Vědci David Vokrouhlický z Karlovy Univerzity v Praze a Paolo Farinella z italského Terstu založili své výzkumy na "pohonu", který již téměř před sto lety popsal ruský inženýr I. O. Jarkovskij. Jeho teorie ovšem věda dosud opomíjela.
Podle tohoto modelu dochází působením slunečních paprsků ve vesmíru k nepatrnému, ale z dlouhodobé perspektivy přesto znatelnému zrychlení rotujícího tělesa. To postupně vede k zvětšování jeho oběžné dráhy. V důsledku delšího slunečního záření na takzvané polední straně meteoritu než na jeho půlnoční straně dochází k tomu, že jedna strana tělesa je stále poněkud teplejší a vyzařuje i více tepla.
"Jde o to, že meteorit absorbuje sluneční záření, na jeho povrchu jsou však teplotní rozdíly, což působí reaktivně - těleso pak záření zase vyzařuje. To působí určité zrychlení, které má zajímavé vlastnosti. Jednou z nich je to, že dokáže měnit dráhu tělesa," vysvětluje Vokrouhlický.
"Náš příspěvek spočívá v tom, že jsme kvantifikovali teplotní reaktivitu meteoritů," dodává. Vědci se domnívají, že nerovnoměrné rozložení tepla působí sice jako velice slabý, zato trvale pracující raketový pohon. Ten pak v časovém horizontu několika miliónů let postupně ovlivňuje dráhu přinejmenším menších vesmírných úlomků.
