Bylo jí šestnáct, když se vydala poprvé do Paříže, kam ji poslala šéfka agentury Czechoslovak Models Milada Karasová. Její tvář se posléze objevila ve více než stovce prestižních světových časopisů.
Domnívala se, že v modelingu se dá udržet maximálně deset let. Dnes je jí třiatřicet a pracuje v něm už sedmnáct let. K tomu všemu žije docela dobrodružný život, na dovolené v Řecku málem uhořela na jachtě.
* Neprožíváte zrovna nudné léto, přitahujete snad tragédie?
Moje kamarádka Džamila Nováková řekla docela trefně, že mám život jako kino, jenom mi u toho chybí Coca-Cola a popcorn. Asi všechna tahle dobrodružství přitahuju. Paradoxně jsem se vždycky bála létání a teď jsem se málem utopila. Opravdu jsem se podruhé narodila. Jachta, která se na rozbouřeném moři sotva držela, hořela, kapitán volal May Day, lidi kolem zvraceli a brečeli a mě při oblékání záchranné vesty napadlo, že můžu umřít. Relativně klidná jsem byla do chvíle, než nás obrovští svalnatí Řekové vytáhli z vody a zabalili do deky, pak jsem se rozbrečela.
* Takových dobrodružství máte víc?
V letadle se párkrát stalo, že vypadl motor, přistávali jsme bez podvozku, nebo jsem letěla s opilým kapitánem mezi Bahamskými ostrovy. V Keni mě málem uštknul škorpión a taky jsem stoupla na nějakou jedovatou rybu. Je toho spousta. Ale mě to všechno hrozně baví, je super prožívat život tak, jak se prožívat má. Většina lidí to vzdá a dívá se na něj raději ve filmu, já svůj život žiju.
* Jste zřejmě dobrodružná povaha...
Vždycky jsem byla. Už jako malá jsem pořád něco vymýšlela a často jezdila prstem po mapě. Měla jsem to v krvi. Moje teta utekla za totality do Německa a když se nám po letech podařilo vyřídit vízum a pustili nás za ní, obdivovala jsem jejich auto a krásný dům s bazénem uprostřed a věděla, že to chci jednou taky. Bylo mi devět a tátovi jsem tehdy řekla: Neboj, já to jednou koupím.
* A koupila?
Už jsem jim jeden pěkný domek vyhlídla, ale nechtějí se z bytu na havířovském sídlišti stěhovat. Prý jim to stačí. Snažím se je alespoň posílat na dovolené, koupit jim auto a cokoli, co potřebují, ale oni nemají velké nároky. Mám tu opravdovou mámu, která se o nás dobře starala a dokázala pro nás všechno obětovat, i svoji kariéru.
* Maminka vás vlastně k modelingu dovedla, uvědomovala jste si i vy svoji krásu?
Máma si o mně myslela, že jsem dokonalá, ale to si myslí každá máma o svém dítěti. Já si to o sobě vůbec nemyslela. V dětství jsem byla strašně vyhublá. Do podprsenky jsem si dávala ponožky a měla z toho hrozný mindrák. Chlapi se za mnou rozhodně neotáčeli. Občas v Havířově potkám pár spolužáků a ti říkají, že jsem podvodnice, že to není možné, že se ze mě stala taková kočka.
* Mají to hezké holky v životě snazší?
Samozřejmě, že mají. Ale je blbost tvrdit, že to člověk někam dotáhne jenom díky kráse. Znám spoustu krásných holek, které jsou líné, nemají žádné ambice, nejsou cílevědomé a nedokážou v životě nic. Ale určitě mi krása otevřela dveře. Kdybych byla ošklivé káčátko, mohla bych mít sebevětší snahu, ale nepovedlo by se mi to. Krása rozhodně není na obtíž.
* Kam teď směřují vaše ambice?
Teď se hlavně soustředím na to, aby prosperovalo vizážistické studio, které jsme založily s Džamilou Novákovou. Připravujeme v něm spoustu projektů, ve kterých chci zužitkovat všechny zkušenosti ze světa modelingu a módy. Mám dobrý pocit, když někdo přijde a řekne: "To bylo fajn." Nebo mě někdo zastaví na ulici a řekne: "Děkuju, zlepšila jste mi den." I já mám hned radost ze života, protože vím, že jsem pro někoho důležitá... Není to o tom, abych byla na titulkách časopisů, je to o všech lidech kolem mě. Dokážu vycítit jejich chování a nikdy nezapomenu, jak se ke mně chovali, když jsem byla nikdo. Už se nechci nikdy vrátit tam, kde jsem byla. Na druhou stranu netvrdím, že je to pro mě úplně zásadní věc. Dneska už vím, že rodina je důležitá a že bych jednou chtěla mít miminko. Ale taky vím, že nedovedu být ženská u plotny.
* Myslíte, že někam na pomyslné dno už nemůžete spadnout?
Vždycky tam můžete spadnout, ale doufám, že se to nestane. Teď už samozřejmě zakázky přicházejí samy a já si můžu vybírat. Mám za sebou nějakou finanční jistotu, ale to jsou léta dřiny. Ano, užívám si večírky, ale dokážu taky pořádně zamakat.
* Ale po dítěti toužíte...
V tomhle směru už se toho naspekulovalo strašně moc. Mám Kristova léta, je mi třiatřicet a jako každá ženská v tomhle věku o dítěti přemýšlím víc než kdykoli předtím. Ale mám z té zodpovědnosti trošku hrůzu. Na druhou stranu děti přitahuju. Svoje mateřství v nejbližší době zatím bohužel realizovat nebudu.
* Proč bohužel?
Protože jsem se nedávno rozvedla, mám nového přítele a bylo by to ukvapené. Řekla bych, že už jsem se ukvapeně vdala. Dítě je závažný krok a já doufám, že tak v pětatřiceti první dítě mít budu. Nerada bych to prošvihla.
* Chtěla byste ho mít s vaším přítelem, tureckým podnikatelem Alpem?
Chtěla. Byl by to výborný otec. Určitě by to bylo krásné dítě. Alp je skvělý chlap. Má svou firmu, a i když je o pět let mladší než já, mám v něm pocit opory a cítím se s ním bezpečně. Ale je mezi námi určitá vzdálenost - on ještě studuje školu, já si v Praze otevřela studio a mám milion dalších aktivit. Snad by náš vztah i rodičovství mohlo fungovat i na cestách...
* Víte, jak vztahy na dálku dopadají, už vám jich pár nevyšlo...
To ano, ale na druhou stranu s bývalým manželem (Bořek Slezáček - pozn. redakce) jsme se vídali pořád, byl i starší než já a taky to nedopadlo. Člověk nikdy neví. Možná bych spíš chtěla dřív dítě než manžela. Myslím, že jsem docela silná ženská a že bych se dokázala o dítě starat sama, kdyby se mnou kvůli pracovním povinnostem nemohl být každý den.
* Taky by to mohlo být naopak -že vy nebudete pár dní doma a bude se muset starat on...
I to by šlo. On má taky dobrou rodinu, hlavně skvělou matku. Je strašně vtipná, přirozená, srdečná. Máme se opravdu rády. I Alpův otec mě dobře přijal a hezky se ke mně chová.
* Čím jste si ji získala, znala vás z modelingu?
To ne, tenhle svět nesleduje. Těžko říct. Asi vycítila, že nebudu další z těch holčiček, které jdou po synáčkových penězích, ale že jsem s ním z čisté lásky. Dokonce mi řekla, že by byla nejšťastnější, kdyby Alp zůstal se ženskou, jako jsem já, což byl pro mě největší kompliment. Taky jsem zjistila, že je důležité pozorovat, jak se chlap chová ke svojí matce, protože dost podobně se pak chová k partnerce.
* Bylo období, kdy vám sláva a úspěch přerostly přes hlavu?
Jasně. Měla jsem pocit, že jsem superhvězda, když jsem natočila svůj první nebo druhý film a trochu jsem toho zneužívala. Přišla jsem třeba do restaurace a čekala, že každý padne na zadek, nebo jsem to zkoušela na policisty, když jsem udělala nějaký přestupek. Občas můžu být nepřístupná - to když se mi třeba někdo nezdá nebo se mi něco nelíbí. Pak dokážu být pěkně zlá a pořádně ostrá. Jsem hodně průbojná ženská a nenechám si nic líbit a to je asi to, co mě drží v showbyznysu nahoře. Horší zkušenosti mám spíš s ženskými, těm vůbec nevěřím a dávám si na ně větší pozor než na chlapy. Jsou to mnohem větší intrikářky.
* Průbojnosti vás naučil život?
Ze začátku jsem byla taky hodně velká slepice, zkušenosti jsem získala postupem času. Vždycky se najde někdo, kdo se vás snaží obelhat. Hlavně když si myslí, že máte peníze. Dneska už taky dokážu rozpoznat, o co komu jde, ale taky jsem měla momenty, kdy jsem naletěla.
* Který kopanec byl zatím nejbolestnější?
Asi rozvod. To je věc, se kterou se člověk nemůže chlubit jako s úspěchem v životě.
* Po svatbě jste tvrdila, že jste na problémy připravení...
Spíš Bořek nebyl připravený. Já do vztahu dala myslím všechno, co jsem měla. Přeju mu jen to nejlepší, ale už s ním nechci být v kontaktu, je to pro mě minulost.
* Mezi vaše bývalé ctitele patří i Sylvester Stallone, proč jste ho odmítla?
Prostě jsem zatrucovala. Nechtěla jsem být jeho hadr na boty, doprovod na večírcích a filmových premiérách. My pořád jezdili na drahé dovolené, trávila jsem čas na jachtách a vedle mě seděl třeba Elton John a Donatella Versace a já si říkala, jak je to skvělé. Pak jsem ale děsně toužila jet s mojí ségrou do Chorvatska, nafouknout si lehátko a jen tak se opalovat. Jsou to dva světy. Já ten druhý, nablýskaný, sice chtěla poznat, protože se mi nechtělo dělat spojovatelku v Havířově. Samozřejmě se mi líbil, ale já se snažím držet někde uprostřed toho, mít i normální život a normální lidi kolem sebe. Nedokázala bych v tom koloběhu setrvávat pořád. I můj současný přítel se diví, že v životě s takovou ženskou, jako jsem já, nebyl. Že mě vezme na večírek, kde je Bill Clinton a jí se kaviár, a já z toho nepadám na zadek. Možná i proto mě má tak rád.
* Ale muži přece chtějí mít navrch, chtějí se o svoji ženu a rodinu starat, Turkové asi zvlášť...
Alp vůbec není ortodoxní muslim, jeho rodina je totálně evropská. Miluje moji soběstačnost a je na mě strašně pyšný. Podporuje mě v kariéře a nechává mi prostor. Všichni říkají, že muslimové jsou takoví a makoví, já si myslím, že je spousta křesťanů, kteří se chovají ke svým manželkám daleko hůř. V Istanbulu jsou lidi docela civilizovaní, jeho rodina nepěstuje žádné zahalování, jeho matka vypadá normálně, chodí v džínách, jeho táta je byznysmen, který nosí Lacoste trička, kouří doutníky a směje se. Alp byl od svých asi jedenácti let na škole ve Švýcarsku, teď je v Americe, v Istanbulu má rodinu a ty svoje babičky, které si mě hrozně hýčkají. Když jsem tam přijela, neměla jsem opravdu pocit, že by mi hrozilo nějaké nebezpečí. Naši se taky zpočátku báli. Ale Alp je úplně normální chlap, který je daleko něžnější a pozornější než spousta mužů, které jsem poznala předtím.
* Sice jste říkala, že se nikde neusadíte, přesto, kdybyste měla někde zakotvit, bude to Praha, Paříž, Istanbul, nebo snad Havířov?
Bude to tam, kde bude moje láska. Istanbul je krásné město, i když mnohonásobně větší než Praha a i mě trošku děsí. Česko nikdy natrvalo neopustím. Rozhodně bych nedokázala sedět na jednom místě. Já prostě miluju cestování a pořád se mi to nezajedlo. Máma se diví, po kom jsem, ona je s tátou takový pecivál. Táta byl zamlada jako já. Chtěl cestovat, chtěl do Ameriky, ale komunisti mu to překazili. Vždycky si večer vlezl ke mně do postele a vyprávěl mi, jak tam lidi žijí, ukazoval mi mapy a New York a přál si, abych měla aspoň já lepší život. Nějak mi to zasunul do hlavy a já to dokázala.
* Prozraďte něco o vaší spolupráci s modelkou Petrou Němcovou.
S Petrou dělám velký charitativní projekt její nadace Happy hearts. Myslím, že je to poprvé v dějinách, kdy se podařilo dát dohromady dvanáct českých supermodelek, které nafotí kalendář na rok 2007 s názvem Made in Czech Republic. Jde do toho Paulina Pařízková, Eva Herzigová, Karolina Kurková a já jsem moc pyšná na to, že mě také oslovili.
