Edmund Garnweidner: HOUBY (Svojtka & Co.)
Víte, jak vznikají známé čarodějné kruhy, na nichž vyrůstají houby? Z původního "flíčku" se podhoubí postupně rovnoměrně rozšiřuje do všech stran. A právě na nových přírůstcích podhoubí tedy na vnějším kruhu - vyrůstají plodnice. Takový kruh ovšem nevznikne za týden: nejstarší nalezené kruhy byly staré přes sedm set let a měly průměr několik set metrů. Narazit na takový kruh třeba s křemenáči - co víc si houbař může přát? V našich lesích roste několik tisíc druhů hub - i nadšení houbaři jich však umějí pojmenovat sotva pár desítek. Není to ovšem tím, že by všichni byli mykologičtí ignoranti - vinny jsou i houby samy. Jedna druhé se totiž přece jenom podobají víc, než je to běžné třeba mezi vyššími rostlinami. S přehledným atlasem v košíku však lze najít řád i v říši hub. První otázka nad zlatavým kloboukem v trávě u cesty může znít třeba takto: "Jsou na spodní straně klobouku rourky, či lupeny?" Když prsty najdou lupeny, je namístě se ptát dál: "Je na třeni tedy na noze - zřetelný prsten?" A protože prsten tu je, vede stopa dál, přes mnoho dalších otázek třeba až k bedlovnici zlaté, nádherné jedlé houbě. A v tuto chvíli stojí za to se zarazit: kdo chce onu "jedlou a výtečnou" houbu nejen obdivovat, ale také uříznout a uložit do košíku, musí si být jist, že určoval správně. Souhlasit musí všechny popsané znaky - přitom u mladých plodnic je nelze posuzovat přesně - a sebemenší pochyby jsou důvodem k tomu, nechat košík raději prázdný.
Víte, jak vznikají známé čarodějné kruhy, na nichž vyrůstají houby? Z původního "flíčku" se podhoubí postupně rovnoměrně rozšiřuje do všech stran. A právě na nových přírůstcích podhoubí tedy na vnějším kruhu - vyrůstají plodnice. Takový kruh ovšem nevznikne za týden: nejstarší nalezené kruhy byly staré přes sedm set let a měly průměr několik set metrů. Narazit na takový kruh třeba s křemenáči - co víc si houbař může přát? V našich lesích roste několik tisíc druhů hub - i nadšení houbaři jich však umějí pojmenovat sotva pár desítek. Není to ovšem tím, že by všichni byli mykologičtí ignoranti - vinny jsou i houby samy. Jedna druhé se totiž přece jenom podobají víc, než je to běžné třeba mezi vyššími rostlinami. S přehledným atlasem v košíku však lze najít řád i v říši hub. První otázka nad zlatavým kloboukem v trávě u cesty může znít třeba takto: "Jsou na spodní straně klobouku rourky, či lupeny?" Když prsty najdou lupeny, je namístě se ptát dál: "Je na třeni tedy na noze - zřetelný prsten?" A protože prsten tu je, vede stopa dál, přes mnoho dalších otázek třeba až k bedlovnici zlaté, nádherné jedlé houbě. A v tuto chvíli stojí za to se zarazit: kdo chce onu "jedlou a výtečnou" houbu nejen obdivovat, ale také uříznout a uložit do košíku, musí si být jist, že určoval správně. Souhlasit musí všechny popsané znaky - přitom u mladých plodnic je nelze posuzovat přesně - a sebemenší pochyby jsou důvodem k tomu, nechat košík raději prázdný.
