Markéta Suchá
učitelka, manželka Jiřího Suchého
Narodila se 30. listopadu 1976. Absolvovala Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity a nyní učí češtinu a základy společenských věd na Gymnáziu Jana Keplera na pražském Pohořelci. Ve stejné městské části, v Dejvicích, bydlí. Rovněž vila jejího muže stojí na Praze 6, a to na Ořechovce.
Jak jsme se seznámili
Už jako studentka jsem si přivydělávala jako uvaděčka v Semaforu. Ale žádná láska na první pohled. Jiří tvrdí, že si mě všiml, ale nijak se to neprojevovalo. A až po letech mě pozval na večeři.
Co budu o svém muži říkat studentům
O Semaforu učím. Někteří studenti věděli, že mám k Jiřímu osobní vztah, jiní ne. Pro učitelku je to poněkud zvláštní situace. Ve funkci manželky o Semaforu budu učit nejdřív za dva roky. Myslím, že když to nějak vtipně shodím, nebude problém. Mezi maturitní otázky si Semafor sólo jako samostatnou otázku rozhodně nezařadím.
Jak jsem ho představila kolegům
Chystám „odhalení“ kolegům a přátelům. Přijdou k nám na návštěvu. Měli jsme variantu, že by Jiřík stál nehnutě v koutě, přes sebe přehozenou látku. Až by se sešli všichni, zazněla by hudba a já bych ho odhalila. Nakonec jsme to zavrhli a večírek pojednáme klasicky.
Jak je mi v roli macechy
Žádná strana to tak neprožívá. Ostatně Jakub, Jiřího syn z prvního manželství, je o jedenáct let starší než já. (Jiří Suchý se smíchem: Zajímavý, se Šlitrem jsme se dohodli, že jsme v dětství hrozně obrečeli lidovou píseň o maceše, co hlavičku češe, až krev potůčkem teče. Řeknu Jakubovi, že ho chceš učesat, jo?)
Naše manželské tabu
Nemám ráda, když Jiřík zavádí řeč na své minulé vztahy a vyvozuje z nich poučení pro nás.
Proč bydlíme každý zvlášť
Jsme si tak vzácnější, víc si užijeme chvíle, kdy jsme spolu, těšíme se na sebe. Ostatně pobýváme jeden u druhého dost často.
Jak zvládáme manželské krize
Zatím se nám vyhnuly. I když - měli jsme jednu ještě za svobodna, po šesti letech vztahu. Jiřího jsem opustila, ale záhy jsem zjistila, že je to beznadějné. (Jiří Suchý: Přišla na to, že lepšího člověka, než jsem já, na tomto světě nenajde.)
Jiří Suchý
textař, zpěvák, herec, manžel Markéty Suché
Čerstvý novomanžel se narodil se 1. října 1931. Z prvního manželství má syna Jakuba. Zakládající člen Semaforu (s Jiřím Šlitrem) se proslavil nejen texty, ale i jako dramatik, herec, zpěvák, prozaik a básník.
Jak se dělá svatba doma v obýváku
Jednoduše. Požádali jsme pana starostu Prahy 6, ten přišel a oddal nás. Museli jsme jen nechat otevřené dveře a branku, aby tam měl přístup i člověk, který by chtěl uvést nějaký závažný důvod proti uzavření našeho sňatku. Třeba zákonitý manžel mé nastávající, kdyby nějaký existoval.
Jak jsem se představil rodičům své nastávající
Bez problémů, a dokonce bez kytice. Markétčina maminka si to vyhradila. A tak jsme donesli jen malou kytičku v květináči. Rodiče jsem už na to připravil dopisem, ve kterém jsem vysvětlil, že takhle se nám to zkrátka udělalo. Dopis to byl pěknej, dal jsem si záležet.
Můj pygmalionský komplex
Rád jsem svým mladým kolegyním radil, jak si počínat v různých životních situacích.
Markétka mé rady odmítá - rozhoduje si o svém konání zásadně sama. Pochopil jsem to a neradím - jenom zírám.
V čem mě Markéta změnila
Hlavně v interpunkci. S umisťováním čárek ve větě mívám problémy, a tak moje choť vyučuje češtině nejen na gymnáziu, ale i doma. Nepatrně jsem se už zlepšil.
Jak mi obohacuje jazyk
Moc ne. Občas mi doporučí, třeba abych změnil slovosled ve větě, a tak ho změním. Nedávno mě rozesmála, když tahle kultivovaná osoba použila slovo větrák jako označení pro zvětralé pivo.
Co se do manželky snažím vtlouci
Tak třeba můj optimismus zakletý do věty: Ale prosím tě, vždyť je to jedno. Tohle jsem jí musel říct asi osmsetkrát. (Markéta: Právě za ten optimismus jsem Jiřímu vděčná. Dřív jsem všechny problémy příliš prožívala.)
Jak by měl vypadat Markétin učební plán
V dějinách divadla by měla učit o Semaforu, v dějinách literatury o mně a v těch základech společenských věd o působení divadel malých forem na myšlení lidí za totality se zvláštním přihlédnutím k Semaforu. (K ženě: Ukaž, já ti ho napíšu sám. Markéta: Doufám, že to někdo nevezme vážně.)
