Ikdyž celá skupina účinkujících - Lucie Bílá, Karel Gott, Marina Vyskvorkina, Štefan Margita - měla za sebou daleko závažnější vystoupení, a to v Bruselu, v Košicích pociťovali nesrovnatelně větší trému.
Nejhůř na tom byl Margita, jehož v publiku sledovala celá rodina - rodiče i oba bratři. Nakonec ale právě on byl králem večera, i když bouřlivé ovace, zejména v druhé části koncertu, sklízeli všichni sólisté.
Lakonicky, avšak přesně to vystihl producent koncertního turné Jan Nekola: "Já mám pocit, že Košičané dodatečně objevili Štefana Margitu."
Něco na tom je. Margita, který měl ve středu večer premiéru Jenůfy v Lyonu a na příští rok je opět pozván do milánské La Scaly (nastudovat Kudrjáše v Kátě Kabanové), totiž v Košicích nevystupoval dlouhých sedm let. I proto ho nadšené přijetí publika potěšilo. "Někdy chce člověk tak moc ukázat to nejlepší, co umí, že je to až chyba," vysvětloval svoji trému. Zbavil se jí koncentrací, i když pohled do zcela zaplněného sálu ho neustále rozrušoval.
V Košicích má Margita celou svou rodinu, bratra Petra, který je designérem, a Jana, jenž se zabývá marketingem. K tomu pětaosmdesátiletou maminku, která dodnes o Vánocích pro všechny peče a vaří, a jen o dva roky mladšího otce. Žádný z nich však nemá Štefanovy hudební vlohy. A ani následující generace. Musel to přiznat i Karel Gott, který donutil dcery Petra Margity, aby mu předvedly, co umějí.
Štefan Margita se na pěveckou dráhu vydal o pár let později než jeho vrstevníci. Nejdřív totiž vystudoval v Košicích uměleckou školu specializovanou na fotografii. Až potom se přihlásil na konzervatoř. Z košického divadla, kde měl první angažmá a kde působil kdysi jeho dědeček jako ředitel, se pak hlásil na konkurz do Bratislavy.
Marně. Bylo mu řečeno, že je bez talentu. Až v Praze v Národním divadle uspěl a jako první roli na této scéně zpíval Váňu Kudrjáše v Janáčkově opeře Káťa Kabanová.
Když ho o něco později slyšel na Pražském jaru jistý rakouský agent, dostal pozvání na předzpívání do Vídně a záhy i angažmá. Zpětně přiznává, že na něj tenkrát ještě neměl. "Bylo to velmi profesionální divadlo a já měl, co se pěvecké techniky týče, rezervy. Ale uvědomil jsem si to, změnil jsem pedagoga a učil se. Budoval jsem kariéru pomalu. Nemám rád ten hvězdný vzestup, protože pád je pak o to krutější."
Na kontě má kolem padesáti rolí a za největší úspěch považuje opakované pozvání do La Scaly. Na pomyslném žebříčku už mu zbývá jenom Metropolitní opera. I tou byl už nejednou vyzván ke spolupráci. Naposledy měl zaskočit za Prince v Rusalce. Jenomže měl povinnosti v Londýně, a tak musel odmítnout. Bere to osudově. "Co nemá být, to není, a co má být, to bude," říká.
Víc než o příští role se strachuje, aby uměl včas odejít. "Člověk nesmí dopustit, aby ho diváci na jevišti litovali," vysvětluje. Spoléhá se hlavně na úsudek své manželky Hany Zagorové. Ta s nadsázkou tvrdí, že pokud třikrát po sobě uslyší, že mu to nejde, a on se přesto bude chtít na jeviště vrátit, že ho "odstřelí".
Až se zpíváním skončí, chtěl by se Margita věnovat manageringu. Učit by nemohl, na to prý nemá nervy, ale pomáhat mladším by ho bavilo.
 Eva Urbanová zpívá duet se Štefanem Margitou |
 Iveta Bartošová, Hana Zagorová a Štefan Margita v pražském Top hotelu Praha, kde se předávaly cený TýTý za rok 2004. (2.4 2005) |
 U Margitů. Petr Margita (zleva), Karel Gott, Jan Margita a Štefan Margita a Štefan Margita si po úspěchu u košického publika udělali malou party v rodinném kruhu. |
