Týdeník TÉMAVychází v pátek |
Co vůbec na svém comebacku považujete za nejtěžší a co vás nejvíc překvapilo?
Všechno tak nějak přirozeně plyne a navíc být na pódiu je pro mě radost, takže mi to přináší jen pozitivní pocity. Zkrátka, hudba je můj život. Velmi mile mě překvapilo publikum. Nadšení, spontánnost a příliv neskutečně pozitivní energie mě velmi dojaly.
Za vaši pěveckou kariéru jste zažila vlastně dva důležité návraty, první po nehodě, která vás upoutala na invalidní vozík, druhým byl ten nedávný, kdy jste po letech v ústraní začala znovu veřejně vystupovat. Který z těch návratů byl pro vás těžší?
Moje nejdelší pauza v novém miléniu trvala čtyři roky. Beru to prostě jako fakt a teď se opět snažím pracovat dál. Po nehodě jsem balancovala na hranici života a smrti, protože moje zranění byla skutečně velmi vážná. Takže je to neporovnatelné.
Dá se na tak tragické životní události najít i něco pozitivního, co vám tato zkušenost dala?
Naučila jsem se radovat z maličkostí, které mi v předchozím shonu zákonitě unikaly. Můj pohled na život, který je krásný, se změnil, začala jsem si ho vážit.
Kdo je dnes pro vás vlastně nejdůležitějším člověkem v životě, vaší spřízněnou duší?
Velmi si vážím mých dvou kamarádek Evy a Andrey, které se mnou tráví většinu času. Bez jejich přátelství a pomoci by se spousta mých aktivit nedala realizovat.
Jak se chystáte strávit Vánoce? Stíháte se vídat se všemi vašimi sourozenci?
Vánoční svátky mám velmi ráda, budeme je, tak jako každý rok, trávit v kruhu nejbližších. S bratry jsme stále v kontaktu, ale spíše si telefonujeme. Přece jen cesta z Bratislavy na východ Slovenska, kde žijí, trvá přibližně pět hodin, takže setkávání s nimi je náročnější. Sestru Helenku mám ale blíž a vídáme se častěji.
Jak moc intenzivně se chystáte vystupovat příští rok? Máte v plánu nahrávat nějaké nové písně?
Je to pro mě fyzicky náročnější, ale snažím se, aby bylo možné zrealizovat vystoupení i v následujícím roce. Nerada slibuji cokoli dopředu, uvidíme, co přinese čas.