Eduard Klezla měl být hostem iDNES v pátek 17. června od 12 hodin. Na poslední chvíli se ale dozvěděl, že musí ve škole zaskočit za nemocnou kolegyni a on-line rozhovor odložil na neurčito.
VŠE O DRUHÉ ŘADĚ SUPERSTAR ČTĚTE ZDE
* Přemýšlel jste už o tom, co by vám jednou měli zahrát na pohřbu?
* A kdyby na to bylo jenom deset minut?
Zaživa mám té hudby tolik! Tak si jí užívám teď a po smrti si budu užívat zase něco jiného. Ale jestli se ptáte na moji srdeční písničku, tak žádnou nemám - dřív by to bylo něco z vážné hudby, ale dneska už ne. Už nejsem tak vážnej.
* Když se ve vzpomínkách vrátíte do dětství, jaká muzika se vám vybaví?
Zajímal mě Mahler, Wagner, Čajkovskij...
* Ale já se ptám třeba na základní školu.
Ano, o té mluvím. To je tak šokující?
* U nás na základce tohle poslouchal jen jeden kluk a my ho považovali za podivína.
No vidíte. Mým spolužákům se taky líbilo to, co slyšeli z rádií, ale mě to vůbec nezajímalo - nikdy bych si nepustil ani Abbu nebo Beatles, kterým ta doba patřila.
* Za to mohli vaši rodiče?
Ti mě k hudbě nevedli, zpívali jsme jen pro radost: "My jsme Valaši, jedna rodina." Ostatně já jsem si taky neplánoval živit se zpěvem - odmala jsem chtěl být zvěrolékařem.
* To celkem chápu, když jste vyrůstal v severomoravském městečku.
V městečku, ale bez zvířat. Naštěstí jsme měli ze všech stran Romy, jejichž koně mě fascinovali - rád vzpomínám, jak odjížděli na Slovensko, já se k nim nastlal do vozu a třeba deset kilometrů se vezl.
* Učil jste se jejich písně?
Tohle bohužel nebyli praví muzikanti. Spíš měli v oblibě trochu chlastu, cigárko a sprostý slova. Takže jsem jim vždycky záviděl jen tu volnost. U nás byla dostihová dráha a já si říkal: Budu mít své koně a dělat veterinu. Ale nakonec jsem vždycky jezdil jen v tom hloupém autě rodičů.
* Vy své vlastní auto nemáte?
Netoužím po něm, stačí mi MHD.
* Vzpomeňte si - jezdily k vám do městečka cirkusy?
Každoročně. Okamžitě jsem začal lézt ke lvům a medvědům a vydržel se na ně dívat celý den; ani nevím, co jsem ve svém dětském mozečku řešil. Jen jsem věděl, že je to přesně to, co od života chci.
* A muzika...
... ta mě vlastně nezajímala. Popové písničky zvlášť - ty jsem u toho cirkusu slyšel z amplionů, ale nevnímal je, dokud nezazněl třeba Straussův valčík. Ten mě dokonce vytrhl z myšlenek o medvědech.
* Říkali vám tehdy dospělí, že máte krásný hlas?
Ano, prý: "Běž na konzervatoř." A já se jich ptal, jestli se nezbláznili. "Jdu na veterinu!" oznámil jsem a podal si přihlášku na chovatele exotických zvířat. Jenže ten obor se otevíral jen jednou za dva roky, a tak jsem skončil na gymnáziu.
* Neříkejte, že ani tam vás ti Beatles nechytli?
Nechytli. Zato jsem se dostal do celostátního finále pěvecké soutěže s romancí od Čajkovského.
* Patnáctiletý milovník Čajkovského? Měl vy jste mezi spolužáky nějaké
kamarády?
Ti samozřejmě chodili na diskotéky, ale já se do jejich davu přifařil a taky jsem na disku nadhazoval zadkem. Jen jsem si říkal: "No, to je pěkně stupidní."
* Chtěli od vás někdy, abyste jim zazpíval?
Občas, když jsme šli do hospody s kytarou. Ale můj hlas zněl vždycky trochu jinak, a tak mě brali jako zvířátko: "Zazpívej jednu písničku!" Poslechli si to, zatleskali, úžasný zvířátko skončilo a oni se zase bavili normálně.
Landa? Mám ho rád
* Nějak mi přestává být jasné, jak jste nakonec mohl skončit v Česko hledá SuperStar...
Jednoduše - loni mi z televize zavolali, ať spolupracuju se soutěžícími jako hlasový poradce, ačkoli dodnes nevím, proč si vybrali mě. Prostě najednou brnkli a mně to připadalo zajímavé. Strašně mě ta práce s mladými bavila, a když mi pak nabídli místo v porotě, tak jsem se intuitivně rozhodl: Beru. Už jsem věděl, že to je seriózní projekt.
* Kdyby vám dnes bylo dvacet, přihlásil byste se do takové soutěže?
Určitě ne, pop jsem nikdy dělat nechtěl. Troufám si říct, že takhle ani zpívat neumím.
* Prosím? Vždyť to učíte!
Vy si myslíte, že bych mohl zpívat v Bártově Illustratospheře? Já myslím, že ne.
* V čem byste byl horší?
Bylo by to úplně jiné. Jako pedagog přece nemusím umět zpívat všechny styly. Už proto, že jsem baryton, ale přitom učím tenory i basy. Tenorům můžu těžko předzpívávat vysoké cé, když mám od přírody jiný rozsah. Ne. Musím je navést, aby to dokázali zazpívat oni.
* Víte o hlasu, který dokáže posluchače rozplakat?
To není nic zvláštního. Když vystoupila v opeře Maria Meneghini Callasová, tak se lidi dostávali do extáze, zastavoval se jim dech a omdlévali. Pak přišla éra Beatles a viděl jste to samé.
* To jo, ale často omdlévali už proto, že vidí svého idola.
Doufám, že někteří omdleli až při koncertě. Vždyť jsem viděl, jak se šílelo třeba na Arettě Franklinové. Za tím nadšením se schovávalo jediné slovo - její talent.
* Vidíte podobný talent mezi těmi, kteří teď chtějí být SuperStar?
Ne. Ani loni, ani letos. Promiňte, ale jednu z největších legend, Arethu Franklinovou, nemůžete srovnávat s mladými lidmi, kteří se začínají pokoušet o svou uměleckou existenci.
* Přesto se zeptám na jedno konkrétní jméno - Aneta Langerová.
To je mladá dívka, kterou SuperStar nastartovala, a teď už bude záležet na týmu jejích spolupracovníků. Slyšel jsem cédéčko, ale to neberu v potaz - za jeden měsíc nemohla natočit něco, co by pro mě bylo nové. Takže si počkám, kam se Aneta posune. Tak za dva roky vám řeknu.
* Nemrzí vás, že v populární hudbě někdy muzikálnost není potřeba? Že takovému Landovi bohatě stačí charizma?
Dan pro mě má nejen charizma, ale taky nezaměnitelný hlas. U nikoho jiného v naší republice takový neuslyšíte.
* Originální je i Anička Dajdou...
Já bych nesrovnával Dajdou s Landou. Landa je osobnost a jeho hlas mi opravdu netrhá uši.
* A trpěl jste, když před vaši porotu předstupovali soutěžící, kteří byli opravdu úplně mimo?
Netrpěl, v životě jsem toho už slyšel opravdu dost. Jen jsem přemýšlel, co je to za obrovskou sílu, která do soutěže některé mladé lidi sune, protože ambice mnohých značně převyšovaly talent. Ale nejsem zapšklý, tak jsem se tím bavil.
Bárta versus Gott
* Ale pokročme ve vašem životním příběhu - vystudoval jste zpěv na vysoké škole...
... a hned nastoupil jako sólista do pražské Komorní opery. Zpíval jsem mozartovské role, jenže kolegyně milovala pop a začala mě tím krmit: "Poslechni si Freddie Mercuryho!" Šíleně se mi to nelíbilo.
* Opravdu?
Populární zpěv mi zněl syrově, neškoleně... Jako většina operních zpěváků jsem měl pocit, že si ti lidé ubližují. Že zpívají krkem.
* Ale zrovna Mercury?
Byl to předsudek, který svědčil o mém nevzdělání a úzkém pohledu na hudbu. Říkal jsem si: "Jak je možné, že někdo bez techniky může zpívat na koncertech před plným Wembley?" Ale po nějaké době jsem zjistil, že se setsakramentsky mýlím.
* Který zpěvák byl pro vás tím zlomovým?
Nakonec právě Mercury a jeho kapela Queen. Tou dobou kolegyně odjížděla do Japonska a říká: "Učím na konzervatoři populární zpěv, nechceš za mě tři měsíce suplovat?" Vytřeštil jsem oči: "Já tomu nerozumím a nezajímá mě to." Ale nakonec jsem kývl, že to bude zkušenost. A tak jsem si začal půjčovat desky, sledovat MTV - a po třech měsících ta děcka nepochopitelně tvrdila, že se něco naučila.
* Navštěvujete od té doby rockové a popové koncerty?
Samozřejmě. Ale neužívám si je jako fanoušek.
* Třeba na Dana Bártu chodíte jako odborný dozor?
Takhle zní naše úmluva a samozřejmě, že mi některé věci neuniknou. Úplně stejně, jako když teď přemýšlím nad tím, jak máte posazený hlas vy. Jestli třeba neberete drogy, protože ho máte trošku jetej.
* To jsem se vyřval na fotbale.
Tak proto je nepatrně zastřený. Vy se vždycky vyřvete, máte k tomu dispozici. Takže takhle já přemýšlím třeba i v porotě SuperStar - někdo přijde, představuje se a moje úvahy už při jeho "Dobrý den" naskakují tímhle směrem.
* Jak vy vlastně Dana Bártu trénujete?
Začalo to tak, že přišel před devíti lety na hodinu a já mu řekl, že jestli nezačne s hlasem něco dělat, tak o něj přijde.
* A jak vypadají vaše hodiny zpěvu dnes?
Když jsem zavřený se studenty, tak to za těmi dveřmi mnohdy zní jako trápení zvířat. Naučit třeba tenora vysoké tóny, to je několikaletá dřina, a lidem okolo se může zdát, že se pedagog zbláznil. Ale jde o to, aby zpěvák nakonec přišel do studia, tam mohl jednu písničku nazpívat padesátkrát a pohrávat si s hlasem.
* A co vy - učíte se něco od svých studentů?
Byl bych lhář, kdybych řekl, že rozumím každé hudbě, takže se nových studentů vždycky ptám: "Co posloucháte?" Oni mě zahrnou nahrávkami a tím mě donutí, abych se vyvíjel.
* Co vás naučil poslouchat třeba Bárta?
Mého oblíbeného Bobby McFerina. Říkal: "Slyšel jste už tohleto?"
* Vy si vykáte?
Samozřejmě. Anebo Bára Basiková - když jsme pracovali na Lucrézii, tak jsem se vrátil do doby, kdy hrála s Precedensem, a našel tam momenty, které šly znovu perfektně využít.
* Líbí se vám víc zpěvák Bárta, nebo zpěvák Gott?
Jakékoli srovnání je liché. Ale vemte si třeba automobilku BMW, která má své veterány - úžasná auta ve zlaté metalíze, každé za milion dolarů. Ale BMW má i poslední model, taky v metalíze, a za stejnou cenu. Tohle je pro mě srovnání Dana Bárty s Karlem Gottem. První má potřebu užívat si rytmus a frázování, druhý si zase užívá kantilénu a klenuté fráze.
Syrová vejce nepiju
* Ale kde jsme to přestali? Suploval jste populární zpěv...
... načež jsem na to místo vyhrál konkurz. Poznal jsem, že nechci dělat operu celoživotně a že mou bytost daleko víc naplňuje pedagogika.
* Vynadáte svým studentům, když přijdou na hodinu po flámu?
To udělají jednou a řeknu, že je to ztráta jejich i mého času. Že nepoužívají mozek, protože je pondělí a nemůžeme pracovat - bude to trvat několik dnů, než se jim hlas vrátí. Snažím se v tom studenta trochu vymáchat, aby věděl, že není legrace chovat se k hlasu macešsky.
* Co si myslíte o kouření?
Vědecky je dokázáno, že kouření hlasu neprospívá, nicméně mám spoustu studentů, kteří kouří. Nikdy jim do toho nemluvím.
* Ony přece kouří skoro všechny rockové hvězdy.
Kouření samozřejmě způsobí zastřenost hlasu a někdo z toho může cítit sex-appeal, ale pořád je to zdravotní vada. Jenže v populární hudbě tohle nemusí hrát roli; rockerka může přijít po flámu a zazpívat koncert. Zato si nedokážu představit operní zpěvačku, která bude po mejdanu zpívat Gildu z Rigoletta. Operní zpěváci vědí o hlasové hygieně - počínaje tím, že by se nemělo zpívat při menstruaci, a konče tím, že se nemá moc pepřit.
* Tohle slyším prvně.
Vás to opravdu zajímá? V období menstruace žádám své studentky, aby zvolnily, protože jsou jejich hlasivky překrvené.
* A s tím pepřem to je jak?
I po něm se prý zpívá hůř, ale zpěváci ty obavy někdy přehánějí. Znám spoustu takových, co nenosí šály, pijou studené pivo, a hlas jim přesto funguje.
* Slyšel jsem, že není špatné vypít před koncertem syrové vejce.
Netoužím po salmonele. Zatím mi nikdo nedokázal, že by vypil vajíčko a pak zazpíval jako Boby McFerin, takže jsou to podle mě báchorky Boženy Němcové. Když potřebujete nutně odzpívat koncert, tak běžte k foniatrovi, ať se vám podívá do krku, a pokud se to už nedá odvolat, tak ať vám udělá obstřik hlasivek.
Nepříjemná popularita
* Vy jste prý před časem cestoval stopem a autobusy po Asii. To jste byl sám?
Byl, a už to neudělám. V Jordánsku jsem dostal otravu z kuřete a probudily mě čtyřicítky teploty. V ordinaci byla udusaná země, lehátko potažené gumou a lékař mi píchl injekci do ruky tak, že všude tekla krev. Další stříkačka mu spadla na zem, ale já si vozím injekce na jedno použití, takže jsme to vyměnili... Dva dny jsem ještě blouznil, ale i tak to jsou nezapomenutelné zážitky.
* Zaujala vás někdy při cestování exotická hudba?
V Sýrii jsem viděl tančící derviše, kteří se otáčejí neuvěřitelnou rychlostí kolem své osy a pozorují při tom konečky prstů. Bílé, až na zem dlouhé pláště, vše umocní - najednou nevnímáte čas a sedíte dlouhé hodiny jako u vytržení.
* Zvykl jste si na muezziny, kteří zpívají pětkrát denně z minaretů to své "Alla-a-ah"?
Přiznám se, že po měsíci, kdy jsem slyšel jejich modlitby ze stovek různých mešit, už jsem zatoužil po evropské hudbě.
* Ale vám prý není východní filosofie cizí - jste ochotný o tom mluvit?
Tak... Nerad, o tomhle není třeba mluvit, to se musí žít. Ale dopracoval jsem se k určitému životnímu názoru, který se blíží buddhismu nebo zen-buddhismu.
* Zen-buddhistu si představuju jako člověka, kterému je všechno docela fuk.
To já si pořád uvědomuju, že žiju ve střední Evropě a nejsem předurčen k meditaci v klášterech. Ale uchovávám si vnitřní klid.
* Jíte maso?
Jestli chce někdo jíst maso, ať si ho jí, a pokud je někdo jiný vegetarián, ať si šplhá po stromech pro ořechy. Hlavně nevnucovat své názory druhým. A já osobně nepotřebuju jíst kořínky, abych měl nějaké přesvědčení - kuře nebo rybu si dám.
* Východní filozofie nabádají ke skromnosti. Proto nemáte auto?
Prostě jsem takový, že jsem si ho nikdy neměl potřebu koupit.
* Jste připravený na televizní popularitu, která vás teď čeká? I bezdomovci se vás budou vyptávat, proč jste byl přísný na soutěžícího Pavla, a proč jste naopak pochválil Petra...
Jsem zvyklý mít své soukromí, a to už je bohužel narušeno.
* Takže litujete, že jste tu práci vzal?
To neříkám. Ale ještě víc se uzavírám do sebe.
* Vám popularita vadí? Ale když jste cestoval po Asii, musely vás houfy zvědavců otravovat v každé vesnici!
Jasně, ale to mi nevadí. Vzal jsem si batoh žvýkaček a ty jim rozdával.
* A jak se chováte k neznámým lidem, kteří vám v metru vykládají, že včera viděli SuperStar?
Vždycky jim odpovím. Když si myslí, že si sáhnou na člověka z televize a něco zvláštního se stane, tak ať si sáhnou. Beru to tak, že prožívám pár perných měsíců, ale snad se přes jaro nezměním. A pokud jo, tak patřím do Bohnic. On by si totiž každý, koho proslavila televize, měl zajet na Rozvadov, překročit hranice, chvilku počkat, a pak se pokorně vrátit. Jedině s odstupem tu svoji popularitu pochopíte.
Eduard Klezla
Povahou samotář, který se narodil roku 1961 ve Vítkově. Absolvoval konzervatoř v Ostravě a Akademii múzických umění v Praze. Poté přijal angažmá v Komorní opeře Praha, kde vytvořil mimo jiné role v Mozartových operách. Koncertně vystupoval v operách Rossiniho či Čajkovského v Německu, Švýcarsku a Itálii. Na festivalu Pražské jaro předvedl koncertní provedení opery Bohuslava Martinů, natáčel desky, pro japonskou televizi árie a dueta W. A. Mozarta. Souběžně se věnoval pedagogické činnosti. Dnes učí na Konzervatoři Jaroslava Ježka, podílí se jako hlasový dozor na muzikálech a pečuje například o hlasy Dana Bárty a Báry Basikové.
