Sedmadvacetiletá vystudovaná novinářka zatím dělá reportérku v televizním pořadu Chcete mě? a trenérku v posilovně. Je svobodná a stejně jako matka žije v Praze.
* Jak často mámě říkám, ať si najde chlapa
Občas ji upozorním, že láska kvete v každém věku a třeba maminka Chantal Poullainové si našla velkou lásku v sedmdesáti. Ale u mamky to nehrozí. Kdyby se někdy zamilovala, tak mám prý zavolat do Bohnic, aby pro ni poslali svěrací kazajku.
* Čím mě občas štve
Je moc hodná na lidi, kteří si to nezaslouží. Kdosi ji poprosí o tři tisíce na naslouchadlo, ale pak se dozvíme, že to prochlastal. Jo a ještě něco - když si koupí třeba boty, tak jí vždycky musím připomenout, že bych za ty peníze pořídila troje.
* Jak jsem prožila listopad 1989
Sedmnáctého jsem šla v davu, kde všichni drželi svíčky, a trpěla jsem: mám klaustrofobii a teď na mě ještě nakape vosk. Bylo mi z toho špatně, tak jsem říkala, mami, už pojeď domů. Odvlekla jsem ji těsně předtím, než bychom dostaly nakládačku.
* Kdy vídám Václava Havla
Je to jenom kmotr... O styky se dřív starala Olga, ta za něj posílala dárečky. Ale jeho jsem viděla od revoluce asi dvakrát; nefungujeme jako rodina.
* Kdy mi došlo, že je máma populární
Už před revolucí jsem to slyšela od babičky, ale ještě jsem to nechápala. Pouštěla mi Dobrodružství s bohem Panem a já se ptala: Babičko, kterej pán to nazpíval? Hlas mi připadal hlubokej. Ale po Listopadu mamča najednou nechodila z kanceláře v určitou hodinu a já měla dvě paní na hlídání.
* Jaká jsem zpěvačka
O Silvestru jsem s mámou zpívala u přátel karaoke, ale když jsem to viděla na kazetě, tak mi došlo, že to nesmím provozovat často. Ostuda. Anebo jsem se možná měla víc napít, aby mi to šlo líp.
* Jak jsem spokojená v práci
Pomáhám mámě s pořadem Chcete mě? K tomu dělám trenérku v posilovně, jenže tím se moc nedá uživit. Jestli víte o dobře placené práci, ozvěte se.
* Jak mi máma mluví do vztahů
Kamarádsky řekne, co si o kom myslí, ale ví, že si udělám, co chci. Ono to nějak dopadne - vdávat se zatím nechci a rodinu taky nepotřebuju.
Marta Kubišová
Narodila se 1. listopadu roku 1942 v Českých Budějovicích. V letech 1966, 1968 a 1969 vyhrála Zlatého slavíka, její píseň Modlitba pro Martu se stala symbolem pražského jara. Režim se rozhodl ji zdiskreditovat a v únoru 1970 se rozpadla skupina Golden Kids, kterou s Kubišovou tvořili Helena Vondráčková a Václav Neckář. Vdala se dvakrát, vždy za režiséra - Jana Němce a Jana Moravce. S oběma se rozvedla. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77.
* Čím mě dcera dohání k šílenství
Má snad v sobě zamontovaný strojek, který ji odstrkuje od domova. Odjede sama do Tuniska a já říkám: Nesedej na velbloudy! Můžou se splašit a odnést tě do pouště, kde jsou banditi. Ale první fotka, kterou pak vidím, je Kačenka na velbloudovi...
* Kdy v ní vidím sebe samu
Je odvážnější a samostatnější. Já byla totální slepice, ale to přikládám době a tomu, že jsem vyrůstala na malém městě. Kačenka mi třeba vypráví, že někde tancovala do pěti ráno, a to já neznala. Mně ještě po maturitě otec říkal: V sedm doma.
* Co jí poradím do manželství
Říkávám: Kačenko, kdyby ses měla vdávat, tak uteč. A pěkně daleko. Svatba jsou vyhozený peníze.
* Jak mi zasahovali do výchovy komunisti
Když byla Kačenka ve školce, ve tři mě sebrali a drželi až do šesti. Věděla jsem, že s učitelkou hodinu přechází po chodníku. Taky jsem ji naučila, že kdyby vedle popojíždělo auto, musí se otočit a běžet v protisměru - to jsme měly natrénované.
* Kolik prezidentů jsem poznala
Svobodovi jsem zpívala v září 1968 Modlitbu, a to jsem byla prkenná a vnímala jen jeho krásné oči. Jednou jsem na dálku viděla Novotného, když nás s Helenou Vondráčkovou zvala jeho žena na MDŽ, abychom zazpívaly Oh, baby, baby. A Vaška Havla máme v rodině, je Katčin kmotr.
* Jak mě dnes uživí hudba
(Kateřina: Z ruky do huby.) Ale ne, jsem spokojená. Kdybych však byla jen důchodce, nevyžiju. Nájem mám jen nepatrně nižší než penzi, to bych ani nezaplatila mobil a zvířata by šla do útulku.
* Kde mám tři Zlaté slavíky
Někdo mi je při stěhování ukradl, ale to mě nemrzí. Důležité je, že mě pořád hlas poslouchá.
* Jaký mám vztah s manželi
S oběma přátelský. A Janu Němcovi přeju, že má konečně malou dceru - oba jsme to nakonec dokázali. I když třeba já měla po potratu a dvou klinických smrtích deprese z toho, že už dítě nikdy mít nebudu. (Kateřina: Mohla jsem mít starší ségru, která by odrodila ty vnučinečky...)
