encyklopedie
Sérii pořádných letních dnů jsme sice zažili naposledy někdy v červnu a od té doby máme spíše střídavě oblačno, z hlediska našeho zdraví však netřeba litovat. Neboť pro našince jsou vedra hodně nad třicet značnou zátěží. U klidně sedícího nahého člověka nastává pocit tepelné pohody (rovnováhy mezi tvorbou a výdejem tepla organismem) při asi 28-29 stupních. Při vyšší teplotě se organismus brání přehřátí tím, že do odvodu tělesného tepla stále více zapojuje krevní oběh. Dokáže tím zvýšit odstřednou tepelnou vodivost těla až na šestinásobek. Účinnost ochlazování závisí především na rozdílu teplot povrchu těla a okolí. V ítr přestup tepla do vzduchu zvyšuje, proto například v kalifornském Údolí smrti, kde se vzduch ani nehne, bývá nesnesitelněji dříve než jinde. Od určitého okamžiku pak tělo nasazuje i chlazení vypařováním potu. Odpařování ztěžuje vlhkost vzduchu - hůře se tělu ochlazuje třeba v Perském zálivu, kde je vlhkost extrémně vysoká, než ve stejně horkých, zato suchých pouštích. Organismus pak při vysokých teplotách trpí dvěma způsoby. Když nestačí doplňovat tekutiny (může vypotit i několik litrů potu a potřebovat přes deset litrů nejlépe mírně osolené vody denně), hrozí nejen přehřátí, ale i úbytek krve, což vede k celkovému šoku. Uvádí se, že úbytek vody do 5 procent tělesné váhy člověk překoná, při 10 procentech už je schopen jen pomalé chůze bez zátěže, nad 15 procent může i zemřít. I s dostatkem tekutin se však někdy tělo nestačí ochlazovat a pak se organismus začne ohřívat. Podmínky pro fyzickou činnost zdravého individua se považují za ještě vhodné, pokud vnitřní teplota těla nepřesáhne 38 stupňů. Jen krátkodobě tělo snese 41 stupňů a při 45 stupních se již zejména v mozku začínají fatálně znehodnocovat buněčné bílkoviny. Samozřejmě existují výjimky z pravidla. Svědčí o nich například zápis z Guinnessovy knihy rekordů: 10. července 1980 přivezli do jedné z nemocnic v americké Atlantě dvaapadesátiletého chlapíka s úpalem (venku přitom bylo "jen" 32,2 stupně). Doktoři mu naměřili horečku neuvěřitelných 46,5 stupně! Pacient však svoje přehřátí přežil a po čtyřiadvaceti dnech byl propuštěn domů.
Sérii pořádných letních dnů jsme sice zažili naposledy někdy v červnu a od té doby máme spíše střídavě oblačno, z hlediska našeho zdraví však netřeba litovat. Neboť pro našince jsou vedra hodně nad třicet značnou zátěží. U klidně sedícího nahého člověka nastává pocit tepelné pohody (rovnováhy mezi tvorbou a výdejem tepla organismem) při asi 28-29 stupních. Při vyšší teplotě se organismus brání přehřátí tím, že do odvodu tělesného tepla stále více zapojuje krevní oběh. Dokáže tím zvýšit odstřednou tepelnou vodivost těla až na šestinásobek. Účinnost ochlazování závisí především na rozdílu teplot povrchu těla a okolí. V ítr přestup tepla do vzduchu zvyšuje, proto například v kalifornském Údolí smrti, kde se vzduch ani nehne, bývá nesnesitelněji dříve než jinde. Od určitého okamžiku pak tělo nasazuje i chlazení vypařováním potu. Odpařování ztěžuje vlhkost vzduchu - hůře se tělu ochlazuje třeba v Perském zálivu, kde je vlhkost extrémně vysoká, než ve stejně horkých, zato suchých pouštích. Organismus pak při vysokých teplotách trpí dvěma způsoby. Když nestačí doplňovat tekutiny (může vypotit i několik litrů potu a potřebovat přes deset litrů nejlépe mírně osolené vody denně), hrozí nejen přehřátí, ale i úbytek krve, což vede k celkovému šoku. Uvádí se, že úbytek vody do 5 procent tělesné váhy člověk překoná, při 10 procentech už je schopen jen pomalé chůze bez zátěže, nad 15 procent může i zemřít. I s dostatkem tekutin se však někdy tělo nestačí ochlazovat a pak se organismus začne ohřívat. Podmínky pro fyzickou činnost zdravého individua se považují za ještě vhodné, pokud vnitřní teplota těla nepřesáhne 38 stupňů. Jen krátkodobě tělo snese 41 stupňů a při 45 stupních se již zejména v mozku začínají fatálně znehodnocovat buněčné bílkoviny. Samozřejmě existují výjimky z pravidla. Svědčí o nich například zápis z Guinnessovy knihy rekordů: 10. července 1980 přivezli do jedné z nemocnic v americké Atlantě dvaapadesátiletého chlapíka s úpalem (venku přitom bylo "jen" 32,2 stupně). Doktoři mu naměřili horečku neuvěřitelných 46,5 stupně! Pacient však svoje přehřátí přežil a po čtyřiadvaceti dnech byl propuštěn domů.
