Jak jste se seznámili?
Rohlíček: Na oslavě kamaráda nás seznámila naše společná známá. Sice nejsem fanouškem dohazování, ale v tomto případě jsem rád, že se šlo tomu štěstí naproti. S Libuškou jsme si povídali jen málo, protože nám do hovoru stále někdo vstupoval.
Vojtková: Mě se tam vůbec nechtělo. Kamarádka se mě zeptala na chlapy a když zjistila, že jsem sama, hned začala kout pikle. Naopak já neměla nejmenší náladu na seznamování. Dneska jsme spolu víc jak půl roku a kamarádce Alici za to patří velký dík.
Takže hned po oslavě narozenin kamaráda jste spolu začali randit?
Vojtková: To ne. První kontakt byl asi půl hodiny po rozloučení. Napsali jsme si přes Facebook a po týdnu šli spolu do kina.
Rohlíček: Přišel jsem přesně v půl, ale Libuška o něco dříve, a když jsem docházel, měla už lístky koupené. Takže mě do kina vlastně pozvala ona.
Měli jste jasno hned od prvního setkání, že k sobě patříte?
Rohlíček: Jiskra hned nepřeskočila, ale velké sympatie tam určitě byly. Jiskření se dostavilo až v průběhu. O to silnější.
Vojtková: Já taky hasit nic nemusela, ale jeho modré oči mě na pár vteřin zarazily. Bavila mě jeho přítomnost. Oba jsme byli nezadaní, takže ani jeden z nás nemusel nic skrývat.
Co máte na sobě rádi?
Rohlíček: Mně se líbilo, a líbí se mi stále, úplně všechno. Nejsem výrazně výřečný typ, a když jsme si povídali, vše probíhalo přirozeně. Člověk si nepřipadal jako u výslechu. Máme společné zájmy, humor i stejného nepřítele. Vyhřezlé ploténky.
Vojtková: Já mám na Zdeňkovi ráda jeho humor, energii, galantnost. Je to prostě kus krásného člověka.
Jak vás přijala rodina?
Vojtková: Ne nadarmo se říká, že pokud chceš vědět, jak se chlap k tobě bude chovat, podívej se do rodiny. Ta Zdeňkova je bezvadná. Vztah s maminkou je o úctě, pomoci a porozumění. Pan Přeučil je Zdeňkův nevlastní táta a je úžasný člověk. Přijali nás s Matýskem krásně bez předsudků.
Rohlíček: Já byl přijat také velice pozitivně a s otevřenou náručí. Všichni jsou moc milí a mají velké srdce. A Libušky maminka, která je fajn ženská se smyslem pro humor, si už pamatuje moje příjmení a neříká mi Králíčku.
Zdeněk Rohlíček a Libuše Vojtková
Nebyly přeci jen obavy ze seznámení Zdeňka s vaším synem?
Vojtková: Obavy tam byly, to přiznávám. Ale úplně zbytečné. Zdenda jde na Matyho s vtipem a klidem. Rychle si ho získal, máme podobný názor na výchovu, což je super. Maty mi asi po měsíci řekl, že Zdenda je ten pravej.
Plánujete společně rodinu?
Vojtková: Ono se to úplně na přesné datum plánovat nedá, ale všichni tři si to moc přejeme. Snad nás ten nahoře nenechá dlouho čekat.
Rohlíček: Libuška je jako máma jednička. S Matýskem mají krásný vztah a svojí přirozenou autoritou ho vede k tomu, aby byl Máťa tím skvělým klukem, jakým je. A i proto bych si přál, aby se rozšíření o dalšího člena povedlo.
Bydlíte už spolu?
Rohlíček: Právě v těchto dnech opouštím pražský byt a probíhá můj přesun za Libuškou a Máťou. Moc se těším. Pro mě je to i jedinečná příležitost zbavit se všech nepotřebných věcí.
Vojtková: Je to akce kulový blesk. Přemýšlíme, kde ten náš byt přifoukneme, ale třeba se časem přestěhujeme do většího. Důležité je, že jsme spolu. Jestli je to na sto či padesáti metrech čtverečních, je vlastně úplně jedno.
Zdeněk Rohlíček a Libuše Vojtková
Oba pracujete v divadle. Potkáváte se i tam?
Rohlíček: V divadle jsme se jako kolegové bohužel či bohudík nepotkali, protože kdyby Libuška viděla moje taneční umění, tak by si o mě ani piškoty neopřela. Naši spolupráci si samozřejmě živě do detailu představuji, ale bohužel zatím nevím v jakém oboru.
Vojtková: Zdeněk je činoherec a já jsem muzikálová tanečnice, která už peníze chodí vydělávat do jiného oboru. To je kosmetika. Do divadla už chodím vlastně jen jako divák. Společnou práci na divadelních prknech si dovedu představit, určitě by to byla sranda. Ale mě víc uspokojuje společná práce na našem vztahu. Myslím, že to má větší smysl než spolu hopsat na jevišti.
Co nejraději společně děláte?
Rohlíček: Záleží na náladě a na počasí. Každá naše společná chvíle je pro mě výjimečná. Ať je to na horách, v kině či v poklidu domova. Je nám spolu hezky a jsem moc rád, že mám takovou rodinu.
Vojtková: Většinou trávíme čas u společenských her. Vždycky si k tomu uděláme něco dobrého k jídlu. Maty prohlásí, že je to super pohoda. Televize u nás skoro neběží. Nejvíc se těšíme, až bude teplo a vyrazíme na túry do přírody. Máme to všichni tři moc rádi.
Už působíte jako rodina. Jen chybí ten papír. Libuško, je u vás reálná svatba číslo tři?
Vojtková: Náš vztah beru jako novou životní etapu. Jestli v minulosti byly svatby, rozvody či podobné věci, je fuk. Byly to nepřenosné zkušenosti, ze kterých dnes čerpám jen to pozitivní. A pokud by mě požádal Zdenda o ruku, tak odpověď říct nemůžu. Už by to nebylo pro něj překvapení. (smích)
Rohlíček: Jestli můžu k této otázce něco říct, tak to, že trojka je číslo magické a ne nadarmo se říká „do třetice všeho dobrého“.
