Autorka knihy Michaela Vetešková působí jako reportérka Českého rozhlasu. Inspirací pro sepsání pohádky se slavíkem jí byly vlastní zážitky se slavným umělcem.
"Vůbec vám vaši slávu nezávidím," pípla jsem ustrašeně a přemítala, jak se z tohoto zajetí dostaneme. Slavný umělec pokyvoval hlavou a vypadal, že je na takové chování zvyklý. "Takhle to dopadne vždycky, jakmile se někde objevím," podotkl a situace se zhoršovala, stojí v pohádce.
Karel Gott jeden výtisk dostal s předstihem, a jak uvedl, s výsledkem je spokojený. "Ta knížka je krásná, věřím, že se dětem bude líbit," řekl.
Knihu ilustrovala Lucie Seifertová, která Karla Gotta nakreslila jako slavíka. Seifertová je autorkou řady leporel o historii českých měst i hradů a zámků. Její devítimetrové leporelo Dějiny udatného českého národa získalo cenu Magnesia litera, Zlatá stuha, Zlatá pečeť a bylo nominováno Magnesii literou na dětskou knihu desetiletí.
Jak se maminka proletěla se slavíkemUkázka z knihy Jak maminka vylezla na věž (zdroj: Nakladatelství Prchal) "Jsem natolik ulítaná, že se stěží držím na nohou," prohlásila maminka, která se právě vrátila z práce. Holčička s chlapečkem jí rychle přinesli sklenici vody a tatínek přistavil židličku. Vypadala unaveně, proto jí vůbec nevyčetli, že přišla pozdě.
"Jste moc milí, za to vám prozradím, kde všude jsem lítala a s kým," zašvitořila, jakmile popadla dech a sedla si. Rodinka už byla zvyklá na její neuvěřitelné příhody a těšila se na mámin další příběh. Dnes mě v rozhlase navštívil tak slavný zpěvák, že jen když vyslovím jeho jméno, všichni budete vědět, o koho jde. Měl mi povídat o nových písničkách.
Jenomže sotva se o jeho příchodu dozvěděli novináři, seběhli se zblízka i zdaleka a obklíčili nás na chodbě.
"Mistře, jakou písničku máte nejraději?" pištěla dáma s péry v drdolu a samou nedočkavostí se natřásala jako přerostlý pštros. "Musím si sáhnout na Karla!" zajíkala se jiná novinářka a těmi pštrosími péry se ovívala, aby samým vzrušením neomdlela. "Dejte mi autogram!" vřískal muž v barevném tričku a kroužil kolem zpěváka jako všetečný papoušek kakadu. "Mně taky," ječela dívka a horlivě mávala rukama, až se málem vznesla nad zem.
Mezi tím vším pobíhal zuřivý fotograf a blýskal na všechny strany nejenom svým objektivem, ale i pohledem, protože jsme mu překáželi ve výhledu. "Pusťte nás! Potřebujeme projít," volala jsem zbytečně, protože můj hlas v tom mumraji úplně zanikal. Byli jako smyslů zbavení a já si připadala, že stojím u stánku, kde rozdávají zmrzlinu zadarmo. "Vůbec vám vaši slávu nezávidím," pípla jsem ustrašeně a přemítala, jak se z tohoto zajetí dostaneme. Slavný umělec pokyvoval hlavou a vypadal, že je na takové chování zvyklý. "Takhle to dopadne vždycky, jakmile se někde objevím," podotkl a situace se zhoršovala. |