Jste na skok v Česku. Jak si užíváte Slavíky?
Slavíka si vždycky užívám, pro mě je to jako svátek, takový den, kdy se nechodí spát, kdy slunce nezachází.
Umíte se vůbec opít?
Já ráda tancuju, takže nepotřebuju alkohol, já se zřídím sama tancem, ale jinak jsem nikdy nebyla opilá. Já jsem hrozně nudná.
Jak dlouho se tu vůbec zdržíte?
V Česku jsem na dva dny, přiletěla jsem v pátek, mám za sebou krásné focení, zase jako ve snu, byla jsem jak princezna, v sobotu jsem navíc převzala platinovou desku a pak šla na Slavíky. Ale za chvíli jsem zase ve vzduchu.
Dáváte to fyzicky?
Zatím to dávám. Jsem silná, i když se nezdám. Mám v sobě takový motor. Padnu vždycky o den později.
Syna Matyáše jste zdravila v přímém přenosu. Opravdu vás viděl?
V Kanadě měli minus šest hodin, takže Matyáš ještě nespinkal, tak doufám, že to viděl. Mně už se dost stýská.
Roste vám před očima?
Je to neuvěřitelné, 4. prosince mu budou dva roky, je to zázrak. A čím je starší, tím víc vidím, že je vedle nás něco, co je trochu nepochopitelné a neuchopitelné a naprosto naplňující. Vydržím bez něj maximálně dva dny a musím hned zpátky.
Lucie Vondráčková se synem Matyášem, který v prosinci oslaví dva roky.
Který život je pro vás příjemnější - ten český, nebo kanadský?
Všude jsou lidi stejní, v tom není žádný rozdíl. V Kanadě jsme, když je tam sníh, a v Čechách jsme, když je léto. V Kanadě se těším, až uvidím lidi z Čech, a v Čechách se zase těším na Kanadu. Myslím si, že když se člověk domluví tím jazykem, kde zrovna funguje, tak může vniknout do duší lidí stejně jako doma.
