Čím racionálnější lidstvo je, tím více si mýtizuje city. Kdyby dnes žena veřejně prohlásila, že se svým mužem žije především kvůli jeho společenskému postavení a způsobu života, který jí umožňuje, znemožnila by se. Kdyby muž uvedl jako hlavní přednost své ženy způsob, jakým nadívá kuře, a důkladnost, s níž žehlí jeho košile, dostal by nálepku sobce. Jediný obstojný důvod pro setrvání v manželství je totiž láska. Podle sociologa Iva Možného je to však nejen historické novum, ale dokonce anomálie ve vývoji druhu.
"Historikové a antropologové se vesměs shodují v názoru, že všechny dosavadní společnosti - s výjimkou naší - se chovaly a chovají spíše nedůvěřivě k upřílišněné lásce mezi partnery," píše docent Možný v knize Moderní rodina (Blok, 1990). "Žádná rozumná společnost si dosud nedovolila budovat instituci rozhodující o samé její fyzické a sociální reprodukci na něčem tak křehkém, jako jsou city, jež projdou párem v době namlouvání."
Má dáti - dal
Láska mezi manželi by měla mít podobný význam jako vzájemná sympatie mezi dvěma obchodníky. Jestliže se obchodníkovi zdá, že proti němu zasedl k jednacímu stolu fajn chlapík, pak mu to ulehčí jednání. Ani na moment ho však nenapadne prodávat mu zboží za třetinu ceny a ponechat stranou otázku placení. Bude-li se jeho obchodní partner snažit získat nějaké výhody, například splátkový úvěr nebo odklad platby, jistě mu nezačne vyčítat, že ho nemá dost rád, nerozpláče se ani nepůjde trucovat do vedlejší místnosti. Učiní něco jiného: uváží, co by za takový ústupek požadoval.
Zastánci racionálně emoční psychoterapie doporučují, aby se s podobnou rozvahou chovali i manželé. Těm, kdo neberou pozdní příchody či marnotratnost svého protějšku jako výraz nelásky, ale jako prosté porušování manželské smlouvy, se pak žije mnohem snadněji. Obvykle totiž přijdou na způsob nápravy. Neboli včas sednou k jednacímu stolu a pokusí se rozumně domluvit.
"Životnost manželské smlouvy je podmíněna tím, že si ujasníme svá očekávání a pravidla hry," tvrdí Ivo Plaňava z Fakulty sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity. "Mýlí se každý, kdo očekává, že jsou neměnná nebo že inteligentnímu člověku prostě dojdou. Před časem jsme dělali mezi studenty průzkum, kdo by měl být podle jejich názoru v partnerském svazku sexuálně iniciativnější. Muži se většinou domnívali, že ženy, ženy zase dávaly přednost iniciativě mužů. Očekává-li tedy většina lidí podnět od toho druhého, pak se ho většina z nich vůbec nedočká."
"Mnohdy se nedočká po celou dobu manželství," doplňuje názor docenta Plaňavy jeho pražská kolegyně, psycholožka Marta Boučková. "Právě v otázkách sexu, což je jeden ze základních kamenů manželské smlouvy, panuje překvapující nesoulad mezi očekáváním a skutečností. I po patnácti, dvaceti letech jsou si partneři schopni vyčíst například četnost sexuálních styků, aniž o ní ovšem spolu kdykoli předtím mluvili. Mimochodem, to už obvykle bývají v rozvodovém řízení. Podobná mlha zastírá i finanční otázky, způsoby trávení volného času nebo výchovu dětí."
Stojí-li ti na noze, křič
Monika, dvaatřicetiletá inženýrka ekonomie, si na svého partnera stěžuje, kudy chodí. Podle ní žijí v poměru jedna ku třem: "Přináším domů trojnásobek manželova platu, trávím trojnásobek času s dcerou a leží na mně trojnásobek domácích prací," tvrdí.
Pohled zvenčí však takovému nepoměru neodpovídá, domácnost se zdá být klidná.
"Nehodlám se s ním hádat, nejsem hysterka," objasňuje Monika.
V ženských románech by její protějšek patrně vystupoval jako padouch, pohled partnerského poradce je ovšem trochu jiný.
"Soužití s Monikou také nebude lehké," soudí psycholožka. "Jak má její muž poznat, že jí stojí na noze, když ona nekřičí? Nevymezí-li jasně svoje hranice, je nepřehledná, a tudíž paradoxně nepříjemnější než žena, která by proti svému postavení protestovala."
Sám sobě advokátem
Ptají-li se manželští poradci klientů, proč nevýhodnou pozici snášejí, vymlouvají se postižení obvykle na to, co by nastalo, kdyby si začali stěžovat. Mnohdy se dokonce obávají, že by je partneři úplně zavrhli. Neozvou-li se však, budou to nakonec oni, kdo odsoudí manželství k zániku. Je to jako v obchodě: kdo dlouhodobě obchoduje za nevýhodných podmínek, zkrachuje.
"Chcete-li mít dobré manželství, postarejte se o to, aby se vám v něm líbilo," doporučuje Paul Hauck, klinický psycholog z amerického Illinois. "Pokud to neuděláte, po určité době to vzdáte," píše ve své knize Manželské mýty (Slovart, 1998). "Pokud se čas od času nepostavíte za svá práva, bude se dít několik nepříjemných věcí. Za prvé budete nesnášet svého partnera, protože dovolil, aby ta nepříjemná situace pokračovala. Za druhé budete nenávidět své manželství, asi jako byste nenáviděli práci, která by vás neuspokojovala. A za třetí budete dokonce nesnášet sami sebe. Hlavně proto, že nemáte charakter, a víte to."
Dohoda o stolu a loži
Oboustranně výhodná manželská smlouva - a jen taková má budoucnost - by měla obsahovat jasně vymezená práva a povinnosti obou zúčastněných stran. Je téměř lhostejné, jak budou role a úkoly rozděleny, není vůbec nutné, aby žena byla arbitrem kuchyně a muži připadla péče o auto. Chtějí-li a dohodnou-li se, může to být klidně naopak. Jakkoli to zní na první pohled nedemokraticky, je důležité, aby si do svých resortů vzájemně nemluvili, natožpak je kontrolovali. Toto pravidlo lze dobře ilustrovat na údržbě vozu. Málokterou ženu napadne otvírat před jízdou kapotu a kontrolovat, zda manžel skutečně vyměnil svíčky nebo mu lát kvůli značce pneumatik, pro něž se rozhodl. Kolik mužů si však běžně stěžuje na postup při přípravě guláše a na kvalitu koupeného pečiva?
"Většina manželských kolizí nastává v momentě, kdy si jeden ze zúčastněných osobuje právo kritizovat, aniž se na výsledku podílel," konstatuje na základě své poradenské praxe Marta Boučková.
O některé resorty se manželé starají obvykle rovným dílem: vedle sexuálního života to bývá způsob trávení volného času, výchova dětí. U nich je třeba mít na mysli, že některá pravidla se mění v průběhu hry - sex se může stát nudnou rutinou, jedno hobby vystřídá jiné, děti rostou a spolu s tím přicházejí nové výchovné starosti. Nedá se dělat nic jiného než o změnách diskutovat, což bývá mnohdy nepříjemné, protože člověk je tvor konzervativní a změnám se brání. Diskuse však přijít musí a žádá si slušnost, vůli a především elán. Obvykle je třeba v něčem ustoupit a v jiném trvat na svém. Nikdo by však v manželství nikdy neměl říkat: Dělej si, co chceš. Choď domů, kdy chceš. Nakládej se společnými penězi podle své vůle. Je to totiž ta nejlepší cesta, jak svazek zničit. Pro ta manželství, v nichž se partneři přestávají dohadovat, má psychologie trefné označení: umírající.
Jak se rozhoduje v českých manželstvích
Nejčastějším způsobem rozhodování je to společné. Postupuje se tak v oblasti financí, výchovy dětí, intimního soužití, zařizování bytu, trávení volného času a kontaktů s příbuznými. Vládě ženské ruky je však svěřeno financování běžného provozu rodiny, jako je nákup potravin nebo spotřebního zboží. Na první pohled se zdá, že společné rozhodování činí lidi spokojenými, není to však tak úplně pravda. Našinci by velmi rádi přenechali starosti tomu druhému, zodpovědnost, byť spojená s vládnutím, je neláká. Ženy si na svá bedra ochotně nakládají pouze onen provoz rodiny, mužům by stačilo, kdyby rozhodovali o trávení volného času. Zbytek může dělat klidně ten druhý.
Pramen: Výzkum "Rodina 1994", Nadace pro rodinu Hestia
Manželská smlouva podle klasika
Miroslav Plzák, český průkopník racionálního rozhodování o manželských záležitostech, vytipoval čtyři oblasti, v nichž se autorita jednoho z manželů osvědčuje mnohem lépe než pokusy o společnou vládu. V otázce výchovy dětí by měla až do puberty být dominantní matka. Pak je užitečnější přenechat synovské záležitosti otci, garantem zdárného dospění dcery by měla zůstat matka. V řízení rodinné ekonomiky doporučuje, aby manžel dohlížel na výši úspor, kontroloval jejich pohyb a manželka disponovala týdenními či měsíčními položkami na domácnost, o něž se však manžel už nebude zpětně zajímat. O nakládání se společným volným časem by se měl starat aktivnější z manželů. Domácí práce je třeba rozdělit rovným dílem. Jestliže jeden pracuje výrazně víc, měl by za to získat nějaké výhody, například vyšší kapesné.
(Podle knihy Klíč k výběru partnera pro manželství, Motto, 1998)
MANŽELSKÁ PRÁVA
Právo na sex
Manželé mají právo očekávat, že jejich sexuální život bude takový, aby je uspokojoval alespoň občas. Neměli by tolerovat týdny či měsíce bez jediného milování - to se nemuseli ženit či vdávat.
Právo na osobní růst
Manželství není překážkou, aby se člověk rozhodl začít studovat školu, umělecky rostl nebo stoupal po kariérovém žebříčku. Na druhou stranu však nesmí čekat, že by ho to zprostilo všech povinností.
Právo na zralé chování
Každý je sám zodpovědný za své štěstí - nikdo nesmí po druhém chtít, aby ho činil šťastným.
Soukromí
Každý má právo na hodinu klidu ve svém pokoji, na samostatnou procházku či návštěvu přátel. Jednou za čas může jet sám na dovolenou, touží-li po tom.
Právo na důstojnost a svobodu
Být někomu manželkou či manželem ještě neznamená, že ho ten druhý bude vlastnit jako kus nábytku a rozhodovat o něm.
Právo na spravedlivé dělení příjmu
Ať už se manželé rozhodnou pro dvoukariérové manželství či pro variantu, v níž jeden vydělává a druhý přebírá zodpovědnost za domácnost, mají právo užívat peněz rovným dílem.
Právo na přátelství
Manželé mají právo trávit větší část volného času společně, nikoli sami, nebo vedle sebe.
(Podle knihy Paula Haucka Manželské mýty, Slovart, 1998)
 Brněnský psycholog Ivo Plaňava navrhuje, aby partneři jednou za čas otevřeli okno starých zvyků a pustili do manželství trochu čerstvého vzduchu. Stačí, když si udělají deset minut čas a sepíší, co od toho druhého chtějí. Obecné formulace typu očekávám lásku, uznání či větší zájem jsou zapovězeny. Věty musí být konkrétní: Pokud by ses postaral o děti, ráda bych chodila ve čtvrtek cvičit. Chtěl bych zvýšit kapesné o 458 Kč měsíčně. Toužím po teplých večeřích. Chci, abyste mě nechali aspoň jednou týdně pořádně vyspat...Pak si svá přání znovu pročtěte a ta, o nichž předem víte, že jsou pro partnera nepřijatelná, škrtněnte. Až poté si své listy vyměňte, usedněte za jednací stůl a otestujte svůj obchodní talent. |
