Léky na houby

Jen málo padesátníků se dnes může pochlubit tím, že neberou ani jeden lék. Mezi šedesátníky je to už výjimka stvrzující pravidlo. A sedmdesátníci si mohou dokonce vybrat, zda nejdřív sáhnou po pilulce červené, bílé, žluté... S prodlužováním lidského věku se totiž prodlužuje i období, jímž člověka provázejí medikamenty, lhostejno, jaké barvy či tvaru zrovna jsou. Pravděpodobnost, že lékaři člověku předepíší ty správné, je vysoká. S pravděpodobností, že je pacienti budou správně užívat, je to už ovšem horší.

Když úředníci britského ministerstva zdravotnictví obdrželi výsledky výzkumu, který si objednali u londýnské Open University, nebyli příliš překvapeni. Pouze potvrdil jejich podezření, že u většiny starších pacientů, kteří žijí ve svých domácnostech, představují léky v lepším případě vyhozené peníze, v horším pak riziko pro zdraví. V reprezentativní skupině se ocitlo 77 mužů a žen, kteří už překročili věk 75 let. T ři čtvrtiny z nich měly užívat léky pravidelně, více než polovině pak předepsal praktický lékař nejméně tři. Deníky, do nichž respondenti po dva týdny zaznamenávali, kdy, kde, jak a co si skutečně vzali, ukázaly, že situace na tomto poli je ještě horší než špatná. Doporučení lékaře se totiž držely pouze dvě ženy. Jedna léta brala svou tabletu jódu vždy ráno, po vyčištění zubů, druhá udržela rytmus dokonce čtyřikrát denně, pouze víkendová procházka posouvala odpolední dávku o hodinu. »Jedině tyto ženy měly své léky na stálém místě - buď v koupelně, nebo kuchyni, tedy při ruce, ne po kapsách jako většina mužů,« konstatovala nedávno na 4. evropském gerontologickém kongresu v Berlíně vedoucí výzkumu Julia Johnsonová. Ostatní chybovali snad ve všem, v čem v tomto případě mohli. Mnozí si léky brali ne podle předpisu, ale podle »chuti«, jiní si sami měnili jejich ordinaci, někteří si tabletky či lahvičky pletli, případně na ně zapomínali docela. »Zjistili jsme, že platí přímá úměra: čím aktivnější a společenštější staří lidé jsou, tím spíš dokáží dodržet doporučení lékaře. T éto skutečnosti by si měli být vědomi lékaři v okamžiku, kdy uvažují, co pacientovi předepsat. Ze všeho nejdřív by si totiž měli ujasnit, kdo vlastně před nimi stojí,« doporučuje Julia Johnsonová.