"Je to všechno teď takové absurdní, asi jako v jiných případech, kdy se rodiče dětí rozešli," postěžoval si dvaašedesátiletý Štaidl, který doposud o své bývalé partnerce Ivetě Bartošové a jejím pobytu v psychiatrické léčebně v Kroměříži nemluvil. Nyní ale změnil názor.
"Když šla Arturova maminka do ústavu na léčení, tak syn pobýval u mne. Když ale Ivetu pustili na dva dny domů, bylo doporučeno, abych jí ho dal. Ona pak zase nastoupila do onoho léčebného zařízení, ale mně ho už nevrátila. Proto jsem požádal soudce o předběžné opatření," prozrazuje Štaidl.
"Chci, aby mi byl Artur svěřen do péče, když se jeho maminka dostala do tak zoufalé situace. Ale soud to zamítl s tím, že péče a výchova syna není ohrožena. Přitom soud nemá žádnou lhůtu, do kdy musí spor rozhodnout. Syn už je v páté třídě a všechno velice vnímá."
Ladislava Štaidla mrzí ještě jedna věc. "Myslím si, že má po mně hudební vlohy, ale je škoda, že nic nedělá. Nikdo ho k tomu, aby je rozvíjel, nevede." A dodává: "Já teď vlastně vůbec nevím, kdo se o něj stará, kdo ho vychovává. Nejhorší je ta moje bezmocnost. Neumím si poradit. Čekám na verdikt soudu."
Ladislav Štaidl složil hudbu k osmdesáti televizním a celovečerním filmům, je autorem dvou set písní a textů, které psal například pro Karla Gotta. V posledních letech se vrhl na literární činnost. Jeho autobiografická knížka Víno z hroznů se v roce 2003 stala bestsellerem, stejně jako Desátý klíč, vydaný o tři roky později. Zaujala i jeho kniha rozhovorů se Zuzanou Paroubkovou.
