Neméně se mu daří i na hudebním poli s kapelou Kryštof: na novou desku Microcosmos, která vyjde do konce roku, čeká s napětím řada fanoušků.
Není divu, vždyť dvou předcházejících alb kapely Kryštof se prodalo přes sedmdesát tisíc kusů. Okruh svých příznivců chce Kryštof ještě rozšířit a proto se teď chystá expandovat na polský trh.
Sledoval jste soutěž Česko hledá SuperStar? Řada lidí je ráda, že se objevila nová krev, která slibuje okysličit zdejší hudební scénu.
Zajímaví zpěváci tu byli již předtím, ale nikdo je nechtěl hledat. Než budu hodnotit, tak si počkám na výsledek. Skutečný výsledek. Jde totiž o to, jestli dokážou i něco vyprodukovat. Tady nejsou autoři, kteří by za dva měsíce napsali dost písniček pro pět finalistů, kteří mají od září do prosince, kdy je trh nejsilnější, vydat desku. Pokud se však ukáže, že to jde, tak zaplať pánbůh za ně.
Co kdyby oslovili vás?
Už mě oslovilo pár lidí z českého showbyznysu, navíc těch, kterých si vážím. Pro ty bych i něco napsal, ale nejsem stroj. Jsem rád, že napíšu deset písní pro sebe. Nechrlím texty jako na běžícím páse, takže kdyby mi přebývala spousta dobrých písniček, tak bych je raději věnoval třeba Richardu Müllerovi než finalistům SuperStar.
Dáváte jasně najevo svůj názor, vyjadřujete se v anketách. Patří k povinnostem umělce vyjadřovat se k veřejným záležitostem?
Dle mého názoru ano. Může totiž být alternativou těm, kteří se tím živí, třeba politikům.
Chodíte k volbám?
Jistě. Osud téhle země mi není lhostejný, chci se na něm podílet a nést za to odpovědnost.
Chystáte expanzi na polský trh. Jak jste daleko?
Koncertní nabídky se hrnou, v rádiích rotuje singl a domlouváme se na vydání desky.
Proč zrovna Polsko? Protože jako původně havířovská kapela máte do Polska blízko?
Všichni taky umíme polsky. Začalo to jako pokus. Nazpívali jsme čtyři hitovky v polštině a čekali, jak to dopadne. Jsme ochotni jít zpátky do klubů a spát v šatně ve spacácích. Možná se nám po takovém životě už stýskalo. Polsko je obrovské a skýtá velké možnosti.
Byl jste členem delegace nadějných mladých Čechů ve Velké Británii a osobně jste se setkal s Tonym Blairem. Jaké to bylo?
Schůzka s Blairem nebyla to nejdůležitější, šlo spíš o mediální vrchol. Podstatné byly workshopy, kdy jsem si mohl osahat, jak se v Británii dělá showbyznys.
Byl to velký rozdíl oproti vašim zkušenostem z Česka?
Je to hodně jiné, víc profesionální. Zážitkem byla návštěva britského vydání Milionáře, moderátor byl neuvěřitelně pohotový a vtipný. Když nastala pauza na reklamy, do studia vběhla dvojice komiků, kteří by klidně mohli bavit vlastní show miliony lidí v Anglii. Pochopil jsem, proč před studiem stojí dav lidí, který se chce na natáčení dostat.
Když jste ve čtrnácti zakládal kapelu, které idoly visely na stěnách vašeho pokoje?
Prvním velkým idolem byl Oceán, když vydali Dávnou zem. Pak mě nejvíc ovlivnil Robert Smith z Cure, následovaly Sisters of Mercy, U2 a pak už jsem neměl idoly, ale oblíbené skupiny a ty stále přibývaly.
Měl jste tehdy i divadelní vzory?
To ne. K divadlu jsem se dostal náhodou. Kamarád mě za to, že jsem ho naverboval do kapely, přitáhl do amatérského souboru.
Neměli rodiče strach, když jste se pustil do existenčně nejistého oboru, jako je herectví?
Máma mě podporovala. Ale když jsem chtěl utéct ze střední školy, říkala: Jasně, odejdi, budeš pracovat od šestnácti do šedesáti tak jako já a budeš mít jen na to, abys zaplatil nájem a koupil mlíko a chleba. Říkala to tak mile a usměvavě, že to působilo přesně tak, jak mělo. Zůstal jsem a odmaturoval za čtyři. Ale ta vysoká už neobstála.
Rovnou ze školy jste skočil do Hamleta. Neříkáte si s odstupem, že jste na něj byl moc mladý?
To v žádném případě. Jen bych chtěl dosáhnout ještě někam dál. Stává se totiž, že ať hraju cokoli, všichni říkají: dobré, dobré, ale takové jako Hamlet to není. Rád bych si ještě jednou Hamleta zahrál, ale mám z toho větší obavy než kdysi. Měl bych strach, že nepřekročím svůj stín. Tehdy jsem se na Hamleta vrhl i proto, že se říkalo, že takovou roli nemůžu zahrát a že od divadla je to tah, aby se chodilo na Krajča z televize. Moc mi pomohl překladatel a zároveň režisér Hamleta Jiří Josek, který věděl, o čem přesně je každý verš.
Hamlet byla jedna z vašich nejvážnějších rolí. Často však hrajete nonkonformní mladíky. Souvisí to s vaším image rockera?
Ne, takové úlohy jsem dostával už za studií. Je to asi mou hereckou dispozicí. Chtěl bych jít dál a být obsazen proti svému typu. Zároveň se toho bojím, protože si uvědomuju, že jsem si na tu škatulku docela zvykl, a i když se každou postavu snažím hrát odlišně, zdá se, že čerpám z jednoho hereckého rejstříku. V Národním divadle mě v příští sezoně čeká současná ruská hra Černé mléko a postava, kterou hraju, bude zase bohémský typ. Jestli ale všechno dobře dopadne, tak bych měl točit nový film, a to by byl můj obrovský protiúkol.
Hudebníci tvrdí, že je vás pro divadlo škoda, divadelníci tvrdí opak. Necítíte se rozpolcený?
To ani ne. Ale lidi jsou zmatení. Jarek Nohavica říkal, že se mám soustřeďovat na písničky, jeden režisér vedle druhého zase říkají, ať divadlo neodstrkuji na vedlejší kolej. Pro mě se to ale pěkně doplňuje - na jevišti jsem herec, který se nechá manipulovat režisérem, v kapele jsem diktátor nebo chcete-li režisér, který pracuje se souborem. Navíc muzika mi vyvažuje divadelní svět, který není úplně normální.
Nikdy mi nešlo do hlavy, jak to, že coby rebel mluvíte spisovně a vzorně se staráte o maminku a bratra, kterým jste koupil statek v Krkonoších.
Nejsem v žádném případě rebel, na toho mě pasovala média za to, že jsem odmítnul zpívat na playback. To přece není žádné rebelství! Média si ale vždycky potřebují někoho dotvořit, jak se zrovna hodí. Takže nejdřív jsem byl rebel a sexuální idol, pak levičák a sexuální štvanec.
A co jste dnes?
No levičák, pravičák... Spíš mám sociální cítění, protože pocházím ze sociálně slabé rodiny. Stát by podle mě měl myslet na to, že tu nejsou jen podnikatelé a ti, kteří si dovedou nakrást peníze, ale také tvrdě pracující lidé s minimálními příjmy.
Váš bratr nemohl dlouhou dobu v Havířově sehnat práci. Nepřipadalo vám, jako když každý z vás žije na jiné planetě?
My to mezi sebou tak nepociťujeme, protože se máme strašně moc rádi. Když jsme se přestěhovali do Krkonoš, tak si brácha za týden našel práci a je šťastný a spokojený. Dělá v lese a nemusí se do ničeho nutit. Na severní Moravě se zaměstnavatelé někdy chovají jako otrokáři: nechceš nevýhodnou práci? Nevadí, za tebou stojí řada. V lese brácha nevydělává horentní peníze, ale dělá, co ho baví, a je spokojený. A o to jde. Já jsem taky spokojený, proto nám to může fungovat.
Na internetu píšete, že váš bratr je "básníř". Nehodláte zhudebnit nějaké jeho texty?
Píše jinak než já, moc hezké věci, které bych já nenapsal. Rád bych mu jednou vydal knížku. Třeba jen proto, aby ji mohl založit do knihovny. Když Kryštof vydával první desku, měl jsem radost, že budu mít co ukázat vnoučatům. Chci, aby brácha měl něco, co může podržet v ruce.
Takže sen jste si vlastně splnil.
Teď už budu moct vnoučatům ukazovat tři cédéčka, to je nad plán. Za tuhle pětiletku jsem plán překonal o tři sta procent.
Vaše maminka je vědma. Chodíte se před důležitými životními kroky ptát, co říkají hvězdy?
Chodím - a někdy se záměrně rozhodnu opačně proti kartám a čekám, co se stane, a jsem na to připravený.
Je na vás maminka pyšná?
Je pyšná na nás na oba. Nakonec - co víc může rodič chtít, než aby jeho děti byly spokojené?
 Richard Krajčo si při vyhlašování Českého slavíka 2001 zalepil ústa na vyjádření podpory s postojem kolegů z Lucie. |
 Richard Krajčo - zpěvák skupiny Kryštof. |
 Richard Krajčo ze skupiny Kryštof. |
 Richard Krajčo ze skupiny Kryštof. |
 Richard Krajčo ze skupiny Kryštof. |
 Krajčo miloval trabanty. Teprve nedávno přesedlal na Citroën Xsara Picasso. |
 Richard Krajčo - večírek po slavnostním udílení cen Akademie populární hudby Anděl 2003 v pražském Kongresovém centru. (20. března 2004) |
 Zpěvačka Iva Frühlingová a Richard Krajčo z kapely Kryštof zpívají v Praze novinářům. (10. května 2004) |
 Richard Krajčo a Iva Frühlingová |
 Kryštof - Richard Krajčo, festival Rock for People Český Brod - sobota 3. července 2004 |
