Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Keramika trošku jinak (3.)

  17:50
- V dalším dílu o keramice vás paní Romana Bartáková seznámí s některými zajímavými technikami (a zdobením), které si můžete sami na hrnčířském kruhu vyzkoušet. Snažili jsme se popsat i samotný postup vytáčení, aby se jím ti, kteří to ještě nezkusili, mohli alespoň inspirovat. Vše je jako vždy znázorněno na fotografiích a tentokrát i na videozáznamu. Soutěžní kvíz o ceny najdete zde.Informace k dalšímu dílu jsou na konci článku.

V tomto dílu se budeme zabývat vytáčením hlíny na kruhu. Naší průvodkyní bude paní Romana Bartáková, která nám názorně předvede samotný postup, který můžete shlédnout na krátkém videu a fotografiích přiložených k článku. Informace o dalších dílech seriálu najdete na konci článku.

Paní Romana vystudovala Vysokou školu ekonomickou a následně si se sestrou založily účetní firmu, částečně daňové poradenství, kterou úspěšně vedly dalších pět let. Práce ve firmě však paní Romanu po čase omrzela, a tak se rozhodla pro změnu. Začala chodit na keramické kurzy v Kohoutově u Dvora Králové, kde se naučila základy točení na kruhu. Pronajala si malou dílnu a již třetí rok zde vytváří a zkouší stále nové věci (dílna je zařízena i na výrobu Tiffaniho lamp). Zakoupit výrobky je možné na několika místech (Litomyšl, Chrudim, Pardubice, Praha-Na Florenci nebo v Dejvicích-Wuchterlova ul.).

Na případné dotazy paní Romana Bartáková poskytla telefonní číslo do své dílny: 02/24 31 05 80

Úvod z historie k 3.dílu:

Hrnčířský kruh je vynález starý několik tisíc let. Vyvinul se z hrnčířské desky bez pevné osy, otáčené jen pomalu rukou. Kruh otáčející se rychle kolem pevné osy se objevuje poprvé ve 4. tisíciletí př.n.l. v Babylónii, která je pravděpodobně i jeho kolébkou. Odsud proniklo točířské umění kolem roku 3000 př.n.l. do Egypta a dále do Indie, Malé Asie, Kréty a přes Řecko kolem roku 500 př.n.l. do Evropy. Hrnčířský kruh, tak jak jej známe dnes se od 18. století, kdy byl dřevěný kruh nahrazen kruhem se železnou osou, už mnoho nezměnil.

3) Točení na kruhu

Ukážeme si jak na kruhu vyrobit konvičku se vším všudy. Točením se dá také velmi urychlit výroba nádob, které jsme si ukazovali v minulém dílu. Budeme se snažit vysvětlit i způsob vytáčení pro ty z vás, kteří se s hrnčířským kruhem ještě nesetkali.

Postup: Konvička-základní nádoba

1) Protože jsou veškeré výrobky paní Romany Bartákové vyhotoveny z kameniny (druh hlíny-lze zakoupit v potřebách pro keramiky), použila ji i na konvičku. Vy samozřejmě můžete použít jakoukoli jinou keramickou hlínu, ale pak bude trochu jiný i výsledek.

Odřízneme si dostatečně velký kus kameniny a pořádně jej prohněteme. Je dobré hroudu párkrát rozříznout drátkem nebo silonovou strunou a podívat se, jestli uvidíme nějaké bubliny (malé duté dírky). V případě že ano, hněteme do té doby, dokud se žádná bublina neobjeví.

2) Sedneme si ke kruhu a z výšky silou hodíme prohnětenou hroudu do středu kruhu. Pokud se netrefíme, opakujeme úkon několikrát. Máme připravenou nádobu s vodou a musíme neustále navlhčovat hroudu, ruce i kruh, jinak se nám při točení hlína zadrhne a rozcentruje.

3) Centrování hlíny je ze všeho nejdůležitější a asi nejtěžší. Nesmí se podcenit, jinak nikdy nedosáhneme cíle. Zapřeme si obě ruce pevně o stehna. Roztočíme kruh na největší možnou rychlost kruhu a jednu ruku tiskneme ze strany na hlínu, kolmo ke kruhu, a druhou se shora jakoby hlínu stlačujeme.

4) Abychom hroudu lépe zcentrovali a také se zbavili případných bublin, vytočíme hlínu do homolu (tiskneme přiloženou ruku) a pak opět stlačíme (zmírníme rychlost kruhu) několikrát za sebou, dokud není hlína zcentrovaná.

5) Když je hlína zcentrovaná, utvoříme palcem se shora otvor. Musíme však dávat pozor, abychom "neprorazili" dno. To by mělo být tlusté asi 0,5cm (můžeme ověřit pomocí zabodnuté jehly a sjet po ní prstem). Dvěma prsty (posunujeme od středu) roztahujeme do strany o 1,5cm více než bude průměr dna konečné nádoby a následně dno uhlazujeme palci směrem od středu (nádoba se tak i celkově zpevní). Prostředníčkem levé ruky přidržujeme stěnu rýsující se nádoby(zevnitř přidržujeme několika prsty pravé ruky, ale netlačíme). Stěny musí zůstat dostatečně tlusté, aby bylo z čeho nabírat výšku. Nádoba by v tomto stádiu měla mít tvar uříznutého jehlanu( držíme ho dokud nedosáhneme požadované výšky). Houbičkou si čistíme kruh a vysáváme vodu ze dna nádoby, aby se příliš nerozmočila. Ruce ale musí být neustále vlhké.(Nedivte se, když vám to ze začátku nepůjde, jeto tak vždycky, musíte být trpěliví.) Okraj by měl být po celou dobu silnější, nakonec můžeme ubrat.

6) Použijeme cidlinku(plíšek), kterou přiložíme na kruh, přiblížíme k nádobě a zařízneme pod dolní okraj. Nádoba se pak bezpečněji glazuje, protože glazura nesteče a celkový vzhled je zajímavější. Pokud nechceme na nádobě tzv. "prsty" použijeme hladítko(např. telefonní kartu) a jemně přiložíme ze strany a točením stěny kartou vyhladíme.

7) Zámek na víčko vytvoříme ohnutím horního okraje dovnitř(asi 1,5cm) a vytvoříme libovolný žlábek(netočíme rychle). Poklička si tak lépe sedne. Pokud se nám narušil ostrý okraj opět ho zarovnáme(kartou).

Konvička-poklička

1) Potřebnou hlínu prohněteme a vytáčíme pokličku vzhůru nohama. Musí se samozřejmě změřit, aby přesně zapadla do zámku, odřízneme a necháme chvíli schnout. Pokličku navlhčíme zespoda, otočíme, přiložíme na kruh, trochu otočíme a lehce přitlačíme na kruh, aby vznikl podtlak(musí být v centru kruhu). Spustíme kruh a špachtlí po proužkách odřezáváme hlínu, dokud není povrch pokličky hladce zaoblený a pravidelný. Aby se hoblinky hlíny pěkně odlupovali, měl by být výrobek v "koženém" stavu(ne příliš vysušený). Musíme dávat pozor, abychom vršek pokličky neudělali příliš tenký.

2) Úchyt na víčko provádíme také točením. Prohnětenou hroudičku přiložíme na pokličku(místo předtím zdrsníme ostrým předmětem pro lepší přilnavost, navlhčíme šlikrem, nezapomeneme navlhčit ruce vodou) a vytočíme(musíme ji také vycentrovat-představme si, že točíme na kruhu z malého housku hlíny) tlakem třemi prsty do požadovaného tvaru. Snažíme se pracovat rychle, aby poklička příliš nenavlhla.Vyzkoušíme si přiložením prstů na úchyt zda-li bude možné pokličku uchopit. V našem případě vytvoříme v úchytu prohlubeň na sklo.

Konvička-hubička

1) Hubičku též vyrobíme na kruhu. Když je v koženém stavu dále s ní pracujeme. Seřízneme do tvaru, aby dobře sedla na konvičku, dotváříme srpečkem.

2) Horní okraj širšího okraje hubičky musí korespondovat s okrajem konvičky, aby se mohla co nejvíce naplnit. Přiložíme a obkroužíme špachtlí obrys hubičky na konvičku. Vyznačíme si do obrysu kříž se středem v jedné třetině.

3) Zakulaceným nožíkem-špachtlí vyřízneme několik pravidelných otvorů do obrysu(čím více, tím lépe), aby konvička dobře tekla.

4) Zdrsníme a navlhčíme šlikrem obvod hubičky(nebo obrysu) a přiložíme. Okraje hubičky jemně přitlačíme.

5) Strunou přiřízneme hrdélko hubičky. Při nalévání to nevadí a konvička vypadá zajímavěji.

Konvička-ouška na držátko

1) Naválíme si ruličky, ne moc tenké, aby při schnutí nepraskly. Odřízneme si dvě stejně dlouhé části a přichytíme(zdrsníme a navlhčíme šlikrem) se shora na konvičku. Držátko, které jsme my použili má zavírací konce, takže není problém ho za ouška přichytit(až po vypálení samozřejmě). Držátka se dají zakoupit v potřebách pro keramiky.

Konvička-zdobení

1) Do drobných dírek vytvořených povrchovými vpichy vetřeme burel(hnědý prášek), potřeme vnitřek nádoby glazurou(míchaná, základ je RM 513 roudnická+přidaná hlína; ale může být i jiná).

2) Šnek na straně vytvoříme z ruličky, navlhčíme, přiložíme a po stranách přitlačujeme. Poté ruličku prsty zašpičatíme po obvodu. Vypálíme na cca 900°C.

3) Použijeme zbytky tiffaniho skla, nařežeme a vložíme do šneka a do prohlubně v úchytu na pokličce. Vypálíme podruhé na cca 1180°C(při zdobení sklem vypalujeme tedy nadvakrát). Aby sklo ze šneka nesteklo, položíme nádobu na bok a podepřeme.

Můžeme přidat jakékoli další zdobení, to už záleží na vás.

Příště vám předvedeme techniku lití do forem a  také sádrování forem samotných. Ty slouží k výrobě především užité keramiky, ale stejným způsobem si můžete vyrobit i masku vlastního obličeje. Tento díl vyjde 1.3.2000. Nezapomeňte na soutěž, která stále probíhá!

 

 

Celá mokrá konvička s proutěným držátkem

Přichytávání oušek ke konvičce(k úkolu 1-ouška)

Kachličky absolventů kroužku keramiky p.Bartákové ozdobené Tiffaniho sklem.

Detail dekoru šneka na konvičce.

Vyvrtávání dírek do konvičky(k úkolu 3-hubička)

Některé další práce p.Bartákové(zdobené drátkem)

Hotová kolekce p.Bartákové(zdobená plátováním)

Detail vytočené hubičky(k úkolu 1-hubička)

Hotová konvička p.Bartákové

Krájení hubičky drátkem(k úkolu 5-hubička)

Krájení ruliček na ouška(k úkolu 1-ouška)

Měření výšky hubičky na konvičce(k úkolu 2-hubička)

Rovnání dna nádoby

Celá souprava p.Bartákové vyrobená uvedenou technikou

Hrníčky p.Bartákové

Zaoblování vršku pokličky(k úkolu 1-poklička)

Špachtle a vyrytý kříž(k úkolu 2-hubička)

Obrys hubičky(k úkolu 2-hubička)

Vytočený úchyt na pokličce(k úkolu 2-poklička)

Detail ozdobení sklem na pokličkách

Sada výrobků p.Bartákové vytvořených uvedenou technikou

Šlikrování hubičky(k úkolu 4-hubička)

Vytváření dekoru(šnek)

Zarovnávání hubičky srpečkem(k úkolu 5)

Vytáčení úchytu na víčku(k ůkolu 2-poklička)

Hrudku hlíny umístíme na pokličku(k úkolu 1-poklička)

Poklička ze spodní strany

Čištění zámku houbičkou

Autor:


Témata: Poradna: Masky




Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.