Vrchotových Janovicích je přece zámek, který patřil Sidonii Nádherné. U vás v divadle o ní hrajete muzikál Touha jménem Einodis, kde Marta Kubišová exceluje. Takže výběr toho pozemku asi nebude náhodný...
Máte pravdu. Já jsem se do toho místa zamiloval! Na zdejším zámku jsem byl nejednou a vyštval jsem tam kompletně celý štáb. Součástí toho představení jsou i filmové dotáčky a ty jsme natáčeli právě tam. Já na stará kolena bytostně toužím splynout s přírodou a mít venkovský domek.
Takže se z vás stane vesničan?
Částečně, protože žít zůstanu v Praze. Bydlím na hradčanském Novém Světě, romantickém pražském zákoutí. Mám to tu rád, ale do Vrchotových Janovic budu pravidelně jezdit. Doufám, že nás lidé přijmou. Nechtěl bych tam být exotická náplava.
Milan Hein jako Karl Kraus a Marta Kubišová jako Sidonie Nádherná v inscenaci Touha jménem Einodis
Myslíte tím to, že žijete s partnerem?
Přesně tak. Žiju v partnerství s otcem dvou nezletilých dcer, které má ve střídavé péči. Rád bych pomáhal především dětem, které vyrůstají s gayi či lesbičkami, aby je společnost přijala. Jsou jich tisíce a společnost se na ně dívá přes prsty, přitom ty děti se netrápí, jsou spokojené, vyrůstají v láskyplném prostředí, a o to přeci jde.
Loni jste oslavil dvacet let od otevření vašeho divadla Ungelt. Jak vzpomínáte na začátky?
Mým hlavním rádcem byl tehdy Miloš Kopecký. On mi naprosto jasně řekl, abych vybudoval kvalitní divadlo a zapomněl být herec. Alespoň v začátcích. Jediné, kdy jsem to porušil, bylo přijmutí nabídky Marty Kubišové na pěvecké recitály. Ona chtěla, abych se v nich vyskytoval jako host nebo moderátor.
Teď už se ale tu a tam na jeviště vydáte...
Právě když jsme slavili dvacáté výročí, jsem si uvědomil, že jsem naposledy hrál, když jsme divadlo otevírali. Ale stálo to za to, usednout do ředitelského křesla a zcela se věnovat budování pověsti divadla. Máme čtyři Thálie, takže po činohře Národního divadla je vlastně tenhle privátní sklep druhá činoherní scéna v republice co do počtu těchto cen. Proto si myslím, že si konečně mohu opět na divadelních prknech zahrát.
Petra Nesvačilová, Milan Hein, Regina Rázlová a Jitka Čvančarová v představení Mezi úterým a pátkem
Splnil jste si tímto návratem svůj sen?
Dalo by se to tak říct. Já měl v mládí takové dva sny. Začínal jsem v divadle v Českém Těšíně a jako třiadvacetiletý kluk jsem chtěl poznat Martu Kubišovou. Tu jsem poznal v divadle krátce poté, co jsem si ho otevřel, a dnes jsme nejbližší přátelé. A pak jsem měl herecký sen zahrát si s okouzlující herečkou Reginou Rázlovou. Tenhle sen jsem si splnil v devětašedesáti a s Reginou hraji v představení Mezi úterým a pátkem. Regina hraje mou manželku, Jitka Čvančarová milenku a Petra Nesvačilová naši dceru.
Zmínil jste Reginu Rázlovou. Dokázal jste pro Ungelt získat i další velká jména jako Petr Kostka, Zlata Adamovská, Petr Štěpánek, Zuzana Bydžovská nebo Richard Krajčo. Jak obtížně se loví takové herecké osobnosti?
Co se týče lákání herců, v prvé řadě muselo vždycky jít o výjimečnou nabídku, kterou by jinde nedostali. Tato specifika Ungeltu jsou jasná. Hrajeme hry pro dva až tři herce. Máme tu i skvělé klima, svým způsobem rodinné. Já si na žádného ředitele nehraju. Kdo tu je, tak s tím si tykám a není jediný člověk, kterého bych tu nechtěl. Rád se potkám s herci, ale i s osvětlovači, zvukaři, šatnářkou, pokladní či uklízečkou.
