Když chci dobře spát, musím pomáhat

- Před lety uviděl dnes šedesátiletý MILAN MALINOVSKÝ u známých v Bavorsku knihu fotografií, na jejímž přebalu byla obrovská bota vojáka, jak užuž zašlapuje človíčka. Až ho zamrazilo, protože přesně tak se v 50. a 70. letech, kdy o něm Státní bezpečnost sepsala přes tři sta stran hlášení, často cítil. Knihu vydala Amnesty International. Docent Malinovský tvrdí, že právě tehdy pochopil, jak může i on zcela konkrétně, bez frází a podle svých představ pomoci těm, kteří to potřebují. Dnes patří k nejaktivnějším členům české pobočky této prestižní mezinárodní organizace.

Jak taková pomoc vlastně vypadá?
Jako vysokoškolský učitel mám možnost rozšiřovat různé petice, jako byla například ta, která se zasazovala o uvedení učebnic o lidských právech do našich základních škol. Hlavně se ale věnuji korespondenci - protestuji v případech, kdy jsou konkrétní lidé vězněni v krutých, ponižujících podmínkách, mučeni nebo jinak pronásledováni. Zprávy o nich dostávám spolu s adresami, na které se lze obracet, e-mailem přímo z londýnské centrály sdružení.

Podle čeho si vybíráte lidi, za které se postavíte?
Vím, že zvládnu odpovědět asi tak na desetinu všech oznámených, musím tedy volit už z pudu sebezáchovy. Rozhoduje naléhavost a okolnosti. Samozřejmě se nejprve důkladně seznámím s historií každého. Jako věřící katolík jsem proti trestu smrti, přiznám se tedy, že pokud se Amnesty International v souladu se svým statutem zastává lidí odsouzených za těžký zločin na smrt, neintervenuji.

Co všechno vaše intervence obnáší?
Především zkoncipuji dopis, jímž se obracím na odpovědné činitele. Nejčastěji v angličtině, jindy česky. Pak ho musím napsat načisto, opravit, vytisknout, zase opravit, nadepsat vzorně obálku. Pak připojím vizitku, nalepím známku, odnesu na poštu. A do vlastní databáze si udělám záznam, kdy jsem komu psal. K jednomu případu posílám přibližně čtyři dopisy do zahraničí, kopii dávám na vědomí zastupitelskému úřadu oné země v Česku.

Zdá se, že formální dokonalost dopisů považujete za hodně důležitou...
Jistě. Dokážu si představit, že prezidenti nebo guvernéři formálně nedokonalému dopisu nejen nevěnují pozornost, ale špatně napsaným jménem či nevhodným titulováním se mohou cítit i dotčeni. Pak je věc předem ztracená. Zpráva z Amnesty však naštěstí většinou uvádí i přesné tituly oslovených nebo upozorňuje na nezvyklá jména.

Dostáváte na své dopisy odpovědi?
Zatím zareagovalo pouze mexické velvyslanectví. Jde ovšem o výjimku, protože země, kde se porušují lidská práva jako třeba v Číně, logicky nemají zájem jakkoli komunikovat s těmi, kdo s nimi nesouhlasí.

Nevadí vám někdy, že efekt vaší snahy není ani okamžitý, ani hmatatelný?
Ne, s tím jsem počítal od samého začátku. Naopak mám z této práce radost po celý rok, i když se jí věnuji hlavně na jaře a v létě. V zimě mám totiž jako starší člověk už spíš starosti sám se sebou.

 

Docent Milan Malinovský patří k nejaktivnějším členům české pobočky prestižní mezinárodní organizace Amnesty International.