Zatímco jiní školáci si užívali prázdnin, Aneta Langerová prožívala nejusilovnější období svého života. Pod dohledem zkušeného muzikanta Ivana Krále nahrávala desku Spousta andělů.
Poslední srpnový den ji pokřtila na svém prvním samostatném koncertě. Druhý den už seděla v lavici obchodní akademie, kde studuje třetím rokem.
* Napadlo vás, že kvůli zpívání se školou skončíte?
O tom nechci ani přemýšlet. Škola je jistota, kterou chci mít. V muzice si nikdo nemůže být jistý, pořád se musí bát pádu.
* Vypadá to, že vy se zatím bát nemusíte. Na vašem první koncertě na vás čekaly tisíce lidí.
Byla to extáze! Vyšla jsem před lidi a okamžitě měla chuť řvát, zpívat, zkrátka dát ze sebe úplně všechno. Jenže jsem to zažila poprvé, a jak jsem chtěla křičet, skřípnul se mi na začátku hlas. Pak jsem se z toho musela rychle vyhrabat.
* Na koncert jste ze SuperStar pozvala i Martinu Balogovou a Petra Poláčka. Od kterého z finalistů byste si koupila desku nejraději?
Dávám přednost rocku, ale ráda si poslechnu i jinou muziku. Vždycky jsem se těšila na desky právě Martiny a Petra, ale nejvíc by mě potěšilo, kdyby vydal desku Tomáš Savka. Když na našem společném koncertě v Sazka Areně zpíval písničku We Are The Champions, říkala jsem si, že je jasný sólový zpěvák, že nepatří do muzikálu. A to mě mrzí.
* Že přijal roli v muzikálu?
Na desku má možná ještě čas, ale bojím se, aby v muzikálu nezapadl.
* Řeknete mu to do očí?
Nechci se mu do toho plést. Někdy se o tom bavíme, a když vidím, jak je do muzikálu zapálený, tak mu to nevyvracím. Ale až přijde čas, pak to na něj vystřelím.
* Šest kol před koncem SuperStar vám napsala esemesku Lucie Bílá. Potom jste si psaly až do konce soutěže. Prozradíte o čem?
Bylo to legrační. Lucie se mi poprvé ozvala, když vypadla Martina Balogová. Byli jsme jako opaření a ona mi napsala, ať si z toho nic nedělám, že je to jen soutěž. Tím mě hodně nakopla. Později jsem jí třeba napsala, že se bojím, protože se mi zrovna ten večer nepovedlo moc dobře zazpívat. A mně přišla zpráva: Anetko, kdyby ti bylo nejhůř, tak si představ, že všichni v sále sedí na nočníku... Tuhle esemesku jsem dostala těsně před vyhlášením výsledků, proto jsem se pak musela hrozně hlídat, abych se na pódiu nerozesmála. Byl to nejhorší večer v mém životě.
* Věřila jste tomu, že vám opravdu píše Lucie Bílá?
Ne. Ale zeptala jsem se naší vizážistky Heleny Dostálové, která zároveň pracuje i pro Lucii Bílou. A ta mi potvrdila, že to je opravdu ona.
* Obdiv vám během soutěže vyjadřoval i textař Michal Horáček nebo písničkář Jaromír Nohavica. Uklidňovalo vás to?
Byla to podpora jako hrom. Tihle lidé jsou pro mě velmi vzácní, moc si jich vážím, i když jsou třeba vidět méně než jiní lidé z branže.
* Michal Horáček vám nabídl i spolupráci.
Slíbili jsme si, že si po vydání mojí první desky půjdeme někam sednout a že si o tom popovídáme.
* Jakou nejzajímavější nabídku jste už musela odmítnout?
Když prvního srpna v Praze koncertovala Pink, měla jsem možnost zpívat před ní. Tehdy jsme však s kapelou neměli nacvičenou ani jednu vlastní písničku, takže jsem musela odmítnout.
* Bylo vám to líto?
A jak! Mrzelo mě, že nabídka přišla v nevhodný čas, jinak bych to brala všema deseti. Byla by to velká čest.
Mamince jsem se svěřit nebála
* Říká se, že úspěch prověří přátelství. Vzalo vám vítězství v soutěži Česko hledá SuperStar nějaké přátele?
Nevzalo mi přátele, ale sebralo mi na ně čas. Celé prázdniny jsem měla práci, při které mi pořád přicházely zprávy od kamarádů, jakou akci zrovna chystají. Šílela jsem, když jsem tam zrovna nemohla, protože kamarádi jsou pro mě to nejcennější. A nemám pocit, že by se někteří z nich po soutěži změnili.
* Jak prožíváte ztrátu soukromí?
Když člověk chce, tak si soukromí dokáže částečně udržet. Samozřejmě neovlivním dopad popularity a velké pozornosti na moji rodinu.
* Nebo na partnerský vztah.
O tom jsem hodně přemýšlela. Může se stát, že s přítelem o soukromí přijdeme, a pak bude záležet jen na nás, jak to mezi sebou vyřešíme. Zatím si to moc nepřipouštíme, ale přiznávám, že se toho hodně bojím.
* Čeho přesně?
Odporných článků v bulváru. Já je nečtu, ale příteli by to mohlo vadit. Není na to zvyklý ani připravený. To mi teď vrtá hlavou, říkám si, jestli se toho nezalekne.
* Navíc zůstává ve vašem stínu.
To je pravda. Například když jdeme na koncert, stále někdo prosí o autogram. Já se podepisuju a ten druhý pak slouží jen jako držák. Je to pro něj těžké, ale zatím se tomu směje. Snad mu to vydrží.
* V jedné písni zpíváte o člověku, který vás zná lépe než vy sama. Kolik je takových lidí ve skutečnosti?
Jenom jeden. A bohužel už tady není. Ostatní víc než já nevědí.
* Mluvíte o své mamince. To ona vás k hudbě přivedla?
Ano.
* Hlas prý máte po ní.
Asi jo. Bylo to něco krásného, když začala zpívat. Měla hezký, hluboký a sytý hlas. Možná tam něco přeskočilo.
* Co by vám dnes maminka poradila?
Především by mi vytvářela skvělý domov. Vždycky byla připravená na to, aby mě vyslechla. Jiným se někdy svěřit bojím. Zato u ní bych se bát nemusela.
* Tohle vám dnes chybí nejvíc?
Zatím se s tím ještě vypořádávám. Ale mám strach z toho, že přijde den, kdy budu chtít utéct a být jen s tím člověkem, který o mně ví všechno, takže mě naprosto chápe. Jenže takový teď tady zrovna není.
* Jak se rodina se smrtí maminky vyrovnávala?
Dopadla na nás velká deprese. Trvala asi dva roky, všichni byli hrozně uzavření sami do sebe. Máma nás učila být pořád spolu a navzájem si pomáhat. V našem domě jsme bydleli už jen táta a já, proto za námi pořád jezdili brácha se sestrou, abychom nebyli sami. Brácha mi dodnes dělá mámu i tátu.
* Nechtěla jste tehdy všeho nechat, vykašlat se i na zpívání?
Chtěla. Bylo to náročné. Zemřela a já jsem ji chtěla zase okamžitě vidět. Nevěděla jsem, jak to mám udělat, prožívala jsem beznaděj. Přemýšlela jsem o tom, zdali ji uvidím, když hned umřu, jestli je nějaký jiný život, nebo není. Nevěděla jsem, jak z toho ven.
* Teď už je to lepší?
Nevím. Nyní mi hrozně pomáhá to, co dělám. Baví mě to a vím, že by mi to máma schválila, že by to chtěla. Dřív mi pomohla jedna moje kamarádka, která mi byla nablízku.
* Toužíte ve své práci něco dokázat i kvůli mamince?
Věřím, že všechno moje snažení vidí. Jediné, co mě hrozně mrzí, je, že si tady přede všemi nemohu kleknout na kolena a poděkovat jí za všechno. Obejmout ji, dát jí pusu a říct díky.
Ráda bych někam vystřelila
* Mrzí vás, že jste se nenarodila třeba v Americe, kde má vítězka SupeStar daleko větší možnosti uplatnění?
Lituju toho. Vždycky, když jsme se bavili s Petrem Poláčkem a Tomášem Savkou, pořád jsem do kola opakovala: Proč jsme se nenarodili v nějaké pořádné zemi? Ale nakonec jsem ráda, že jsem tady. Jsem na zdejší život zvyklá. Ani nevím, zda bych v Americe dokázala žít, když jsem se tam nenarodila.
* Třeba to jednou budete muset podstoupit. Sbalit se, odletět a v cizí zemi zkoušet štěstí. Jste na to připravená?
Ano. Nejsem ráda někde uvázaná, takže bych klidně odletěla. Ale rodinu a kamarády bych opouštěla hrozně těžko.
* S první deskou vám pomáhal Ivan Král, který žije v Americe. Mluvili jste o tom, co by tam pro vás bylo nutností?
Samozřejmě jazyk a taky jistá dávka suverenity. No a samozřejmě dobré písničky.
* To by asi chtělo anglický repertoár.
Uvidíme. U první desky jsem měla hrozný strach z češtiny, bála jsem se, že kvůli ní hudba upadne. Nakonec tomu bylo naopak. Čeština hudbu rozsvítila! I kdybych v budoucnu dělala anglické písničky, jsem ráda, že mám jistotu i v češtině.
* Podle ohlasů na váš koncert i desku budete brzy docela bohatá. Už víte, jak s penězi naložíte?
Momentálně nad tím moc nepřemýšlím. Teď je přede mnou něco, čemu se říká odvést práci, ke které vám někdo dopomohl, a vy jste rádi, že ji děláte. Až dostanu skutečně odpracované peníze, pořídím si potřebné věci. Třeba auto.
* Za neodpracované peníze považujete ty, které byste dostala za natočení reklamy?
Jsou to peníze, ze kterých se mi podlamují kolena. Musela jsem se proti tomuhle lákadlu pořádně obrnit.
* Měla jste hodně nabídek?
Měla. Během prázdnin ze mě mohla být milionářka.
* Kolik vám za reklamu nabízejí?
Jsou to tak velké peníze, že by je člověk nevydělal ani za rok.
* Roman Šebrle, který na olympiádě vyhrál zlatou medaili, může za reklamní kampaň dostat i několik milionů korun. Nabízejí milionové částky i vám?
Ano. Teď je to pro firmy velký byznys. Ale já si říkám, že jsem zatím nic nezazpívala. A už bych někde visela na billboardu? Ne, to ani omylem.
* Co jste měla propagovat? Prací prášky?
Ne, mohla jsem udělat reklamu pro firmu spojenou s hudbou. Je to společnost s dobrým jménem, takže mě k jeho vylepšení ani nepotřebuje. I přesto mi to nabídla.
* Je těžké takovou nabídku odmítnout?
Určitě. Když jsem ji dostala a slyšela tu částku, tak jsme se s bráchou oba zděsili. Pod stolem jsme do sebe kopali, abychom to nevzali. Pak jsme se bavili tím, jak je to všechno směšné: během chvíle se člověk dostane z normálního života někam, kde namísto šedesáti korun na hodinu dostane miliony za šedesát vteřin. To nám přišlo tak šílené, že jsme smlouvu odmítli. Možná v budoucnu... Až budu mít něco za sebou a něco udělám pro lidi, potom možná něco takového přijmu.
* Třeba už takové nabídky nepřijdou. Nebude vás to mrzet?
Nebude. Teď bych se tím potopila, sama před sebou se snížila. Příležitost, jakou jsem od lidí dostala, pro mě znamená mnohem víc než nějaká reklama za velké peníze.
* Peníze však mohou znamenat i tvůrčí svobodu.
To je pravda, ale mě dnes peníze nesvazují. Chci hrát a zpívat - a v tom mi nic nebrání. Víte, vždyť já vlastně velké peníze ve svém věku zase tolik nepotřebuju.
Muziku už nikdy neopustím
* Na začátek příštího roku plánujete sérii koncertů k nové desce. Koho na ně přizvete?
To je těžké. Už nechci být spojovaná se SuperStar, a tedy ani s lidmi, kteří v soutěži vystupovali. Ale i oni jdou dnes většinou za svým jménem, jako třeba Petr Poláček. Kdybychom mohli jet spolu, bylo by to úžasné.
* Všiml jsem si, že při slovu SuperStar trochu koulíte očima.
Byly to schody, které jsou za mnou. Mám pocit, že soutěž měla vystřelit jednotlivce, ne soubor pod názvem SuperStar. A o to mi jde. Ale jsem samozřejmě ráda, že taková soutěž existuje, protože by se jinak málokdo někam dostal. To beru. Jenže už chci jít dál jen se svým jménem, ne pod nálepkou SuperStar.
* Budete sledovat druhé kolo SuperStar?
Určitě, jsem hrozně zvědavá. Doufám, že tam půjdou lidé, kteří si před rokem třeba říkali, že se do další bezvýznamné soutěže hlásit nebudou. Teď už možná poznali, že to někam vede. Jsem přesvědčená, že dobrých zpěváků je tady moc. A možná i lepších, než jsme byli my.
* Vzala byste místo v porotě?
Probůh! To bych se stala protivníkem všeho lidu. Ale vážně - nemám chuť někoho soudit. Teď ještě dost dlouho budu soudit jen sama sebe.
* Přemýšlíte už o další desce?
Ta se mi honila hlavou už v době, kdy jsem točila tu první. Poslední dva měsíce mě dostaly do rychlého stereotypu, ze kterého se mi však nechce ven. Proto jsem si říkala, co dál, jak udělat něco ještě lepšího než to, co už mám. Ale bude záležet na výběru písniček, ráda bych přispěla i nějakými vlastními texty. Byly by totiž nejupřímnější.
* Některé už prý existují.
Jo, jsou v šuplíku - zamčené na tři západy!
* Není na čase zámek odemknout?
Mým problémem je velká sebekritika. Jak se mám ukázat s něčím před hordou textařů, které to živí? Já jsem jen amatér, který načmáral pár věcí, co mu přišly do hlavy. Tohle v sobě musím zlomit. Až potom se s pány textaři o svých písničkách poradím.
* O čem ve svých textech píšete?
Jeden je jasný. Je o malém dítěti, které pořád neví kudy kam. Text popisuje průběh mého rychlého vzletu. To bylo první, co mě po soutěži napadlo.
* Poslouchejte, kdy vlastně budete mít čas se na chvíli zastavit?
Nevím, zatím mě to hrozně baví. Jsem taková, že když se zastavím, už se nerozběhnu. Prázdniny jsem trávila pracovně, ale nevadilo mi to. Dělám něco, pro co žiju. Jediné, co potřebuju, je v zimě pořádně lyžovat. To zbožňuju.
* Vedle lyžování jste se věnovala i tenisu. Dokonce závodně. Co máte raději?
Lyžování! Tenisu jsem už měla plné zuby. Hrála jsem ho od čtyř let. Kvůli věčnému čekání jsem nenáviděla víkendy na závodech. Vždycky, když jsem šla na kurt, jsem doufala, že prohraju, nebudu už čekat na další kolo a pojedu domů.
* Kdy jste pak musela volit mezi tenisem a zpíváním?
Asi ve třinácti letech. Obojí jsem už nezvládala. Teď vím, že muziku už nikdy neopustím. Momentálně sním, bdím a vůbec nevím, kde to lítám. Jsem neuvěřitelně šťastná.
ANETA LANGEROVÁ
Sedmnáctiletá Aneta Langerová vyhrála 20. června v soutěži Česko hledá SuperStar, od hlasujících televizních diváků jí přišlo téměř 2,4 milionu hlasů. Prvenství jí zajistilo smlouvu od velkého hudebního vydavatelství BMG na nahrání desky, kterou natočila během prázdnin. Album se jmenuje Spousta andělů. Aneta žije v Říčanech u Prahy a studuje třetím rokem obchodní akademii. Velkým zázemím je pro ni rodina - otec, bratr a sestra. Maminka jí před třemi lety zemřela.
 Aneta Langerová na samém začátku soutěže SuperStar. |
 Semifinalistky soutěže Česko hledá SuperStar Aneta Langerová (vlevo) a Veronika Zaňková. (15.3.2004) |
 Aneta Langerová |
 Aneta Langerová |
 Aneta Langerová |
 Aneta Langerová |
 Aneta Langerová a Šárka Vaňková |
 Šárka Vaňková a Aneta Langerová v Olomouci. (15.6. 2004) |
 Aneta Langerová |
 Aneta Langerová (20.6.2004) |
 Aneta Langerová (20.6. 2004) |
 Aneta Langerová během on-line rozhovoru v redakci iDNES. (21.6.2004) |
 Aneta Langerová během on-line rozhovoru v redakci iDNES. (21.6.2004) |
 Aneta Langerová (20.6.2004) |
 Aneta Langerová ve finále porazila Šárku Vaňkovou. (20.6.2004) |
 Aneta Langerová ve finále porazila Šárku Vaňkovou. (20.6.2004) |
 Vyhrála, ale se SuperStar už nechce být spojována. "Byly to schody, které jsou za mnou," říká Aneta Langerová. |
 První česká SuperStar Aneta Langerová |
 Aneta Langerová |
 Česká SuperStar Aneta Langerová se svými synovci. |
