Troška: Plyšový lev je pomsta

  10:28
O Českého lva se Zdeněk Troška už dávno nezajímá. „Nestojím o nějakého skleněného psa za film, který skoro nikdo nezná,“ tvrdí režisér nejnavštěvovanějších komedií. Že dostal Plyšového lva, ho nepřekvapilo. „Je to pomsta,“ poznamenává.

Padesátiletý režisér Zdeněk Troška je populárnější než hvězdy showbyznysu. Než přejde napříč pražským Václavákem, smějí se na něj desítky lidí.

Mladík v umaštěných maskáčích, u něhož byste čekali větší zájem o marihuanu než o české komedie, se rozzáří jako slunce: Pane Troška, já vás mám rád. To mi doma neuvěří, že jste mi podal ruku.

O kousek dál režisérovi zvesela salutují dva policisté. Apo pár metrech se k němu vrhá starší dáma.

Stokilový filmař se s každým bodře pozdraví. Je dobře naladěn. Loni natočil Kameňák, který letos 1. ledna sledovaly v televizi takřka čtyři miliony diváků. Nedávno přišlo do kin pokračování. Kritici si rvou vlasy, ale diváci se znovu hrnou.

Umíte bavit společnost vyprávěním kameňáků?
V pohodě, kameňáky mám rád. Bývají hodně drsné, jen by neměly spadnout do morbidní vulgarity. Pak už se mi přestávají líbit. Ale každý člověk má hranici únosnosti někde jinde.

Kde ji máte vy?
Ve filmu Kameňák 2 je asi nejtvrdším kameňákem ten o starém dědovi, který vyjde z ordinace a mumlá: Co mi to pan doktor říkal, že mám za zvířátko? Kraba? Šneka? Jde kolem sestřička a povídá: Raka, dědo, raka. Tak to je pro mě vtip na nejspodnější, ale ještě přijatelné hranici.

Po loňském uvedení prvního Kameňáku jste vyzval diváky, aby vám posílali anekdoty, ze kterých připravíte druhý díl. Které z došlých vtipů jste rovnou vyřazoval?
Přišlo mi na šedesát tisíc dopisů. Do výběru se nedostaly vtipy typu - sedí kráva na stromě a okolo letí bagr. Ty jsou ve filmu nepoužitelné. Šanci neměly vtipy tak sprosté, že je nemůžete vyprávět ani potmě. A třetí nepoužitou skupinou byly anekdoty, které by se mohly jevit jako rasistické, zaměřené proti některým menšinám nebo náboženství.

Proč jste do obou Kameňáků přimíchal i vtipy staré a notoricky známé?
Nám, lidem ve středním věku, se zdá, že některý z těch vousatých vtipů známe snad sto let. Ale největší skupinou návštěvníků kin jsou diváci mezi dvanácti a pětadvaceti lety. Právě pro ně jsou ty staré vtipy nové, dosud neznámé. Slyší je poprvé v životě.

Karel Gott byl natěšený

Při natáčení prvního Kameňáku jste prohlašoval, že nechcete udělat drsný a vulgární film. Jenže právě drsnou vulgaritu vám teď leckdo předhazuje.
Mluví se o slovníku obou Kameňáků, ale porovnejte ho s vulgaritou amerických filmů Prci, prci, prcičky 1 až 3. Viděl jste to? Pane, u toho jsem se styděl! Moje filmy jsou proti tomu tak cudné, že by je mohli pouštět v penzionu anglických panen.

Jiřina Jirásková, která vás dobře zná, došla k závěru, že Kameňák je jakýsi váš protest, nastavené zrcadlo společnosti. Nemýlí se?
V tom má Jiřina pravdu. Je to věrně nastavené zrcadlo naší společnosti. Obraz nynějších mezilidských vztahů, falešného chování, konzumu, honění se za penězi. Dneska Kameňák šokuje. Ale ve své době šokoval třeba Švejk. Óóóó, co to je?! děsili se čtenáři. No vidíte, a pak se Švejk dostal do čítanek. Možná, že za dvacet let bude Kameňák názornou ukázkou, jak to tady vypadalo na začátku jedenadvacátého století.

Do svých filmů angažujete nejen oblíbené herce, ale i známá jména populární hudby. U vás se už vystřídali Gott, Hůlka, Vondráčková, Maxa... Musíte je přemlouvat?
Vůbec ne. Karel Gott byl hostem na premiéře mého filmu Z pekla štěstí. Tam mi řekl, že by si taky chtěl zahrát v nějaké hezké pohádce. Povedu to v patrnosti, odpověděl jsem mu. Když jsem dělal druhý díl, vytočil jsem jeho telefonní číslo a říkám: Pane Gott, mám pro vás roli, pohádkovou postavu ďábla a boha zároveň. No tak to bych vzal, řekl mi a byl hrozně natěšený.

Helenu Vondráčkovou, která hraje ve druhém Kameňáku, jste získal stejně snadno?
Helena? Jednou mi povídala: Už jsi obsadil Gotta i Hůlku. A já nic? Na princeznu už jsem dneska trochu jinde, ale královnu nebo čarodějnici bych ještě zvládla. Tak jsem slíbil, že ji vezmu za slovo a že se s něčím ozvu. Před Kameňákem 2 jsem jí zavolal, že pro ni chystám roli doktorky na psychiatrii. Helena se zaradovala. V dětství si prý přála být buď zpěvačkou, nebo doktorkou. A nedávno se mi hlásila i Eva Pilarová. Když prý beru tolik zpěváků, že i ona je zpěvačka.

Mají hvězdy jako Gott aVondráčková hodně navýšené honoráře?
Nevím, mě to nezajímá. Dostávají smluvní honoráře, které si domlouvají s panem producentem. Ale oni to asi nedělají pro peníze, spíš je baví si od muziky odskočit k filmu a něco si zahrát. Vždyť třeba Vondráčková a Maxa byli na natáčení Kameňáku 2 jenom na dva dny. Prožili s námi příjemný víkend v Týně nad Vltavou, večer si pochutnali na skvělé večeři a měli se fajn.

Poslyšte, vás ještě nikdo neodmítl s tím, že jsou vaše filmy pod jeho úroveň?
Ne, to mi nikdo neřekl.

Počkat! Co Libuše Šafránková? Chtěl jste ji do hlavní role v prvním Kameňáku.
Odmítla z jiných důvodů. Původně jsem přemýšlel o Libušce Šafránkové, Janě Paulové a ještě asi o dvou herečkách. Zavolal jsem Libušce, která je pro každou legraci, a poslal jsem jí scénář. Ale ona mi pak řekla, Zdeňku, nezlob se, mně je padesát a už se neodvažuju chodit před kameru ve spodním prádle. Roli odmítla, protože k sobě byla hodně sebekritická.

Producenti chtějí srandu ze současnosti

Diváci vás znají především jako režiséra komedií a filmových pohádek. Chtěl jste je točit už od studií na FAMU?
Představoval jsem si, že budu točit podle mého milovaného Julia Zeyera, dělat hudební filmy, že zfilmuju operu, balet... Jenže ukažte mi, kdo by na to dneska šel do kina. Mým snem je natočit Rusalku, Evžena Oněgina, životopis Josefa Myslivečka... Ale kdo mi na to dá peníze?

Opravdu by se nikdo nenašel?
Škoda, že u sebe nemám svůj seznam látek připravených ke zfilmování. Ukázal bych vám, co by se dalo točit. Seznam vždycky přinesu k nějakému producentovi, který si ho prohlédne a pak řekne: Pane Troško, na výpravný film nebo pohádku za padesát milionů peníze nemáme. Ale dáme vám dvacet milionů a můžete natočit ten Kameňák. Producenti chtějí srandu ze současnosti.

Za ni vás však novináři pravidelně vyplísní. Se serióznějšími filmy byste měl naději na mírnější hodnocení.
Zatím jsem natočil čtrnáct filmů. Z nich byl nejméně kritizován Poklad hraběte Chamaré. Zkuste teď vyjít ven na chodník a zeptat se deseti lidí, kdo z nich ho zná. Ani jeden vám neřekne, že ho viděl. Tudíž ten film není. Neexistuje! Že o něm kdysi nějaký Vocásek nebo Vonásek napsal do novin cosi pěkného, to mě naprosto nezajímá.

Takže oddechové komedie jsou vám milejší?
Lidi chtějí český a trochu košilatější humor. Pro ně točím své filmy. Den co den bojují o živobytí. Večer u televize se pak chtějí uvolnit, rozptýlit, ne řešit problémy nějakých nešťastníků. Akritici? Už si jich nevšímám. Po mně tady jednou zůstanou filmy, na které se budou diváci koukat, jako dnes sledují filmy pro pamětníky. Ale co zůstane po kriticích? Nic! Jen trochu smradu.

Je vidět, že vás kritici pořád dovedou namíchnout. Mstíte se jim tím, že komickým filmovým postavám dáváte jejich jména. A jednomu jste vyhrožoval rvačkou. Není to příliš?
Vzkázal jsem, že mu dám do držky. Ovšem máte pravdu, tohle už je zbytečné. Ať si do mě kopou, jak chtějí. Já stejně nebudu dělat filmy pro kino osamělého diváka. Nemám zájem točit mrtvou slídu. Lidi jsou zvyklí čekat ode mě zábavu. Kráčím po ulici a kolemjdoucí se na mě usmívají. Říkají si, hele, to je ten klaun Troška, ten srandista.

Ale metálů se asi nedočkáte...
Nedávno jsem zašel do cukrárny koupit pro děti mých známých nějaký dortík. Prodavačky se rozzářily. Říkaly, jakou mají radost, že mě vidí. A dort, takového ježečka s čokoládovými bodlinkami, mi daly zadarmo jako pozornost. Prý za to, jaké dělám filmy. Tak tenhle ježeček je pro mě Oscarem, Českým lvem, prostě nejvyšším oceněním, které můžu dostat. Dárek od lidí za to, že jim moje práce dělá radost, je víc než natočit film, za který dostanu nějakého skleněného psa. Nebo lva. Co s trofejí za film, který pak skoro žádní diváci neznají?

No jo, ale vy jste teď dostal anticenu Plyšového lva za nejhorší film. Převezmete si ho?
Ne, nikam nepůjdu, nic nechci! Od chvíle, kdy jsem v prvním Kameňáku použil jména filmových kritiků, jsem věděl, že se mi pomstí. Taky že jo! Dali mi Plyšového lva, ačkoliv Kameňák vidělo v kinech půl milionu diváků a v televizi skoro čtyři miliony.

Chápu, že „plyšáka“ nechcete. Ale opravdu byste ohrnoval nos i nad Českým lvem?
Jen jděte, zastavte někoho na ulici a zeptejte se, který film vyhrál loni, předloni nebo před pěti lety Českého lva. Nikdo vám to nepoví. Kdo si dneska pustí ještě jednou třeba Návrat idiota nebo Záhradu?

Na své filmy se díváte opakovaně a se zalíbením?
Nikdy, obvykle je vidím jen jednou při premiéře. Že bych si někdy doma udělal dobrý čajíček a pustil si svůj film, to je vyloučeno.

Ani trilogii Slunce, seno... jste neviděl vícekrát? Vždyť jednotlivé díly dávají v televizi rok co rok.
Opravdu se nedívám. A třeba Slunce, seno, jahody vůbec nemám rád, protože ten film je zkažený.

Proč, prosím vás?
Tehdy, před dvaceti lety, jsem z něj musel vystříhat zhruba deset minut, ve kterých jsem prý zesměšňoval socialistické družstevníky. Pro mě tedy film nedrží pohromadě. Vím, co všechno tam chybí.

Záhrobí? Volovina!

Čeští filmaři si občas stěžují, že jim chybějí zajímavé náměty. Myslíte, že ve světě mají dobrých námětů a scénářů dost?
Kdepak. Připadá mi, že se točí variace na varianty. Častokrát ani ty nejdražší hollywoodské filmy nejsou ke koukání. Alespoň já je vidět nemusím.

Které máte na mysli?
Třeba Pána prstenů. Jsem z něj na rozpacích. Po stránce filmařiny je kvalitní, na plátně jsou vidět úžasné triky. Ale kdyby měl český filmař k dispozici stejně obrovské peníze a mohl využít podobných technických vymožeností, udělal by Pána prstenů lepšího.

Co celé trilogii vyčítáte?
Přiznám se, že jsem ty knížky, podle nichž je trilogie natočena, nikdy nečetl. Já totiž nemám rád tyhle trpaslíky. Horko těžko jsem předýchal první díl. Pak jsem si půjčil na kazetě druhý. U něj jsem chvílemi usínal. A zrovna když jsem se probral, vidím na obrazovce nějaký strom. Na něm seděli dva z hlavních hrdinů. Najednou ten strom otevřel očička a pusinku a začal si s nimi povídat!

To vás urazilo?
To už na mě bylo moc. Kopl jsem do televize a šel pryč. Na třetí díl se už dívat nebudu. Chybí mi odvaha. Spousta známých mi říkala: Hele, tam se to tři hodiny mezi sebou pořád mlátí. Na to nemám chuť se koukat. Stejně tak se nedívám na všelijaké ty vědeckofantastické Matrixy. Vadí mi i filmy typu Šestý smysl a všechno, kde se hraje se záhrobím. To považuju za voloviny. Nedávno jsem se náhodou díval na Spielbergův film Umělá inteligence. Viděl jste ho? Strašné.

Čím vás dohřál?
Vždyť to bylo přece něco tak divného, nesourodého, kostrbatého... Říkal jsem si: Troško, tohle kdybys udělal, tak tě tady roztrhají na kusy. Určitě by mi předhazovali lacinou sentimentalitu a samolibé hraní na city.

Líbil se vám vůbec v posledních letech nějaký film?
Samozřejmě. Třeba mile lidská komedie Zamilovaný Shakespeare. Anebo Notting Hill s dvojicí Julia Roberts a Hugh Grant. I když tenhle film kopíroval legendární Prázdniny v Římě. Ale asi nejvíc se mi zamlouvala oscarová komedie Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem a Helen Huntovou. To je přece krásný příběh! A jak je v něm fantasticky zachycený problém gayů. Díky takovému filmu se skutečně stírají předsudky a xenofobie.

Rusalka v nevěstinci. To je strašné!

Vystudoval jste filmovou a televizní režii. Ale už dvakrát jste si odskočil do divadla režírovat operu. Kde jste se to naučil?
Odmalička jsem hrál na klavír, na varhany a miloval jsem vážnou hudbu. Zbožňuju opery, symfonie, balety... Jsou mojí vášní.

To stačí k režírování v pražské Státní opeře, kde zrovna chystáte Bizetovu Carmen?
Režírovat operní představení je vlastně docela jednoduché.

Vážně? Jiní z toho dělají vědu.
Kdepak, primární je muzika a zpěv. Ostatní - co si budeme vyprávět - je jenom ilustrace. Zpěváka musí být hlavně slyšet, takže nemůže zpívat k obecenstvu zády. Když má slabší hlas, nesmím ho strkat někam dozadu. Přes celé jeviště a orchestřiště by to neukřičel. Nesmím ho ani nechat lítat po schodech nebo nutit skákat nahoru a dolů, protože by zpěv neudýchal. Vidíte, moc vymýšlet si nelze.

Že ne? Mnozí režiséři se i při operách docela vyřádí.
Moje Carmen bude inscenována klasicky. Tedy hezká výpravná scéna, krásné kostýmy, dámy s vějíři, spousta tance, kastaněty. Tak, jak to má být. A také tak, jak si to divák přeje. A ne aby někdo jezdil po jevišti v džínách na motorce.

Tenhle typ moderny nesnášíte?
Byl jsem v Národním na opeře Romeo a Julie, kterou režíroval Bednárik. Co tam se dělo... V polovině jsem odešel.

Čím vás inscenace otrávila?
Na scéně jezdili v maskáčích na kolečkových bruslích nebo na skejtech. V ruce měli samopaly Kalašnikovy a stříleli po sobě. Musel jsem pryč. Rušilo mě to od vnímání hudby a zpěvu.

Podle vás režisér nemá právo inscenaci zasadit do dnešních časů?
Z různých posunů a nových originálních výkladů klasické látky vznikají úděsné věci. V pařížské Národní opeře jsem viděl Rusalku, tu krásnou pohádku odehrávající se v lese u jezera, přenesenou do bordelu.

Počkejte, Rusalka v nevěstinci?
Jo! A se vším, k čemu ve vykřičeném domě dochází. To je přece strašné.

Vy nemáte rád experimenty? Já bych udělal z nějakého menšího divadla experimentální scénu. Tam by si různí mladí, nadějní, úžasní režiséři-novátoři mohli své nápady a šílenosti vyzkoušet. Zcela beztrestně. Ale cpát to do Národního? To přece nejde.

Čím tedy nalákat nové diváky na operní díla?
Nejdůležitější je, aby lidé, kteří dělají inscenaci, ctili autora a záměr, s nímž psal své dílo. Aby nezapomínali, že v divadle se obecenstvo chce dívat, rozumět příběhu, ne se divit. Jenže dnes se kolikrát divíte, jak je možné inscenaci zprznit všelijakými výmysly pana režiséra. Já vám prozradím své tajné přání, chcete?

No samozřejmě.
Jestli se mi povede Carmen, která má premiéru příští měsíc, hrozně rád bych ve Státní opeře udělal ještě Rusalku. Tak aby osmileté dítě, které přijde s maminkou nebo dědečkem, při otevření opony úžasem vydechlo. Aby vidělo nádherný les, kde poletují víly, vychází měsíc, třpytí se voda. A Rusalka kráčí po hladině. Pak je naděje, že si to dítě odnese nádherný vjem a možná půjde na operu znovu. Operní domy nemohou spoléhat jenom na skutečné hudební znalce. Těm už stačí hudbu si poslechnout doma z cédéčka. Děj dávno znají, mají ho před očima a při poslechu se dívají do not.

Moment, vy si pouštíte cédéčko a zároveň čtete notový záznam?
Jistě.

Opravdu?
No fakt, podívejte (šátrá v aktovce a vytahuje noty). Pustím si operu nebo třeba symfonii a dívám se, jak to hrají. Často je to tak napínavé, že jsem z toho úplně zpocený. Někdy se jenom dívám na noty a už slyším tu muziku.

Takhle pouze z not můžete „poslouchat“ oblíbenou hudbu i ve vlaku?
Jo, klidně.

Pane Troško, děláte nejlidovější filmovou zábavu. Do komedií bez rozpaků sázíte sprostá slůvka a zároveň čtete symfonie z notových záznamů. Kde se ta zvláštní směs ve vás bere?
Jsem vesničan. Žil jsem normálním venkovským životem. Odmala jsem ovšem tíhnul k filmu, literatuře a muzice. A taky trochu maluju.

Ale přece jen - Kameňák a Carmen jsou jako voda a oheň. Ve vás se to nepere?
Budete se divit, všechno je ve mně srovnané a vůbec si to nepřekáží.

ZDENĚK TROŠKA
Dosud natočil čtrnáct celovečerních filmů. Velmi známé jsou jeho výpravné pohádky, ale největší popularitu si získala vesnická trilogie Slunce, seno... S velkým zájmem diváků se setkaly jeho dvě zatím poslední komedie Kameňák 1 a 2. Ve službách Národního divadla inscenoval Verdiho operu Don Carlos, pro plzeňské Tylovo divadlo režíroval balet Čertoviny (na motivy pohádky Čert a Káča), na pražském Výstavišti udělal na Křižíkově fontáně zkrácenou verzi Rusalky. V divadle Kalich režíroval muzikál Hamlet. Nyní zkouší ve Státní opeře Bizetovu operu Carmen. Narodil se 18. května 1953 ve Strakonicích, ale doma se vždycky cítil v jihočeských Hošticích. Tam se ve volných chvílích stále vrací. V Praze bydlí sám v malé garsonce. „Žiju jednoduše, nic většího nepotřebuju. Jsem skromný, nemusím obědvat páva s mákem,“ říká o sobě.

Troškovy filmy
Film (natočen) počet diváků

Slunce, seno a pár facek (1989) 4 060 000
Slunce, seno, jahody (1984) 3 350 000
Slunce, seno, erotika (1991) 970 000
Princezna ze mlejna 2 (2000) 500 000
Bota jménem Melichar (1983) 485 000
O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) 450 000
Kameňák (2003) 420 000

Mimořádnou sledovanost mají filmy i na televizní obrazovce. Kameňák na Nově přilákal 3 miliony 874 tisíc lidí. Filmy trilogie Slunce, seno... vidělo na Primě vždy přes 1,5 milionu diváků.

Jak hodnotíte filmy Zdeňka Trošky?

Důležitý je smích, ne kritici
Uměním je natočit jak dobrý film, který se věnuje vážnému tématu, tak i film, při němž se divák pobaví, zasměje a odreaguje od mnoha všedních starostí. A právě tohle se Zdeňku Troškovi daří, ačkoliv si kritici myslí něco jiného.
Helena Vondráčková
zpěvačka

Tyto komedie nevynechám
Troškovy filmy Slunce, seno... dobře znám, viděl jsem je snad pětkrát. To je přece klasika! Mám tyhle komedie nahrané na kazetě, ale když je dávají v televizi, stejně je nikdy nevynechám.
Jan Koller
fotbalový reprezentant

Co přináší radost je hodnotné
Nenávidím pokrytecké dělení filmů na umělecky hodnotné a nehodnotné. Hodnotné je pouze to, co přináší radost. A přinést radost je umění.
Veronika Žilková
herečka

Lidovou zábavu dělá dobře
Když jsem vloni na Nový rok viděl v televizi Troškův film Andělská tvář, poznal jsem, že pan Troška má velmi dobré divadelní cítění. Inspirovalo mě to, abych mu zavolal a nabídl režii Bizetovy Carmen ve Státní opeře. Pochopitelně také znám trilogii Slunce, seno... a považuji ji za úspěšnou ukázku takzvané lidové zábavy.
Jaroslav Vocelka
ředitel Státní opery Praha

Ostatní se mohou vymezovat
Jsem přesvědčen, že Troškovy filmy jsou pro českou kinematografii důležité. Doplňují totiž celkovou mozaiku a ostatní díla se mohou proti nim negativně nebo pozitivně vymezovat. Škála má být pestrá a plná - od diváckých filmů Zdeňka Trošky až po zcela experimentální, intelektuálně tematické snímky.
Václav Marhoul
producent a režisér

Komediemi neopovrhuju
Znám jen jediný Troškův film Slunce, seno, jahody, proto nemohu vynášet žádné hlubší soudy. Ale v zásadě nijak neopovrhuju prvoplánovými komediemi, jejichž jediným účelem je pobavit - pokud skutečně baví.
Michal Viewegh
spisovatel

Když se lidem líbí, mají je mít
Respektuji, že tyhle filmy mají svůj divácký okruh, kterému může být přece srdečně jedno, co si o nich myslí ministr kultury.
Pavel Dostál
ministr kultury

Kameňák je až trapný
Troška vždycky tíhl k lidovým tématům. V tomto směru byl velmi tvrdohlavý a osobitý, což někdy přineslo zajímavý a originální výsledek. Třeba Slunce, seno, jahody, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princezna ze mlejna. Ale jindy byl výsledek silně nenápaditý, podbízivý a místy snad až trapný - například Kameňák.
Jaroslav Sedláček
zástupce šéfredaktorky časopisu Cinema

Režisér Zdeněk Troška při udílení Českých lvů 2000.

Zdeněk Troška při on-line rozhovoru

Tady je mu nejlíp - v Hošticích čte Zdeněk Troška staré romány a pohádky, chodí na houby a spolu se sousedy kritizuje velké problémy zemědělců.

Režisérsko-producentská dvojice Zdeněk Troška a Jiří Pomeje.

Režisér Zdeněk Troška

Autoři:
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

O panenství přišla Wilsonová v 35 letech. Lidé nemají být pod tlakem, říká

28. března 2024  18:18

Australská herečka a komička Rebel Wilsonová (44) prozradila, že o panenství přišla relativně...

Usadím se tam, kde najdu muže, říká herečka Vica Kerekes

28. března 2024  16:30

Slovenská herečka s maďarskými kořeny Vica Kerekes dnes slaví 43. narozeniny. Pracovně pendluje...

Otec umírá, chci se rozloučit, oznámila odchod ze Survivoru další celebrita

28. března 2024  13:49

Reality show Survivor Česko & Slovensko 2024 přišla o další účastníky. Kvůli vážné nemoci otce se...

Amouranth, Belle Delphine i Richardsová. Která vydělává na OnlyFans nejvíc?

28. března 2024  12:40

Některé kdysi nejvíce vydělávající tvůrkyně, jako třeba americká modelka Blac Chyna, už platformu...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...