Leoš Mareš | foto: Lenka Hatašová

Leoš Mareš: Ještě jsem nedospěl

  • 9
Úspěšný třicetiletý muž: v noci moderoval SuperStar, za kuropění vtipkoval v rádiu, teď oslaví synovy první narozeniny a hned potom uvede módní přehlídku. V mezidobí určitě natočí i Eso, ale jak, to je mezi zemí a nebem.

Zpíváte svému synovi ukolébavky?
Ukolébavky ne, ale tohle: "Hou, hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou..."

Tak to je nebývale monotónní přednes!
Ano, je to monotónnost, která dost uspává. Na monotónnost jsem dobrej, ne? Kubovi prostě musím zpívat teď, kdy ještě nemá srovnání a neví, že poslouchá nezpěv.

Sympatická skromnost - autor tří úspěšných desek je naprostý nezpěvák.
Právě. Aspoň trochu zpívat umí každý kromě mě. A to je důležitý - nejhorší by bylo, kdybych trošku zpívat uměl. Třeba bych se mohl začít pokoušet o umění, což by bylo strašný.

Nikdy vám nebylo líto, že nemáte hlas?
Pořád je mi to hrozně líto! Když vidím Robbieho Williamse na pódiu, tak mu přesně rozumím. A když mám vystoupení s tím svým nezpíváním, tak si vždycky říkám, ty bláho, kdybych uměl zpívat, já bych to rozjel...

Vašich desek se prodávaly desetitisíce, ale už je to pár let. Nemáte potřebu natočit další? Každoročně to řešíme s vydavatelstvím, ale opravdu - necítím potřebu. Spíš cítím dluh vůči tomu vydavatelství, takže možná ještě jedna deska bude. Tak ta asi dopadne... Odfláknout bych ji nemohl, jsem perfekcionista. Za deskama si stojím, jenom se teď na nové necítím. Ale třeba se zas cítit začnu - to máte jako s dítětem. Taky se na něj necítíte a ono najednou přijde. Takže možná skončí SuperStar, budu mít spoustu času, někdo řekne, že mi napíše muziku... Nikdy nevíte.

Jaký hudební vkus mají finalisté letošní SuperStar?
Někdy mi připadá až zbytečný, jak odhazují minulost, ale to souvisí s věkem.

Odsuzují Gotta, Vondráčkovou?
Jsou finalisti, kterým by naskočila husí kůže, kdyby měli zazpívat něco od Heleny Vondráčkové. Vyrostli v éře MTV a staré české písně neberou. Mrzí mě, že někdy z principu házejí špínu na všechno, co je starý - to je škoda.

Jaký vkus jste měl třeba v šestnácti letech vy?
Tenkrát, roku 1992, byla stále ještě éra Karla Gotta a Heleny Vondráčkové, takže jsem na nich vyrůstal. Jejich desky jsem kupoval k Vánocům babičce, sám jsem měl kazety Michala Davida, takže si na nic nehraju - byl jsem komerčák. Konzument.

Nechci bejt zlej

Konzumujete prášky na spaní?
Vůbec ne.

A co si počít, když v neděli po SuperStar nemůžete usnout a v pět ráno už vstáváte do rádia?
S usínáním nemám problém - to zvládám kdekoli a okamžitě. Ve čtyři je generálka, lehnu si ve tři čtvrtě, usnu, za minutu čtyři zazvoní budík a vyrážím. Po dvanácti letech v byznysu mám za sebou jen tři probdělé noci, což byl zážitek hroznej, ale jinak se mě ta převalovačka v posteli naštěstí netýká.

Neuvažujete o tom, že se jednou provždy nekřesťanských budíčků vzdáte?
Ne. Pro mě je to otázka disciplíny - bez rádia bych spal hrozně dlouho. A hlavně by mi chybělo.

Co přesně?
Spolupráce s Patrikem Hezuckým, možnost glosovat aktuální události... A den by byl najednou takovej rozplizlej. Nějaký řád potřebuju a dnes mi ho už dává třeba i sedmá hodina večerní: když máte dítě, tak právě v sedm je koupání, pak uspávání a to je rituál.

Přehráváte si po nocích přenosy ze SuperStar na videu?
Většinou jo, protože toho na místě spoustu nevidím. V zákulisí nepoznám, jak soutěžící zvládli zpěv, a hrozně mě to zajímá.

Nebýváte někdy u televize rozpačitý z vtipů, které jste řekl na pódiu?
Některé nevyjdou, ale snažím se předejít průšvihům - když na vtip není okamžitá odezva, tak dělám, že to vlastně fór nebyl. Dám si malou pauzu, a když není reakce, pokračuju.

Máte příklad?
Třeba Zbyňka Drdu označila porota za záchranáře, na což jsem řekl, "tak to byl Mitch Buchannon," (postava z Pobřežní hlídky). A nic. Mně to přišlo v pohodě, ale reakce nebyla, tak jsem po vteřině navázal: "A když se podívám třeba na Ilonu Csákovou, tak ta by klidně mohla hrát roli Pamely Anderson." Jenže Ilona na to řekla: "To bych musela mít blonďatý vlasy," což pro mě byla nahrávka na smeč: "To není o vlasech, víš?"

Tuhle jste zas zavtipkoval, cituji, že píseň je o obsahu, jako je Ilona o objemu. To asi taky nebylo ve scénáři.
Takové glosy nejsou ve scénáři nikdy... Roman Lasota zpíval Claptona, a když se porotě nelíbil jeho výraz, tak se bránil: "Ta písnička je o obsahu!" V tu chvíli zbývá dvacet vteřin do mého nástupu na pódium, říkám si obsah, obsah a napadne mě objem; prsa Ilony... Rychle jsem si to zformuloval, řekl to jako vtip, mělo se jít na vyhlašování, ale vidím, že mi chce Ilona něco říct: "Už nikdy nedostaneš masáž." V tu chvíli musím zareagovat bez přípravy: "Nedá se nic dělat, masírovat musí Klezla..."

Pochybujete někdy, jestli jste nepřestřelil?
Jasně, přemýšlím o tom, ale konkrétně u vtipu s Ilonou jsem neměl pochyby - mluvil jsem o jejím dekoltu a nenapadlo mě, že si to někdo spojí s něčím jiným... Až druhý den v novinách čtu, že prý jsem měl narážky na její váhu, tak hned Iloně volám a ona: "Vždyť to bylo o kozách, ne?" A já: "No jasně..." Bylo to nedorozumění, ale i tak je to nepříjemné - Ilona má třeba kamarádky, které to mohly pochopit jinak, a já nechci bejt zlej.

Dostal jste už někdy jako moderátor pokutu?
Když jsem začínal na Evropě 2, tak jednou. Tehdy se na Václaváku rozdávaly lístky na premiéru filmu Men in Black, já vyšel na pódium před tři sta lidí, v ruce třicet lístků, a udělal jsem to nejhorší, co v tu chvíli moderátor udělat může. Měl jsem vědět, co dokáže dav, ale řekl jsem: "Rozdáváme lístky, takže se připravte, tři, dva, jedna..." A bylo po akci. Rozpoutalo se peklo. Lidi se rvali, rozbili aparaturu, moderátoři utíkali do krámů okolo... Dneska už bych to neudělal; dav musím spíš brzdit. Ale tehdy to nešlo vrátit, já dostal pokutu a k tomu hodně vynadáno od ředitele.

Když jsme u pokut - kolik už vám policie strhla bodů za dopravní přestupky?
Zatím jsem v pohodě.

Gratuluju.
Ono to přijde.

Už jste musel policisty přemlouvat?
Nikdy nehraju na to, že jsem známej... Někdo prý rozdává svoje cédéčka nebo podpisovou kartu, ale já jednak nemám podpisové karty a nevozím svá cédéčka a jednak mě děsí představa, že bych to někomu nabídl a on by řekl: "Co si jako myslíte? Já nic vašeho nechci..." V tu chvíli by mě sundal.

Vykání jsem zakázal

Kdybyste marodil s chřipkou nebo si na schodech zlomil nohu, kdo by moderoval SuperStar?
S chřipkou bych ležel, ležel a na přenos budu v pohodě - dvě hodiny moderování vydržím skoro v jakémkoli stavu. Jen jednou jsem uváděl diskotéku s jedenačtyřicítkou a to bylo fakt na umření: stál jsem za pultem, nemohl se hnout a mikropohybem vždycky pustil cédéčko. Ale tu zlomenou nohu, tu nepřivolávejte.

Teoreticky - kdo by moderoval za vás?
Nevím. To snad ani není ošetřený. U Televizních novin jsou tři dvojice, jedna má službu a druhá musí mít pohotovost, ale tady? Možná by to vzal Vítek Pokorný, který ten projekt zná a moderátorem byl.

Bývá vám hodně zle, když oznamujete jméno vyřazeného soutěžícího?
Určitě o trochu hůř než divákům. Všichni soutěžící už jsou mí oblíbenci, takže každý týden přicházím o jednoho svěřence, se kterým trávím už kolikátý měsíc každou sobotu, neděli i pondělí.

O koho že přicházíte, o svěřence?
Myslím si, že mě finalisti vnímají jako takového táborového praktikanta. Jo, chodím sice i na porady vedoucích, jsem i s porotou nebo režisérem, ale zároveň jsem jedním z nich. Třeba s Alešem Burketem a Romanem Lasotou jsme byli už v červnu v KFC a prodavačky ode mě chtěly podpisy; tehdy jsem klukům říkal: "Za pár měsíců sem půjdeme znovu a ony nebudou chtít můj autogram, ale budou řvát, Aleši, Romane!" To se ještě kluci hrozně smáli, ale mě vážně baví ta jejich proměna z neznámých lidí na profesionály až na hvězdy.

Vykají vám soutěžící, nebo jste byli od začátku kamarádi?
Chtěli vykat, ale to jsem zatrhl hned ze začátku. Já se totiž viděl na jejich místě: viděl jsem, jak předstupuju před porotu Česko hledá ModeratorStar, která říká: Teď nás pobav... Hrůza. Běs. Přijít jako někdo bezejmenný, říct, dobrý den, já jsem Leoš...

... zažil jste to někdy?
Několikrát a bylo to strašný. Třeba roku 1999 jsem byl na konkurzu v Esu - přišel jsem, oni řekli, tady se postav a něco nám zkus uvést... A já nemohl mluvit! Blekotal jsem. Takže jsem se do těch soutěžících vcítil snadno.

Radíte jim, jak se zbavit nervozity před vystoupením?
Ne. Nervozita je v pořádku. I Bono Vox cítí adrenalin, když vyleze před padesát tisíc lidí. Přijdeš, jsi napjatý a najednou to z tebe vytryskne - tohle k vystoupení patří. Je to jako ve fotbale, kde prostě nezbavíte nervozity hráče, který kope rozhodující penaltu na mistrovství světa. Když ji nedá, celý nároďák jede domů.

Finalisté už dostávají kapky i od bulváru - poradil jste jim, jak reagovat na tohle?
Osvědčený lék neexistuje. Říká se klišé: Kašli na to, nečti to, jenže ono nejde o články. Jde o lidi, kteří je čtou - když vám kvůli článku volají rodiče, tak ho nemůžete vytěsnit ze života; i já s tím bojuju.

Ale kdybyste měl přesto poradit?
Počkat den dva, protože žádná kaše se nejí tak horká. A kdyby šlo o něco opravdu zásadního, tak se musí chytře zvolit obrana: nemá smysl tomu novináři sprostě nadávat, nebo ho třeba jít praštit - to nepomůže nikomu. Agresivní choutky samozřejmě jsou, ale radil bych vyčkat.

O vás jsem třeba v bulváru četl, že toužíte po vlastním vrtulníku...
Mě lítání v helikoptéře fascinuje, takže pokud někdo napsal, že toužím po vlastním vrtulníku, tak to trochu pravda je. I když je to přání na hranici reality.

Kolikrát už jste letěl?
Mnohokrát. Když jsem třeba na dovolené, tak firmy často nabízejí vyhlídkové lety a to si nenechám ujít. Třeba na Seychelách: přiletí pro vás k hotelu a pak to je nejkrásnější pohyb - s letadlem nesrovnatelný. Je to plynulé, ani start necítíte, jste nízko nad krajinou...

Děláte si pilotní kurz?
Já vrtulník nechci řídit. Děsí mě, že jedna chyba znamená konečnou; po ní je to vyřešený. Vrtulník mě baví jako pasažéra.

Blázen nejsem

Pro showbyznys prý jsou třeba ostré lokty - máte je?
Ne.

Ale za SuperStar prý přesto dostanete sedmiciferný honorář - bylo to tvrdé vyjednávání, anebo jste kývl na první slušnou částku, kterou nabídli?
Takhle - při získávání práce ostré lokty nemám, ale pak už si za svým jdu.

Jak to myslíte?
Nikam se netlačím. Ty zásadní výzvy mi byly vždycky nabídnuty. Někdy jsem po nich toužil, třeba po Slavíkovi, ale například na SuperStar jsem nemyslel. Ale když už mi pořad nabídnou, tak se snažím udělat maximum pro to, abychom byli spokojení všichni. I já s honorářem.

Moderujete i spoustu diskoték, přehlídek nebo firemních akcí. Musel jste je při SuperStar vypustit?
Dělám je dál. Přenos skončí v deset, já se ukloním a jedu na diskotéku, která je od půlnoci. I když... třeba včera jsem měl moderovat velkou módní přehlídku a trochu mě mrzí, že jsem ji odřekl, protože byla od sedmi, končila o půl devátý a přenos bych mohl stihnout - byl až od půl desátý.

Proč vás to vlastně mrzí?
Byl to kšeft a utekl mi.

Takže peníze jsou pro vás pořád hodně velká motivace...
V žádném případě ne u rádia nebo u televize, ale u ostatních kšeftů hlavní.

Kdyby mi někdo nabídl na večer melouch, tak budu přemýšlet, jestli radši nezajít s kamarády na pivo nebo na fotbal...
Podle mě je škoda nevzít peníze, když je někdo nabízí za práci, kterou mám rád. Strávím večer na diskotéce, ale nezabíjím tam čas, neutrácím svoje... Předvedu vystoupení, pokecám s lidma, k tomu vydělám peníze a ještě mi tleskají - to je přece krásný, ne?

Nenapadlo vás, že při svém životním stylu o něco důležitého přicházíte?
Ne. Myslím, že jsme s Monikou udělali ve správném okamžiku správné rozhodnutí a dali jsme životu smysl. Dítě. Už se blížila doba, kdy hrozilo, že budou pořád jen akce, rádio, diskotéky, prázdniny, Vánoce a zase dokolečka, ale ve skutečnosti nebude nic. A najednou to má smysl.

Psychiatr Cimický prohlásil, že pokud nebudete odpočívat, tak jednou zkolabujete...
Ale já odpočívám, i když to nevypadá. Třeba teď si půjdu na dvě hodiny lehnout a to mě nabije.

Co budete dělat pak?
Zase mám kšeft, ale mě to opravdu baví. Když třeba budete obrovský fanoušek filmů, tak si klidně dáte čtyři za sebou, zatímco normální člověk bude už při druhém otrávený. Já ne. Jo a jinak dnes taky máme oslavu prvních narozenin Kubíka, takže budu celé odpoledne s rodinou. Na akci jedu v sedm, ale to už Kuba stejně spí.

Musíte se na večerní akce připravovat?
Na tenhle typ večírků vůbec, to je právě to; kdybych se na každý kšeft připravoval, tak se zblázním, ale já přijdu hodinu před začátkem, uvedu ředitele a módní přehlídku, na pódiu je to zábava a pak jdu na kolu.

Změnil jste se hodně za ten rok, co jste táta? Dospěl jste?
Úplně asi ne. Pořád jezdím pracovně na diskotéky, v SuperStar jsem se šestnáctiletými, osmnáctiletými... Když se srovnám s otci, kteří už mají krizi středního věku a řeší jen pracovní starosti a rodinu, tak já to mám trochu jinak. Pořád si dělám radosti - dost čato si třeba zajdu do kina, nenechám se o to připravit. Ale v rodině svou funkci zastávám dobře.

Kdyby onemocněl syn, dokázal byste na to nemyslet v přímém televizním přenosu?
V přenosu zapomenete i na smrt svého blízkého - práce vám na chvíli pomůže. Michael Schumacher jel druhý den po smrti své matky Velkou cenu, herci hrají v takovou chvíli komedii... Hodně lidí se třeba divilo, jak je možné, že Eduardovi Klezlovi v neděli umřel táta a on se v pondělí smál v přímém přenosu, ale je to logické - je vám těžko, ale teď jste v práci a nemáte šanci myslet na nic jiného... Pak práce končí, jste sám, jdete domů a tam to na vás padne. Tam je realita.

Z Havla bych nespal

Na Nově prý konečně uvažují o tom, že vám svěří velkou talkshow - už si na to troufáte?
Já o tom taky četl, ale koukal jsem jak blázen. Sám o tom nic nevím, a stejně je brzo. Tak deset let ještě potřebuju.

Takže byste odmítl?
Ten článek vypadal zajímavě, prý mi jde dokonce o miliony, což je hezké, ale vlastní talkshow by měla být jedním z posledních projektů mé kariéry - nejvyšší metou. Takže musím našlapovat velmi zlehka. Párkrát šlápnu vedle, než zjistím, co mi jde a co mi nejde, protože si na tomhle poli ještě nejsem úplně jistý: Baví mě sice krátce glosovat, ale dlouhý, nepřerušovaný rozhovor, to není nic jednoduchýho.

Dovedete si představit, že před sebou máte na čtvrt hodiny Václava Havla v přímém přenosu? Tak to je výzva, které asi ještě nejsem hoden. Z Havla bych čtrnáct dní dopředu nespal.

Leoš Mareš v pěti bodech
*
Na rozhovory chodí sice obvykle se zpožděním, ale pak už to je veselý, upovídaný, neposedný mladík, kterému musíte odpustit vše.
* Narodil se 27. dubna 1976 v Berouně, žije s přítelkyní Monikou, jejich syn Jakub má za sebou rok života.
* Devátým rokem moderuje na Evropě 2, na starosti má hitparádu Eso, nyní je jediným moderátorem třetí SuperStar.
* Nejraději se baví o fotbale (je slávista), o autech (má ferrari) a o filmech (v kině sedí několikrát týdně).
* Moderuje i desítky diskoték a večírků ročně, takže si možná jednou přece jen vysněnou helikoptéru pořídí.

Jaký je Leoš Mareš
V rádiu

Miloš Pokorný, moderátor Radia Expres Když jsem Leoše nabíral do rádia, byla to neřízená střela. Od začátku měl chuť dělat to jinak než jen ohlašovat muziku a logo stanice, což rozhodlo, když jsem hledal spíkra pro ranní show na Evropě 2. Leoš je odjakživa ve svém živlu, když baví lidi... Dnes je navíc cítit zkušenost odvysílaných show, timing na fór a větší nadhled daný věkem. Mnohdy vím, jak asi zareaguje, ale pořád mě dokáže pobavit.

V SuperStar
Laďka Něrgešová, bývalá moderátorka SuperStar

Musím přiznat, že jsem letos viděla SuperStar asi jenom jednou a půlkrát, a to jen ze zvědavosti, protože to prostě není program, který by mě uspokojoval, když už mám večer čas koukat na televizi. Viděla jsem jenom kus castingu a jedno celé semifi nále, takže z toho se dá těžko soudit. Navíc je Leoš člověk, kterého mám hodně ráda a profesně si ho vážím natolik, že z toho mála žádné závěry vyvozovat ani nemůžu!

V Esu
Libor Bouček, moderátor hitparády T-Music
Zvládá to dobře. Z Esa sice udělal tak trochu svoji talk show, ale diváci na ni reagují kladně. Je dobrý, protože má v muzice přehled, a protože denně vysílá na Evropě 2 - díky tomu přesně splňuje to, co od téhle hitparády diváci chtějí. Obávám se, že zatím nedokážu být tak uvolněný a rozjívený jako on, a tak mě hřeje jediné - že umím líp anglicky.

,