Lucie Bílá

Lucie Bílá | foto: Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Lucie Bílá: Do divadla jako domů

  • 3
Slaví tu svá důležitá výročí a zve sem i přátele, aby si s nimi dala kávu. Divadlo Ta Fantastika. Už třináct let je jeho spolumajitelkou. Tady se zpěvačka Lucie Bílá cítí nejlíp.

„Abyste mohli dělat to, co chcete, musí vám někde něco patřit. A tak se kdysi stalo, že jsme si s mým bývalým přítelem a otcem mého syna Petrem Kratochvílem založili vlastní divadlo. Za ta léta jsem si tady vybudovala agenturu, ale také prostor pro své sny, plány a projekty. Kolem nás vyrostl tým lidí a každý z nich si hlídá to své, na nás je vymyslet projekt a přivést ho na svět.

K tomu jsou zapotřebí peníze. Role producenta je pro mě stejně vzrušující jako hraní a zpívání, a taky to spolu tak trochu souvisí. Musíte něco umět, ale musíte to umět i prodat. A pak už je jen malý krůček k tomu dát práci a zázemí spoustě dalších lidí.

Byly doby, kdy jsem ztrácela čas i s těmi, kteří za to nestáli. Teď už nemám odpovědnost jen sama za sebe, ale za celý soubor, lidi si proto pečlivě vybírám. V mém týmu není nikdo, koho bych nepovažovala za přítele či blízkého člověka. Důležití jsou pro mě všichni. Od barmanky Zdeničky až po garderobiérku Vlastičku, co mi věčně hledá boty, protože já pořád něco ztrácím.

Mám ráda přehled

Svou kancelář mám v divadle teprve třetí rok, ale svůj stoleček v šatně už celých třináct let. Je úplně v rohu, a přestože mi za zády chodí všichni do koupelny, nikdy bych neměnila. Prožila jsem s ním pár trápení i úspěchů a mám ho plný talismanů a vlastně i vzpomínek. Taky mám díky tomuhle místu přehled o celé šatně. A já mám ráda přehled. Všude.

Šatna má své kouzlo, ale ráda sedávám i v hledišti a nasávám atmosféru. Naše divadlo je velmi komorní, a to je pro mě důležité. Kontaktu s lidmi si totiž cením mnohem víc než vyprodaných, ale divácky anonymních sportovních hal. Proto nemáme ani v plánu divadlo rozšiřovat, spíše se chceme soustředit na bohatší repertoár, aby si u nás každý divák našel to své.

Na programu se s Petrem shodneme vždycky. Jsme partneři i přátelé a ještě jsme nenarazili na problém, který bychom spolu nedokázali zvládnout. Máme v mnohém podobné cítění, jak divadelní, obchodní, tak i politické. Také proto možná divadlo funguje.

S trémou doktor nehne

Když rozhoduju o chodu divadla, jsem pevná v kramflecích, jenže na jevišti je to jinak. Trému mám před každým koncertem nebo vystoupením, ale ta před premiérou, ta je ze všech nejhorší.

V sále se sejde spousta protivných lidí, kteří těch pár vašich blízkých, co se vás snaží podpořit, úplně převálcují. My na jevišti se jen snažíme to přežít a těšíme se na svého, myslím tím ‚obyčejného‘ diváka, pro kterého jsme vlastně tady.

S trémou při premiérách nic nenadělám. S tím nehne doktor, má rodina ani můj syn. Ten je se mnou v divadle skoro každý víkend. Filip má po mně i po tátovi komedianta pod kůží, takže ho divadlo láká čím dál víc. Deset let jsem ho držela zkrátka a chránila jeho dětský svět, ale teď už mu pomalu nechávám prostor na výběr a začínám ho pouštět tam, kam ho to táhne.“

Projekt Pelíšky slavných vzniká ve spolupráci s magazínem DNES, Sidovsky management a hudební televizí Óčko. Pořad můžete sledovat na Óčku každý čtvrtek od 21:00 (reprízy v pátek v 10:00 a v sobotu v 15:00). www.naladit.ocko.tv

PELÍŠKY SLAVNÝCH - VŠECHNY ČLÁNKY ZDE

,