ČÍM SI LEZEME NA NERVY
Linda: Jednou jsem se na to Viki ptala taky. Řekla mi, že jí lezu na nervy, když chodím doma nahá. Že ji to nejvíc štve, takže jsem se už začala víc oblíkat. To se bavíme o chvíli, kdy člověk vyleze z vany, ještě se maže krémem, jenže pak mu dojde, že dceři je už patnáct a že jí to prostě vadí. A ona mi leze na nervy tím, že jí je patnáct, nebaví se se mnou, odsekává...
Viktorie: Nejvíc mi leze na nervy tím, že když se pohádáme, tak se k tomu pořád a pořád vrací. Třeba i měsíc a furt to všechno opakuje. Mě už to pak ani nebaví, tak se tomu jenom směju, což je zase voda na její mlýn a dostanu i za to, že se směju.
NA CO MÁME STEJNÝ NÁZOR
Linda: Asi na mezilidské vztahy. A pak máme obě rády řízný až černý humor.
Viktorie: Stejný názor? Asi ho momentálně nemáme na nic. Na chlapy máme názor podobný, ne stejný, na módu taky ne, každá jsem jiná ve všem.
PRVNÍ VÝCHOVNÝ POHLAVEK
Linda: Já jsem moc tyhle věci nepraktikovala, a když už, tak když byla větší. A pamatuju si, jak jsme byly nedávno v Maroku, zase klasicky odsekávala, tak jsem ji vzala po zádech. Ale zase jste nám tu pořídily hezké společné fotky.
Viktorie: Úplně první výchovný pohlavek si nepamatuju, ale není to dlouho, co jsme byly právě v Maroku. Nějak jsem stávkovala, že se mi nechce na poušť, byla jsem prý drzá, tak jsem jeden dostala.
KDY JSEM SE O NI NEJVÍC BÁLA
Linda: Vím, že se mi jednou v životě ztratila někde v davu v cizině, a to jsem myslela, že ve vteřině omdlím. A pak jsem o ni měla strach, když si jako malá zlomila nožičku.
Viktorie: Vybavuje se mi, když jsme byly na houbách v lese. Z roští bylo slyšet chrochtající prase, začala jsem hysterčit a utíkat a máma tam pořád zůstávala na stejném místě. A když jsem viděla, že nic nedělá, šla jsem pro ni, aby už šla. To jsem se fakt hodně bála.
CO JE PRO NÁS TABU
Linda: Asi trochu sex. Ale na druhou stranu je v tom věku, kdy ji všechno zajímá, takže když se zeptá, já jí na všechno odpovím. Nestydím se a řeknu jí, co ji zajímá.
Viktorie: Nebaví mě se s ní bavit třeba o škole. Třeba taková ta otázka: 'Co bylo ve škole?'. No nic, nechce se mi o tom bavit.
KDO MÁ PRVNÍ A POSLEDNÍ SLOVO
Linda: Chtěla bych to být já, ale už se mi to tolik nedaří. Dobře, tak řeknu já, protože mám pořád tu váhu stáří a síly.
Viktorie: Máma. Ale ve všem.
