Radko, tak jak je to – ví novináři něco víc, než já?
Ty sama víš Lucko, ze někteří novináři ví i to, co nevíme my samy.
Tyto spekulace ale nejsou žádnou novinkou. Řekla bych, že si lidé přímo vychutnávají myšlenku, že vy dva máte problémy a brzy se rozejdete. Každou chvíli se někde dočtu, že jste se na veřejnosti pohádali, že tě Tomáš podvádí…
Já to sama nechápu, odkud tyto lživé informace berou. Myslím si, že to je závist zlých a nepřejících lidi, kteří raději píší o zlu než dobru. Asi proto, že náš vztah je pro tyto lidi příliš idylický, mají potřebu vnášet do něj nejistotu a již zmiňované zlo. Myslím si, že jsme oba dost inteligentní na to, abychom se hádali na veřejnosti a před novináři.
Mnozí vašemu vztahu nedávali moc šancí, ale vy jste spolu už čtyři rok. Jaký byl doposud váš vztah? Je obecně známo, že se příliš nevídáte, to je možná příčina všech podezření…
Lucko a kdo to jsou ti mnozí? Já ze svého okolí nikoho neznám. Od počátku to vždy byly jen výmysly. Nemám pocit, že bychom se příliš nevídali. V Praze mám svou práci, kterou mám velice rada. Takže 14 dní jsem v Praze, pracuji a 14 dní jsem u Tomáše. A takhle to chodí každý měsíc. Znám spoustu sportovců tady i v zahraničí a jejich přítelkyně to dělají také tak. Pro příklad: kamarádka Petra Volákova a Patrik Eliáš. Závist je Lucko zlá nemoc a jak už jsem zjistila, útoky mohou očekávat spíše úspěšní než neúspěšní lidé. Asi si na to musíme v dnešním světě a naši zemi zvyknout.
Jsi teď na mistrovství v Německu. Jak to všechno prožíváš?
Tak na pondělní zápas ČR-US nikdy nezapomenu. Vzhledem k tomu, že jsem nebyla na Euru, tak mé pocity byly o to silnější, protože jsem byla do té doby jen v očekáváni. Panovala především dobrá nálada, která se ale mísila s velkou nervozitou. Paní Rosická mi na poslední chvíli na stadionu malovala na tvář českou vlajku (barvičky jsem si půjčila od německých fanoušků, kteří seděli pod námi a fandili ČR. Jak neobvyklé a potěšující!) Když jsem viděla stadion a plno českých fanoušků, krásně mě to hřálo u srdíčka. Husí kůže mi naskočila až při naší hymně. Slzičky štěstí přišly při gólech, které dával Tomáš.
Všechno jsem prožívala s rodiči od Tomáše, se kterýma bydlím v dortmundském domečku a také s mojí maminkou a tatínkem po telefonu, kteří fandili v dresech s desítkou na zádech u televize. Všichni jsme byli na Tomáše pyšní. Jen nám bylo líto, že se opět zranil Honza Koller. To je opravdu smůla. Všichni si přejeme, aby se dal co nejdříve dohromady. Po zápase jsme se ještě chvíli zdrželi na stadionu a užívali si vítěznou atmosféru. Po cestě jsme potkali Martinu Čechovou, Kláru Medkovou... Plno Čechů se s námi chtělo vyfotit a všichni nám gratulovali a děkovali za dva góly, co dal Tom. Po zápase jsme s Tomášem mluvili a všichni jsme byli rádi, že to tak dopadlo a přáli jsme si, aby se každý následující zápas nesl ve stejném duchu. Prostě aby byl pro nás vítězný.
VŠECHNY ČLÁNKY OD MISS LUCIE VÁCHOVÉ ZDE
