Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kocáb: Do komunistů pořád šiju

  16:31aktualizováno  16:31
Povídáme si čtyři hodiny a já mám v hlavě zmatek. Co je tohle za chlapa? Klidně by šel s technem proti policajtům, ale dětem zakazuje Eminema. Říká, že je skromný, ale nepřestává chválit svou povahu... Lidi, ti ho teď prý nezajímají, jen hudba, a přitom mi dělá skvělého společníka. Podivuhodná postava. Michael Kocáb.

* Dá se říct, že jste byl někdy rebel?
Když se takhle ptáte, nikdy se to nedovíte.

* Třeba takhle - míval jste radši Olympic, nebo Plastik people
Neřešil jsem jedny ani druhé. Rozhodně jsem neměl blízko k oficiálnímu popu, ale když hráli Plastici nebo Olympic dobrý rock tak se mi to líbilo.

* Neměl jste blíž k undergroundovému poselství Plastiků?
Hudebně nebrali, ale jinak samozřejmě - byl jsem synem chartisty, který byl od padesátých let pořád na výsleších. A když jste z rodiny takového disidenta non plus ultra, který považuje komunisty za katastrofu, tak už se jako rebel moc etablovat nepotřebujete.

* Můžete s klidem říct, že jste se před komunisty nesklonil?
Nikdy jsem nebyl v pionýru nebo ve svazu mládeže, nikdy jsem nevolil... Jít k volbám mi přišlo morbidní.

* Co jste jako hudebník říkal na nedávné manévry, kterými policie ukončila nepovolený festival CzechTek? Například Ivan Jirous vzkázal Stanislavu Grossovi, že to hodně přepískl.
Na tohle snad má jasný názor každý normálně uvažující člověk a muzikant teprve. Samozřejmě souhlasím s Jirousem. Ta policejní akce byla směšná a já bych bejval na CzechTek klidně přijel zahrát svoji taneční muziku. Ale spíš se tomu směju, protože jsem si skutečnou policejní buzeraci prožil v době, kdy ještě o něco šlo. Dnes mi to připadá, jako by si kluci hráli na vojáky. Jen je blbý, že si takhle hrajou proti hudebním posluchačům.

Už nechci slávu

* Ještě k Petru Jandovi - co si myslíte o tom, že kandiduje na senátora?
Proč ne? Sám jsem byl v předsednictvu Federálního shromáždění, takže by bylo nefér, kdybych něco namítal. I u mě si určitě kdekdo myslel, že to nemůžu zvládnout, ale nakonec - myslím - jsem toho v politice udělal dost. Od akce Mosty přes listopad '89 až po odsun sovětské armády. Nechci tu možnost upírat Jandovi. Zvlášť když to je chytrej chlap.

* Jen aby nakonec nezjistil, že ho politika vyčerpává a že měl zůstat věrný muzice.
To by se mohlo stát, pokud ví, jak s muzikou pokračovat, a pokud je v ní pořád úspěšný. Ale jestli cítí stagnaci, tak cestu do politiky chápu. Jen můžu vzkázat, že pro mě byl čas strávený v politice hudebně mrtvý, a kdybych neměl tak velké úkoly, rozhodně bych toho litoval.

* Nenapadlo vás v poslední době, že byste usiloval o nějakou funkci? Třeba v Bruselu?
Mně se odtud nechce. Tady mám svoje posluchače, a mě teď baví Pražský výběr. Lidi jsou nadšení, přidáváme, až se z nás kouří, a hlavně chodí mladé publikum. Fakt nechápu, jak můžou znát dvacetileté holky všechny texty... A dokud to bude takhle, do politiky nepůjdu.

* O vás bylo známo, že jste s kapelou nikdy nechodili společně na pivo. Co dnes?
Pití piva ještě není projevem skvělých vztahů a my je skvělé máme. Zkuste jmenovat jinou kapelu, která hraje celý život v nezměněném obsazení... Navíc všichni vystupujeme v muzikálu Excalibur, který napsal Michal Pavlíček, ten taky hraje na mých sólových deskách, Vilém Čok tam zpívá... A že si pořád neožíráme držku pivem, to je přece plus. I když před pár dny jsme u mě doma kapelovej mejdan měli.

* Vaše koncerty jsou skutečně úspěšné, ale něco na nich chybí - nové hity.
Máme naplánované zkoušky, ale Michal je většinou z důležitých důvodů zruší. Trochu mě to mrzí, protože jinak můžeme zkoušet každý den - já jinou práci nemám. Párkrát jsme se dokonce k nazkoušení nových písní sešli, jenže pak byla zase tak dlouhá pauza, že jsme ty pecky zapomněli.

* Netouží fandové stejně jenom po písních z osmdesátých let?
Touží. Bez těch by byly zklamaní, což taky vede k naší laxnosti - když někdo řekne, pojďme udělat zkoušku, tak se ozve to typicky české „anebo se na to vyserem...“.

* Máte ještě nějaké ambice?
Já osobně už žádné, prožil jsem toho tolik... Ale jednu snad přece - udělat ještě hodně práce. Jen už s tím nemusím prorazit a být strašně slavnej. Víte, my jsme v osmdesátých letech měli výborný nástup v Maďarsku, rýsovalo se to i v Polsku a východním Německu... A následný zákaz koncertování, to bylo obrovské zklamání. Pocit valícího se kamení jsme pak už nikdy neměli, byli jsme přesvědčení, že nás zase někdo zakáže. Tohle se komunistům povedlo. Zkazili nám život.

* Málokterý Čech se setkal s tolika světovými celebritami jako vy. Koho z nich si nejvíc vážíte?
Franka Zappy. S ním jsme se totálně skamarádili, chtěl s námi hrát, udělal nám videoklip, jenže... Pak umřel. Ale byl to velikán.

* Velikán jistě, ale avantgardy. V Česku ho dnes poslouchá málokdo.
Pravda, není slavný jako Freddie Mercury, ten se po smrti dostal do neuvěřitelných výšin. Ale Zappa je hudebně určitě výš - je rockovým následovníkem Stravinského. A že už ho tady mládež tolik neposlouchá, to mě nepřekvapuje - hudby je holt moc. Kdosi spočítal, že týdně vyjde třicet tisíc skladeb.

* Spřátelil jste se ještě s nějakým umělcem, kterému svět říká hvězda?
Třeba herečka Jane Fondová k nám chodívala domů, hrála si s dětmi, pomáhala mýt nádobí... Nesmírně chytrá ženská. Hodně mi dalo i několik osobních setkání s Alainem Delonem, kterého jsem celý život obdivoval.

* A muzikanti?
Třeba s Rolling Stones jsme chodili po Praze, a jak jste se mě před chvílí ptal, proč s Výběrem moc nechlastáme, vzpomněl jsem si právě na Micka Jaggera. Protože to byl úplnej ouřada! Distingovaný, inteligentní člověk, který byl schopný dlouho poslouchat moje názory a pak se ještě ptal na detaily. Tu jejich rebelskou pověst nejvíc naplňoval kytarista Keith Richards, což byl totální mimoň. Ale víte, co bylo zajímavé? Když jsem doprovázel Michaela Jacksona na jeho schůzku s Havlem.

* Ti dva jsou snad úplnými protipóly.
Potkalo se slunce s měsícem a na první pohled si neměli moc co říct. Ale nakonec to zajiskřilo.

* Kdo byl v tom rozhovoru šéfem?
Dlouho Havel - začal Jacksona bombardovat existenciálníma otázkama a ten, chudák, nevěděl, která bije. Tak za něj odpovídal manažer, jenže nakonec to Jacksona dopálilo a v půlce jeho věty si vzal slovo sám. Úplně ovládl situaci. Najednou jsem viděl, že to má v makovici srovnané, i když po svém. Bylo cítit, jak je prostoupený vztahem k fanouškům, tou láskou milionů dětí... A vyzařoval takové paprsky, že mi došlo: tak tohle je superstar. Nikdo jiný ze slavných umělců na mě tak nepůsobil, všichni byli normální lidi. On ne.

* Neříkal jste si, panebože, ten Jackson je cvok?
Ne. On je bezesporu infantilní a naivní, ale má emocionální inteligenci, která je možná důležitější než ta racionální. Dovedl jsem si například představit, že má děti opravdu rád a že je neobtěžuje. Že je sám velkým dítětem. Každopádně mě to oslovilo. Stejně jako mě osloví třeba schůzka s Věrou Bílou, která má v sobě taky ty krásné emoce.

* Co vám tahle setkání připomíná?
Společné fotky, i když jsem jich spoustu poztrácel. A můžu přidat ještě jednu parádní historku o tom, jak jsem byl na obědě se španělskou princeznu. Olga Havlová mě požádala, abych se jí věnoval, a princezna se po nějaké době rozhodla jít do klubu. Mně se už nechtělo, tak jsem volal Čokovi, „hele, Viléme, mám pro tebe reálnou možnost stát se španělským králem, princezna nemá s kým zajít do klubu, vem to za mě.“ Ale Vilém řekl, že na to kašle, že je večer nějaký seriál na Nově. Každý svého štěstí strůjcem.

Neukradl jsem ani desetník

* Překvapuje mě vaše přísná výchova dětí - zakazovat jim desky rappera Eminema...
Když je u nich objevím dneska večer, tak je rozlámu.

* Vždyť vaše nejstarší, Natálie, už je sama maminkou.
Stejně bych to rozlámal. Eminem je sprosťák, že to nemá obdoby. Jinak je výborný, jeho hudbu poslouchám, ale texty ne. Vždyť to je pro mladé horší, než kdyby chodili denně do pornokšeftů! Eminem je mladej hlupák, co nechápe, že svým talentem ničí jejich mravní profil.

* Možná na ně jen mluví jejich jazykem.
On ten jazyk vytváří, to je rozdíl. Vím, jaké byly moje holky před Eminemem a po něm - neuvěřitelně zhrubly. Jasně, že máme svobodu umění, ale taky je tu mravní výchova lidí. A všemu nemůžeme otevřít stavidla, to by byla nezodpovědnost.

* Jenomže mladá holka bude z desky zakázané tatínkem nadšená dvojnásob.
Asi jo, ale to neznamená, že zakazovat přestanu. Ať vědí, že to není v pohodě. Že to nepřipadá oukej někomu tak málo důležitému, jako jsou rodiče.

* Změnilo dospívání dcer vaše názory? Vždycky jste byl zásadně proti potratům a najednou mlaďounká Natálie otěhotněla...
a potrat bych jí nedovolil.

* A kdyby otěhotněla už v patnácti?
Existujou výjimky - třeba znásilnění. Nebo není plod v pořádku. Anebo to ohrožuje zdraví matky, což by nastalo, kdyby bylo té holce třináct. Ale Natálce bylo osmnáct, takže se u nás potrat nezvažoval ani minutu. Mimochodem, to dítě se nakonec stejně ukázalo být požehnáním - přivedlo ji do jiných životních poloh. Určitě přišla o svobodu, ale tu si nemůže koupit za život jiného člověka.

* Její dospívání nebylo jednoduché, měli jste velké rozepře... Vyčítáte si, že jste v devadesátých letech nestíhal kvůli politice a podnikání rodinu?
Určitě. Na tohle lehce nachytáte každého umělce i vrcholového politika. Vždyť umělci většinou skončí sami, jejich osobní život je v troskách. Ta branže člověka pohltí.

* I vám hrozí, že skončíte sám? Zaslechl jsem, že vaše manželství úplně neklape.
Přispěním tisku. Vždyť které partnerství nemá problémy? A katastrofální vliv na jejich řešení má bulvár, když do toho zaryje svůj netaktní rypák. Vytváří nechutný guláš polopravd s přísadami zášti a závisti, a proto má na svědomí spoustu rodinných rozvratů. Pro zvýšení nákladu.

* Váš vztah musel být vždycky křehký, protože jí - Američance - se stýskalo po Státech...
To přinášelo velké problémy. Každé prázdniny třeba trávila v Americe. Přitom peníze byly, mohli jsme cestovat všude možně, ale ona jezdila domů a já tady trčel. Nanejvýš jsem mohl jet s nimi, a to k utužení rodiny moc nepřispívá. Zkrátka - vzít si někoho, kdo je z jiného kontinentu a má tam hluboké kořeny, to je vždycky problém. Kdo to neprožil, ať nesoudí. A kdybych byl drsnější, bezohlednější chlap, už by se to rozpadlo dávno.

* Tlačila vás, abyste žil v Americe?
Nechtěl jsem. Kdybychom se potkali po revoluci, asi bych tam šel, ale za komunistů jsem cítil poslání - přispět k jejich pádu. A snad jsem toho udělal dost. Říct třeba v devětaosmdesátém do televize, že má každá země takovou vládu, jakou si zaslouží, bylo riziko.

* Bál jste se někdy v životě vězení?
Upřímně řečeno, nebál. Ani, když jsem někdy roku '75 nechal přečíst v kostele lístek s nápisem „tak hluboko jste klesli, že tyranům děláte modloslužbu“, a to tehdy mluvil kněz snad i k ministrovi kultury. Stíhali mě, ale Husáka tehdy zvolili, tak vyhlásil amnestii.

* Ani po revoluci vás myšlenka na kriminál netrápila? Četl jsem články, podle kterých vám to v souvislosti s vytunelováním fondu Trend hrozí.
Ne. V životě jsem neukradl ani desetník. Ve vězení by mě rádi viděli hlavně ti, co sami nemají čisté svědomí. U nás se totiž zahnízdilo takové to: Zloděj volá, chyťte zloděje.

Kamarádil jsem s práskači

* Udělali komunisti aspoň něco dobrého?
Ono ani nejde, aby nějaká světová ideologie dělala všechno jen špatně. Komunisti třeba měli takový ten zuřivě ochranářský přístup ke kultuře, a ten úplně špatný nebyl.

* Jak to myslíte konkrétně?
Ministerstvo kultury nám třeba neustále vnucovalo domácí tvorbu. To je sice protivné každému volnomyšlenkáři, ale pro národní identitu je to důležité. Ono nebylo od věci podporovat klidně i ty prostonárodní soubory a tance, rozvíjet folklor. Možná by se i dneska měly nutit rádia a televize, aby hrály víc české hudby.

* Pravicoví čtenáři už asi nadávají...
Na jednu stranu se mi to taky příčí, ale sám víte, že lidi poslouchají jenom to, co se jim nejvíc cpe do hlavy. A čím víc půjde o cizí hudbu, tím hůř budou zjišťovat, že je i ta česká kvalitní.

* Jak vy si dnes vybíráte novou muziku, když se podle rádií moc řídit nedá?
Tímhle problémem trpím. Co chvíli někde náhodou zaslechnu českou kapelu, jejíž kvalita mě šokuje, a vůbec si neumím vysvětlit, proč není slavná. Třeba ta Věra Bílá - její skupina je lepší než Gipsy Kings! A bylo by normální, kdyby ji hodně hráli v rádiích a kdyby na její koncerty chodilo deset tisíc lidí. Ale nic takového se neděje, což znamená, že neumíme rozlišit kvalitu. Jsme prostě závislí na tom, co nám nedovtipní diskžokejové vrazí do rádií.

* Celou sezonu jste hrál v muzikálu Excalibur a prý s vámi byly problémy. I na pokuty došlo.
To jsou veselé kamufláže pro bulvár. Ředitele divadla Petra Kratochvíla něco napadlo a já často souhlasil. Takže vyšly články, že jsem tlustý a nevejdu se do kostýmu, ale to si Kratochvíl vycucal z malíčku. Navíc by mi za to nemohl dát pokutu.

* Jenže v Excaliburu s vámi prý byl ještě jeden problém - aktualizoval jste si roli podle svého.
Copak u nás někdy existovalo inteligentní kabaretní divadlo, kde si hlavní postavy nedělaly aktuální politické výšlapy? Dělo se to v Osvobozeném divadle, u Buriana, Suchého, Vodňanského... A v Excaliburu vykleštil režisér Morávek v mé roli Merlina všechny fóry, takže kdyby bylo po jeho, mohli by se lidi unudit.

* Jakým stylem jste vtipkoval?
Morgana například říká, že se dobro vždycky prosazuje silou, načež já bych měl sice mlčet, ale místo toho řeknu třeba: „Á, koukám, že dáma studovala marx-leninismus.“ A lidi se smějou. Nebo tam Lancelot skáče jak blázen a já na to: „Co je to za spartakiádu, Lancelote?“ Nevinná poznámka, ale Morávkovi vadí.

* Důležité je, jestli se to líbí řediteli divadla.
Taky se směje a říká, že jsem jeho oblíbený herec, ale chce si udržet i Morávka, který se zase nehodlá pustit do křížku s komunisty. Jenže já si myslím, že těm je potřeba naložit, kdykoli jen to jde.

* Není škoda, že jste v době největšího muzikálového boomu neudělal nějaký muzikál sám?
To bývají rodinné show pro lidi z celé republiky, a většina z nich se neztotožní s mojí alternativní muzikou. Pavlíček sice svoji hudbu uhladil, ale i tak jsou problémy s návštěvností, protože lidi chtějí styl Michala Davida. A takový žánr nemám na skladě.

* Jsou umělci, se kterými si nepodáte ruku?
Někteří by si to zasloužili, ale se všemi si ji nakonec podám, nejsem inkvizitor. Měl jsem i kamarády, kteří mě osobně bonzovali - jednomu z nich jsem to řekl a nikdy nezapomenu, jak utíkal noční Prahou a křičel, že to myslel hezky. A já z dálky odpovídal, že mu to věřím, protože mi stejně nic jiného nezbývá.

Obnovím setkávání s Havlem

* Chodíte na kafe s Václavem Havlem?
Po jeho odchodu z funkce jsme se viděli jen párkrát. Byl unavený, potřeboval vydýchat, a já nechtěl otravovat. Ale ještě letos mám v plánu intenzitu našich schůzek obnovit.

* Jakou na něj máte první vzpomínku?
Poprvé jsme si kamarádsky pokecali už někdy za komunistů v Parku kultury, ale oba jsme o sobě dávno věděli. On aspoň říkal, že od počátku poslouchá Výběr. Hned jsme si tykali.

* Po léta jste moderoval setkání v lánské vile Amálie - na jaké z nich nikdy nezapomenete?
Sedmdesátkrát jsme tam mluvili o politickém a společenském životě, všechno, co bylo k přemletí, jsme přemleli. A zajímavé bylo, že prezident v devadesáti procentech případů dokázal po čtyřhodinové debatě pronést shrnující poznámku, kterou vnesl do problému další dimenzi. Chtěl bych si takhle posvítit na Bushe, toho jsem někdy slyšel říkat takové hlouposti! Z papíru přečetl dokonalý projev a pak začal mluvit spatra: „Já ty teroristy vykouřím z hnízda, vykouřím je z brlohů...“ Takhle hloupě se ta řeč propadla.

* Mimochodem, poradíte manželce, koho volit?
Pro mě to je jednoznačné - americká vláda nezvládla situaci v Iráku a měla by jít od válu. S tím manželka souhlasí.

* Co Bushovi vyčítáte?
Americké demokracii musíme děkovat ještě dlouhá staletí, protože vždycky zasáhla správně, v obou světových válkách, v balkánském konfliktu, to všechno bylo v pořádku. Ale teď měl Bush říct: „Do Iráku jdeme proto, že je stálým ohniskem neklidu, kde vládne diktátorský režim s prvky teroru.“ Neměl tvrdit, že tam jsou chemické a nukleární zbraně, které pak nikdo nenašel. Jeho oficiální důvody se rozplynuly až trapně.

* Ještě k Amálii - vzpomenete si na nějakou originální Havlovu myšlenku?
Jednou se třeba mluvilo o jaderném odpadu a prezident najednou řekl na první pohled naivní věc, která mi ale připadala strašně zajímavá - že prý se v budoucnu budou vypravovat veliké nákladní kosmické lodi, které se naplní odpadem a zamíří ke Slunci. Tam bouchnou a travička povyroste.

* To by možná vymyslel i žák základní školy.
Všechny geniální nápady jsou strašně jednoduché. Ale teď jsem se pousmál při vzpomínce na Amálii hereckou. Tam jsme pozvali mého oblíbence Josefa Abrháma, jenže on dlouho nemluvil, což mi bylo líto. Tak jsem ho vyzval, aby něco řekl, ale to mu bylo nepříjemné. Gestem odmítl. Asi po hodině se mu to rozleželo, požádal o slovo, ale po chvíli se mu začal zadrhávat a zvyšovat hlas. Napil se, řekl ještě pár myšlenek, které vůbec nebyly špatné, ale asi se styděl, tak se najednou úplně zastavil a koukal. To bylo roztomilý. Neměl jsem odvahu ho přerušit, myslel jsem, že ještě hledá slovo, ale ono nic...

* Nechtěl byste ta setkání obnovit?
Pokusím se. Navrhnu to Havlovi a na první vás pozvu..

Michael Kocáb
Narodil se 28.července 1954 v Praze. Všestranně nadaný hudebník, který studoval na konzervatoři varhany a skladbu, se nejvíc proslavil se skupinou Pražský výběr; tu komunistický režim na čas zakázal. Kocáb zasáhl do politiky, bal jednou z hlavních postav listopadu 1989. Dva roky byl poslancem Federálního shromáždění a předsedou parlamentní komise pro odsun sovětských vojsk. I po odchodu z politiky zůstal neoficiálním poradce a spolupracovníkem Václava Havla.

Michael Kocáb

Michael Kocáb na zkoušce muzikálu Excalibur.

Michael Kocáb a Lucie Bílá na zkoušce muzikálu Excalibur.

Michael Kocáb

Michael Kocáb

Michael Kocáb

Autoři: ,



Nejčtenější

Marta Jandová si roli matky užívá. Práce má na nějakou dobu stopku.
Marta Jandová o dalším dítěti: Nejsem nejmladší a vím, jak to je

Zpěvačka Marta Jandová (43) prozradila, že by si dovedla představit vetší rodinu. S manželem Miroslavem Vernerem (39)...

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět....

Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že...

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si...

Dominika Mesarošová
Mužům se líbí má madla lásky, nikdo si nestěžoval, říká Mesarošová

Modelka Dominika Mesárošová (31) je sice se svým vzhledem spokojená, přesto občas ráda něco doladí. Zákroky však prý...

Další z rubriky

Katie Holmesová (12. února 2014)
Z puberty dcery nemám strach, jsem v pohodě, říká Katie Holmesová

Herečka Katie Holmesová (38) má výchovu dcery Suri (11) výhradně na svých bedrech. Tatínek Tom Cruise se o dívku příliš...

Sharon Stone (Cannes, 22. května 2014)
Stone: Základní instinkt byla výzva, na natáčení mám skvělé vzpomínky

Herečka Sharon Stone (59) ráda vzpomíná na svou roli v kontroverzním erotickém thrilleru Základní instinkt, který...

Andrea s manželem Mikolášem při výběru kočárku pro jejich miminko (2017)
Andrea Růžičková konečně porodila. Jméno syna hned neprozradila

Herečka Andrea Růžičková (33) několik dní přenášela a snažila se vyvolat porod všemožnými cestami. Vždy ale sázela...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.