Prvním dílem vás bude provázet paní Magdalena Monhartová, která se keramice věnuje profesionálně již řadu let. Rozhodující pro její tvorbu byla pravidelná setkávání keramiků v Dolních Věstonicích, v místě s bohatou historií pravěkých nálezů. Návrat do minulosti ovlivnil tvorbu autorky ve výběru materiálu, kde zvolila šamotovou hlínu, a také její výtvarné postupy - modelování z volné ruky, plátování a pod.Tvorbu M.Monhartové je možné si prohlédnout v galeriích a buticích v Praze, Brně, Českém Krumlově, Kutné Hoře, Liberci, v sezóně ne hradě Buchlov, nebo také ve Vídni.
Nyní vás seznámíme s první keramickou technikou:
Japonské Raku
Historie keramiky v Japonsku sahá až do doby podle nich zvané Džomón pocházející z roku 7000 let př.n.l., tedy z neolitu. Užité umění se během několika století rozmohlo po celém Orientu a nám se zachovalo mnoho cenných památek, na rozdíl od maleb, uměleckých výrobků ze dřeva či tkanin, které většinou podlehly zubu času.
Raku je název keramiky, které se v Japonsku užívá při pití čaje. První raku vyrobil v 16. století v Kjótu hrnčíř Chojiro (1516-1591) na podnět tamního čajového mistra Rikyu (1521-1591). V Kjótu se tato keramika vyrábí již po čtrnáct generací. Od doby Raku III. – Donyu, který zemřel v roce 1956, ji ve stejném domě tvoří dosud. V Japonštině raku znamená požitek, radost, spokojenost a blaženost.
Postup:
1) Výrobky, které chceme ozdobit raku technikou musí být vytvořeny ze speciální hlíny, šamotu, nebo z hlíny s příměsí minimálně 20-30% šamotu, aby vydržely velké teplotní zvraty.
2) Suchý výrobek vypálíme na vypalovací teplotu hlíny( šamot okolo 1000°C) a necháme vychladnout.
3) Na celý povrch, nebo na vybraná místa, naneseme olovnatou glazuru. Můžeme použít měď nebo různé speciální receptury ( např. z knihy Pravoslava Rady-Techniky keramiky,str. 81).
4) Při našem výpalu za základ pece použijeme obyčejný železný barel (jinak se používá komorová, plynem vytápěná “raku” pec). Na jedné straně barelu se dna zbavíme úplně a do druhého utvoříme menší otvor ( kvůli cirkulaci vzduchu).
5) Barel zavěsíme dnem vzhůru nad “ohniště,” které tvoří žáruvzdorný materiál (sivral). Na podklad (kachli) pak položíme výrobek ( v případě většího množství postavíme "patra" jako při vypalování v normální peci).
6) Požadované teploty dosáhneme použitím plynového hořáku připojeného k bombě ( jedna stačí na dva až tři výpaly). Teplota se dá zjistit pomocí zavedeného termočlánku.
7) Při dosažení požadované teploty barel zvedneme a speciálními kleštěmi přeneseme žhavé předměty do nádoby se suchým listím, pilinami, nebo je zabalíme do olejových hadrů, a přikryjeme kbelíkem. Docílíme tak zvláštních barevných odstínů a listrových efektů.( Je důležité předměty z pece v čas vyndat, jinak měď podlehne chemické reakci příliš brzy.)
8) Uvnitř kbelíku probíhá redukce, kterou po několika minutách ukončíme vyjmutím chladnoucích předmětů a jejich ponořením do vody, kde nádobu doslova “opláchneme.” Celý tento proces vytvoří na vašich výrobcích krásné a pokaždé jiné efekty.
Příště si můžete zkusit něco trochu jednoduššího, ale stejně zajímavého. S modelováním jste se už jistě setkali.Ukážeme vám, co neobyčejného se dá vytvořit z plátovaných či ruličkovaných nádob.
 Vázy ozdobené raku technikou |
 Zvedání barelu, v pozadí nádoba v suchém listí(k úkolu 7,8) |
 Vypalování v noci; v levo dole plynový hořák(k úkolu 6) |
 Detail "ohniště" a kleští(k úkolu 7) |
 Magdalena Monhartová |
 Váza z nočního výpalu(konečný výrobek) |
 Váza z denního výpalu(konečný výrobek) |
 Váza z denního výpalu(konečný výrobek) |
 Barel, v pravo s nainstalovaným tarmočlánkem (k úkolou 6) |
 Vyndávání druhé vázy kleštěmi během nočního výpalu (k úkolu 7) |
