Úspěšný, zámožný, světa znalý. Nejedna kráska z nejvyšší společnosti o něm veřejně prohlásila: Je to tak charizmatický muž!
Když se Železný v lednu 2001 po třech desetiletích rozvedl s manželkou Martou, hned se spekulovalo, kdo ji vystřídá. A pak se to stalo.
Svatební šaty oblékla šestadvacetiletá Záhorková. Žena, kterou před pár lety znali jen v maličké Třemošnici, odkud pochází.
My v Třemošnici víme
Městečko se třemi a půl tisíci obyvatel v Pardubickém kraji má jedinou školu. Přestože Konstancie bydlela v obyčejném paneláku až na druhé straně obce, v poslední ulici pod lesem, neměla to daleko. V Třemošnici je to všude kousek. Malá Konstancie seběhla Lichnickou ulicí z kopce, přešla hlavní třídu a školu už měla na dohled.
Byla bezproblémovou žákyní. Dívkou, na kterou si kantoři i po letech rádi vzpomenou. Ředitel zdejší školy, padesátiletý Lubomír Marek, ji učil na prvním stupni. Pamatuje ji jako velice hodné, sympatické a šikovné děvče.
„Záhorková? Chytrá žačka. Tuším, že mívala samé jedničky,“ říká Lubomír Marek, aniž musí dlouze přemýšlet. Nevybavuje si, že by s ní měl tehdy, ještě jako řadový učitel, jakékoliv potíže. Naopak, o Záhorkové vypráví jako o premiantce, která však měla daleko ke šplhounství.
Hezky mluví o Konstancii i ti, kteří se s ní setkávají dnes. „Sympatická žabka,“ chválí ji Marie Vaňková, která bydlí ve stejné ulici jako rodina Záhorkových. „Od té doby, co odešla do Prahy, tak už ji tady moc nevídám, ale rodiče potkávám často. Jsou příjemní,“ míní paní Vaňková.
V Praze a v tisku se jí teď říká Kony, ale tak ji v Třemošnici neoslovovali. S Konstancií, nezvyklým jménem, které dostala po mamince, si tam nedělali hlavu. „Ve škole se jí říkalo Katka nebo Kačka. Nikdy jsem neslyšel, že by na ni někdo volal Kony,“ diví se ředitel Marek. Konstancii tedy v Třemošnici dobře znají. Ale vědí, že je z ní nová paní Železná? Ani v tomto případě většina nezaváhá.
Zdejší lidé prý pečlivě sledovali všechny zmínky o rodícím se vztahu mezi ní a Vladimírem Železným. „Když se o nich v novinách objevil nějaký obrázek nebo článek, hned to tady vykoupili,“ vypráví Marie Vaňková. Svatba prý byla pro obec velkým soustem, o kterém se hodně mluví. „Já přeju nevěstě hodně štěstí, ale to víte, když mluvíte s deseti lidmi, každý má jiný názor.“
Nejednotní jsou obyvatelé Třemošnice i v tom, zda už Vladimír Železný jejich obec navštívil. „Byl tu,“ kývá žena středních let, která nechce prozradit své jméno. A tváří se zasvěceně: „My jsme tady o vztahu mladé Záhorkové s ředitelem Novy věděli už dávno. Dřív, než se to začalo objevovat v novinách.“
Na vlastní oči však senátora Železného neviděla. O jeho návštěvě Třemošnice ví jen z doslechu. Naopak Marie Vaňková si myslí, že Železný v panelákovém bytě Záhorkových, který je od jejího domu na dohled, ještě nebyl: „Těšili jsme se, že ho uvidíme, jak přijede žádat o ruku. Ale podle mě se s rodiči sešel někde na neutrálním místě.“
Sami Záhorkovi svatbu starší dcery nijak nekomentují. Nevěstina sestra Jana tvrdí, že Konstancie s některými médii, kromě jiných ani s MF DNES, nehodlá komunikovat. „Ukázala nám seznam médií, se kterými se ani my nemáme bavit,“ odmítla za sebe i za rodiče jakékoliv otázky. Kuriózní je, že Jana Záhorková nedávno uspěla v soutěži Novinářem s MF DNES a získala jednak věcnou cenu, jednak i týdenní placenou stáž v pardubické redakci listu.
Nejnezbytnější je krém na boty
Do Prahy zamířila Konstancie Záhorková před několika lety jako účetní. Přihlásila se do konkurzu o místo v Nově a uspěla. Po čase se už objevila v sekretariátu generálního ředitele. Tam se projevovala stejně jako kdysi v třemošnické škole: sympatická, chytrá, šikovná. A svému přepracovanému šéfovi nesmírně oddaná.
Železný si nemohl jejího úsilí nevšimnout. V listopadu 2001 už o ní vyprávěl historku věrným divákům Novy v sobotním pořadu Volejte řediteli. Kdo mohl tušit, že mluví o budoucí manželce...
To bylo tak. Když televizního magnáta tehdy zatkla policie, strávil v cele předběžného zadržení asi padesát hodin. O víkendu pak ve Volejte řediteli svěřil divákům, kterak mu jeho asistentka poslala do policejní cely balíček nejnezbytnějších věcí. „Otevřel jsem tu tašku, podíval se dovnitř a rozesmál jsem se,“ říkal Vladimír Železný z obrazovky. Rozesmáli se prý i policisté, kteří v té chvíli stáli kolem Železného. Na vrchu osobních věcí totiž leželo čištění na boty.
„Když jsem se po propuštění vrátil do sekretariátu,“ pokračoval Železný v líčení příběhu, „povídám: Konstancie, vy jste mi jako nejnezbytnější věc poslala čištění na boty! A ona se na mě tak vážně a přísně podívala a vlastně mi uštědřila lekci. Řekla: Nechtěla jsem, abyste, až vyjdete ven a tam budou stát novináři, neměl čisté boty. A já si uvědomil, že má pravdu, protože i v takové situaci má mít člověk čisté boty.“
Dost možná, že tenhle příběh výrazně přispěl ke sbližování zdánlivě nesourodé dvojice zralého světáka a o dvaatřicet let mladší dívky z městečka, kde teď nemají ani kino. Tenkrát přeskočila jiskra, je přesvědčena většina lidí z Novy.
„Ale význam téhle romantické historky je asi trochu zveličen,“ myslí si jeden z moderátorů Novy Pavel Poulíček. Podle něho Vladimír Železný aKonstancie Záhorková budovali vztah vzájemné důvěry dlouho. „To nepřišlo ze dne na den nebo snad v jediném okamžiku,“ říká moderátor. Leckdo si všiml, že Kony, jedna ze dvou ředitelových sekretářek, postupně přebírala Železného „osobnější“ agendu. Měla například na starosti jeho program.
Věrná a oddaná
Je opravdu tak oddaná? Anebo hrála divadlo už tehdy a hraje je pořád? Každý, kdo Konstancii osobně zná, považuje obvinění z vypočítavosti za nespravedlivou křivdu. „Vůbec není zištná,“ říká člověk, který byl jednu dobu Vladimíru Železnému velmi blízko. A pokračuje: „Je to hodná a rázná žena, jejímž největším koníčkem bylo o šéfa starostlivě pečovat. Plánovala mu diář včetně masáží a návštěv u lékaře.“
Každý, kdo vstoupil do sekretariátu, rychle vycítil, jak asistentka Záhorková svého šéfa upřímně obdivuje. Vždycky udělala, co mu viděla na očích. Ale nepřetvařovala se a nechtěla udělat kariéru prázdnými lichotkami. Podle Pavla Poulíčka si Kony vážila Železného od začátku.
I poté, co se stala velmi blízkou asistentkou ředitele, chovala se k ostatním kolegům přátelsky a otevřeně. Hlasy z Novy tvrdí, že měla se zaměstnanci velmi dobré vztahy i v době, kdy už měli mnozí lidé Železného po krk. Faktem však je, že když se jejich vztah rozkřikl, zaměstnanci si před Záhorkovou přece jen přestali pouštět pusu na špacír.
„Chladně se dívala jen na programovou ředitelku Šmuclerovou, o níž se na Nově říkalo, že v určité době pro ni měl Železný velkou slabost,“ dodává již citovaný člověk z bývalého nejbližšího okolí generálního ředitele.
Vladimír Železný byl v minulých letech jako první muž Novy mimořádně vytížen. „Vstávám v pět ráno a domů chodím pozdě večer,“ prozradil o sobě. Tohle vydrží jen hodně obětavá žena a Konstancie je prý tou pravou. Žena pečovatelka, která se obětuje pro svého chotě. Oddaná manželka a zároveň i trochu matka. Pro muže typu Železného to nejlepší.
S tím souhlasí i mladší syn bývalého šéfa Novy, moderátor Jakub Železný, kterého sňatek potěšil. Jak sám říká, byla to právě Kony, kdo před časem napomohl tomu, že se s otcem po letech usmířili. „Vážím si jí. Je to dobrý člověk s dobrou duší. Ze svatby, o které jsem do poslední chvíle nevěděl, jsem měl opravdovou radost.“
Vladimír Železný byl zbaven funkce generálního ředitele Novy před půlrokem. V polovině května si musel urychleně sbalit věci a opustit svou kancelář. Konstancie odešla spolu s ním. A po jeho boku už setrvala. Je tak vlastně posledním věrným člověkem, který Železnému zůstal z dob, kdy vládl velkému mediálnímu impériu.
|
Vladimír Železný (58) |
 Vladimír Železný na oslavě uspořádané 10. října 2003 v Praze k 10. výročí vysílání televize Prima. |
 Manželé Železní (29.11. 2003) |
 Manželé Železní |
 Manželé Železní |
 Manželé Železní |
 Železní v Želeticích. (29.11. 2003) |
 |
