Dokonce jí prošlo, že odjela zkusit štěstí do Hollywoodu a stala se tam jedním z děvčat Jamese Bonda.
To by tedy francouzští milovníci umění prominuli málokomu. Přesto si ze Sophie vytvořili současný symbol své země. Podobný, jakým bývala Brigitte Bardotová. Dcerka řidiče náklaďáku z předměstí Paříže se ve svých čtrnácti letech přihlásila do konkurzu na dětské modelky.
"Nudila jsem se a zdálo se mi, že bych si tak něco mohla přivydělat," vysvětluje. Odhadovala dobře. Když filmaři hledali v osmdesátém roce představitelku role pro film Večírek, režisér Claude Pinoteau si vybral v agentuře fotku štíhlé hnědovlásky s dětským obličejem. A tak si Sophie zahrála středoškolačku, která si neví rady s prvními milostnými zkušenostmi.
Film měl takový úspěch, že jeho tvůrci natočili pokračování. Sophii bylo šestnáct let, dostala smlouvu na milion franků a nálepku erotického symbolu. Jak už to bývá, navždycky.
Američtí čtenáři časopisu Playboy jí přidělili titul čtvrtá nejpřitažlivější žena planety. Filmoví fanoušci okouzleně sní nad fotografiemi svůdné tvářičky zabalené do dlouhých vlasů rozhozených po saténových poduškách. Jejich idol se však v civilu jako sexbomba vůbec nechová. Možná by někteří byli zklamáni, kdyby viděli, jak obyčejný život tahle "osudová žena" vede.
Chci normální život
Před jednou z mateřských školek ve Varšavě zastavuje malý fiátek. Vystupuje mladá maminka v džínách a tričku. Dostrká do dveří lehce ospalého kluka, přezuje mu bačkory, poklábosí s učitelkou a odjíždí do supermarketu. Ostatní mámy vědí, že je to ta slavná francouzská herečka. Ale tak nenápadná a normální, že vlastně ani není důvod ji nějak okukovat. Tak to opravdu před pár lety bývalo.
"Film je jen iluze, pozlátko. Dělám ho od čtrnácti, a to je dost dlouho na to, abych věděla, že nesmí poznamenat můj život," odpovídala na otázky fanoušků, kteří nemohli pochopit, proč se hvězda Paříže jednoho dne sbalila a odstěhovala za otcem svého syna Vincenta do Varšavy.
Přestože tolik mluvila o touze po "obyčejném" životě, filmová hvězda ho asi opravdu nemůže vést dlouho. Obzvláště ne v případě, kdy partnerem je známý tvůrce m odvážných snímků, režisér Andrzej Zulawski. Psalo se o nich: Klasická situace. Začínající hvězdička sbalila o pětadvacet let staršího zkušeného režiséra, aby jí umetl cestičku ke slávě.
"Vím, že se to o nás říká. A je mi to jedno. Andrzej byl mým prvním přítelem a je jediným milencem v mém životě. Jsem jeho žena, i když jsme se z nedostatku času nikdy nevzali." Jisté je, že ji Zulawski obsazoval do svých kontroverzních filmů a velmi často ji nechával hrát nahou v odvážných scénách.
Kritici je však hodnotili jako umělecká díla, která nejdou za hranici vkusu. Sophie tedy nebyla v Polsku považována za ochotně se svlékající hvězdičku, ale za osobnost, která má dokonce co mluvit do věcí veřejných. A tak se se Zulawským například angažovali v kampani Polsko pro Evropu, kdy po boku prezidenta Aleksandra Kwasnievského představovali na besedách po evropských městech polskou kulturu a vysvětlovali Polákům, co jim přinese vstup do Evropské unie.
Paříž, Hollywood, Varšava?
Jenže nastává problém. Vincentovi je šest a rodiče se musí rozhodnout, kam bude chodit do školy. Sophie Marceauová volí Paříž a stěhuje se tam. Zulawski tráví více času ve Varšavě, kde má práci a přátele. Sophie dostává nabídky na filmování v Hollywoodu a rodina stále častěji pendluje mezi třemi městy.
"Ta doba v Los Angeles pro mě byla peklem. Byla jsem tam tak osamělá!" Zahrála si sice v kasovních trhácích, jako byla klasická bondovka nebo historický velkofilm Statečné srdce, odmítala se však stát jednou z mnoha hollywoodských hvězd. A to ve světě filmu chápe málokdo.
Dostala nabídku zahrát si s dívčím idolem Leonardem di Capriem. "Takový kluk. Co bych s ním asi tak mohla hrát? Matku?" prohlásila. Filmaři o ní začínali mluvit jako o nafoukané Francouzce, které se nic nezdá dost dobré. Nakonec se dala slyšet, že v Americe vlastně nic nenašla. Ani zajímavou práci, ani inspiraci. Až na nového přítele. Je jím filmový producent Jim Lemleyi.
Přistěhoval se za ní do Paříže, ze které už herečka odejít nemíní. Zase vede nenápadný život jako tenkrát ve Varšavě. Nakupuje na tržišti, doprovází syna do školy, prochází se s kočárkem. Jenom musí počítat s tím, že se občas objeví v novinách její fotka s novým přítelem.
Firma Guerlain si ji vybrala jako tvář svého parfému Champs Élysées, nemalé příjmy jí přinášejí reklamy na kosmetiku, které občas propůjčuje svůj bezchybný obličej. Ale je jí sedmatřicet a novináři se začínají ptát, jestli je připravena na to, že zanedlouho asi přestane dostávat role svůdných mladých krasavic. "Myslím, že se s tím určitě vyrovnám.
Lidé více ocení herečku, která se vyvíjí, než tu, která se snaží zůstat pořád stejná," tvrdí. Zdá se, že má pravdu. Muži na ni pořád pějí ódy. Módní návrhář Emanuel Ungaro jí posílá jedny šaty za druhými a tvrdí, že právě ona je nejpůvabnější žena, jakou kdy viděl.
Herecký kolega Pierce Brosnan o ní prohlašuje, že je jako nespoutaný vulkán. A když jí francouzský ministr kultury Jean-Jacques Aillagon předával rytířský řád, rozplýval se, jakou je pro něj ctí, že ho může předat právě tak krásné ženě. Takže, s čím by si Sophie měla dělat starosti?
Sophie Marceauová |