Mužů, kteří kouří, ubývá. Kuřaček už konečně nepřibývá. Strmě vzhůru však v posledních pěti letech v Česku roste počet kouřících dětí. Za pravidelné kuřáky lze považovat pětinu žáků devátých tříd. To není dojem, ale fakt. Potvrdil jej mezinárodní projekt Světové zdravotnické organizace Mládež a zdraví, který dlouhodobě sleduje návyky školáků ve třiceti zemích. Jestliže v roce 1994 nejméně jednou týdně nebo častěji kouřilo v České republice 13,9 procenta patnácti- a šestnáctiletých dětí, pak v roce 1998 to bylo už 19,9 procenta. Průměrná týdenní spotřeba představovala 24,3 cigarety. A co vaše dítě? Úsměvné historky o první cigaretě vyzkoušené tajně kdesi za křovím dávaly v dospělosti k dobru sice všechny generace, nikdy předtím se ovšem o tom, co tahle libůstka s tělem provádí, nevědělo tolik jako dnes. K mýtům, které díky moderní medicíně už definitivně vzaly za své, patří i ten, podle nějž se k závislosti na nikotinu musíme propracovávat celá léta, takže pár kousků vybafaných z frajeřinky je zábavou stejně nevinnou jako třeba hra v dámu. "První příznaky závislosti se u některých lidí objevují už během několika dní až týdnů příležitostného kouření, tedy ještě předtím, než začnou kouřit pravidelně a víc," shrnul v září Joseph DiFranza pro zpravodaje agentury Reuters závěry lékařské studie, k nimž dospěl spolu se svými kolegy z University of Massachussetts a Harvard Medical School. Mezi sedmi sty teenagery ve věku 12 a 13 let objevili 95 kuřáků, kteří si zapálí aspoň jednu cigaretu měsíčně. Pětina z nich připustila, že některý ze symptomů závislosti se u nich projevil do čtyř týdnů poté, co začali kouřit. U 16 dalších dětí dala o sobě závislost vědět do čtrnácti dní. Sedmatřicet dětí pocítilo první projevy ještě předtím, než se stalo každodenními kuřáky. "Pokusy na myších ukázaly, že už po druhé dávce drogy počet nikotinových receptorů v mozku nápadně vzroste, a právě to způsobuje rychlý rozvoj závislosti," vysvětlil doktor Di Franza. Hledání odvážných Lékařka jihlavské Okresní hygienicko-epidemiologické stanice Dagmar Benešová nedávno na nástěnce jednoho tamního domova mládeže, v němž bydlí přespolní středoškoláci, nabídla pomoc všem, kteří by chtěli přestat kouřit. Přihlásilo se jí čtrnáct zájemců. Nepřekvapilo ji to. Před čtyřmi roky otevřela poradnu pro odvykání kouření. "Viděla jsem doma umírat svého dědečka na rakovinu plic, a to mi dodalo," říká. "Kouřit přestal manžel i já, takže dobře vím, o čem mluvím." Základní i střední školy, učiliště, města a vesnice - tam všude si doktorka Benešová povídá s dětmi. A tam všude nachází ty závislé. "Typický model je, že dívka začne kouřit jenom proto, že kouří kluk, s nímž začne chodit," konstatuje. "Ten ji za chvíli nechá, jenže ta cigareta jí zbude. Sama už ale není schopna ji odložit, i když chce. Do poradny přichází víc kluků, obvykle takoví, kteří jsou nešťastní z toho, že jejich holka nedokáže přestat kouřit, a chtějí vědět, co mají udělat." Doktorka Benešová objíždí s protikuřáckou osvětou školy. Už se naučila, že po besedě sedí vždycky ještě hodinku v osiřelém kabinetu a čeká. Mnohé děti lapené nikotinem totiž naberou odvahu svěřit se někomu až poté, co se jejich spolužáci rozprchnou domů. "Někteří ředitelé nejdříve předstírají, že na jejich škole přece nikdo nekouří. Přesvědčuji je o tom, že školáky, kteří se k tomu přiznají, nelze odsuzovat, ale naopak je třeba chválit je za odvahu přestat," říká lékařka. "I s rodiči bývá potíž. Když jim na třídních schůzkách vykládám, že nemají své potomky mlátit za to, že jim kradou cigarety, protože koneckonců kouření v naprosté většině okoukali od nich, rozčilují se. Na konci se ale staví do fronty na radu."
Může za to kovboj?
Kdo by neodolal svést všechno na jiné, zvláště je-li to tak prosté jako u tabáku. Může za to reklama! - tvrdí tedy rodiče, přijde-li řeč na to, kdo a co přivedlo dceru či syna ke kuřácké neřesti. Prokázat to jednoznačně není sice až tak jednoduché, ale o úspěchu tabákové reklamy v dětských myslích není pochyb. Na letošní 11. světové konferenci Tabák, nebo zdraví v Chicagu experti konstatovali, že 86 procent amerických teenagerů by volilo Marlboro, Camel a Newport - značky, které jsou na americkém trhu nejpropagovanější. V roce 1991 napsal časopis JAMA, že 39 procent tříletých dětí a 91 procent šestiletých Američanů ví, že Joe Camel má co do činění s cigaretami, přičemž pro předškoláky je stejně populární postavou jako Mickey Mouse. Jak asi zapracuje podvědomí o pár let později, až si dítě bude chtít cigaretou dokázat sobě i ostatním svou dospělost? Na stejný efekt poukázali nedávno experti Světové zdravotnické organizace ve 12 rozvojových zemích, od Ukrajiny přes Čínu. Také zdejší třinácti- až patnáctiletí kuřáci vyznávají nejvíc Marlboro a Camel, tedy svět pohádek či drsné romantiky. Ani ti čeští nemají důvod být výjimkou. "Tabákové koncerny mají nyní novou strategii," upozornil loni na podzim při své pražské přednášce někdejší ředitel Amnesty International David Simpson, který od roku 1991 vede prestižní britskou International Agency on Tobacco and Health. "Chtějí prý, aby děti nekouřily, proto na ně rozhodně nehodlají směřovat svou reklamu a marketing. Jejich cíl je však jiný: uklidnit ministerstva zdravotnictví, vyvolat v nich pocit, že se nemusí starat o výchovu dětí k nekuřáctví, když je k němu už nikdo nabádat nebude. To je samozřejmě hloupost. Je přece logické, že firmy někde musí sehnat náhradu za ty zákazníky, kteří kouřit přestanou nebo zemřou." Donedávna se tradovalo, že po cigaretě sahají zejména nervózní děti, které se kouřením vlastně uklidňují. Výsledky americké studie uveřejněné v listopadovém čísle lékařského časopisu JAMA přinášejí hypotézu opačnou: rané kouření podstatně zvyšuje riziko toho, že malé kuřáky v dospívání až dospělosti postihne některá z úzkostných poruch. Jak k tomu dojde, není lékařům z Columbia University, kteří po šest let sledovali 688 mladých lidí z New Yorku, ještě jasné. Jisté je, že roli hraje působení nikotinu na mozkové buňky či snížená hladina kyslíku v těle kuřáků. Nebezpečí duševního poškození kouřících teenagerů potvrdila i další studie, o níž informovalo říjnové vydání časopisu Pediatrics. Lékaři vyšetřením několika tisíc amerických teenagerů prokázali, že u těch, kteří kouřili, se během jednoho roku objevily příznaky deprese čtyřikrát častuji než u jejich nekouřících vrstevníků. Před kouřením varuje i tento plakát jedné z velkých amerických protikuřáckých organizací.
Když opičky zlobí
Kdesi v koutku duše zná ten nejspolehlivější recept proti dětskému kouření každý rodič, nahlas si ho však připustí málokdo. Je totiž krajně nepohodlný: scigaretou by se musel v první řadě rozloučit ten dospělý, který káravě zdvihá prst. "Děti odvozují své chování především od postojů rodičů, proto je vlastně mnohem víc vychováváme tím, co sami děláme, než tím, co jim říkáme," připomíná Ladislav Csémy, který se v Psychiatrickém centru Praha zabývá závislostmi a dětským kouřením zvláště. "Nejhorší prostředí je v rodinách, kde vládnou velmi prokonzumní postoje, které otec ještě vylepšuje hloupými poznámkami typu `uzený dýl vydrží´. I výzkumy dokládají, že děti z kuřáckých rodin kouří v dospívání častěji." Ani ti, kteří mají na zděšení morální nárok, by si však podle doktora Csémyho neměli myslet, že své ratolesti přivedou k nápravě autoritářskými zásahy či tresty. K úspěchu, respektive ke správné motivaci, vede jen klidná a zcela otevřená debata. Doktorka Benešová tvrdí, že i největší pubertální pozéři jsou ve svých čtrnácti, patnácti schopni slyšet a vnímat, pokud ovšem cítí, že dospělým nejde to, aby je postavili do latě. Zkušená lékařka už má své osvědčené prostředky: jazykem bez servítků barvitě líčí odporný tabákový dech, zažloutlé zuby a térové plíce, nádherné holky a úžasné kluky, kteří ovšem na kuřáky neletí. Těm skutečně závislým, kteří úspěšně absolvují řadu sezení, během nichž se spomocí metod behaviorální psychoterapie učí zbavit svého návyku a žít bez tabáku, rozdává diplomy jako "Drsňák, co cigaretu zmák´", jimž se její `klienti´ sice pochechtávají, ale nikdy je neodmítnou. Mimochodem, není od věci vědět, že zatímco na učilištích patří k potenciálním abonentům poraden pro odvykání kouření 45,6 procent studentů, na průmyslovkách a výučních oborech s maturitou 34,4 procenta a na gymnáziích jen 26,5 procent. Odpověď na to, co na dětské kouření zabírá ze všeho nejvíc, je tedy celkem prostá: vzdělání. V situaci, kdy se v Čechách usilovně bráníme tomu, abychom maturitní vysvědčení a vysokoškolský diplom dopřáli do života statisícům, nikoli jen hrstce vyvolených, to však není zrovna zpráva optimistická.
Tušíte to?
* devět z 10 kuřáků si poprvé zapálí dříve než v 18 letech
* tabák u nás už ochutnalo 30,8 procent jedenáctiletých a 55 procent třináctiletých
* každodenní patnáctiletí kuřáci kouří týdně průměrně 38,7 cigaret, dívky pak dokonce 42,3 cigaret
* každodenní kuřáci dostávají na týden od rodičů průměrně 123 korun kapesného, méně pilní kuřáci 84 a nekuřáci 58 korun
Kuřáci děti a kuřáci rodiče
Rodičovské kuřáctví Procento dětí, které kouří
otcové-kuřáci 30,3
otcové-nekuřáci 20,0
matky-kuřačky 32,6
matky-nekuřačky 20,5
Tato statistika vyplynula z tuzemské studie Zneužívání alkoholu a jiných návykových látek adolescenty, která zahrnula 1745 dospívajících. Podle mezinárodní studie Mládež a zdraví, která se v České republice týkala 3703 dětí, je u děvčat určujícím faktorem kouření matky.
Pramen: Státní zdravotní ústav, 1999
Může za to kovboj?
Kdo by neodolal svést všechno na jiné, zvláště je-li to tak prosté jako u tabáku. Může za to reklama! - tvrdí tedy rodiče, přijde-li řeč na to, kdo a co přivedlo dceru či syna ke kuřácké neřesti. Prokázat to jednoznačně není sice až tak jednoduché, ale o úspěchu tabákové reklamy v dětských myslích není pochyb. Na letošní 11. světové konferenci Tabák, nebo zdraví v Chicagu experti konstatovali, že 86 procent amerických teenagerů by volilo Marlboro, Camel a Newport - značky, které jsou na americkém trhu nejpropagovanější. V roce 1991 napsal časopis JAMA, že 39 procent tříletých dětí a 91 procent šestiletých Američanů ví, že Joe Camel má co do činění s cigaretami, přičemž pro předškoláky je stejně populární postavou jako Mickey Mouse. Jak asi zapracuje podvědomí o pár let později, až si dítě bude chtít cigaretou dokázat sobě i ostatním svou dospělost? Na stejný efekt poukázali nedávno experti Světové zdravotnické organizace ve 12 rozvojových zemích, od Ukrajiny přes Čínu. Také zdejší třinácti- až patnáctiletí kuřáci vyznávají nejvíc Marlboro a Camel, tedy svět pohádek či drsné romantiky. Ani ti čeští nemají důvod být výjimkou. "Tabákové koncerny mají nyní novou strategii," upozornil loni na podzim při své pražské přednášce někdejší ředitel Amnesty International David Simpson, který od roku 1991 vede prestižní britskou International Agency on Tobacco and Health. "Chtějí prý, aby děti nekouřily, proto na ně rozhodně nehodlají směřovat svou reklamu a marketing. Jejich cíl je však jiný: uklidnit ministerstva zdravotnictví, vyvolat v nich pocit, že se nemusí starat o výchovu dětí k nekuřáctví, když je k němu už nikdo nabádat nebude. To je samozřejmě hloupost. Je přece logické, že firmy někde musí sehnat náhradu za ty zákazníky, kteří kouřit přestanou nebo zemřou." Donedávna se tradovalo, že po cigaretě sahají zejména nervózní děti, které se kouřením vlastně uklidňují. Výsledky americké studie uveřejněné v listopadovém čísle lékařského časopisu JAMA přinášejí hypotézu opačnou: rané kouření podstatně zvyšuje riziko toho, že malé kuřáky v dospívání až dospělosti postihne některá z úzkostných poruch. Jak k tomu dojde, není lékařům z Columbia University, kteří po šest let sledovali 688 mladých lidí z New Yorku, ještě jasné. Jisté je, že roli hraje působení nikotinu na mozkové buňky či snížená hladina kyslíku v těle kuřáků. Nebezpečí duševního poškození kouřících teenagerů potvrdila i další studie, o níž informovalo říjnové vydání časopisu Pediatrics. Lékaři vyšetřením několika tisíc amerických teenagerů prokázali, že u těch, kteří kouřili, se během jednoho roku objevily příznaky deprese čtyřikrát častuji než u jejich nekouřících vrstevníků. Před kouřením varuje i tento plakát jedné z velkých amerických protikuřáckých organizací.
Když opičky zlobí
Kdesi v koutku duše zná ten nejspolehlivější recept proti dětskému kouření každý rodič, nahlas si ho však připustí málokdo. Je totiž krajně nepohodlný: scigaretou by se musel v první řadě rozloučit ten dospělý, který káravě zdvihá prst. "Děti odvozují své chování především od postojů rodičů, proto je vlastně mnohem víc vychováváme tím, co sami děláme, než tím, co jim říkáme," připomíná Ladislav Csémy, který se v Psychiatrickém centru Praha zabývá závislostmi a dětským kouřením zvláště. "Nejhorší prostředí je v rodinách, kde vládnou velmi prokonzumní postoje, které otec ještě vylepšuje hloupými poznámkami typu `uzený dýl vydrží´. I výzkumy dokládají, že děti z kuřáckých rodin kouří v dospívání častěji." Ani ti, kteří mají na zděšení morální nárok, by si však podle doktora Csémyho neměli myslet, že své ratolesti přivedou k nápravě autoritářskými zásahy či tresty. K úspěchu, respektive ke správné motivaci, vede jen klidná a zcela otevřená debata. Doktorka Benešová tvrdí, že i největší pubertální pozéři jsou ve svých čtrnácti, patnácti schopni slyšet a vnímat, pokud ovšem cítí, že dospělým nejde to, aby je postavili do latě. Zkušená lékařka už má své osvědčené prostředky: jazykem bez servítků barvitě líčí odporný tabákový dech, zažloutlé zuby a térové plíce, nádherné holky a úžasné kluky, kteří ovšem na kuřáky neletí. Těm skutečně závislým, kteří úspěšně absolvují řadu sezení, během nichž se spomocí metod behaviorální psychoterapie učí zbavit svého návyku a žít bez tabáku, rozdává diplomy jako "Drsňák, co cigaretu zmák´", jimž se její `klienti´ sice pochechtávají, ale nikdy je neodmítnou. Mimochodem, není od věci vědět, že zatímco na učilištích patří k potenciálním abonentům poraden pro odvykání kouření 45,6 procent studentů, na průmyslovkách a výučních oborech s maturitou 34,4 procenta a na gymnáziích jen 26,5 procent. Odpověď na to, co na dětské kouření zabírá ze všeho nejvíc, je tedy celkem prostá: vzdělání. V situaci, kdy se v Čechách usilovně bráníme tomu, abychom maturitní vysvědčení a vysokoškolský diplom dopřáli do života statisícům, nikoli jen hrstce vyvolených, to však není zrovna zpráva optimistická.
Tušíte to?
* devět z 10 kuřáků si poprvé zapálí dříve než v 18 letech
* tabák u nás už ochutnalo 30,8 procent jedenáctiletých a 55 procent třináctiletých
* každodenní patnáctiletí kuřáci kouří týdně průměrně 38,7 cigaret, dívky pak dokonce 42,3 cigaret
* každodenní kuřáci dostávají na týden od rodičů průměrně 123 korun kapesného, méně pilní kuřáci 84 a nekuřáci 58 korun
Kuřáci děti a kuřáci rodiče
Rodičovské kuřáctví Procento dětí, které kouří
otcové-kuřáci 30,3
otcové-nekuřáci 20,0
matky-kuřačky 32,6
matky-nekuřačky 20,5
Tato statistika vyplynula z tuzemské studie Zneužívání alkoholu a jiných návykových látek adolescenty, která zahrnula 1745 dospívajících. Podle mezinárodní studie Mládež a zdraví, která se v České republice týkala 3703 dětí, je u děvčat určujícím faktorem kouření matky.
Pramen: Státní zdravotní ústav, 1999
