Když se dva šedesátníci nebo dokonce lidé o deset let starší odváží jít spolu na radnici, okolí to dílem bere jako recesi, dílem spekuluje o dědictví jednoho z nich. Útlocitnějším bytostem to možná připomene, jak krásná a neobvyklá je láska v pozdním věku. Mají pravdu, krásná opravdu je. Neobvyklá však nikoli.
Předpoklad, že city ve stáří otupují, je naivní. Láska v sedmdesáti je stejně hluboká jako ve dvaceti, jen se jinak projevuje. "Staří lidé neprojevují city tak viditelně jako mladí, nemanifestují je líbáním v tramvaji, neboť mají pocit, že se to už nehodí," konstatuje socioložka Jiřina Šiklová. "Usuzují-li jejich děti z těchto vnějších projevů na intenzitu citu, dělají velkou chybu. Starý člověk je v citech jen opatrnější, víc váhá, než se k někomu opravdu přiblíží, protože se v životě určitě už mnohokrát spálil."
Příliš časná kapitulace
V předpokladu, že senioři už nemají nárok na jinou lásku, než je láska k dětem a vnoučatům, se zrcadlí arogance současné společnosti, posedlé kultem mládí. Tento kult nedeformuje pouze názory lidí na vrcholu sil, ale i postoje těch, jimž upírá právo na plnohodnotný život - tedy samotných seniorů. Ti cítí, že je jejich citový a sexuální život společenským tabu, a tak ho začnou i ve svém soukromí považovat za něco, co se nehodí. Tento postoj přijímají za svůj především ženy v menopauze. Podle odborníků však zcela zbytečně. "Není žádný důvod pro to, abychom očekávali, že menopauza omezí u ženy sexuální kapacitu a činnost nebo že otupí pohlavní pud," píší v knize Lidská sexuální aktivita američtí autoři W. Masters a V. Johnsonová (Horizont, 1970).
Poslední silnější než první
Dospělé děti si mnohdy ani neuvědomují, jak hluboce mohou své stárnoucí rodiče ranit, pokud jejich city zlehčí tradičním úslovím "v tvém věku...?!" Stačí jen trocha ironie a senior od pokusu o navázaní hlubšího vztahu ustoupí - tolik se obává zesměšnění. Ztracenou nadějí však posléze netrpí pouze on: jako bumerang se vrací také jeho dětem. Jejich rodiče totiž poté buď vědomě rezignují na jakoukoli aktivitu, nebo se proti svým dětem obrátí se záští, k níž zdánlivě chybí vysvětlení. Podceňovat pozdní lásku prostě není moudré. "Bývá obvykle hluboká, neboť ji doprovází více či méně vědomý pocit, že je to asi láska poslední a že skončí-li, nebude už nikdo, kdo by je potěšil, kdo by je vyslechl," vysvětluje doktorka Šiklová.
Otevřenost jako prevence škod
Obava z reakcí okolí však není jedinou zábranou, pro níž nebývá vztah seniorů naplněn. "Za ženskou zdrženlivostí se skrývá obava, že pro partnera nebudou ve svém věku už dost přitažlivé," dodává sexuoložka Hana Fiffková. "Děsí se okamžiku, kdy budou odmítnuty, a tak se intimnějším situacím raději vyhýbají." Sexuální sebevědomí ztrácejí ovšem i někteří muži. Ti se zase více než kdy předtím obávají poruch erekce. "To všechno jsou samozřejmě oprávněné obavy, přesto si myslím, že jejich největším nepřítelem je především ona nízká sebedůvěra," shrnuje sexuoložka. Chce-li tedy rodina pro svého seniora něco dobrého udělat, měla by se pokusit dodat mu co nejvíc sebevědomí. Stačí několik uznalých slov o jeho zjevu či dárek, jaký se dává mužům a ženám na vrcholu sil: parfém, nová kravata, šátek... Kostkované bačkory s přezkou a houbařská hůl totiž v těchto okamžicích příliš nepotěší.
Mluviti zlato
Nejúčelněji by vašemu zamilovanému otci či matce pomohl ten, kdo by si s ním dokázal o jeho problémech popovídat a poradit mu, aby o nich stejně otevřeně promluvil se svým protějškem. Jenže právě to generace dnešních seniorů vůbec neumí: po celý život nebyli zvyklí nazývat některé věci pravým jménem. Jestliže se tedy pokusí o nich mluvit alespoň v náznacích, bude to úspěch. Sexu ve stáří se až na krátké poznámky pod čarou vyhýbá dokonce i populárně vědecká literatura. Má-li tedy senior nějaký konkrétní problém, měl by s ním raději zajít za psychologem nebo sexuologem osobně. Od juniorů by se však měl dozvědět, že to není žádná hanba.
- sobota 19. června 1999
