Film
Hlavní hrdina italského snímku Malena sní o kalhotách, křesle u holiče a... Maleně. Jakou má dospělost podobu dnes?
Nostalgický snímek Malena italského režiséra a scenáristy Giuseppe Tornatoreho přinesl do našich kin nejen obraz pokrytecké, zákeřné a nakonec i nelítostně kruté tváře maloměšťáctví. Film i kouzelně vykreslil období dospívání dvanáctiletého chlapce Renata Amorosa včetně symbolů, které ve své době doprovázely přerod chlapce v muže.
Děj filmu se odehrává v sicilském přímořském městečku Castelcuto v době, kdy Itálie s Mussolinim v čele vstoupila do druhé světové války. Zdánlivě hlavní hrdinkou filmu je Malena v podání Monici Bellucciové, která je díky své oslňující kráse muži obdivovanou a ženami nenáviděnou hvězdou města. Skutečným hrdinou snímku a současně vypravěčem příběhu je však Renato, jenž se do ženy s havraními vlasy, plnými rty, cudně sklopeným zrakem a dokonalými křivkami beznadějně a navždy zamiloval. Filmové kouzlo symbolických okamžiků Renatova dospívání svádí k myšlence, zda o ně dnešní mládí není ochuzeno. Co je dnes vlastně symbolem dospělosti, velikosti, síly, mužnosti?
Kolo, kalhoty a holič
Aby Renato mohl naplnit své tajné sny, které svěřoval jen nikdy neodeslaným dopisům - tedy chránit svoji lásku před chlípnými pohledy a myšlenkami místních mužů (a snad se jednou stát i jejím mužem...) - musel chlapec nejprve odrůst dětským střevíčkům. První krok k dospělosti učinil, když od otce dostal opravdové kolo. To mu totiž otevřelo bránu do party větších chlapců, se kterými mohl začít odkrývat skrytá tajemství lidské sexuality. Právo zařadit se mezi muže (a potenciální nápadníky Maleny) znamenalo v Renatových očích získání dlouhých kalhot, privilegia dospělých mužů. Okamžik, kdy u místního lazebníka směl mladý chlapec opustit dětské štokrle a usednout do velkého křesla před zrcadlem, byl Renatovým skutečným vítězstvím nad neohrabaným dětstvím. Hrdá věta: Ostříhat a oholit, už jen podtrhla, o co tady vlastně kráčí. Malena sice navždy zůstala jen krásnou součástí Renatových erotických představ, její obraz ho však alespoň doprovázel na "poslední cestě" jeho dětství když v městském veřejném domě, kam jej dovedl jeho vlastní otec, přišel o panictví.
Rituály se vytrácejí
S trochou nadsázky lze říci, že před patnácti lety se velký kluk od malého poznal poměrně jednoduše: ze zadní kapsy kalhot mu koukal červený občanský průkaz a hřeben. Kdo měl totiž občanku, mohl večer ven a občas mu i v hospodě nalili. Hovoříme-li však o skutečných rituálech dospívání, pak nezbývá než přiznat, že pomalu, ale jistě vymírají. Profesor psychologie a náboženství v Teologickém semináři v Chicagu Robert Moore a mytolog Douglas Gillette se problematice krize rituálních praktik dospívání věnují ve své knize Král, válečník, kouzelník a milovník. Poukazují na to, že rituální praktiky uvádějící chlapce do dospělosti se z našich životů jaksi vytratily. "Odstraněním rituálů jsme se připravili o praktiky, díky kterým mužové a ženy nabývali pohlavní identity niterným, zralým a život obohacujícím způsobem," říkají Moore a Gillette .
Co zbylo? Pseudorituály
Co se stane se společností, jestliže jsou zpochybněny její rituální praktiky? Autoři knihy nabízejí odpověď: "Pokud jde o muže, velká část z nich buď nebyla do dospělosti uvedena nijak, nebo zažila tzv. pseudoiniciaci, která byla pro navození potřebného uvedení do dospělosti nedostatečná. Dochází k převaze psychologie chlapce... a její známky nelze přehlédnout. Patří mezi ně strojené, sprosté a agresivní chování k ostatním lidem." Chlapce, kteří předstírají, že jsou muži, můžeme potkat na každém kroku: mladý byznysmen, "ranař", neupřímný vykrucující se politik, muž bijící svoji ženu, otec, který si nikdy nenajde čas podívat se do školy na svoji dceru, trenér vysmívající se svým svěřencům. "Dělají to upřímně, protože jim nikdo neukázal, jak takový zralý muž vypadá," říkají Moore a Gillette. Za pseudoiniciaci lze podle autorů považovat například základní vojenskou službu. "Představa je taková, že ponížení a potlačená identita ve výcvikovém táboře ´z tebe udělá chlapa´," uvádějí autoři.
Hlavní hrdina italského snímku Malena sní o kalhotách, křesle u holiče a... Maleně. Jakou má dospělost podobu dnes?
Nostalgický snímek Malena italského režiséra a scenáristy Giuseppe Tornatoreho přinesl do našich kin nejen obraz pokrytecké, zákeřné a nakonec i nelítostně kruté tváře maloměšťáctví. Film i kouzelně vykreslil období dospívání dvanáctiletého chlapce Renata Amorosa včetně symbolů, které ve své době doprovázely přerod chlapce v muže.
Děj filmu se odehrává v sicilském přímořském městečku Castelcuto v době, kdy Itálie s Mussolinim v čele vstoupila do druhé světové války. Zdánlivě hlavní hrdinkou filmu je Malena v podání Monici Bellucciové, která je díky své oslňující kráse muži obdivovanou a ženami nenáviděnou hvězdou města. Skutečným hrdinou snímku a současně vypravěčem příběhu je však Renato, jenž se do ženy s havraními vlasy, plnými rty, cudně sklopeným zrakem a dokonalými křivkami beznadějně a navždy zamiloval. Filmové kouzlo symbolických okamžiků Renatova dospívání svádí k myšlence, zda o ně dnešní mládí není ochuzeno. Co je dnes vlastně symbolem dospělosti, velikosti, síly, mužnosti?
Kolo, kalhoty a holič
Aby Renato mohl naplnit své tajné sny, které svěřoval jen nikdy neodeslaným dopisům - tedy chránit svoji lásku před chlípnými pohledy a myšlenkami místních mužů (a snad se jednou stát i jejím mužem...) - musel chlapec nejprve odrůst dětským střevíčkům. První krok k dospělosti učinil, když od otce dostal opravdové kolo. To mu totiž otevřelo bránu do party větších chlapců, se kterými mohl začít odkrývat skrytá tajemství lidské sexuality. Právo zařadit se mezi muže (a potenciální nápadníky Maleny) znamenalo v Renatových očích získání dlouhých kalhot, privilegia dospělých mužů. Okamžik, kdy u místního lazebníka směl mladý chlapec opustit dětské štokrle a usednout do velkého křesla před zrcadlem, byl Renatovým skutečným vítězstvím nad neohrabaným dětstvím. Hrdá věta: Ostříhat a oholit, už jen podtrhla, o co tady vlastně kráčí. Malena sice navždy zůstala jen krásnou součástí Renatových erotických představ, její obraz ho však alespoň doprovázel na "poslední cestě" jeho dětství když v městském veřejném domě, kam jej dovedl jeho vlastní otec, přišel o panictví.
Rituály se vytrácejí
S trochou nadsázky lze říci, že před patnácti lety se velký kluk od malého poznal poměrně jednoduše: ze zadní kapsy kalhot mu koukal červený občanský průkaz a hřeben. Kdo měl totiž občanku, mohl večer ven a občas mu i v hospodě nalili. Hovoříme-li však o skutečných rituálech dospívání, pak nezbývá než přiznat, že pomalu, ale jistě vymírají. Profesor psychologie a náboženství v Teologickém semináři v Chicagu Robert Moore a mytolog Douglas Gillette se problematice krize rituálních praktik dospívání věnují ve své knize Král, válečník, kouzelník a milovník. Poukazují na to, že rituální praktiky uvádějící chlapce do dospělosti se z našich životů jaksi vytratily. "Odstraněním rituálů jsme se připravili o praktiky, díky kterým mužové a ženy nabývali pohlavní identity niterným, zralým a život obohacujícím způsobem," říkají Moore a Gillette .
Co zbylo? Pseudorituály
Co se stane se společností, jestliže jsou zpochybněny její rituální praktiky? Autoři knihy nabízejí odpověď: "Pokud jde o muže, velká část z nich buď nebyla do dospělosti uvedena nijak, nebo zažila tzv. pseudoiniciaci, která byla pro navození potřebného uvedení do dospělosti nedostatečná. Dochází k převaze psychologie chlapce... a její známky nelze přehlédnout. Patří mezi ně strojené, sprosté a agresivní chování k ostatním lidem." Chlapce, kteří předstírají, že jsou muži, můžeme potkat na každém kroku: mladý byznysmen, "ranař", neupřímný vykrucující se politik, muž bijící svoji ženu, otec, který si nikdy nenajde čas podívat se do školy na svoji dceru, trenér vysmívající se svým svěřencům. "Dělají to upřímně, protože jim nikdo neukázal, jak takový zralý muž vypadá," říkají Moore a Gillette. Za pseudoiniciaci lze podle autorů považovat například základní vojenskou službu. "Představa je taková, že ponížení a potlačená identita ve výcvikovém táboře ´z tebe udělá chlapa´," uvádějí autoři.
