Každý máme svého zloděje

Zkuste si představit "svého" bytového zloděje.
Zkuste si představit "svého" bytového zloděje. Právě prochází vaší ulicí, a aby působil nenápadně, venčí zrzavého voříška. Každou chvíli se zastaví a znuděně se dívá po okolních oknech. Teď zbystřil. Právě se mu zalíbil váš byt.

Vžít se do jeho kůže je pro normálního člověka těžké, protože zloději uvažují jinak než ostatní. Přesto můžeme jednoho průměrného pobertu, jakých jsou řekněme dva ze tří, na jeho loupežné výpravě sledovat. "Většinou si vybírá snadný cíl, ale jestliže bude opravdu chtít, dostane se kamkoliv," potvrzuje nepříjemnou pravdu policejní rada pražské kriminální policie Petr Dušek. Takovým příkladem může být vila premiéra Klause, z níž se loni ztratily šperky, přestože celý objekt hlídala ochranka. Čím dál víc lidí se přesvědčuje, že před nechtěnou ztrátou existuje jediná spolehlivá prevence: dobře se pojistit. A nevěřit pověrám. Tak třeba tomu, že většina zlodějů jsou tipaři, kteří sbírají po hospodách tipy od řemeslníků a pak si jdou jen pro vaše stereo či hodiny po babičce. Váš zloděj není ani Rom, ani Ukrajinec, přestože si to stále mnoho lidí myslí. Ti jsou spíš experty na peněženky nebo slepici zmizelou ze dvorku. A konečně - je to zloděj spíš mazaný než inteligentní. "Za deset let, co se krádežemi v bytech zabývám, jsme nechytili jediného delikventa s vysokoškolským vzděláním," konstatuje policejní rada Dušek.

Do paneláku, nebo do vily?

Jistý si nemůže být majitel bytu ve vilové čtvrti, ani garsonky na sídlišti. Záleží také na adrese - v Praze má třikrát větší šanci na vyloupení bytu než v jiném koutě republiky. V létě, době dovolených, pak stoupá počet činů o další třetinu. Nejsnazší kořistí jsou byty na čas neobydlené nebo zjevně opuštěné, a navíc na sídlištích. Těm dává zkušenější zloděj přednost, přestože starší vilová zástavba je lepším zdrojem starožitností. Jenže levné elektroniky se zloděj zbaví snáz. Navíc běžné vchodové dveře u paneláku si pomocí telefonní karty otevře i amatér, zato ve vilové čtvrti znamená každý zámek, každá zamčená branka a vyšší plot citelné zpomalení. Známý pražský zlodějský pár, bratr a sestra ve věku kolem padesátky, vybíral byty na sídlištích několik let zcela nerušeně, a to i za bílého všedního dne: "Když sestra vynášela ven velké pruhované tašky od Vietnamců napěchované věcmi, ještě jí úslužní lidé drželi dveře," vypráví mimo protokol zloděj. A dodává: "S běžným zámkem jsem byl hotový za okamžik a tiše. Ale ani když jsem se proboural do bytu se spoustou rámusu, nikdo nevystrčil hlavu ze dveří." Kdo nevymění bakelitovou kliku a původní dveře od panelového bytu za lepší, nemůže se divit, když je najde kolem kliky rozříznuté obyčejným kuchyňským nožem. Podle statistiky zloděj nejčastěji proniká do bytu právě dveřmi z chodby (téměř v polovině případů), jen o něco méně častěji oknem, balkonem či lodžií. Tady jsou v největším ohrožení partaje ve spodních patrech, ty, kolem kterých se plazí hromosvod, a potom nejvyšší patro, do kterého lze celkem pohodlně slanit, se střechy. V jednom pražském paneláku jsme zkusmo vyjeli výtahem až do nejvyššího patra. "Kdyby měl dům jen schodiště, zloděje by tolik nezajímal - projít každé patro s ukradenými předměty v náručí znamená riziko," vysvětluje Petr Dušek. Tak může být činžovní dům v Libni paradoxně bezpečnější než sousední Kobylisy s panelovým sídlištěm.

Když to řeší ruky mávnutí

"Mám alarm napojený na bezpečnostní agenturu, ten spolehlivě nahradí zlého psa," míní jeden z nájemníků vily v Králově Poli v Brně. Ale hned jeho soused si je jistý přesným opakem a na svého pudla nedá dopustit: "Je to ostražitý a skvělý hlídač," brání ho zvlášť před ostatními nájemníky, kteří by občas dali přednost nočnímu klidu před zuřivým štěkotem, který provází každého kolemjdoucího. "Je pravda, že byty, ve kterých je přes den pes, jsou v této době vykrádány minimálně, stejně jako jejich sousedé," přizvukuje Petr Dušek. "Alarm napojený přímo na policejní stanici je finančně náročná záležitost. Ty levnější modely, které jen děsí zvukovými nebo optickými efekty, zase mají jednu nevýhodu: nikdo si jich už nevšímá. Lidé otupěli." "Jak to můžete říct," oponuje paní bydlící naproti čerstvě vykradenému bytu v pražském Podolí. "Ten vřískot mě v noci probudil a chtěla jsem si jít zjistit, co to uprostřed noci znamená, ale za chvilku ten randál vypnuli. Šla jsem zase spát, říkala jsem si, že šlo nejspíš o auto. Ty houkají každou chvíli," posteskne si ještě. Aby se šla přesvědčit, kdo alarm vypnul, ji stejně jako většinu pokojných občanů nenapadlo. A proč nevolala na policii? "Chudáci, kdyby měli vyjíždět kvůli každému takovému hlášení - to by se pak člověk nedovolal." Naopak rada policie zní jednoznačně: volat, volat, volat, v každém případě, kdy je podezření, že může jít o trestnou činnost. Kdo platí daně, ten si tohle právo přece předplácí. "Volat? Samozřejmě, od toho tu přece jsme, " potvrzuje Petr Dušek.

Na koho to slovo padne

Zloděj své loviště předem prozkoumá. Prozvoní zvonky. Je s podivem, kolikrát někdo domovním zvonkem otevře, aniž by se přesvědčil, o koho jde. Pokud se nějaká hlava v okně objeví, stačí zamávat falešným průkazem kontrolora plynu, mít v ruce stoh letáků nebo nabídnout na prodej prošívané deky. Večer pak znovu brouzdá po sídlišti a vyhlíží zhasnutá okna. Kromě jiného i zkoumá, zda některá z nich místo ruky nerozsvěcuje malé, chytré, ale přece ne dost chytré zařízení. Zkontroluje si, jak často mizí obsah poštovní schránky, podle vizitky si najde telefonní číslo a pravidelně volá. Přes týden zatažené žaluzie fungují jako pozvánka. Na byt, do kterého je přes záclony dobře vidět, si zase zloděj-profesionál přinese dalekohled. Leckdy vsadí na vysokoškolský titul před jménem, přestože moderního zloděje určitě víc potěší značková i neznačková spotřební elektronika než sbírka zkamenělin profesora přírodopisu. Také osamocené ženské příjmení je šikovným vodítkem. Proto se i v případě, že garsonku obývá pouze paní Vodrážková se svým kanárem, vyplatí uvádět na zvonku hrdé "Vodrážkovi". Satelit na balkoně nebo rozsvícená televizní obrazovka stačí, aby poberta věděl, že se mu výprava vyplatí. Zvlášť dnes, kdy se může zbavit kradeného zboží takřka obratem. Nonstop fungující zastavárny jsou totiž jedním z největších trumfů českých zlodějů. Obratem se zbaví kradeného a mohou jít v klidu domů spát, aniž by je zneklidnila myšlenka na domovní prohlídku. Je s podivem, že na rozdíl od zemí, kde se mohou chlubit mnohem nižší kriminalitou, jsou u nás zastavárny s nočním provozem vůbec povoleny.

Dobré a lepší zprávy

Zloději vymýšlejí stále nové triky, přesto jim lze do cesty leccos postavit. Bezpečnostní dveře v ceně od deseti tisíc vybavené kvalitní klikou a plnými rámy dveří. Do oken staré dobré mříže - ty nejlepší, nůžkové, lze pohodlně přes den odsunout, zato jsou nejdražší. Bezpečnostní fólie v oknech lze použít na každou skleněnou tabuli silnou čtyři nebo šest milimetrů. Bohužel právě panelové domy nebo staré vily mívají skla jen třímilimetrová, která je nutno přesklít. Jednou z nejmodernějších pastí na zloděje je mlžící přístroj, který prostor kolem něj na tři čtvrtě hodiny zavalí neškodnou, ale dostatečně hustou mlhou. A konečně rada pro nejvíc ohrožené panelové byty s lodžiemi: zasklít je. "Ze zkušenosti vím, že zloděj dá vždy raději přednost balkonu, na který je snadný přístup," potvrzuje Petr Dušek.

Za koho se zloděj vydává nejčastěji?
* za obchodního zástupce firmy, pojišťovny
* člena náboženské sekty nebo skupiny
* nemocného, který potřebuje napít vody
* pečovatelku I sociální pracovnici
* zaměstnance plynárny, telefonní společnosti
* podomního obchodníka
* člověka v nesnázích, který si potřebuje zatelefonovat