Dědic hraběcího titulu se vůbec necítí jako výjimečná osoba. Jeho, pro mnohé evropské šlechtice netradiční, názory silně ovlivnila výchova jeho otce. "My jsme nikdy nepočítali s tím, že se z USA vrátíme domů. Otec byl navíc velký levičák. Už v roce dvacet dva zakázal používat náš titul. Když jej některý z jeho zaměstnanců oslovil pane hrabě, tak mu napařil pokutu a strhl mu ji nekompromisně z platu. Navíc - vyrostl jsem v Americe. Je velký rozdíl mezi šlechtici, kteří vyrostli v USA, a těmi, kteří mají kořeny v Rakousku, v Německu či ve Francii. Tam je feudalismus trošku i dnes. Amerika je ale skutečně demokratickou zemí. Pro lidi je tam šlechtický titul něco jako vtip a urozený původ tam nemá žádný význam," usmál se.
Tomáš Kolowrat patří k týnecké větvi svého rodu. Jeho sídlem byl hrad Přimda u Rozvadova. Avšak myšlenka, že by měl v sídle svých předků bydlet, Kolowrata děsí.
"Nikdy v životě! V našem hradu byl domov důchodců a pronajali jsme jej za jednu korunu ročně. Potom ale Tachov dostal dotaci a postavil si domov nový. Mně hrad přenechali a vlastně teď nevím, co s ním mám dělat. Potřebuje totiž minimálně sto miliónů korun na opravu. Všechno se prostě musí předělat. Navíc já chci jen malý byt a žádné velké sídlo nepotřebuji," rozhodil rukama Tomáš Kolowrat.
Akademický malíř Jiří Peca (vlevo) a hrabě Tomáš Kolowrat si mají vždy co říci. |