ČTĚTE TAKÉ:
PŘÍKLADY SLÁVY POŠPINĚNÉ DROGAMI
I když je to pro Petra Muka prý už uzavřená kapitola, o drogách a svém názoru na ně při rozhovoru také promluvil.
* Stále obsazujete stříbrné pozice v anketách, kde si veřejnost volí své idoly. Dvakrát to byl Slavík, naposledy také Týtý. Cítíte se na vrcholu kariéry? Nebo ho máte za sebou s kapelami Oceán a Shalom?
Srovnávat se to nedá. Ale tak jak chodí život v sinusoidách, tak si myslím, že to je i s touhle "kariérou". Já jsem těch sinusoid zažil dost i v osobním životě a musím říct, že se teď cítím nejspokojenější. Je to i tím, že se mi srovnal osobní život. Ta určitá vnitřní rozervanost, která patřila k období Oceánu a Shalomu, mi bránila v tom, abych si tehdy užíval nějakých vrcholů.
* Před dvěma lety jste vydal zatím své poslední album Dotyky snu. Chystáte už něco dalšího?
S tou deskou vždycky ještě nějaký čas žijete, k tomu patří turné, remixy. Já pak dlouho nedokážu sáhnout na kytaru a komponovat. Teď asi procházím koncem takového období, protože už jsem napsal dva těžce depresivní songy.
* Jak se to přihodí, že napíšete těžce depresivní song?
Nic zvláštního. To jsme si tak pohrávali u kamaráda doma, no a v jednu chvíli si najednou brnkám na kytaru sám. Zrovna přišel nějaký nápad, a tak jsem si ho nahrál na diktafon do telefonu.
* Hudbu děláte výhradně sám?
Hudbu si dělám sám - tedy kromě některých coververzí písniček, které mám rád a na kterých jsem vyrostl. Z posledních to byla třeba píseň Zrcadlo. To jsem hrál u táboráku na Lipně. Já totiž nikdy neuměl ty trampské kotlíkárny. Jinak si songy dělám sám. Mám své textaře, protože já bych si celé album neotextoval. Ten textař musí mít větší slovní zásobu než já i větší básnické střevo.
Bludy bulváru mě fascinují
* Budete vystupovat na Staroměstském náměstí na oslavě našeho vstupu do Evropské unie. Těšíte se do unie?
Jsem rád, že se staneme součástí Evropy, ale jsem trochu skeptický k tomu, jak nás budou ostatní brát. Měl jsem už spoustu zkušeností s arogantními celníky, s britskými imigračními úředníky nebo s německou policií, která nedokázala pochopit, že i Čech si může s kamarády dovolit vyrazit na výlet a na pivo do Mnichova. Pořád nás podezírali z černé práce. Doufám, že nás teď konečně budou brát takové, jací jsme.
* Tvrdil jste, že jste teď ve svém životě spokojený a zmínil jste se i o soukromí. Nechcete se třeba podruhé oženit?
Už se o tom psalo v Blesku. Tyhle bludy mě fascinují. Jako by člověku předpovídaly, nebo dokonce tvořily budoucnost. Zvláštním způsobem člověku zasahují do života. Já zatím nemám potřebu se ženit. Už jednu zkušenost tohoto typu mám. Manželství je důležitá instituce, ale myslím si, že především ve chvíli, kdy přijdou děti. Všechno se tím zjednoduší.
* Tak to jsme se tedy plynule dostali k dětem. Chtěl byste další?
Pořád to v sobě nosím - to není ani myšlenka, spíš pocit. Jenže když už člověk jednou tuhle zkušenost má, tak se mu do těch věcí vstupuje daleko hůř. Pocit odpovědnosti je velký.
* Kdysi jste prohlásil, že ke krachu vašeho manželství přispěly i vaše fanynky. Máte s nimi pořád "starosti"?
Já myslím, že se to netýká jen showbyznysu. Je to ve všech sférách, ať ve zdravotnictví nebo ve fabrice. To je normální chod života a není to o obdivu fanynek, přestože ta branže skýtá větší možnosti a je tam daleko víc pokušení.
* Traduje se, že úspěšným zpěvákům často stačí jen ukázat...
Pravda, říká se taky: sex, drogy a rokenrol. Na těch vztazích nebo úletech s fanynkami je spousta stinných stránek. Když se někomu z kapely na koncert pak sjedou čtyři milenky, fanynky nebo přítelkyně, nebo jak to nazývá, na klidu to nepřidá. A pokud není absolutní cynik, tak si musí uvědomit, že těm lidem ubližuje. Tohle mě trápilo - ještě v dobách Oceánu, pokud jsem se vůbec do něčeho pustil. Teď se snažím neopakovat staré chyby.
* Sám jste před chvílí zmínil kromě sexu a rokenrolu také drogy. Nechcete se ještě vrátit k tomu procesu, kde jste vystupoval jako svědek?
Pro mě je to uzavřená kapitola. Já na to říkám - co je komu do toho? Vydal jsem prohlášení a řekl jsem jasně, že od té doby nemám potřebu se na tohle téma vyjadřovat.
K soudu s ochrankou
* Proč?
Já tam byl jen jako svědek, protože jeden z obžalovaných byl můj známý. Kdybych nesvědčil, nikoho by ten proces ani nezajímal. Absurdní je právě to, že mě se ten proces ani netýkal, se mnou vedený nebyl. Já jsem jen přišel, řekl jsem, že toho člověka znám a nikdy jsem si od něj nic nebral a nekupoval. Další dva z nich jsem potkal v hospodě. A jen mimochodem - jeden z nich mě seznámil se skvělým hráčem na sitár. Díky tomu mám skvělé dvě instrumentálky na posledním albu. Ještě, že jsem si s sebou vzal ochranku.
* I ta ochranka tam působila docela zvláštně.
Všechna média o tom psala už dopředu, stále někdo volal a tak jsme to s manažerem zvážili a rozhodli se, že si vezmu ochranku, abych mohl normálně důstojně přijít a odejít.
* To vaše odmítání mluvit však spekulace jen podpoří.
Dobře, podívejte se - já tam byl kvůli Michaelovi Wicherekovi. Nikde jsem se třeba nedočetl, že ho pustili ještě v průběhu procesu ven. Jestli měl a má nějaký problém, tak se týkal jeho a přítelkyně, s níž tehdy žil. Ty ostatní jsem skoro neznal, nevěděl jsem nic o jejich minulosti ani současnosti. A proto mi přijde nesolidní, že se pak v novinách dočtu, že to byli moji drogoví dealeři. To není dobrá novinářská práce.
* Ale jistě chápete, že se o tom psalo.
Mně to připadalo jako obchod bulvárních časopisů s mým jménem. Vypovídal jsem už půl roku předtím na policii a nikdo to ani netušil, nikdo se to nedozvěděl. Když se spis dostal na státní zastupitelství, začala se média ozývat. Teprve potom jsem si začal zjišťovat, o co jde, co se řeší, koho vyšetřují a proč.
* Tak jako tak teď asi nějaký čas budete mít v bulváru image kokainisty. Jste s tím smířený?
Já s tím smířený nejsem a ukrutně mě to štve, ale vím, že proti tomu není žádná obrana. Vždycky - a to je stará zkušenost - je pravdivá teze, která projde jako první. Můžete se pak hájit, jak chcete, ale když o vás řeknou, že jste nekrofil, tak budete nekrofil, i kdyby to desetkrát nebyla pravda. To je realita tohoto světa a jinak to nebude.
* Spousta světových hvězd se drogovými experimenty netajila ani netají a někdo si na tom dokonce vybudoval i svůj image. Namátkou třeba Elton John...
... a třeba Robbie Williams, který o sobě tvrdí, že sjede všechno, co se kde dá. To je právě o tom, že na západ od nás je demokracie starší a funkčnější. A svoboda jedince tam má větší váhu. Tolik kokainových drobků jako na záchodcích na letišti v Londýně jsem vážně nikdy neviděl. Ví se taky, že každá, já nevím kolikátá bankovka, dolar, libra, na sobě nese stopy kokainu.
* Takže to k dnešnímu světu patří?
Patří - ale asi jen v Americe a vAnglii, možná taky v Německu. U nás ne, i když je to paradox, protože kokain je asi jediná zakázaná droga, která u nás má dlouhou tradici už z dob první republiky. Jenže pak jsme žili v područí fašistického Německa, potom Sovětského svazu, byl tu policejní stát a tyhle věci vymizely. Lidé se na to proto asi dívají trochu jinak. Některým politikům se navíc asi hodí v rámci kampaně zařadit líbivá hesla o boji s drogami. A hlavně represi. Proto tu také vznikají podobné zákony, jako je poslední protidrogová novela. K ničemu neslouží, k ničemu není.
"Ten fotograf by zasloužil pěstí"
* Když o vás média psala, že máte problémy s alkoholem, tvrdil jste, že jde o fámu a překroucenou realitu. Když se odehrála ta drogová kauza, vypadalo to, že se k problémům s alkoholem naopak hlásíte a že je to pro vás alibi.
Ne ne ne. Co to je problém s alkoholem?
* Třeba když se necháte vyfotit s pěti panáky vodky na baru, jak to vyšlo třeba v Blesku o vašich narozeninách a shodou okolností i den po soudu.
To je věc, za kterou by si ten fotograf zasloužil pěstí. Já se snažím večírkům a rautům vyhýbat. Kamarádovi jsem ale slíbil, že se zastavím, až jeho máma bude otevírat cukrárnu na Senovážném náměstí. Já tam tehdy byl asi patnáct minut. Dali jsme si panáka s majitelkou, její dcerou a několika dámami z bulváru. Když jsem pak ty panáky rozdával, tak mě fotili a panáků ubývalo a vypadalo to, jako bych je do sebe házel já. Ten článek tak vyzněl taky. To jsem vnímal jako podraz.
* Jak to snášíte?
Vadí mi to, ale počítám s tím. Chápu, že něčím ty noviny prodávat musí. Takže si tam asi řeknou - dlouho nebyl Muk, tak o něm něco napíšeme. Zatím vycházely jen články typu: Pije a pak zase nepije, zachránila ho přítelkyně. Teď asi budou psát: Bere a už zase nebere, seknul s tím, pomohla přítelkyně. To je směšný. Proto už s bulvárem nekomunikuju. Naučil jsem se to, nedávám jim žádné přímé věty, nezvedám telefon.
* A jak tedy vznikla ta fáma o vašich problémech s alkoholem?
To bylo po natáčení jednoho silvestra na Nově. Tam se potkáte se spoustou lidí, na které nemáte jindy čas, je to práce na celý den, a když zrovna netočíte, sedíte s ostatními v restauraci a pijou se panáky. Těm já se přitom vždycky snažím vyhýbat. No a dopadlo to, jak to dopadlo.
* Takže jak je to s vámi a tím alkoholem?
Já jsem vždycky tvrdil, že mám rád dobré víno. Teď mi přivezou vinotéku na 180 lahví, takže se těším, jak tam založím lahve, které mám po sklípcích u kamarádů. Mám prostě rád víno a mám rád pivo. Jednou týdně chodím s kamarády na pivo ke Zlatému tygrovi. Obvykle si dám osm až deset piv. Skvěle si propláchnu ledviny a je to fajn. Ale myslím, že tvrdý alkohol je už velké riziko. Tomu se snažím vyhýbat.
* A takhle jste s tím tedy spokojený?
Víte, já svůj první alkohol ochutnal asi v šesté třídě. Se spolužákem jsme vypili lahev červeného, co jsme vzali doma. Oba jsme zvraceli a ještě dlouho mi pak trvalo, než mi alkohol začal chutnat, než jsem překonal zvracení a kocoviny a měl z toho nějaký zážitek. Je to legální droga, ale dnes bych byl radši, kdybych ji neokusil a žil bez téhle berličky, víc přirozeně. A proto říkám, že prevence je to nejdůležitější, to je nejlepší způsob, jak se drogám bránit.
* A jak byste se tvářil, kdyby za vámi přišly vaše dcery s tím, že třeba kouří trávu?
Já o tom s nimi otevřeně mluvím, ale zároveň si myslím, že je to jejich osobní věc. Asi se to totiž nedá ovlivnit. Když budou chtít něco vyzkoušet, tak to asi udělají. Já jim vždycky říkám: Jestli pijete, tak pijte, ale nehulte. Jestli hulíte, tak hulte, ale vykašlete se na to ostatní.
 Petr Muk. |
 Petr Muk. |
 Petr Muk. |
 PETR MUK |
 Zpěvák Petr Muk odchází z jednací síně Městského soudu v Praze, kde vypovídal v procesu s šesticí drogových pašeráků. (4. února 2004) |
 PETR MUK už sedm let pravidelně jezdí po českých školách s osvětovým protidrogovým programem. Tvrdí, že mnohem účinnější než represe je protidrogová prevence. |
