Máte za sebou čerstvou zkušenost z filmu Muzzikanti, kde se sice neobjevíte přímo vy, ale vaším hlasem bude zpívat hlavní ženská hrdinka. Bylo to poprvé, co jste herečce propůjčila svůj hlas?
Akorát loni v létě kvůli písničce v animovaném filmu. Přezpívala jsem manželku lenochoda Sida z Doby ledové. To bylo poprvé, kdy jsem musela synchronně zpívat podle toho, jak postavička otevírala pusinku. V hraném filmu to teď ale bylo poprvé. Na zpívání mě urve skoro každý, protože to miluju.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Dokázal by vás někdo „urvat“ i na filmovou roli se vším všudy? Zatím máte na svém kontě několik seriálů, ale film ještě žádný.
To by musela být nějaká hodně vedlejší role. Pokud jde o hraní, jsem hrozně stydlivá. Ze všech možných uměleckých směrů je mi hraní nejdál. V muzikálu je to jiné, tam mám dva měsíce na to, abych se roli naučila. Pomalu se dostávám do děje a pak s postavou dlouho zůstávám. U filmu je to jednou a už nikdy více. Když mám něco hrát, cítím se před kamerou hrozně nervózní. Stejné to bylo, když jsme s kapelou točili klipy. Sice by mě to zajímalo, ale čím jsem starší, tím víc myslím, že na to žádný supertalent nemám.
V Muzzikantech hraje Pavel Kříž hlavní roli zhýralého rockera, kterých je v reálu poměrně hodně. Napadá mě ale, že vlastně neznám žádnou zhýralou rockerku. Čím to podle vás je?
Já znám! Je to vdova po Kurtu Cobainovi z Nirvany Courtney Love. Ta je hodně zhýralá. Bude to ale asi hlavně následek braní drog. V Česku mě nikdo takový nenapadá, u nás jsou zpěvačky přeci jenom velké dámy. Asi budu jediná známější potetovaná rocková zpěvačka. (smích)
A vy jste na tom se zhýralostí jak?
To je trošku problém. Nekouřím, dám si jednou za čas skleničku bílého vína a už začínám cítit, že mi to stačí... Vždycky ale říkám, že láska k rocku není v tom, jak se člověk obleče a kolik toho vypije, ale podle toho, jak to má v srdci. Velice často se setkávám s tím, že když mám nějaké focení, které má ukázat mou osobnost, tak mi každý přinese onýtovanou koženou bundu, chtějí, abych měla černě namalované oči a ideálně černé kožené kalhoty. Lidé si asi myslí, že když je člověk rocker, tak má doma i kožené pyžamo a lampičku na nočním stolku udělanou z lahve Jacka Danielse. Dřív jsme sice žili rock’n’roll se vším všudy, ale stejně nejvíc řádím na jevišti. Tam jsem opravdu rock’n’rollová. Nemusím to mít ale doma na každém kroku. Ale zase nic proti koženým bundám! Kožené bundy jsou super! (smích)
Říkáte rock’n’roll se vším všudy. Máte na mysli i povzbuzující chemii?
V naší kapele nikdy nejely drogy. Dokonce jsme ani nikdy nebyli všichni kuřáci. Dostala se k nám maximálně tráva, a ještě jsme ji nekouřili my, ale technici. V tomhle směru jsme vlastně čistá kapela.
Nestojí za tím třeba pověstná německá disciplína?
To ne, protože pokud jde o alkohol, pilo se dřív hodně. Když je kapela mladá a jezdí v létě třeba pět festivalů týdně, tak se paří o sto šest. Člověk vždycky v noci odpadl, autobus ho převezl, a ráno jste se probudili na jiném místě a jeli jste nanovo. Byla to hodně bujará doba a nějaká německá disciplína žádnou roli nehrála. Možná proto, že jsme začali dělat hudbu v devadesátých letech, jsme se drogám úplně vyhnuli. Devadesátky už v tomhle byly mnohem mírnější než osmdesátky nebo sedmdesátky.
V kapele Die Happy jste jediná žena, tak věřím, že muže máte i díky tomu dobře „nastudované“. V jednom ze starších rozhovorů jste řekla, že ženy jsou ve vztahu radikálnější, zatímco muži jsou větší srabi. Stále to tak vidíte?
Nechci muže urážet, protože je miluju a potřebuju je ke svému životu. Je ale pravda, že víc rozhodnutí v rodinných nebo partnerských otázkách se očekává od žen. Žena, když se zamiluje, tak je schopná za sebou spálit mosty. Chlap dokáže vydržet v nespokojeném vztahu i roky a mít při tom milenku. A protože je srab, ani jedné to neřekne. Dokonce znám jednoho, který oběma ženám postavil barák a s oběma měl děti. Ani jedna o té druhé neměla tušení. Nechápu to.
Myslíte, že radikální řešení je vždy šťastné?
Někdy to není úplně dobré. Například když se se mnou někdo v minulosti rozešel, nedokázala jsem bojovat. Když mi nějaký můj bývalý přítel řekl, že už nám to neklape, nebo že se zamiloval a navrhl rozchod, tak i když mě to sebevíc bolelo, nikdy jsem nedokázala brečet, prosit nebo bojovat. Jsem dnes samozřejmě ráda, že to tak dopadlo, protože všechno má svůj účel a jsem šťastná, ale někdy je tenhle radikální postoj na škodu. Člověk by se někdy měl snažit bojovat, když mu o něco jde. Znám spoustu vztahů, kde jeden z partnerů podlehl nějakému momentálnímu dojmu, rozsekl to a pak toho navždy litoval.
Takže se dnes i na nevěru díváte jinak?
Vím, že nemá cenu lepit vztahy, ale kdyby za mnou třeba dříve přišel můj muž, přiznal se, že mě podvedl, a chtěl, abych mu odpustila, řekla bych OK, sbalila bych se a okamžitě bych odešla. Nebrala bych mu telefony a byl by odepsaný. Vím, že teď bych to tak neřešila. Kdyby mě někdo podvedl, tak bych mu to dala pořádně sežrat. To je pravda. Ale kdyby ten vztah jinak fungoval a byly v něm děti, tak bych svoje ego překousla.
Kvůli práci manžela jste se loni přestěhovali do Německa, kde jste půl roku byla výlučně ženou v domácnosti. Seděla vám tahle úloha?
Být ženou v domácnosti mi až tak nevadí, když jsem tady v Praze, kde mám kamarádky s dětmi. Když tady mám práci, většinou je to večer. Přes den peru, vařím, starám se o dítě. Tady to funguje. V Německu jsem ale nikoho neměla. Navíc jsme nežili ve velkém městě ale na vesnici, kde jsme měli jen pár sousedů okolo sedmdesátky.
Marta Jandová
Co jste tam celé dny dělala?
(Bezděčně se usmívá) No, asi tak – s Maruškou jsme si vyhrály s modelínou až do aleluja. Vím, že by se to změnilo, kdyby začala v září chodit do školky. Už jsme měli i místo a všechno bylo zařízené. Určitě bych se nějak navázala na ostatní matky s dětmi, ale ty první čtyři měsíce byly opravdu těžké. Jinak mám Německo strašně ráda a to místo, kde jsme bydleli, bylo pro rodinný život úžasné. Z okna jsme koukali na kopec s poutním kostelem a pořád jsme slyšeli ovce, občas kolem proběhly srnky. Bylo to krásné. Ale...
...maximálně na víkend?
Ano, nebo na týden na dovolenou. Kvůli manželovi bych tam bývala vydržela, ale nakonec jsme se tam celkově jako rodina necítili dobře. Rozhodli jsme, že důležitější než práce je, abychom byli šťastní. Koncem léta jste se nechala slyšet, že máte touhu opět rozjet intenzivnější práci s kapelou v Německu.
Jak to vypadá?
Vypadá to dobře! Máme týden prostor mezi dvěma festivaly v létě, který bychom chtěli využít tak, že se zavřeme do studia a budeme psát. Moc se na to těším. Jestli se to podaří, mohla by se narodit letos dvě miminka. Jedno moje sólové české a jedno anglické s Die Happy. Tak uvidíme.
Určitě už jste přemýšlela, jak skloubit rodinný život s kapelou.
Samozřejmě už by to nemohl být stejný režim jako před lety. Až na našeho basistu už máme všichni děti, takže bychom nepodnikali dlouhá turné. Mám strašně aktivního manžela, Maruška je také zvyklá cestovat, takže by mohli na letní festivaly jezdit se mnou. Udělali by si vždycky výlet, poznali spoustu míst... Zkrátka už by to bylo jiné, takové víc pro seniory. (smích) Neporodila jsem Marušku proto, aby ji vychovával někdo jiný.
Marta Jandová o dalším dítěti: Nejsem nejmladší a vím, jak to je:
11. února 2017 |
Rock, muži a NěmeckoJako zpěvačka se Marta Jandová prosadila nejprve v Německu s rockovou kapelou Die Happy. Původně po střední škole odjela k západním sousedům pouze na rok, nakonec ale zůstala sedmnáct let. „Nedostala jsem se na vysokou (na obor překladatelství, tlumočnictví – pozn. red.) a chtěla jsem to zkusit za rok znovu. Mezitím jsem se ale zamilovala do jednoho muzikanta, a jak jsem tak přemýšlela, co s tím rokem, on mi nabídl, že můžu být u jeho rodiny a naučit se zatím další jazyk,“ vzpomínala Jandová v jednom z dřívějších rozhovorů. Oním muzikantem byl Thorsten Mewes, kytarista kapely Die Happy, kterou společně založili. Byl také jejím prvním manželem. Skupina dosáhla v 90. letech velké popularity, koncertovala po celé Evropě. „Německo jsme dobyli, šest let jsme museli čekat na pořádnou vydavatelskou smlouvu, ale povedlo se. Byli jsme v každé vesnici, v každém klubu, kde je zástrčka,“ popisuje tehdejší úspěch. Za hranicemi se po letech prosadila také jako moderátorka vlastního hudebního pořadu na stanici ZDF. Byla i členkou poroty v německé talentové castingové show Popstars.  Manžel Marty Jandové Miroslav Verner je profesí gynekolog a porodník.  Zpěvačka s dcerou Maruškou, která se narodila v srpnu 2013. Poté, co skončilo její manželství se spoluhráčem z kapely, zůstali nadále přáteli. „Jsme fakt rodina, můžu se na kluky obrátit, kdykoliv je potřeba, i kdyby měli dojet do Prahy jen proto, že je mi smutno. Nejvíc mi v tomhle směru pomáhá právě bývalý manžel,“ uvedla před lety zpěvačka. Po rozvodu žila čtyři roky s německým zpěvákem Sashou. Chtěla s ním dokonce založit rodinu, ovšem na tom se s partnerem neshodli. „Asi to byl i důvod našeho rozchodu, protože on se potom rozhodl, že děti nikdy nechce,“ prozradila Jandová. Krátce po rozchodu s ním se s bolavým srdcem vrátila do Čech. Původně jenom na čas, ale nakonec zde už zůstala. Dnes je šťastně vdaná za gynekologa Miroslava Vernera, s nímž vychovává tříletou dceru Marušku. |
