Marek Eben: Rozveselit publikum prostě neumím

  14:35
O rozhovor jsem ho požádal v lednu. "Zrovna před týdnem jsem ho dal Reflexu," odpověděl, "počkejme tak půl roku. Třeba se během té doby něco stane a bude o čem mluvit." Sešli jsme se až za tři čtvrtě roku. Nic převratného se nepřihodilo. Přesto se nezdálo, že by Marek Eben neměl co říct.

Čím to, že jste všem tak sympatický? Po této stránce se vám vyrovná jedině Zdeněk Svěrák, možná pár dalších.

Jé, to já nevím.

Nabízím možnost: etolog Konrad Lorenz přišel na to, že základem je vypouklé čelo, vyšší, klenutá mozkovna a menší, spíš nahoru obrácený nos. Tyto rysy vyvolávají lidské sympatie, ať už se vyskytují u zvířat nebo u jiného člověka.

No ty bych měl. To je dobré.

Také údy by prý neměly být vyzáblé...

To nevím. Jisté je, že sympatie nejsou záležitostí estetiky. Znám všemi milované lidi, kteří jsou vlastně oškliví. A naopak - znám jiné lidi, kteří mají všechny předpoklady, jsou krásní, a nikdo je rád nemá.

Zpět k úvodní otázce: čím podle vás vzbouzíte takové sympatie?

Nerad bych podceňoval roli malého, vzhůru obráceného nosu, ale přece jenom bych nad něj postavil vliv svých rodičů. Oba mají obrovský dar vzbouzet sympatie druhých. Táta je velice hodný, upřímný, jeho zájem o druhé je opravdový.

Marek Eben (18. 12. 1957), herec, skladatel, textař, moderátor. Syn skladatele Petra Ebena, synovec skladatele Ilji Hurníka, manžel herečky Markéty Fischerové, která je po těžké nemoci odkázána na kolečkové křeslo.
Jako kmenový herec Studia Ypsilon ztvárnil desítky rolí a napsal scénickou hudbu k více než dvaceti představením.
Jako televizní moderátor se proslavil především uváděním večerů, během nichž se udělují ceny Tý Tý (nepřetržitě od roku 1991) a moderováním soutěže o poklad Anežky České (bezmála 10 let). V cyklu televizních rozhovorů Na Plovárně uvítal už na sto osobností. Jeho další významnou moderátorskou doménou je karlovarský filmový festival, kde pracuje pro organizátory i pro Českou televizi.
Spolu se svými dvěma bratry nahrál a vydal hudební alba Malé písně do tmy a Tichá domácnost.

Jeho studenti však uvádějí, že jako pedagog je velice náročný a nakládá jim těžká břemena.

To ano, ale já jsem od něj v životě žádnou hodinu nedostal. Byl příliš zaneprázdněný, možná si navíc uvědomoval, že nemá cenu přetěžovat vlastní ratolesti a nutit je, aby se stali hudebníky. Funkci zlého dohlížeče měla maminka. Ta s námi cvičila na klavír.

Do jaké míry je možné sympaťáka zahrát?

Existují jistě výjimky, přesto mám pocit, že v tomhle se divák příliš oblafnout nedá. Obzvlášť moderátor, který se nemůže schovat za roli, musí během večera mnohokrát reagovat naprosto spontánně. A tam se podle mého provalí, jaký kdo je. V tom stresu se to nedá ukočírovat.

V anketě jednoho deníku vás určité procento čtenářů uvedlo jako člověka, který by se měl stát příštím prezidentem. Kdybyste "pouze" hrál a nemoderoval, těžko by k tomu došlo.

Odpověděl bych podobně jako na předchozí otázku. Moderování je parketa, na níž se můžete opravdu projevit jako člověk. Z mého hraní nebo muzicírování se toho o mně moc nedozvíte.

Na moderátorské konkurzy se hlásí armády mladých lidí...

Snad to může být tím, že moderování se jeví jako snadný úkol. Alespoň dobrý moderátor by tak měl působit.

Cítíte tu velkou moc, když jako moderátor promlouváte k národu?

Spíš odpovědnost. Obrazovka je hrozně silná. Každý, kdo z ní promlouvá, by si měl uvědomovat tu obrovskou odpovědnost. Když vypustíte slovo, jako byste zhmotnili to, o čem jste promluvili. Stačí výstižná formulace. Když například Václav Havel v projevu přenášeném televizí použil termín blbá nálada, stal se z něj rázem terminus technicus. Jako televizní člověk můžu udělat mnoho dobrého, ale i hodně zlého. Připomínám si tu odpovědnost výrokem své babičky. Ona pochází ze Slezska a tam se lidé vyjadřují v přesných zkratkách. Vždycky říkala: „Něprav nic a něbudě nic." Kdyby se toho člověk držel, ušetřil by si spoustu trápení a napáchal by mnohem méně škod.

Zdaleka ne každý má moudrou babičku ze Slezska. Když slyším výraz televizní moderátor, vidím spíš člověka, který se nahlas směje vlastním vtipům, dělá příšerné grimasy... Je to vlastně dost nesnesitelný člověk.

To ano, ale to platí jenom u nás. V USA, kam jezdíme se ženou, se vždy povinně dívám na televizi. Beru to jako školení. Tam jsou chlapi, kteří dělají nebo dělali svou show prakticky denně. Johny Carson, David Frost... Ti jsou ohromní, mají encyklopedické znalosti, a navíc to nejsou žádní baviči, kteří by používali zpovídaného hosta jako prostředek vlastní prezentace.

Nejen jako bavič, i jako moderátor musíte bavit publikum. Žertovat, i když se vám nechce.

To si nemyslím. Za prvé to neumím, nejde mi to. Kdysi jsem dělal na Nově takový pořad - jmenoval se Jak se stát... Bývá zvykem, že když se točí něco s publikem, a to byl ten případ, předstoupí showmaster těsně před natáčením před diváky a dostane je do té správné, veselé nálady. Tohle uměli dokonale třeba Olda Kaiser s Jirkou Lábusem. Já vůbec. Takže jsem šel za režisérem Viktorem Polesným a řekl jsem mu, že tu zahřívací předehru dělat nebudu. Byl to zrovna díl o tom, jak se stát hitmakerem. V šatnách se už chystali hosti - za marketing, tedy za odborníky, jejichž úkolem je hit prodat, tam přišel Petr Novotný. Režisér se za ním vydal, jestli by nešel zahřát publikum místo mě. A Petr, mimochodem opravdu nesmírně hodný člověk, se bez mrknutí oka zvedl, šel a dvacet minut ty lidi královsky bavil. To považuji za vrchol kolegiality. Nedovedu si představit, že by mi třeba v Americe takhle pomohl konkurent, navíc mimo zraky televizních diváků.

Pokaždé ovšem člověk nemá po ruce tak schopného nezištného pomocníka.

No, a tehdy vyjde najevo, že rozveselit, nažhavit publikum prostě neumím. Naštěstí to v pořadech, které už pár let dělám, není nutné. Na Plovárně - tam vůbec nemusí být žádná legrace. Díly, které mají největší ohlas, nemají s veselím společného skoro nic. Co je veselého na osudech pana Wienera? Jsou však fascinující.

Patří k moderátorskému talentu určitá schopnost manipulovat s lidmi?

Jistěže ano. Ale onu manipulaci bych v tomto případě nekvalifikoval jako něco negativního. Nejde o to - alespoň mně ne - kormidlovat hosta, abych ho dostal tam, kde ho chci mít. Můžete ho kormidlovat tak, aby působil tím nejlepším dojmem, jaký je schopen vzbudit. Totéž na Plovárně: vytočit hosta, přivést ho do rozpaků - to by asi bylo velmi snadné. Já se mu naopak snažím dát prostor, aby řekl, co považuje za důležité. Při sestřihu se spíš snažíme vynechat věci, které by toho člověka mohly poškodit.

Závidím vám, že si každého hosta na rozhovor vybíráte sám. Podle jakého klíče postupujete?

Nezvu si lidi, s nimiž bych se musel hádat. Hádám se totiž strašně nerad a konfliktní talk show - to by byl můj hrob.

Jiní televizní moderátoři to považují za vrchol svého snažení.

Klást impertinentní otázky? To by mi bylo tak trapný! Už ten fakt, že mi tam ten člověk přijde, udělá si na mě čas. A já bych ho měl rozcupovat na kousky...

Vedle nekonfliktní Plovárny moderujete i večery, při nichž se udílejí ceny televizním hvězdám, zpěvákům, hercům... Tam asi je ve vzduchu cítit jisté dusno.

Kupodivu ani ne. Přitom tam přijde dost lidí, kteří budou zklamáni. Někteří tam proto raději nechodí vůbec. Zato takový Janek Ledecký to bere se stoickým klidem a přijde, i když je nominován s Karlem Gottem, a je mu tudíž jasné, že tu cenu nevyhraje. Patří to už ke koloritu. Pokud je mi známo, tak tady se dosud nestalo, že by na nějakém galavečeru vystoupila jedna herečka a očerňovala druhou, což je v Americe docela běžné.

Co karlovarské filmové festivaly? Na nich si vybírat nemůžete. Musíte zpovídat ty největší hvězdy. Neříkejte, že jste se nesetkal s arogancí.

To víte, že ano. Ale zároveň jsem si ověřil platnost takové banální pravdy: čím menší ryba, tím větší dělá vlny. Snažím se být velmi opatrný, pokud jde o zobecnění, ale tohle bych si skoro dovolil tvrdit.

Jestliže nekladete impertinentní dotazy, znamená to, že jste se na Plovárně nikdy necítil trapně?

Trochu ano. Například když jsem měl mít na Plovárně Stinga, zjistil jsem si, že předposlední desku natočil ve svém domácím studiu, zatímco tu poslední v Itálii a ve Francii. Zeptal jsem se ho tedy, proč to, když už byl zvyklý na domácí prostředí, proč zrovna ve Středomoří? A on na to: No, protože v Itálii mám taky dům. Tuhle pointu jsem tedy opravdu nečekal.

Kdykoliv poskytujete rozhovor, trváte na jeho autorizaci. To kolegům novinářům tolik nedůvěřujete?

O to ani tak nejde. Často napíšou přesně to, co jsem řekl, ale pak to na mě z toho papíru vyskočí a vypadá to hrozně. Kromě toho se přeme o vykřičníky. Vždyť já ani v soukromí ve vykřičnících nemluvím. To už musí být. Také se mi stalo, že jeden novinář pietně přepsal moje odpovědi, ale vynechal svoje otázky. Vzniklo tak jakési kázání Marka Ebena na hoře. Řekl jsem mu: Vždyť já bych o spoustě věcí vůbec nemluvil, kdybyste se na ně neptal. Proto považuji autorizaci za dobrou věc a až na nepatrné výjimky se na konečném znění s novináři snadno dohodnu.

Vedete někdy v duchu rozhovor sám se sebou?

Proboha ne. Vždyť je to všechno mediálně tak vybrakované, že když mě něco nového napadne, nebo se mi dokonce něco nového stane, je to svátek.

Kterého hosta byste na Plovárně rád přivítal, a zatím se to nedaří?

Například Josefa Abrháma. Ten by mě zajímal. Mám ho hrozně rád jako herce. Kdysi jsem s ním zkoušel, je to charismatická osobnost. Pak bych samozřejmě rád vyzpovídal lidi, kteří už nejsou mezi námi. Bohuslava Reynka třeba.

Ten by možná do televize ani nechtěl.

Tak Jaroslava Seiferta. Anebo víte, kdo by podle mého, navzdory všem svým peripetiím, musel být zábavný? Vítězslav Nezval. Nebo Karel Čapek. To by přece musel být partner pro rozhovor.

Co takhle Milan Kundera?

No, tak to taky nejde. Je to absurdní situace. Představte si, že my v Ypsilonce jsme po letech totality, kdy nám zakazovali nebo přepisovali hry, případně je stahovali hned po generálce, začali po sametu s velkým nadšením - poprvé naprosto svobodně - zkoušet novou hru. Byla to Kunderova Ptákovina. Vypadalo to moc dobře. Bylo by to asi nádherné představení, kdyby ovšem pan Kundera neodmítl dát souhlas k inscenaci tohoto svého díla. To první, co jsme s Ypsilonkou po revoluci zažili, byl další zákaz hry.

Když už jsme u Ypsilonky: je tam pořád tak dobrý kolektiv, nebo je to už dlouho jen takový mýtus?

V divadle tohoto typu pohoda být musí. Tam nikdo nedostane roli, k níž už nepřidá ani slovo. Představení se vytvářejí společně. Například původní scénář Okna je jen fragmentem toho, co se dnes na jevišti odehrává. Každý přinesl něco svého. Není-li v souboru dobrá atmosféra, když si jdou lidi na nervy, nepřinese nikdo nic. Zažil jsem to občas v kamenném divadle. Za takových podmínek může vzniknout nanejvýš profesionálně odvedené představení. A naopak: zkušenost mi říká, že za příznivé atmosféry vznikají ty nejlepší věci mimo jeviště. Když například dostali rekvizitáři za úkol vybavit exponáty pro představení „kunštkomoru" v carském Rusku, přinesli kromě jiného velkou matrjošku. Vláďa Krtina to začal rozebírat: „Co to stálo?" „Stovku," rekvizitář na to. „A kolikpak jich tu je? No vida, deset. Taková velká panna za deset korun, to už je dobrý," rozumoval Vláďa. A já jsem mu říkal: „No jo, ale ta malá je mastná." A tenhle dialog v té hře zůstal už navždycky.

Snažím se zrekapitulovat, co jste tu o sobě říkal, a vychází mi, že jste člověk, který neumí bavit publikum, klást otázky na tělo, přít se... Napadá mě, zač vás vlastně v té televizi platí?

Sám nevím. Možná právě za to, že se snažím být na lidi hodný. Oni si to mezi sebou řeknou a nebojí se přijít do mého pořadu.

Každý se na vás snaží objevit nějakou nectnost. Nemohla by to být alespoň marnivost? Michal Horáček mi vyprávěl, jak jste okamžitě identifikoval vzácný druh kravaty, kterou si zakoupil v Las Vegas.

To si pamatuju, jako by se to stalo včera, ale šlo o úžasnou náhodu. Bylo po prázdninách. Zrovna jsme se se ženou vrátili z Ameriky, kde se mi v jednom obchoďáku strašně líbila velice omezená kolekce kravat Frank Sinatra. Byly však strašně drahé. Mlsně jsem je okukoval a nakonec jsem se rozhodl, že do toho takové peníze nevrazím. A za pár týdnů potkám v Praze Michala a ten má právě takovou kravatu kolem krku. Konsternovalo ho, že ten módní doplněk znám. Nikdy potom jsem ho už v Americe neviděl. A ani nikde jinde. Ale k té marnivosti: no... Asi jo.

To jste takový anděl, že vám ani na chvíli nestoupla moc a sláva do hlavy? Nezačal jste se chovat trochu jinak, řekněme okázaleji?

Víte, v čem je problém? Že pokud se tohle s někým děje, tak to ten dotyčný zpravidla ani neví. To je ta tragédie. To by pak měl mít člověk vedle sebe někoho, kdo mu včas poví: Hele, nezbláznil ses trošku? Lidí, kteří mají odvahu říct tohle někomu do očí, asi nebude moc. Tuhle otázku byste měl položit někomu jinému, ne mně. Mám-li se na ni pokusit odpovědět, myslím, že jsem měl štěstí na dvě věci: předně moje úspěchy přicházely pomalu, postupně. Na druhé straně jsem zvyklý na to, že mě lidi poznávají na ulici už od dvanácti let, kdy jsem hrál v často opakovaném dětském seriálu Kamarádi. Sláva to svým způsobem byla, ale hlava se mi z ní zatočit nemohla. Ono to ani nejde, když hrajete směšného cvalíka, jemuž spolužáci přezdívají Váleček. Spíš jsem se styděl.

Jste ambiciózní? Máte teď před sebou nějakou konkrétní metu?

Nejsem žádný workoholik. Nemám problém nedělat nic, na rozdíl od tatínka, který pracuje pořád. Zahálím rád, i když se přitom nemůžu zbavit provinilého pocitu. Takže ta meta? Chtěl bych zkusit trošku žít, dokud to ještě jde. Číst, vidět něco hezkého, nebo jenom být se svou ženou. Jinými slovy: získat víc volného času na úkor úvazků. Nechci stavět kariéru nad rodinu. Nese to trpké ovoce.

Vaše paní si už stěžuje? Na vozíčku má vedle vás asi přece jen chudší život.

To je otázka. Totiž, to bych neřekl. Markéta sice má těžké motorické postižení, ale její vnitřní svět zůstal stejně bohatý jako před onemocněním. Žije absolutně plnohodnotný život a těší se z něj. Proto se můžu těšit taky. Chvála bohu. Ne, moje žena si skutečně nestěžuje. A přitom kdyby začala, tak by měla ve všem pravdu. Ale ona není ani trochu sebestředná, ani trochu kyselá. Trápí ji, zda nejsem nastydlý, jestli je v pořádku náš pes, a ne to, že nemůže točit filmy.

Autor:
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Adept na Bonda poznal svou manželku v 18 letech. Jí bylo 42

29. března 2024  10:38

Před pár týdny se kolem hollywoodského fešáka Aarona Taylor-Johnsona (33) vyrojily spekulace, že by...

Leona Machálková učila svoji pákistánskou „snachu“ česky

29. března 2024

Konečně mohla Leona Machálková (56) v Praze přivítat přítelkyni svého syna Artura Šípka (21) Zehru....

O panenství přišla Wilsonová v 35 letech. Lidé nemají být pod tlakem, říká

28. března 2024  18:18

Australská herečka a komička Rebel Wilsonová (44) prozradila, že o panenství přišla relativně...

Usadím se tam, kde najdu muže, říká herečka Vica Kerekes

28. března 2024  16:30

Slovenská herečka s maďarskými kořeny Vica Kerekes dnes slaví 43. narozeniny. Pracovně pendluje...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...