„Ty jsou krásné,“ rozzářila se paní Klausová při pohledu na růžové růže. „Zatím je dám jen tak obyčejně do vázy, ale budu se jim věnovat, až odejdete. Seříznu jim stonky.“ Paní Klausová ještě jednou pohladí květy. „Bez té krásy bych asi nemohla žít. Tak co vás zajímá, jen se ptejte,“ osloví nás klidným a tichým hlasem.
Ve středu poslanci a senátoři poprvé volili prezidenta. Jak jste prožívala volbu vy?
Víte, myslela jsem si, že to bude horší. To napětí pro mě sice bylo hrozné, ale od rána mi zvonil telefon. Volal jeden známý za druhým. Říkali, že se taky dívají na televizi a že mu drží palce. Takže jsem ani na nějaké obavy neměla čas.
Volal vám i váš syn Václav?
Ano, právě když skončilo druhé kolo.
Byl spokojený? Když mluvil s novináři na konci dne, tak se alespoň tak tvářil...
Měla jsem pocit, že ano.
Vy jste včerejší prezidentské volby považovala za úspěch?
Pro každou maminku je radost, když se její syn vypracuje až ke kandidatuře na prezidenta.
Se svým synem si denně voláte. Mluvili jste někdy o tom, jaké by to bylo, kdyby se opravdu českým prezidentem stal?
Ne, to nikdy. V tomhle jsem stejná jako on. Oba řešíme problémy, až když přijdou, a nezabýváme se tím, co by bylo, kdyby. Víte, on Vašek by se na toho prezidenta hodil, má nejlepší vlastnosti. Je vzdělaný, moudrý, hodný - a to neříkám jen proto, že jsem jeho máma.
Opravdu s vámi ani chvíli neprobíral kandidaturu na prezidenta?
Radí se se mnou o jiných věcech. Třeba mu říkám svůj názor na nějaký projev nebo mi zatelefonuje své argumenty do televizní debaty. A po vysílání mi volá znovu. To se stalo třeba teď, když diskutoval v televizi s dalším prezidentským kandidátem, panem Burešem.
Prozradíte nám, co mu radíte?
Před tou debatou jsem mu řekla, aby byl noblesní. Aby neurazil, nenechal se vyprovokovat nebo vyvést z míry. Aby trval na svém, ale říkal to srdečně, ne urážlivě. Aby z něj nemluvila zášť. To ovšem s panem Burešem nebylo potřeba.
A poslechne vás Václav Klaus?
Já myslím, že ano. On na mě dá.
Obrana jako útok
Jste mu tedy stále nablízku. Jak vám je, když ho kritizují? Například za jeho údajnou aroganci?
To je ale hloupost! Václav je citlivý člověk, který každému popřeje sluchu. Vůbec nevím, jak ta fáma vznikla. Někdo před třinácti lety řekl, že je arogantní, a teď to všichni opakují do nekonečna.
Připustíte však, že někdy je velmi nekompromisní...
Ano, ale pokud si na něj nějaký moderátor nebo oponent neúměrně dovoluje, tak musí reagovat. Je divné, když se v rozhlasovém studiu s jedním politikem baví novináři velmi uctivě a mého syna nedokážou ani slušně oslovit.
A co složité vztahy Václava Klause a Václava Havla?
Pan Havel mu velmi ubližoval už od samého začátku. Nechtěl, aby byl ministrem. Nechtěl, aby byl ve vládě. Tím se jejich vztahy vyostřily.
Proč se podle vás nesblížili?
Podívejte se, můj syn prezidenta Havla nikdy nijak neosočoval. Jen vždy říká to, co se mu nelíbí.
Vzorné dítě
Ke slušnosti jste ho vedla už odmala?
Ve třetí třídě jsem mu do památníčku napsala, aby si zapamatoval tři slova: prosím, děkuji, milerád.
To tolik potřeboval? Zlobil jako dítě?
Ne, ani ne. Já jsem s ním i s jeho sestrou zůstala doma a dětem jsem vycházela pokud možno vstříc. Neměly důvod zlobit.
Takže Václav nikdy neprovedl vyloženou klukovinu?
Ne. Nic tak strašného, co bych si pamatovala.
Takže jen ležel doma, sám a v knihách?
Kamarády měl rád a lítal s nimi hodně jako všichni kluci. Ale pravda je, že knihy četl pořád. Bylo ráno, my jsme ještě spali a on už četl.
Byl opravdu takový vzorňák?
Opil se třeba někdy? To víte, že asi ano, ale já jsem ho nikdy opilého neviděla. Jen jednou, když mu bylo asi čtrnáct, tak jsme byli na dožínkách a on se při návratu domů trochu motal. Tak jsem mu řekla: Vašku, tohle si pamatuj, to je opilost.
Jak jinak jste ho ještě vychovávala?
Vedli jsem ho s mužem hlavně ke vzdělanosti. Já jsem ho učila cizí slovíčka, už když byl malý. Třeba jsem mu vysvětlila, co je to siesta, a pak ho naučila, jak to slovo používat.
Kdo ho vedl ke sportu? Vy, nebo váš muž?
Můj muž. Vždycky říkal: sport a vzdělání, to jsou dvě věci, které dětem musíme dát.
Nechtěl se Václav Klaus stát profesionálním sportovcem?
A víte, že vlastně chtěl? Plánoval být basketbalistou, potom chtěl být dokonce i novinářem, ale pak se nakonec rozhodl pro ekonomii.
Změnil se nějak váš vztah od té doby, co vstoupil do špičkové politiky?
Ne, vůbec ne. Stejně jako dřív mi každé ráno volá, stejně jako dřív mi kupuje květiny. Předtím se občas stávalo, že kytici někde natrhal, a teď ji kupuje. Kromě toho mi pomáhá finančně. Ze svého pětitisícového důchodu bych si totiž tenhle byt v centru Prahy mohla platit jen těžko. I když není nijak obrovský, jak vidíte. Ale já tu bydlím celý život. Narodila jsem se nedaleko ve Vršovicích a mám tu všechny své známé.
Nenávist a obdiv
Jak vaše okolí reaguje na úspěchy vašeho syna?
Přátelé se nezměnili. A jestli mi kdysi chodily nějaké anonymní dopisy, tak teď už jich není zdaleka tolik jako dřív.
Anonymní dopisy?
Bohužel ano. Byly úplně nesmyslné a od lidí, kteří ani neměli vzdělání, protože je psali s gramatickými chybami. Nejdřív jsem si je schovávala. Ale když jsem si je znovu četla, tak mě strašně rozzlobily. Tak je teď rovnou vyhazuji. Co jiného s nimi. Dostávám ale i dopisy příjemné. Těch je o hodně víc: jen k letošním Vánocům jsem dostala dvě stě padesát psaní.
Co s tolika dopisy děláte, schováváte si je? Co takhle sestavit mu z nich sbírku?
Ty nejhezčí samozřejmě schováváme. Některé pošlu Václavově sestře do Švýcarska, aby ho v nich poznala. On by ale album asi nechtěl a já bych ho už ani neužila. Přece jen mi bude brzy devadesát let.
Když už jsme u toho: na svůj věk vypadáte báječně. Jak se udržujete ve formě?
Jsem činorodá. Tuhle vlastnost má Václav po mně. Ještě teď občas píšu básně a občas maluji.
Studentské i životní lásky
Píšete básně? A máte tady nějaké?
No ano. (Marie Klausová přechází ke starobylé komodě, ze zásuvky vytahuje útlý svazek s růží na obálce.) Chcete, abych vám jednu přečetla? Třeba tahle, ze sbírky, kterou jsme vydala ve vlastním nákladu, se jmenuje První láska. (začíná recitovat)
Jen chvílemi jsem v oči mu nahlédla - déle setrvat jsem se bála snad nechtěla jsem vůbec nic snad hodně jsem si přála Měl hnědé oči sametové
Jste romantická povaha. Byl váš syn za svých studentských let podobný? Jaký byl jeho vztah k dívkám?
Dívky? Ty za ním chodily pořád. Dávaly školní tašku za dveře, jen aby se k nám dostaly. Ale já to nebrala příliš vážně. Vašek byl a je velký milovník sportu a nemíval na takové věci moc času. Nikdy jsem mu do jeho milostného života nemluvila, ale on se mi vždycky sám svěřoval.
Mluvil s vámi o svých láskách?
Svěřoval se mi hlavně s tím, co ho potkalo ve škole. Ať to byl problém, nebo pochvala. Když se vracel domů, vysypal to hned v předsíni. Tenhle zvyk mu zůstal i na vysoké, ale tam už jsem mu hlavně naslouchala. Rady, které jsem mu dříve hojně dávala, jsem si už nechávala pro sebe. Takhle jsme spolu mluvili dlouho, vlastně skoro až do doby, než se oženil.
Kde jste poprvé potkala ženu, kterou si později vzal - Livii Klausovou?
Poprvé jsem ji potkala na ulici. Byla mi představena, ale to jsem pochopitelně ještě nevěděla, jak to dopadne.
A vaše vztahy?
Jsou slušné a korektní.
Nedávno jsme viděli Václava Klause na titulní straně novin ve společnosti atraktivní blondýnky...
Když se ta věc objevila v novinách, bylo mi to strašně líto. A věřte, celé to bylo dost zveličeno. Vždyť syn například chodil na pracovní obědy i se svou sekretářkou nebo se pracovně stýkal a jistě stýká s jinými kolegyněmi. Nezřídka jsou to asi mladé a hezké ženy. Já nevím, může s některou z nich hrát třeba i tenis. To ale přece vůbec nic neznamená.
|
M A R I E K L A U S O V Á |
|
Marie Klausová oslavila 12. října 2002 své osmaosmdesáté narozeniny. Její manžel Václav byl úředník. Když byly její dvě děti, Václav (čestný předseda ODS) a Alena, malé, věnovala se domácnosti, pak pracovala třináct let jako pokladní a průvodkyně v pražské Špálově galerii. V roce 1968 její dcera Alena emigrovala do Švýcarska. Marie Klausová vydala vlastním nákladem dvě knížky lyrických veršů, (Pozdní láska, Veršíky). Ráda maluje, nejčastěji květiny. K jejím koníčkům patří i vykládání pasiánsu. Dnes má pět vnoučat a je čtyřnásobná prababička. |
 PANÍ UČITELKA Ve třetí třídě národní školy zvolili Tě spolužáci svým předsedou. Měl jsi vlastnosti, které i děti dovedou ocenit. Přeji ti, abys také v budoucnu byl vzorem svým přátelům a spolupracovníkům v jednání, v práci i ve vědomostech. |
