Jednou znejkratších apřitom nejpěknějších bajek přičítaných starořeckému bajkáři Ezopovi je příběh o lišce a hroznech. Hladová liška uvidí hrozny, které visí z révy pnoucí se po stromu. Chtěla by je, jenže na ně nedosáhne. A tak odchází, brumlajíc si pod vousy: "Jsou nezralé!" Psychologicky vzato, jde o takzvanou metodu racionalizace. Je to metoda léčebná. Na většinu věcí a lidí, které chceme, nedosáhneme. A musíme si to nějak vysvětlit. Máme jen na škodovku, a chceme mercedes? Co je snazšího, než si říci: "Mercedes má strašně vysokou spotřebu paliva, koupit si ho může leda blázen nebo zloděj. Dal nám někdo v lásce košem? Nyní teprve vidíme, že ta osoba není vůbec hodna toho, že jsme se do ní zakoukali! "Usiluj ze všech sil si dívčiny přednosti zkreslit. Plnější nazývej tlustou a snědou dívku zvi černou, u štíhlé naopak zas hubenost vytýkat lze," radil už starořímský básník Ovidius. V Česku se kyselé hrozny pěstují s obzvláštní náruživostí. Republikou jde jeden hlas, že všichni politici jsou podvodníci a že žádný podnikatel si nezaslouží svůj vysoký výdělek. Co s tím ti, kteří kritizují, hodlají dělat? Zpravidla nic. Vysvětlování, proč nedělat to či ono, je národním sportem. Kdyby se jen polovina energie, která se takhle zbůhdarma vyplýtvá, vynaložila na řešení skutečných problémů, byl by stát mnohem dále, než je dnes. Stejně tak Ezopova liška. Když už mluví, může si také sehnat žebříček, odnést si ho pod strom s révou a hrozny si otrhat. Ostatně - kdo kdy viděl mluvící lišku? A kdo kdy slyšel o lišce vegetariánce? Neuvěřitelná slátanina! Což byla názorná ukázka kyselých hroznů. Málo platné: modernímu autorovi, který si Ezopa přečte, připraví kniha jemu připisovaných bajek těžké chvíle. Tyhle literární plody visí totiž i po dvou tisíciletích tak vysoko, že dosáhnout jejich úrovně se zdá zhola nemožné.
13. října 2001
