Kateřina Hrachovcová a její obrazy

Kateřina Hrachovcová a její obrazy | foto: Marek Navrátil, iDNES.cz

Prožila jsem vnitřní umření, přiznává otevřeně Kateřina Hrachovcová

  • 27
Známe ji jako herečku, která se veřejnosti příliš neotvírá. Ale v nitru to má zcela opačně. Musela ujít kus cesty, aby se našla. To je Kateřina Hrachovcová (40), která se nyní vydala na novou uměleckou a duchovní cestu: malování pomocí takzvané automatické kresby. Před pár dny měla první výstavu.

Kdy vůbec přichází chuť malovat?
Chuť malovat přichází se silným vjemem. Ať už jsem nahoře, nebo dole. Ze silných zážitků. Zdánlivě silných. Někdo druhý na mně někdy ani nerozpozná, že jsem něco silného „zachytila“.

Míváte vůbec splíny?
Mívám splíny, smutek. Dojímám se. A čím dál víc u úplně obyčejných věcí. Nad běžným životem. A prožila jsem si své „vnitřní umření“. Ztratila jsem se. Ztratila jsem sebe. To bylo proto, abych se začala znovu rodit . A hledat otázky na své vnitřní bytostné tázání. To je cesta. A děkuji za to.

Kdy jste vůbec zjistila, že umíte malovat?
Malovala jsem si svým způsobem už jako malé dítě, od učitelů jsem byla chválena a ve více uměleckých směrech označována jako dítě zvláštně kreativní, avšak těžko uchopitelné a roztěkané. Vycházím z automatické kresby, tudíž i pro mě bývá konečný výsledek překvapením. 

Měla jste svoji první výstavu. Jak dlouho jste musela čekat, než jste ji mohla realizovat?
Na výstavě představuji obrázky tvořené z konce minulého roku až po tyto dny. Vystaveno je padesát obrazů. Připraveno jich bylo ještě v den vernisáže o něco víc, ale nevešly se.

Uplatňujete vůbec nějaký styl?
Obrázky jsou samy sebou. A pokud si je někdo bude chtít zařadit, nechť tak udělá. Tak je to i se mnou osobně. Pro vícero lidí jsem nezařaditelná. Od těch co umění milují a mé obrázky viděli, tak prý v nich zahlédli něco z tvorby od... No, já raději ta krásná jména jmenovat nebudu, protože by to bylo zavádějící a srovnávat sebe s někým, kýmkoliv, mi nepřísluší.

Kateřina Hrachovcová se představila tentokrát jako výtvarnice.

Je vaše malování odrazem nějakých vnitřních prožitků?

Má v sobě, a to vím určitě, velkou lásku. Otevřenost. Ukazuje, co prožíváme všichni. Lásku, touhu, temnotu a hodně záře, kterou v sobě potlačujeme, protože se bojíme, aby to nebylo jakože blbý. Nejvíc prožitků mají v sobě akvarelové kresby. Zachycující mě osobně při vnímání toho, co zrovna prožívám, koho vidím a jak tu kterou situaci či osobu „čtu“ a vnímám. Čistě pocitově a bez hodnocení.

Je malování vyloženě koníček, nebo uvažujete, že jej povýšíte na případný byznys?
Začala jsem malovat a snad možná jen ve snu jsem si mohla promítnout, že se budou mé kresby někomu líbit. Tak, jak jsem malovala a vzápětí uveřejňovala na internet, je vždy vidělo několik mých přátel. Několik z nich mě tak krásně po celou dobu podporovalo, až to vedlo k tomu představit mé tvoření veřejně. Ovšem prvotním silným spouštěčem pro mě byl impulz irského architekta Michaela Rice, skvělého muže, jenž se zabývá posvátnou geometrií. Nastavil mi zrcadlo skrze můj vlastní „obraz“. A byznys? Byznys, to je práce. A ta má být v první řadě naším koníčkem. Mým velkým koníčkem - prací je i herectví. Být herečkou, někdy moderátorkou. Na jevišti nebo před kamerou jsem šťastná. Věnuji se psychologii, učím se poznávat různé druhy terapií, léčení, nejen od školených lidí. Mám dobrého učitele. A jsem profesionální kouč. To je výborný. A toto všechno je mým koníčkem a zároveň mou prací. Byznysem.