Kožená: Tři dny po porodu jsem zpívala

  17:43
Ne že by v Brně nebylo nic k vidění, ale předměstí Maloměřice není v bedekrech uváděno jako atrakce. Přesto se pod komínem zdejší cementárny občas objeví zahraniční turista a hledá domek, kde vyrůstala Magdalena Kožená, jedna z nejzářivějších mezzosopranistek světa.

FOTOGRAFIE ZDE

V posledních letech je jen minimální šance, že bude k zastižení. Teď přijela i s tříměsíčním synem Jonášem.

* Víte o tom, že jste docela schopná vědma?
Jak to?

* Před víc než čtyřmi roky jste v rozhovoru pro Magazín MF DNES řekla o vašem nabitém programu: Někdy si tak kalendářem listuju a třeba se mi hlavou mihne - první dítě, květen 2005...
No vidíte. Tak to jsem se spletla jen o dva měsíce. Nešlo sice o plánované těhotenství, ale dítě jsem si vždycky přála, nespadla jsem tedy do situace, která by mi byla proti mysli.

* Umí syn Jonáš zazpívat pořádné forte?
Hlas má silný, ale používá ho jen občas. I kamarádky s mateřskými zkušenostmi říkají, že je hodný. Spíš tak kouká, zajímá ho svět a vypadá spokojeně.

* Postřehla jste, jakou vydal první notu? Třeba fis?
Tak to ne, po porodu má člověk přece jen jiné starosti. Ale vnímala jsem všechno. Odmítla jsem i znecitlivující injekci do páteře, což je na Západě dost neobvyklé. Chtěla jsem, aby všechno šlo přirozenou cestou. Pořád jsem si říkala, kdy přijde ten strach, ale žádný nepřišel. A za tři dny po porodu mi už vůbec nic nebylo. Šla jsem na zkoušku.

* Neuvažovala jste o nějaké vymoženosti, jako je třeba porod do vody?
Věřím, že pro rodičku je příjemné ležet ve vodě, ráda jsem to před porodem dělala, ale pro dítě? Bála bych se, že se napije, prostě byl by to pro mě spíš stres.

* Proslula jste pečlivostí při nácviku pěveckých rolí. Mateřství je však role, kterou moc nacvičit nelze...
Jsem stále překvapená, jak přirozeně všechno vyplyne. Snažila jsem se číst nějaké osvětové knížky.

* To je dnes velká věda.
A byznys. Ne že by nebylo dobré vědět některé věci předem, ale opakuju: příjemně mě překvapilo, jak to má příroda zařízené a že sama vím, co dělat. Představovala jsem si to horší.

* Mluvila jste o tom, že na začátku těhotenství vám bývalo dost "blivno".
No příšerně. Kdybych si mohla příště vybrat, tak jdu okamžitě rodit a první tři měsíce vynechám.

* A teď už je to idyla?
Ale náročná. Když musím třikrát za noc vstávat a kojit, ale přitom mám druhý den koncert... To se pak těším, až začne Jonáš říkat: Maminko, já bych radši jahody. To bude znamení, že je čas ho odstavit, a já budu mít celou noc pro sebe.

* Obvyklé je, že babička by všechno dělala jinak. Nemluví vám maminka do vaší péče o dítě, když jste na pár dní v Maloměřicích?
Žádné zásadní konflikty nemáme. Občas má třeba dojem, že by měl být Jonáš víc zakrytý nebo že bych ho neměla brát do náručí, když se rozbrečí, aby nebyl rozmazlený, ale já si to stejně udělám po svém a je to.

* Zpíváte Jonášovi ukolébavky?
To ani nemusím. Ale těší mě, že má rád, když cvičím. Uklidňuje ho to. Má rád Ravela. Jak vím od některých kamarádek mezi zpěvačkami, může to být i naopak.

* Ty kolegyně asi do posledního okamžiku vystupovaly.
To já taky. Ještě pět týdnů před porodem jsem měla koncert.

* Teď už zase vystupujete. Je to jiné než dřív?
Jistě. Život je bohatší. Přijdu z koncertu a čeká na mě maličký tvor, který je důležitější než cokoliv jiného. Věřím, že tahle zkušenost se do mé práce nějak promítne - v dobrém.

* Přestal se vám svět tak míhat, jako když jste létala od města k městu, jak diktovaly smlouvy?
Ano. Těch pět týdnů před porodem jsem si doma v Berlíně velice užívala.

* Jak?
Udělala jsem všechno, o čem jsem věděla, že pak nestihnu. Dala jsem dohromady účty na daňové přiznání...

* Vy si tedy umíte užívat!
Že? Ale ne, tak ono by se dalo říct, že člověk se před porodem začne tak nějak hnízdit. A to je hezké. Nakupuje oblečky, přestavuje nábytek. Na to jsem nikdy nebyla. V jedné vcelku vtipné americké knížce připravující čtenářky na mateřství jsem četla, jak se pozná blížící se porod: žena začne sama od sebe uklízet. Až budete mít pocit, že musíte vytřít podlahu, je to tady... Tak takhle daleko to u mě nešlo, ale zahnízdila jsem se.

Ve Vídni mi říkali "frau Kočena"

* Řekněte, to měli vaši rodiče tak vyvinutý smysl pro zvukomalebnost, že vám dali takové jméno? Magdalena Kožená - to je skoro verš.
To byla náhoda. Maminka dokonce chtěla, abych se jmenovala jen Magda, ale ta tehdy nebyla na seznamu povolených jmen. To mě dnes těší, nelíbila by se mi. Jako dítě jsem však dost trpěla tím, že se jmenuju Kožená.

* Jsou přece i horší příjmení.
Ano, ale i tohle stačilo, aby se mi děti posmívaly. Umějí být dost kruté. Strašně jsem se těšila, až se vdám a budu se jmenovat jinak.

* Tak to už se vám asi nepoštěstí, ani kdybyste se provdala pětkrát. Magdalena Kožená je vzácná značka.
Mně už to dávno nevadí. Navíc musím uznat, že v cizích jazycích, kdy lidé netuší, co Kožená znamená, zní to příjmení docela dobře.

* Na vašich anglických webových stránkách vedou ctitelé z celého světa debatu, jak ho vyslovovat.
Oni už se to ve světě celkem naučili. Jen ten přízvuk na první slabiku většinou nejsou schopni dát, přijde jim to nelogické. Pořád je to však lepší, než když jsem kdysi zpívala v angažmá ve Vídni. Tam mi říkali "frau Kočena".

* Když už jsme u jazyků, zpíváte česky, italsky, latinsky, německy, francouzsky, anglicky... Rozumíte všem cizím textům?
Pro mě je to nezbytné. Mám už kolem sebe síť rodilých mluvčích, vesměs lidi pracující nějak s jazykem, kteří mi vysvětlí významy, často i původ slov, která neznám, upozorní mě na literární kontext díla.

* Někteří naši zpěváci - i popoví - si stěžují, že čeština není pro lahodný zpěv vhodná a přistřihuje jim křídla.
S tím moc nesouhlasím. Ve světě jsem se setkala s řadou kolegů, kteří se museli potýkat s češtinou. Podle současného trendu se totiž všechno dělá v originále. Pro nikoho nebyl náš jazyk snadný, pořád jim nejde ř a mají potíže s délkami samohlásek, prostě necítí, jak dlouhé má být třeba é. Ale jakmile se to trochu naučí a mají už řekněme čtvrtou janáčkovskou roli, říkají, že se jim zpívá dobře. Máme přece pět otevřených samohlásek podobně jako Italové. Pro mě je technicky mnohem nepříjemnější francouzština. Udělat hezký tón z dlouhé nosovky, to už chce jistý kompromis mezi srozumitelností a zpěvností.

* Jakou melodii máte nastavenou v mobilu?
Žádnou. Ozývá se mi z něj cikáda. Takže když mi někdo volá, přijdu si jako na dovolené, i když většinou jednáme o práci.

* Uvádíte, že jako relaxaci máte ráda i rock. Kdy jste byla naposledy na nějakém koncertě?
Mám dojem, že na Petru Nagyovi někdy v pubertě. V té době byl hvězdou mládežnických večírků.

* Co z rockové klasiky si ráda pustíte?
Beatles nikdy neurazí.

* A konkrétně?
Tak třeba Yesterday je naprosto dokonalá melodie. Nebo Zeď od Pink Floyd. To je dobrá muzika.

* Co s vámi udělá, když celé měsíce cestujete po světě a pak se zastavíte doma? Jste patriotka?
Jistě. Když přijedu třeba po roce a vidím ten komín maloměřické cementárny, říkám si: To je tedy opravdu ošklivý. Ale mám k tomu takový ten správný, dětsky sentimentální vztah. Takže si hned říkám: Vždyť tu máme řeku a na kole je člověk za chvilku v Moravském krasu.

* Vy jste na své cestě vzhůru minula Prahu. Cítíte vůči ní takovou tu brněnskou zášť?
Ale ne. Když jsem studovala na brněnské konzervatoři, zpívala jsem barokní hudbu a jezdila s různými soubory i do Prahy. Tamní kolegové si, pravda, trošku dělali legraci z mého brněnského přízvuku, nebo nám dávali i jinak najevo, že pocházíme z toho lontu, kde jsme slezli ze stromů... Ale tak přátelsky. Ostatně my jsme si zas dělali legraci z Pražáků. Takže já žádnou záští netrpím. Jak bych mohla. Můj tatínek byl Pražák.

Můžu nahrát, co si řeknu

* Čím to, že česká lidovka v porovnání s moravskou dnes málokomu něco říká? Třeba většina hitů skupiny Čechomor, která teď slaví úspěch s folklorem, vznikla na východ od Vysočiny.
Musím s prominutím říct, že to je skutečně obrovský rozdíl. Českou lidovou píseň poměrně nešťastně ovlivnila německá kultura, kdežto tady na východě je mnohem víc slyšet ten cigán, který používá zajímavější, starší tóniny. A to té hudbě dodává mnohem krásnější barvy. Já třeba mám hrozně ráda takovou tu Kebych byla jahodú, bílým kvítkem v máju. Krásné lyrické texty se v českém folkloru najdou, ale ty melodie...

* Jak vzniká plán vašich nahrávek?
Mám to štěstí, že mi firma dává volnou ruku. Víceméně si můžu nahrát, co si řeknu. Pak se "jen" musí najít orchestr, který to se mnou rád udělá, vymyslet turné před nahráváním, abych si to vyzkoušela před lidmi, turné po vydání desky, aby se dobře prodávala...

* Co vede vaši volnou ruku?
Buď sahám po skladbách, které jsem už zpívala, mám pocit, že k nim mám blízko, a chtěla bych, aby zůstaly v mém podání. Tak je to většinou. Nebo přijde impulz odjinud, jako u poslední desky Lamento, kdy mi kapelník orchestru Musica Antiqua Koelln poslal partitury od různých členů rodiny Bachů. Líbily se mi.

* Všude se píše, jak je v klasice i pro zpěvačku vašeho formátu těžké sesednout z toho kolotoče a udělat si chvilku třeba na dítě. To kdejaká rocková hvězda klidně na pár let zmizí...
Tak tohle jim občas závidím. To znamená, že jim závidím i ty jejich peníze, jakkoli se nemám špatně. Je však logické, že popoví interpreti mají vyšší příjmy.

* Prodají mnohem víc nahrávek...
Nejen to. Nahrávat klasiku je dražší. Už jenom zaplatit symfonický orchestr nebo pronajmout ty akusticky nejdokonalejší síně. Nedá se to jen tak uvařit ve studiu. Někdy kolegům a manažerům z popu přeju, aby si tohle zkusili. V klasice se vydavateli kolikrát nevrátí ani to, co vložil do velice úspěšných desek. Proto se dělá mnohem víc živých nahrávek vážné hudby, je to levnější. I tady to však zpravidla obnáší alespoň dva koncerty po sobě ve stejném prostoru, aby se mohlo nějak zkombinovat, co se povedlo nejlépe.

Mám ráda živé nahrávání

* Vadí vám úsporné živé nahrávání?
Mám je naopak ráda. Zdá se mi, že tak ze sebe víc vydám. Ve studiu, kde si to můžete dát desetkrát, má člověk sklon být laxní.

* Ale technika ve studiu je dnes už dokonalá, ne?
Nedávno jsem nahrávala operu a druhá hrdinka onemocněla. Než sehnali jinou zpěvačku, nazpívala jsem duety sama. S partnerkou jsem se vůbec nepotkala, její party tam namíchali až později. Musela se mi při nahrávání přizpůsobit, dýchat jako já, ale i tak. Vždycky jsem si myslela, že takový trik odhalím, že moje zkušené, citlivé ucho... Kdepak. Když jsem nahrávku slyšela, musela jsem přiznat, že kdybych u toho nebyla, neuvěřila bych tomu. Upřímně řečeno - dost mě to zděsilo.

* Pohybujete se ve světové extralize už deset let. Všimla jste si, že by se ve vašem oboru měnila móda obdobně jako v popu?
To je těžké srovnávat. My žijeme víc z minulosti. Ne že by neexistovala současná vážná hudba...

* Myslíte tu, kterou člověk neocení, pokud není vystudovaný matematik a počítačový expert?
To už se taky mění, dnes už zase není hřích napsat v klasice melodii, to bylo tak před dvaceti lety. Jsem pro, aby se současná vážná hudba hrála, aby měla klasika nějaké pokračování, ale hovořit o nějakých trendech bych si netroufla. Spíš registruju, jak se mění přístupy k interpretaci barokní hudby.

* A jak?
Zažila jsem ještě období jejího velkého znovuzrození. Pro spoustu dirigentů to znamenalo, že ji studovali z nějakých starých knih a vyžadovali úzkostlivě dobové provedení. Dnes už máme větší volnost, jde také o to, aby ta hudba šla od srdce. Mohu tedy zpívat vlastním hlasem a používat třeba vibrato, které v baroku neexistovalo. I když - kdoví... On každý ten znalec baroka říká trošku něco jiného. Ale já jsem nekonfliktní typ, nehádám se s nimi. Nepřijde mi to tak důležité.

* A co vám přijde důležité?
Možná to, že v baroku se hudba ještě nebrala tak smrtelně vážně. Hrála se třeba k večeři, byla to pop-music té doby. Lidi tak maximálně nastražili ucho, když přišla nějaká známá melodie. Vážná začala být evropská hudba až později, asi s romantismem. Přišly fraky, skladatel začal okázale trpět. A umíte si představit, jak by vám chutnalo při Richardu Wagnerovi? Já ne.

* Vy jste někdy zpívala na rautu?
Přiznám se, že ne. Já už si to nedovedu představit - člověk se tam o něco snaží, ale slyší vidličky a nože... Patřím do koncertní síně, s tím už nic nenadělám.

Vypadá to na Berlín

* Otcem vašeho syna je šéfdirigent berlínské filharmonie Simon Rattle. Takže z Jonáše bude taky muzikant?
Dítě by mělo mít nějaký zájem. Děsí mě, když vidím to množství dětí v pubertě, které se nezajímají vůbec o nic. Jsem připravena podpořit Jonáše prakticky ve všem. Jestli ho bude bavit hudba a nebude bez talentu - jenom dobře. To povolání dokáže naplnit život. Nebudu však ta matka, která posadí dítě ve třech letech k nějakému nástroji a dozírá na ně. Ani jeden z nás ho, myslím, nebude takhle týrat.

* Vypadá to, že se s vámi v prvních letech života dost nacestuje.
Bohužel ano. Podepsala jsem spoustu smluv v Metropolitní opeře. Tenkrát jsem byla nadšená. To jsem ještě netušila, že se Jonáš narodí. Budu s ním tedy muset hodně pobývat v Americe, i když bych raději byla v Evropě, kde pracuje Simon.

* Čím v New Yorku po pauze začnete?
V říjnu zpívám Mirabell v Mozartově Cosi fan tutte.

* Kdy si vás budeme moci živě poslechnout v Česku?
Na příští jaro se v Národním divadle chystá operní projekt: Debussyho Pélleas a Mélisanda. Na to se těším.

* O vzdálenější budoucnosti už asi uvažujete s ohledem na dítě.
Už jsem jednala s vedením Berlínské opery. Myslím na to, že za šest let půjde Jonáš do školy a nebudu ho moci vozit všude po světě. Budu chtít být víc doma. A vypadá to, že v Berlíně zůstaneme buď navždy, nebo nadlouho.

Magdalena Kožená
Jedna z nejžádanějších zpěvaček klasické hudby na celém světě se narodila 26. května 1973 v Brně. Cestu na evropská i zámořská podia jí před deseti lety otevřelo vítězství v Mezinárodní soutěži W. A. Mozarta v Salcburku. Její největší předností je nádherný mezzosoprán mnoha témbrů. Kromě velkého bohatství odstínů, sopránového jasu i altové sytosti, a mimořádně spolehlivé intonace oceňují odborníci i její hudební intelekt a citovou naléhavost výrazu. V roce 2003 se stala jednou z nejmladších rytířek Řádu umění a literatury Francouzské republiky, loni získala jako první Češka cenu Umělec roku časopisu Gramophone, což je v klasické hudbě obdoba Grammy. Žije se sirem Simonem Rattlem, padesátiletým britským šéfdirigentem Berlínských filharmoniků. Letos v březnu mu porodila syna Jonáše.

Mezzosopranistka Magdalena Kožená.

Mezzosopranistka Magdalena Kožená.

Magdalena Kožená

Mezzosopranistka Magdalena Kožená.

Mezinárodně úspěšná mezzosopranistka Magdalena Kožená.

Mezzosopranistka Magdalena Kožená

Magdalena Kožená

Magdalena Kožená

Magdalena Kožená

Magdalena Kožená

Autoři: ,
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Adept na Bonda poznal svou manželku v 18 letech. Jí bylo 42

29. března 2024  10:38

Před pár týdny se kolem hollywoodského fešáka Aarona Taylor-Johnsona (33) vyrojily spekulace, že by...

Leona Machálková učila svoji pákistánskou „snachu“ česky

29. března 2024

Konečně mohla Leona Machálková (56) v Praze přivítat přítelkyni svého syna Artura Šípka (21) Zehru....

O panenství přišla Wilsonová v 35 letech. Lidé nemají být pod tlakem, říká

28. března 2024  18:18

Australská herečka a komička Rebel Wilsonová (44) prozradila, že o panenství přišla relativně...

Usadím se tam, kde najdu muže, říká herečka Vica Kerekes

28. března 2024  16:30

Slovenská herečka s maďarskými kořeny Vica Kerekes dnes slaví 43. narozeniny. Pracovně pendluje...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...