Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Lucie Borhyová: Chlapi se mě bojí

  1:00aktualizováno  1:00
Rozhovor přerušili dva muži: „Jste tak krásná!" Ona se smála a svolila ke společnému fotu. Skoro ještě děvče, ale sedm let už moderuje nejsledovanější zprávy.

Lucie Borhyová v pánském magazínu Playboy | foto: Playboy

* Jedna část národa vás obdivuje a chválí, druhá kritizuje. Kterých hlasů slyšíte víc?
Musím zaklepat - spíš chválu. Dostávám dost anonymů, ale víc dopisů je milých, příjemných. A radost mívám i z těch, které trochu kritizují.

* Na co vás jejich autoři upozorňují?
Řeší třeba mou výslovnost: napsal mi pán, že se moc rád dívá na zprávy, má rád i mě, ale abych si dávala pozor na otevřené vokály, protože pak budu ještě lepší... Mám ráda takovou kritiku, protože se od ní můžu odpíchnout; dopisy v tomhle duchu si beru určité víc k srdci než anonym, který píše: „Máte velký oči a velkou pusu!" S tím jsem se narodila, nic s tím neudělám, takže dopis hodím do koše a dál se jím nezabývám.

* A ty otevřené vokály, to je pražská výslovnost?
Ano, řeknu třeba poletika místo politika - malinko ujedu. Hlavně ze začátku to byl můj problém, ale snažím se dávat pozor, a ta paní, která teď prošla okolo (skutečně, před chvílí nás pozdravila sympatická starší dáma), to je profesorka, která hlídá naši výslovnost a správné dýchání.

* Co vám nejčastěji vyčítá?
Až na ty občas nesprávné vokály je celkem spokojená. Ale dívá se třeba na zprávy a řekne: „Luci, co se stalo, ty dokončíš větu a ještě hejbneš hlavou, jako bys chtěla tečku zdůraznit - to jsi dřív nedělala..." I po mnoha letech moderování se najednou objeví zlozvyk a ani si to neuvědomuju.

Chlapi se mě bojí

* Míváte někdy třeba v baru pocit, že si tam o vás někteří lidé vyprávějí nelichotivě?
Když jdu po ulici nebo když jsem v baru, tak nevnímám, co se děje kolem. Nijak jsem to nebudovala, ale jdu třeba se známými a oni říkají: „To ti nevadí, jak na tebe všichni koukaj, jak si o tobě povídaj? My bysme takhle žít nemohli..." A já odpovídám, že si ty lidi vůbec neuvědomuju. Naučila jsem se žít s klapkama na očích i na uších - jdu, přemýšlím si o svém a nevnímám.

* S moderováním zpráv jste začala už v jedenadvaceti. Neukradlo vám to kus mládí?
Určitě ne. Pořád jsem za tak úžasnou práci vděčná. Bylo to dobře načasované: chodila jsem na vyšší školu publicistiky a potřebovala praxi z rádia a televize, tak jsem šla do rozhlasu a potom jako pomocná redaktorka na Novu. Ale opravdu jen proto, abych dostala razítko - jinak jsem přemýšlela, co v životě dělat dál: jestli zůstanu v televizi, půjdu do rádia, do časopisu, nebo úplně jinam... A najednou přišla ta nabídka a já sice neměla žádnou zkušenost s kamerou, ale říkala jsem si, že nemůžu nic ztratit.

* Opravdu jste o nic nepřišla, když vás během pár měsíců každý poznával?
Bylo mi jedenadvacet a to už jsem měla spoustu věcí za sebou - nebylo o co přijít. Předtím jsem byla rok v Anglii, na školu jsem taky chodila, takže jsem mohla jen získávat.

* Co říkali třeba vaši spolužáci z publicistiky?
Byl to šok pro všechny, protože ani já té nabídce zprvu nevěřila. Přišli za mnou, jestli si nechci natočit reportáž, a to mě lákalo, takže jsme se dohodli a já začala ve střižně namlouvat příspěvek. Což mi připadalo divné - měli bychom přece odjet vozem natáčet reportáž! Ale tehdejší šéfredaktorka zpravodajství Věra Dušková řekla: „Počkej chvilku, hned přijdu..." Poslechla si v režii můj hlas a pak mi nabídla: „Nechtěla bys moderovat Televizní noviny?" Tak jsem si říkala, že to asi bude skrytá kamera; tohle nemůžou myslet vážně...

* No a ti spolužáci?
V té době jsme se všichni rozmýšleli, co dál dělat, takže to brali normálně: „Jé, ty se máš - už máš práci."

* Začali se k vám najednou jinak chovat muži?
Jako by se začali bát. U chlapů, kteří mají menší sebevědomí, cítím od té doby ostych. Podívají se na mě, ale už mě neosloví. Dokud jsem nebyla známá tvář, tak se normálně začali bavit, ale pak se to změnilo - blíž ke mně nepřijdou.

* Neměla jste nepříjemný pocit, že k vám najednou ostatní, jakožto k televizní celebritě, nejsou upřímní?
Rodina a kamarádi zůstali stejní a moc nových opravdových přátel jsem pak nezískala. Své nejbližší, kterým věřím, jsem potkala už před rokem '99. K těm se vracím, s nimi jezdím na dovolenou a oni vědí, že jsem se nezměnila - řekli bývám, že jsem stejná. Že s nimi třeba ani o práci nemluvím. Vyprávějí mi, že potkali nějakou známou osobnost, která líčila, jak dává všude podpisy a nemůže nikam jít, protože na ni každý kouká... A dodají: „Ty seš úplně jiná, vůbec to neřešíš."

* Chodíte ještě s kamarády z gymnázia do čtvrtých cenových?
No jasně. S gymplem míváme sraz poměrně často, jsme na spolužáci.cz, pořád si píšeme... Když jsem přišla na sraz poprvé jako moderátorka, tak jen řekli: „Čau Lucko," a jediné, co je zajímalo, bylo, jak jsem se k té práci dostala nebo jaké to je být známá. A když jsem odpověděla jen: „Dobrý, nic si z toho nedělám," tak jsme jeli dál. Pořád chodíme na stejná místa jako dřív.

* Jaké to je být známá: dá se vůbec odpovědět upřímně?
Beru svou práci jako každé jiné zaměstnání, jen jsem na očích, takže si o sobě někdy přečtu úplnou lež. A to je jediná negativní stránka popularity. Vidíte černé na bílém věci, které se nikdy nestaly, a víte, že nemůžete udělat nic moc pro to, abyste je vyvrátil. Kdybyste se o to pokusil, zabere to strašně času, úsilí i peněz, takže si řeknete: Stojí mi to za to?

* Vybíráte si dovolenou podle toho, kde předpokládáte nejmenší výskyt Čechů?
Někdy ano, ale stane se, že si vyberu zájezd, přijedu, a stejně je hotel plný Čechů. Takže si spíš kupuju letenky, na letišti vypůjčím auto, projedu si okolí a najdu klidnější penzion stranou od všeho turistického ruchu.

* Takhle jste to udělala letos?
Byla jsem na Rhodosu, úžasná dovolená: s ostatními Čechy jsme se spřátelili. Jedu tam s tím, že si odpočinu, že si přinejhorším nasadím brýle, kšiltovku, ale lidi mě poznají i přesto - byla tam party na pláži, oni přišli, začali jsme se bavit, ptali se, jestli mi to nebo ono nevadí, a tak jsem nejdřív říkala, že tady nejsem pracovně a nechci řešit problémy, ale nakonec vznikla parta - chodili jsme do hospod, na diskotéky, a dokonce jsme už spolu byli na večeři i v Praze. Já jsem docela komunikativní tvor...

(Přicházejí dva zvláštní pánové, možná svědkové Jehovovi. Říkají: „Můžeme vás poprosit o společnou fotografii? Já jsem Beran, jsem takovej oprsklej... A vy jste tak krásná! Kdysi jste mi nabourala na Bohdalci auto džípem..." Borhyová se směje: „Určitě ne, já nikdy džípa neměla." Obdivovatel si je jistý: „Ale jo, na Dušičky..." Borhyová se dál směje, kroutí hlavou a důchodce u vedlejšího stolu hudruje: „Slečno, vy se s ním vyfotíte a on vám ještě vynadá. Je to možný? To jsem nezažil")

Na věku nezáleží

* Máte nahrané své první zprávy?
To mám. Naposledy jsme si je pouštěli, když jsem slavila pětadvacáté narozeniny. Od přítele jsem dostala lístky na Queeny, tak jsme jeli na koncert a on pak říkal, že se vrátíme domů, tam nechá auto a až potom pojedeme do hospody. A doma bylo překvapení v americkém stylu - vešla jsem do obýváku, rozsvítila se světla, dort, všichni začali zpívat Happy Birthday... Čekalo tam třicet blízkých lidí, grilovali jsme, pouštěli staré kazety a došlo samozřejmě i na ty mé první zprávy.

* Společnost se bavila?
Jo, ale já se na to nemůžu dívat: vidím, jak jsem byla nervózní, jak jsem se bála promluvit, když se rozsvítilo červené světlo, jak jsem chtěla správně artikulovat a správně sedět, takže jsem byla strnulá... Jednu tu zprávu jsem vyprávěla opravdu dramaticky, snažila jsem se přehrávat, a jak mě všichni znají, tak se fakt smáli.

* Co byste si pomyslela, kdyby dnes začala moderovat zprávy nějaká jedenadvacetiletá dívka?
Nekritizovala bych. Sama jsem byla v té roli, takže bych ani kritizovat nemohla.

* Podle vás je lhostejné, jestli uvádí zprávy holka, anebo zkušená žena?
Nevidím velký rozdíl - moderátoři jsou od toho, aby informovali, co se stalo. Samozřejmě jsem slyšela názory, že by jim mělo být třeba kolem pětačtyřiceti, aby už měli životní zkušenosti a rodiny, ale podle mě záleží na tom, jak zprávy moderujete. Určitě ne na věku.

* Souhlasila byste s tím, že je vaše práce terno? Do klína vám spadne popularita a slušné peníze, nějak zvlášť se nepředřete, nemusíte se ani moc duševně rozvíjet...
... teď bych nesouhlasila. Ano, je to dobrá práce, ale duševně rozvíjet byste se měl. Moderátor chce mít co největší přehled, chce působit dojmem, že ví, o čem mluví, a že je na správném místě. Ale jinak souhlasím - díky téhle práci se mi nabízí další možnosti, třeba moderování společenských akcí, což je výhoda. Ve studiu sedíme sami a potom je něco jiného, když stojíte na jevišti a před sebou máte tisíc lidí - to vás posouvá zase dál... A pravda je i to, že mám dost volného času, takže se můžu věnovat koníčkům.

* Jak se - coby moderátorka - vzděláváte?
Musím třeba číst noviny a projíždět si internet, abych byla v obraze. Nebo se podívám na předešlé zprávy - na kolegy. Chodím na angličtinu nebo k té profesorce, která mi pomáhá zdokonalovat dýchání a mluvu...

* Měli by moderátoři znát, dejme tomu, jméno ministra vnitra nebo zahraničních věcí?
Ano, tohle důležité je.

* Takže? Ministr vnitra?
Ale abyste mě zkoušel, to mi přijde trošičku pod úroveň, nemyslíte?

* Vždyť i tohle je odpověď. Lákal vás už někdo, abyste vstoupila do politiky?
Zaprvé bych ani nemohla a myslím, že to spousta lidí ví, takže mě nelákají. A ani bych neměla zájem.

* Díváte se třeba na zprávy CNN nebo BBC, abyste něco odkoukala?
Dívám, při svých zahraničních cestách. A líbí se mi, jak jsou tam moderátoři uvolnění. V rukou mají papíry, těmi hýbou, mluví spolu velmi přátelsky, a když si třeba předávají slovo, tak jsou až ležérní... U nás je spousta moderátorů strnulých - myslí si, že se nemůžou trošku víc hejbnout a že by bylo hloupé mít v ruce papír a sklonit hlavu... Tam je to uvolněnější.

Jágr je fajn

* Na gymnáziu jste prý psala povídky. Láká vás ještě psané slovo?
Mám doma schované své Povídky o ztraceném kufru, které jsem si i ilustrovala, a když je dnes čtu, tak se hrozně směju. Tehdy mě to bavilo a psala jsem i nějaké básničky, ale teď už jsem to dlouho nedělala. Spíš se věnuju stepování, fotografii, malování, golfu a podobným věcem - psaní šlo stranou.

* Zájmů máte dost... Jak často jste v práci?
Střídáme se pravidelně: jeden týden čtyři dny, druhý tři, třetí týden je volno. Ale jak jsem říkala: moderuju třeba golfové turnaje, módní přehlídky, různé společenské události a na většinu si sama připravuju scénář, takže mám ten volný čas zaplněný.

* Moderátorka Martina Kociánová kdysi odešla z Novy, protože zároveň nesměla zpívat v muzikálu. Taky narážíte na mantinely své pracovní smlouvy?
Párkrát jsem se s tím setkala. Dostala jsem třeba nabídku od Pavla Trávnička zahrát si v Divadle Skelet, ale opravdu máme striktní smlouvy, v nichž jsou tyhle věci zakázané. Mě to mrzí vždycky jen chvilku, pak si uvědomím pozitiva, která ta práce přináší, a beru to.

* Proč byste ve svém volnu nemohla hrát divadlo?
Moderátor zpráv má být seriózní, a kdyby hrál dnes na jevišti v komedii a zítra měl hlásit vážné zprávy, tak by to moc nešlo dohromady.

* Musíte v práci konzultovat i ty společenské akce, které moderujete?
Ano, a někdy narazím - například když se otevírala jedna část dálnice. To je riskantní záležitost. Druhý den bych třeba ve zprávách hlásila, že se tam stala tragická nehoda...

* Co by se stalo, kdybyste se dnes rozhodla ostříhat nakrátko?
Podle smlouvy bychom veškeré změny image měli konzultovat. Každá dvojice má nějak působit a my s Reyem jsme taková black and white kombinace, takže kdybych si chtěla ostříhat nebo obarvit vlasy, tak se musím zeptat. Neříkám, že bych to nakonec udělat nemohla, ale já stejně tu potřebu nemám. Moje přirozená barva je blond a podle mě je nejhezčí, když člověk zůstane takový, jaký se narodí.

* Kolik akcí stíháte za rok moderovat? Záleží na tom, kolik je nabídek a kolik jich člověk přijme. Dobře, ale jak to je ve vašem případě? Deset za rok? Sto?
Nemůžu říct konkrétní číslo, protože je to každý rok úplně jiné.

* Co poslední dobou?
Já to nepočítám.

* Tak za poslední měsíc?
Vy jste strašně neodbytnej. Já to nepočítám, takže to nedokážu říct.

* Tak jinak: četl jsem, že si říkáte o čtyřicet tisíc za odmoderovaný večírek.
K tomu jen řeknu, že člověk nemůže věřit bulváru vůbec nic.

* Tak aspoň u toho bych se zastavil - při vyslovení vašeho jména spousta lidí dodá: Jedna z Jágrových holek... Změnila vám ta aféra život?
To už je pryč. Bylo období, kdy to pro mě bylo těžké, a jsem ráda, že už se o tom nemluví.

* Každý na ty předloňské články o nové lásce nezapomněl.
Tak... Jarda je docela fajn člověk a nejlepší hokejista na světě. Známe se, a že vznikla nějaká bulvární aféra, to už je pryč. Život jde dál.

* Udělala jste v případě toho mediálního románku s Jágrem chybu, z níž jste se pak ponaučila?
Žádné chyby si nejsem vědomá a ani nepřemýšlím tak, že bych si měla dávat větší pozor. Víte, já se viděla v novinách už vícekrát, jak jsem se svými milenci na kávě, a chodím s nimi na kafe dál - až na to, že to nebyli a nejsou moji milenci, ale přátelé.

* Říkáte, že byl příběh o vašem vztahu s Jágrem nafouknutý, ale stejně -jak se k němu postavil váš přítel? Neranilo ho to?
Ne, protože byl u všeho. Přesně věděl, jak to bylo, a řekl by vám, že to neřeší. My dva si věříme a není nic, co bychom jeden o druhém nevěděli. Navíc on je se mnou od začátku mé televizní kariéry, a třeba když jsem nastupovala, tak se psalo, že jsem milenkou Vladimíra Železného, se kterým jsem se prakticky nikdy nesetkala tváří v tvář... Kdyby byl na tyhle věci háklivý, tak už by se musel zbláznit tehdy. Už bychom spolu asi nebyli.

Odchodu se nebojím

* Když přemýšlíte o dětech, zahrnujete do svých úvah i budoucnost kolegy Reye Korantenga?
O soukromých záležitostech se bavíme a on musí počítat s tím, že jednou přijdu do jiného stavu a půjdu na mateřskou. Ale já bych se pak chtěla vrátit co nejdřív zpátky. A myslím, že se Rey určitě nemusí bát, protože i dřív se čekalo na dotyčnou moderátorku a její kolega místo neztratil. Nebo se k němu třeba našel někdo jiný.

* Neměla byste strach, že si televizní národ i pan kolega na vaši náhradnici zvyknou?
Ne. Já beru život tak, jak přichází. Před sedmi lety jsem byla šťastná, že nabídka přišla, a žiju s tím, že pro mě jednou tahle krásná profese může skončit. Ale svět se nezbortí. Mám spoustu dalších plánů a snů. Života si užívám a nebojím se ničeho.

* Jaké máte plány?
Žádné zásadní, ale vždycky si musím nechávat zadní vrátka, kdyby se něco stalo a já z obrazovky odešla. Je fajn vědět, čemu se chcete věnovat, a já to vím.

* Takže?
Nemůžu přece říkat svoje tajné plány... Jsem trochu pověrčivá a ono by se mi to pak nemuselo splnit. Ale týkalo by se to podobné sféry, ve které působím teď.

* Vůbec se nebojíte, že byste už dobrou práci nenašla?
Myslím, že se sama o sebe vždycky postarám.

Lucie Borhyová
* Narodila se 16. dubna 1978 v Praze. Po gymnáziu odcestovala na rok do Anglie jako au-pair.
* Po návratu začala studovat Vyšší odbornou školu publicistiky.
* V srpnu 1999 dostala překvapivou nabídku moderovat Televizní noviny. Jejím kolegou je Reynolds Koranteng.
* Má o deset let mladšího bratra Oskara, žije s golfistou a podnikatelem Alanem Babickým.
* Ve skutečnosti je drobnější a půvabnější než na obrazovce. Mohla by reprezentovat v rychlomluvě.

Očima kolegů z branže
Lucie Borhyová je trochu zvláštní bytost. Znalci rétoriky tvrdí, že neumí mluvit, vizážisti opakují, že ji špatně oblékají, a ona je rok co rok nejoblíbenější ženou Novy. Když magazín před třemi lety oslovil odborníky, aby oznámkovali moderátory zpráv, skončila Borhyová poslední, patnáctá. „Je to vyzývavý typ modelky, co se brzo okouká," řekla tehdy dokonce Eva Jurinová. Udělila podprůměrnou známku 4 a jízlivě dodala: „Což takhle vyměnit Televizní noviny za Peříčko?" Některým rozpačité názory zůstaly. Ale přibylo těch kladných.

Pavel Zuna
Jestli je dnes někdo v Česku opravdovou hvězdou televizní obrazovky, tak je to Lucie Borhyová. Do zpráv nastupovala s nejmenší průpravou ze všech a zvládla to bravurně. Je to profesionálka, která udělala kus práce. Sláva jí mohla zamotat hlavu, ale ona je úplně normální. Proto ji mám rád a na kritiky neslyším. Nechápu, jak někdo může říct, že v televizi nevypadá hezky. To je jako vyčítat Ronaldhinovi, že hraje blbě fotbal.

Štěpánka Duchková
Lucie se mi moc líbí - ze všech moderátorek na Nově jednoznačně nejvíc. Zprávy s ní mě baví a s kritikou nesouhlasím. Dobře vypadá a taky dobře čte. Je mi úplně jedno, jestli má, nebo nemá dokonalou češtinu. To není při moderování večerních zpráv zas tak důležité. Rozumím jí a obrázky tam nějaké běží. Být na jejím místě, nic bych nezlepšovala. V soukromí je to sympatická a milá holka, vůbec si nehraje na hvězdu. A tou v dnešním televizním světě opravdu je.

Očima experta na mluvu
Od doby, kdy jako nezkušená redaktorka začala moderovat zprávy, se v lecčem zlepšila. Pokud dokáže dobře odhadnout délku promluvového úseku (tedy toho, co řekne jedním dechem), většinou klade důrazy zcela citlivě a nikoliv náhodně.

Její snaha po plné výslovnosti je v některých případech až hyperkorektní/vjetšinou/. Že pro ni pečlivá výslovnost není úplně samozřejmá, je však slyšet v místech, kdy na svou snahu zapomene. Potom je schopna říct třeba /námněsci/ nebo /dvatenácetsedmdeádva/.

V jejím projevu přetrvávají některé nežádoucí prvky. V první řadě se jedná o změnu kvality vyslovování vokálů, tzv. široké, někdy se též říká pražské vokály. Tu je možno zaznamenat prakticky kdykoliv, když promluví. Nejvýraznější je tendence přechodu e v a /alaktrárna, anergetyci, funkca/, ale slyšitelná je i změna i v e /koupele, obevatele/ místo koupili a obyvateli.

Pořád se potýká s přizvukováním slov. Nejednou sejí stane, že položí přízvuk na předložku i za ní následující slovo, což je v rozporu s normou, a navíc to nezní rytmicky (na mimořádné, o sto procent, u Poděbrad). Tohle jsou chyby školácké a neměl by je dělat ani moderátor začátečník.

Lucie je, stejně jako mnozí její kolegové, závislá na užívání automatismů, klišé. (Na naší politické scéně to vře, v parlamentu dnes bylo dusno.) Myslím, že to by si mohla s pomocí aspoň minimální kreativity odpustit. U mluvení se poslední dobou namáhá, hlas je až ochraptělý. Celkově ale, a to podtrhuji, dávno není „nejhorší moderátorkou" na českých televizních kanálech.

Očima odborníků na image
Claudie Marčeková
Má na sobě všechny vizážistické chyby moderátorky, které jdou. Obkroužené rty, lesklé, jako od střelnice. Působí příliš vyzývavě, což se do zpráv nehodí. Velmi špatné jsou vlasy: nepřirozené, moc odbarvené, účes staromódní. Takový nosila moje máma. Přehnané jsou šperky i její úsměv od ucha k uchu. Kření se, ať čte cokoliv. Do komerční televize určitě patří šmrnc, ale tohle je moc.

David Šesták
Lucie má krásnou pleť a výrazné rysy - r t y i lícní kosti. Když ji potkáte v civilu, je tak hezká, že se skoro nemusí líčit. Někdy se může stát, že v televizi její líčení přeženou, dají na ni moc make-upu, ale to je opravdu věc názoru. Hodnotit vzhled u zpráv totiž není příliš objektivní - televizní make-up je jiný než civilní. Musí být výraznější. V rámci zpráv jsou její vlasy i líčení podle mě v pořádku.

Dušan Chrástek
Nova nutí moderátory do křiklavých barev, což je chyba. Dělají zprávy sexy, dávají Lucii hluboké výstřihy, a to je další chyba. Lidi se pak soustředí na ni a ne na to, co říká. Lucie navíc v kostýmcích vypadá mohutně. Má sice větší prsa, ale je hubená a oblékne velikost 38. Místo zastaralých topů bych volil košile středních odstínů barev - šedá, krémová, khaki. U blondýny ne černou! K tomu jen jemný šperk.

Autoři: ,



Nejčtenější

Marta Jandová si roli matky užívá. Práce má na nějakou dobu stopku.
Marta Jandová o dalším dítěti: Nejsem nejmladší a vím, jak to je

Zpěvačka Marta Jandová (43) prozradila, že by si dovedla představit vetší rodinu. S manželem Miroslavem Vernerem (39)...

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět....



Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že...

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si...

Dominika Mesarošová
Mužům se líbí má madla lásky, nikdo si nestěžoval, říká Mesarošová

Modelka Dominika Mesárošová (31) je sice se svým vzhledem spokojená, přesto občas ráda něco doladí. Zákroky však prý...

Další z rubriky

Těhotná Lenka Zahradnická a její partner Michal
Lenka Zahradnická je maminkou. Dcera dostala jméno Jasmínka

Herečka Lenka Zahradnická (32) s partnerem Michalem teprve minulý týden pořídili kočárek a dnes už je miminko na světě....

Donald Trump, jeho manželka Melania a syn Barron po vystoupení z letadla Air...
Clintonová se opět zastala mladého Trumpa, kritizovali jeho oblečení

Chelsea Clintonová (37) ví, jaké to je být coby dítě amerického prezidenta pod drobnohledem médií. Nyní se zastala...

Těhotná princezna Diana a princ William na archivním snímku
Princ William: Jsem hrdý na to, že se má matka nebála mluvit o bulimii

Princ William (35) otevřeně mluví o problémech, které se vyskytly v královské rodině. A je pyšný na to, že stejná byla...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.