Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

LÁSKA POD LUPOU: Máme smutky, ale nedělíme se, říkají Cibulka a Jagelka

  0:04aktualizováno  0:04
Moderátor Aleš Cibulka (37) a herec a dabér Michal Jagelka (37) tvoří pár už dlouhých čtrnáct let. Spojuje je humor, respekt a hlavně slušnost. Tu „projevují“ i ve věcí občasných splínů - prostě se s nimi nesvěřují. V Lásce pod lupou odpovídají na stejné otázky každý zvlášť.

LÁSKA POD LUPOU: Aleš Cibulka a Michal Jagelka | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

MÍSTO A ČAS PRVNÍHO SETKÁNÍ
Aleš: Léto 1998, dabingové studio na Lužinách. Dostali jsme tehdy coby studenti Vyšší odborné školy herecké první velký „kšeft“ - namluvit v šibeničním čase 40 cédéček s pohádkami. Když se blížil termín odevzdání, nebyli jsme ještě ani v polovině. Režisér tehdy dostal spásný nápad oslovit nějakého profíka třeba z konzervatoře nebo z DAMU. To nás, začínající studentíky, samozřejmě urazilo. Proč bychom to nemohli zvládnout sami? A tak byl na naši záchranu povolán student Pražské konzervatoře, jakýsi Michal Jagelka. Dorazil v příšerných kostkovaných kalhotách (jak jsem se posléze dozvěděl, byla to nějaká hodně drahá značka) a my se sešli v režii, abychom se podívali, co nám ten „zázrak“ ukáže. Přišel, načetl vše na první dobrou a zase odešel. To jsme se viděli poprvé. I když abych nelhal, časopis, kde s ním byl rozhovor, už jsem měl doma dávno schovaný. Pak následovaly esemesky a 4. prosince 2000 přišla ta osudová. Jestli bych nešel na kafe nebo na panáka. Tak jsem šel, a už jsem tam zůstal.

Fotogalerie

Michal: Dorazil jsem do studia a toho kluka si hned všiml. Okamžitě mě zaujal. Natočil jsem, co jsem měl, a odjel domů. Pak jsme se nějaký čas neviděli a opět se pak náhodou potkali v jiném studiu na dabingu. Našeho společného kamaráda, který to režíroval, jsem poprosil, aby se Aleše nenápadně zeptal, zda by se mnou nezašel třeba na pivko. Sám jsem se neodvážil to navrhnout a byl srab. Kamarád za chvilku přišel s tím, že se ho ptal a Aleš že rezolutně řekl: NE! To se mě pěkně dotklo a řekl jsem si, ať si tedy ten fouňa trhne nohou. Až po letech se mi „dohazovač“ přiznal, že to Alešovi tenkrát vůbec neřekl. A dneska jsem mu za to vděčný. Asi by to nedopadlo tak, jak to nakonec dopadlo. Alešovi jsem potom asi za dva roky napsal esemesku a opravdu se konečně odvážně zeptal, jestli si nepůjdeme někam sednout, a on k mému překvapení asi za pět vteřin odepsal, že ANO. Nesešli jsme se, občas si napsali a pak přišel osudný 4. prosinec 2000, kdy jsme se konečně domluvili, že ke mně přijde na návštěvu. Přišel a už zůstal.

ČÍM MĚ OKOUZLIL
Aleš: Toho bylo a je hodně. Prostě jsem si kdysi vysnil chlapa, a pak jsem ho potkal. Občas si s Michalem říkáme, že si po těch čtrnácti letech už vlastně ani neuvědomujeme, jaké štěstí jsme tehdy měli. Mám doma úžasného partnera, který drží slovo, můžu se na něj stoprocentně spolehnout, prošli jsme spolu dobrým i zlým, no prostě ideál. Miluju ho a dost už chvály, aby mi nezpychnul.

Michal: To se nedá moc popisovat. Sám sebou samým, na první pohled. Vším. Kde začít? Určitě jsou pro mě důležité oči, takže pohledem. Očima. A také vším ostatním. Jak vypadal, jak se choval, jiskry v těch jeho očích, povahou, humorem, nadhledem, fyzicky i vnitřně se mi líbil. A celé to okouzlení se v průběhu času mění a začínají mě okouzlovat docela jiné a nové a důležitější věci. Životní filozofie, způsob uvažování, citlivost, slušnost, určité zásady, vztahy k lidem a věcem kolem sebe.

GESTO, KTERÝM MĚ VŽDYCKY DOSTANE
Aleš: Když se vrátí z nákupu a řekne, že mi koupil velký pytel mých oblíbených slaných tyčinek. Víc nepotřebuju. Na drahá auta, značkové oblečení ani zájezdy do exotických destinací my nehrajeme. Na nich vztah nestojí. Taky mě baví ho sledovat, s jakou pečlivostí a zodpovědností zalévá naši zahradu. Já jsem přes pěstování, sázení, pletí, přesazování a on mi to pak všechno zalije. Jak vidíte, nám stačí ke štěstí málo.

Michal: Má to být gesto jako třeba gesto rukou, nebo gesto jako určitý postoj? K těm prvním: jak si ráno nasazuje brýle, jak si napouští vanu, jak se dovede usmát tím svým jedinečným způsobem, jak umí pohladit. K těm druhým: vždy umí pozdravit a slušně poděkovat, chová se úplně stejně k úspěšnému podnikateli a třeba k obsluze v nádražním baru. Fakt.

LÁSKA POD LUPOU: Aleš Cibulka a Michal Jagelka

LÁSKA POD LUPOU: Aleš Cibulka a Michal Jagelka

CO S NÍM NEJRADĚJI PODNIKÁM
Aleš: Cestu z města, řečeno s klasikem. Sedneme si do auta nebo na autobus a mizíme do naší milované roubenky v Máchově kraji. Když jsme si ji před lety pořizovali, mysleli jsme si, že budeme mít krásné útočiště na letní víkendy. Rodná hrouda si nás ale získávala víc a víc a dneska se tam snažíme být co nejčastěji. Máme takový sen, dva stařečci sedí na zápraží, sledují, co se děje kolem a matně si vzpomínají, že kdysi jezdívali do Prahy za prací. A to jsme my dva.

Michal: Všechno. Vlastně všechno podnikáme moc rádi spolu. Ale chalupaření, náš koníček trvající už pátou sezonu, to nás asi baví úplně nejvíc. Sedět u naší milované roubenky na zápraží, povídat si, starat se o zahradu, pohostit přátele a něco dobrého uvařit a něco dobrého nalít, sekat dřevo, zalévat, brázdit zahradu se sekačkou, něco zasadit a čekat, jak to dopadne, pozorovat naši veverku, jestli už podniká nálety na starý ořech a dělá zásoby na zimu, to je naše velká radost. A poslouchat to ticho a klid, co jsou jenom tam, to je něco.

KDY MNE NEJVÍC PŘEKVAPIL
Aleš: Neustále mě něčím překvapuje a to je na něm nádherné. Dlužno podotknout, že většinou jsou to překvapení příjemná. Je úžasné, že po těch letech už se lidé většinou hodně dobře znají, ví, jak bude ten druhý reagovat, co má rád, co mu udělá radost. Ale na druhou stranu je krásné, když ho ten druhý pořad umí něčím překvapit. A to Michal dovede.

Michal: Občas dokáže překvapit, protože překvapení a dárky a všemožné kravinky, to je jeho. Ale nechci zmiňovat banality. Vlastně mě nepřekvapil tím, čím jsem si byl jistý hned na začátku. Že je mnohem hlubším člověkem, než jak ho vnímá jeho široké okolí. Nebo jak on asi chce, aby ho vnímalo. Tečka.

KDY SE DOSTAVUJE ŽÁRLIVOST
Aleš: Kdykoli jde proti nám po ulici cizí kluk. Ne, vážně, snažím se nežárlit, ale člověk si taky trochu musí toho svýho hlídat, ne?

Michal: Ta se občas dostavit musí. Bez té to nejde. To by nebylo ono. Takže ano, někdy se dostaví. Ale na druhou stranu: není nám už šestnáct.

KDY MNE ROZPLAKAL
Aleš: To si, s dovolením, nechám pro sebe, to už je naše nejužší soukromí. Často nám naši kolegové, kamarádi, říkají, že máme pořád dobrou náladu, pořád se smějeme a nic nás nerozhází. Opak je ale pravdou. I my máme své bolístky, smutky, opouštějí nás naši nejbližší, nedaří se nám. Jak ale kdysi řekla bývalá první dáma: „Smutkem neobtěžujeme.“ Raději si to necháme pro sebe, nechceme být utěšováni, nechceme, aby kolem nás ostatní chodili po špičkách. Takže si vlastně tu image „bezstarostných“ způsobujeme sami.

Michal: Většinou spíš nad něčím pláčeme spolu. Stejně jako se nad podobnými věcmi i smějeme spolu. Nedávno se naše „malá rodinka“, jak tomu s legrací říkáme, ztenčila ze čtyř členů na tři. Kocourek Kristiánek už asi mňouká někde úplně jinde. To jsme plakali moc. Všichni tři.

LÁSKA POD LUPOU: Aleš Cibulka a Michal Jagelka

ZLOZVYKY, KTERÉ TAKTNĚ PŘECHÁZÍM
Aleš: Kolik mám místa k jejich vypsání? Na kouření jsem si zvykl už před lety, jsem dokonce tak daleko, že ohleduplné kuřáky hájím a v restauraci, i když jdu sám, sedám si do kuřácké zóny. Co dál? Noviny musím číst jako první, protože pokud si je přečte Michal, stane se z nich neuspořádatelný chuchel. Do křížovek píše to první, co ho napadne a K píše úplně stejně jako R, takže je nemožné po něm křížovku opravit. Je neskutečný puntičkář: při odchodu z domova musí být vypínače ve stejné poloze, totéž vodovodní kohoutky. A co víc. Rovná si v peněžence bankovky podle hodnoty. Jak vidíte, jsou to všechno fatální, zásadní a nádherné drobnosti. To mě tedy zajímá, co řekne on.

Michal: Spíš zlozvyky, které stále nedokážu taktně přecházet? To věčné nezhasínání, zanechávání ponožek, brýlí a všeho všude, to už snad musí dělat schválně, protože ho baví pozorovat, jak pak šílím. Pak také nevyhození žádné věci, protože by se mohla někdy hodit. To bych se zbláznil. Ale už je z toho asi i sranda a kdyby to nebylo, snad mi to i chybí. To Alešovi neříkejte.

KDE VIDÍM NÁŠ VZTAH ZA 10 LET
Aleš: Sedíme na zápraží naší roubenky, hypotéka je splacená, pracujeme, už jen když je to nabídka s milými lidmi, pohodlné tepláky a venkovské pantofle opouštíme jen zcela výjimečně, když jedeme do nejbližšího města na nákup. Občas přijede někdo na návštěvu, my navaříme a hostíme ho i několik dnů. Já sázím, pleju a přesazuju, a Michal mi to všechno zalévá.

Michal: No přece my dva na zápraží naší staré roubenky! Jsme zdraví, bohatí, stále máme sílu a jsme veselí, kocháme se pohledem do krásného kraje a třeba si konečně přečteme všechno to, co pořád odkládáme.

NEODOLATELNÝ DETAIL
Aleš: Nezlobte se, neřeknu, to je velmi intimní.

Michal: Takové malé mateřské znaménko, které vlastně skoro vůbec není vidět.

VZKAZ MÉ LÁSCE
Aleš: Kočko, jestli jsi tyhle řádky dočetl až sem, tak ti gratuluji a vím, že jsi poznal, kde je to čistočistá pravda a kde nadsázka, aby se laskavý čtenář pobavil. Prostě jsem rád, že se máme. Víc si takhle veřejně nemusíme říkat. Na to my taky moc nejsme. PS: Až půjdeš nakoupit, prosil bych jedny „ty moje“ slané tyčinky.

Michal: Lásce vzkazy nenechávám. S láskou nejraději mluvím a také jí strašně rád posílám esemesky.

Autor:






Nejčtenější

Meghan Markle má na krku řetízek s písmeny „H“ a „M“ (Toronto, 3. prosince...
Vyznání přítelkyně prince Harryho. Nosí na řetízku společné iniciály

Herečka Meghan Markle (35) přestala natáčet seriál Kravaťáci kvůli zvýšenému zájmu médií. Může za to vztah s britským princem Harrym (32), s nímž chodí už...  celý článek

Celebrity na udílení Módních cen v Londýně (2016)
Móda z módních cen: Plné dekolty, odhalené nohy i cudná Herzigová

Modelkou roku 2016 se stala Gigi Hadidová (21), která se nejdříve proslavila na sociálních sítích. Blondýnka si po cenu přišla v kalhotovém modelu s vlečkou,...  celý článek

Marika Gombitová
Marika Gombitová: Po nehodě jsem balancovala na hranici života a smrti

Posledního listopadu uplynulo 36 let od autonehody, která zpěvačku Mariku Gombitovou (60) navždy upoutala na invalidní vozík. Svět se jí zhroutil v pouhých 24...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.