Jaké jsou letos vaše prázdniny, co se týče cestování?
Na začátku června jsem byla na týden v Chorvatsku a bylo to úžasné. Před sezonou tam bylo málo lidí, a já si tak užívala prázdné pláže. Cvičila jsem jógu, četla, výletila a užívala si jen tak, že jsem. Bez velkých plánů a výkonů. Potkala jsem se tam také s úžasnou partou lidí. Tradičně už několik let tam jezdí Jarda Dušek s klienty z organizace Rolnička a také lidé z organizace Spolurádi. Tyto organizace pomáhají lidem s postižením. Občas jsme jeli na společný výlet, nebo si každý dělal svůj program. Hezky svobodně a na pohodu.
K cestování jste nedávno prý přidala i nový koníček zahradničení, je to tak?
No, to je opravdu čerstvá novinka. Mám zahrádku a začínám se učit vše, co je s tím spojené. Zahrádku mi předává má milovaná paní profesorka herectví Helena Kostečková, ke které jsem chodila od šesti let na dramat’ák. Vždycky se sejdeme, Helenka mi ukáže, co a jak mám dělat. Pak se sejdeme na oběd a povídáme, vzpomínáme a po obědě zas každá do jiného koutu zahrady odcházíme okopávat. Moc si to užívám a jsem zvědavá, jak to budu zvládat sama. Takže už ted’ se těším na zimu, že budu studovat knihy o zahradničení.
Okopáváte brambory, nebo si pěstujete bylinky a květiny?
Na zahrádce je úplně všechno, od kytek až po vzrostlé ovocné stromy. Letos jsem už vypěstovala pár okurek, brambory i rajčata.
Do společnosti moc nechodíte, přesto jste nevynechala oblíbený filmový festival v Karlových Varech, kam jezdíte pravidelně. S jak velkou výbavou jste tam přijela?
Musím se pochválit, protože letos jsem balila až v den, kdy jsem odjížděla na festival. Měla jsem jen jeden kufr. V minulosti jsem toho většinou brala mnohem víc, balila několik dní dopředu a více se stresovala. Dnes už ne. Navíc v posledních letech funguje servis pro hosty festivalu, kde vás nalíčí, pomohou se stylingem. Panuje tam krásná atmosféra, potkáte se s přáteli a kolegy.
Vy jste nedávno na sociální síti sdílela rodinnou fotku „Jak šel čas ve Varech“. Patříte k velkým filmovým fandům a chodíte i často do kina?
Ano, na festival jezdím hlavně kvůli filmům. Mám zde možnost vidět tvorbu, která se kolikrát ani nedostane do distribuce. Letos jsem viděla šest filmů a nejvíc mě asi zaujal film Muzeum a také dokument Amal. V posledních letech však já osobně dávám nějak víc přednost přírodě.
Kdy se opět chystáte do Ameriky, kam jezdíte nejen soukromě, ale především pracovně?
Momentálně to mám tak hezky nastavené, že mám agenta v Londýně a manažera v Los Angeles. Když je zapotřebí udělat nějaký casting, tak si ho natáčím sama tady v Praze, agentům pak posílám takzvané „self-tape”. Je to fajn, protože není zapotřebí tak často cestovat, což vám ušetří čas i peníze. V poslední době jsem dělala hodně castingů pro Českou republiku, tak sama uvidím, jak se to poskládá. Takže s tím cestováním nevím. Většinou se to děje hodně rychle. Je konkurz, a když práci dostanete, tak do tří týdnů člověk odjíždí za prací.
Jaké máte vzpomínky na Sýrii, odkud pochází váš otec a kde jste trávila jako malá prázdniny?
Na Sýrii mám samé krásné vzpomínky. Jezdili jsme tam, když jsem byla malá. V létě jsme jeli autem pět tisíc kilometrů a vždy tam trávili celé prázdniny. Pro mne to bylo fascinující. Úplně jiný svět, jiné jídlo, vůně. Pořád jsme si hráli, cestovali po příbuzných po celé zemi a zažívali kouzelné věci. Velké rodinné sešlosti, návštěvy. Všichni nás chtěli pohostit a byli neuvěřitelně přátelští. Dodnes mi nevadí cestovat s krosnou na zádech, a to klidně i v poušti.
7. července 2016 |
